STROTZER, Milan: Hrobka s vyhlídkou, DS Zmatkaři Dobronín, recenze, KP Hanácký divadelní máj Němčice nad Hanou 2014
Divadelní soubor Zmatkaři Dobronín
Norman Robbins: Hrobka s vyhlídkou
Závěrečné soutěžní představení Hanáckého divadelního máje 2014 sehrál divadelní soubor Zmatkaři z Dobronína. Byla jím inscenace hry anglického autora Normana Robinse (*1931), který patří k řadě anglických herců, kteří využili zkušenosti ze své původní profese při psaní vlastních divadelních her. Díky citu pro rytmus představení, správnou míru nadsázky a pro stavbu situace, které musí mít dobrý herec v krvi, se jejich hry staly nesmírně úspěšnými a obletěly doslova celý svět. To platí i o Robbinsonově hře Hrobka s vyhlídkou. Výjimečnost této černé komedie je v propojení žánru detektivky s veselohrou a horrorem.
Inscenaci v režii Michaela Juráška j.h. lze označit jako morytát. Jde o poctivou režijní a hereckou práci souboru, která byla oceněna nemalým diváckým ohlasem. Inscenace je založena především na výborném typovém obsazení, a to bezezbytku. Režie ctí autorovu předlohu, a to v celém rozsahu včetně tempo-rytmické struktury. Ta byla narušena pouze v jedné scéně (převlékání postavy Peregrina Potera), což zapříčinil lapsus, který nastal v přehlídkovém představení.
Inscenaci, založenou na herecké práci, zdobí především tři herecké výkony, a sice Pavly Kasalové v roli služebné Aghaty Hammondové, Martiny Nováčkové v roli Moniky a Markéty Brodinové v roli Emily. K nim lze přiřadit i další ‒ Františka Kunsta v roli právníka Hamiltona Penworthyho, Alenu Tomáškovou v roli zdravotní sestry Anny Franklinové a Ondřeje Novotného v roli spisovatele Peregrina Pottera. Splnění svých hereckých úkolů dostály ale i představitelé dalších postav hry, byť svým postavám nevtiskli větší míru osobitosti.
Inscenace má i své problematické stránky. Především jde o nadužívání expresivního hlasového projevu a hlasové forze, což zapříčiňuje pocit stereotypnosti představení a jeho zdlouhavosti. Markantní je to např. u postavy Luciena, který nemá jinou než expresivní polohu hereckého výrazu. Týká se to však takřka celého hereckého kolektivu. Herci tak ochuzují plasticitu ztvárňovaných postav a inscenace se připravuje o větší míru napětí a tajemství. Problematickou je i scénografie inscenace, zejména řešení prostoru pro hru, a to do té míry, že některé důležité scény nemá část publika možnost zřetelně zhlédnout.
Milan Strotzer
Norman Robbins: Hrobka s vyhlídkou
Závěrečné soutěžní představení Hanáckého divadelního máje 2014 sehrál divadelní soubor Zmatkaři z Dobronína. Byla jím inscenace hry anglického autora Normana Robinse (*1931), který patří k řadě anglických herců, kteří využili zkušenosti ze své původní profese při psaní vlastních divadelních her. Díky citu pro rytmus představení, správnou míru nadsázky a pro stavbu situace, které musí mít dobrý herec v krvi, se jejich hry staly nesmírně úspěšnými a obletěly doslova celý svět. To platí i o Robbinsonově hře Hrobka s vyhlídkou. Výjimečnost této černé komedie je v propojení žánru detektivky s veselohrou a horrorem.
Inscenaci v režii Michaela Juráška j.h. lze označit jako morytát. Jde o poctivou režijní a hereckou práci souboru, která byla oceněna nemalým diváckým ohlasem. Inscenace je založena především na výborném typovém obsazení, a to bezezbytku. Režie ctí autorovu předlohu, a to v celém rozsahu včetně tempo-rytmické struktury. Ta byla narušena pouze v jedné scéně (převlékání postavy Peregrina Potera), což zapříčinil lapsus, který nastal v přehlídkovém představení.
Inscenaci, založenou na herecké práci, zdobí především tři herecké výkony, a sice Pavly Kasalové v roli služebné Aghaty Hammondové, Martiny Nováčkové v roli Moniky a Markéty Brodinové v roli Emily. K nim lze přiřadit i další ‒ Františka Kunsta v roli právníka Hamiltona Penworthyho, Alenu Tomáškovou v roli zdravotní sestry Anny Franklinové a Ondřeje Novotného v roli spisovatele Peregrina Pottera. Splnění svých hereckých úkolů dostály ale i představitelé dalších postav hry, byť svým postavám nevtiskli větší míru osobitosti.
Inscenace má i své problematické stránky. Především jde o nadužívání expresivního hlasového projevu a hlasové forze, což zapříčiňuje pocit stereotypnosti představení a jeho zdlouhavosti. Markantní je to např. u postavy Luciena, který nemá jinou než expresivní polohu hereckého výrazu. Týká se to však takřka celého hereckého kolektivu. Herci tak ochuzují plasticitu ztvárňovaných postav a inscenace se připravuje o větší míru napětí a tajemství. Problematickou je i scénografie inscenace, zejména řešení prostoru pro hru, a to do té míry, že některé důležité scény nemá část publika možnost zřetelně zhlédnout.
Milan Strotzer
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.