Břeclav, B. Kaněry, ŽÁČKOVÁ, Jana: Neil LaBute - Tlustý prase, recenze představení KP MUMRAJ! Hodonín 2014
Divadlo Bedřicha Kaněry
Neil LaBute: Tlustý prase
Na české scéně doposud nejhranější hra amerického dramatika a filmového režiséra Neila LaBute Tlustý prase byla zpracována studentským divadlem Bedřicha Kaněry při Střední průmyslové škole Edvarda Beneše a Obchodní akademii Břeclav pod vedením Dany Vilímkové.
Tlusté prase je komedie s jemným přesahem, kromě vtipných dialogů přináší i konflikt jedince se společností. Tom se zamiluje do bezprostřední a veselé Heleny (Tlusté prase), poté se snaží přesvědčit sebe, ale i své okolí, že vnímání člověka pouze skrze jeho vnější podobu je povrchní. Hořký konec přináší jeho následná asimilace s názorem „davu“ a poddání se tlaku konformní společnosti. Režijně-dramaturgická práce Dany Vilímkové je přesná, jako příklad uvedeme práci s davovými scénami, zde využívá plně divadelní zkratky. Synchronizace úvodní scény a závěrečné patří podle mého názoru k nejlepším momentům inscenace. Expozici tvoří příchod spárovaných figurantů, jenž u kovových konstrukcí synchronizovaně do rytmu hudby pojídají „bio“ jídlo. S těmito železnými konstrukcemi se i nadále pracuje, avšak bylo zhodnoceno, že skýtají ještě větší potenciál, jak při samotných přestavbách, tak i z praktického hlediska by mohla Dana Vilímková více zužitkovat tento divadelní znak a dát divákovi prostor pro imaginaci i z hlediska scénografického řešení.
Bc. Jana Žáčková
Neil LaBute: Tlustý prase
Na české scéně doposud nejhranější hra amerického dramatika a filmového režiséra Neila LaBute Tlustý prase byla zpracována studentským divadlem Bedřicha Kaněry při Střední průmyslové škole Edvarda Beneše a Obchodní akademii Břeclav pod vedením Dany Vilímkové.
Tlusté prase je komedie s jemným přesahem, kromě vtipných dialogů přináší i konflikt jedince se společností. Tom se zamiluje do bezprostřední a veselé Heleny (Tlusté prase), poté se snaží přesvědčit sebe, ale i své okolí, že vnímání člověka pouze skrze jeho vnější podobu je povrchní. Hořký konec přináší jeho následná asimilace s názorem „davu“ a poddání se tlaku konformní společnosti. Režijně-dramaturgická práce Dany Vilímkové je přesná, jako příklad uvedeme práci s davovými scénami, zde využívá plně divadelní zkratky. Synchronizace úvodní scény a závěrečné patří podle mého názoru k nejlepším momentům inscenace. Expozici tvoří příchod spárovaných figurantů, jenž u kovových konstrukcí synchronizovaně do rytmu hudby pojídají „bio“ jídlo. S těmito železnými konstrukcemi se i nadále pracuje, avšak bylo zhodnoceno, že skýtají ještě větší potenciál, jak při samotných přestavbách, tak i z praktického hlediska by mohla Dana Vilímková více zužitkovat tento divadelní znak a dát divákovi prostor pro imaginaci i z hlediska scénografického řešení.
Bc. Jana Žáčková
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.