Pivín, Větřák - O založení pivínské Divadelní společnosti Větřák z pera Jiřího Vrby:
O založení pivínské Divadelní společnosti Větřák z pera Jiřího Vrby:
„Vážení přátelé, vážená sešlosti, milí hosté – dovolte mi , abych vás tu všechny co nejsrdečněji přivítal v Pivíně v dnešní slavnostní den – Sjezd rodáků.
Tento den se dá bez nadsázky nazvat státním svátkem obce Pivín .
Jak jistě všichni víte v každý státní svátek pronáší náš pan prezident svůj slavnostní projev – proto i mně, kteří mě neznáte - jsem taky PREZIDENT, připadl tento nelehký úkol - napsat a přednést Vám slavnostní projev prezidenta, že?
Přátelé, dovolte mě abych Vás seznámil s hrdinstvím několika odvážných pivínských občanů, kteří se bez ohledu na to, jaké je venku sychravé počasí prvního prosince L.P.1991 teple oblékli a vypravili do pivínské hospody Na Zóle. Zde je samozřejmě nečekalo nic dobrého – nezdravé zakouřené prostředí, obrovské pokušení ke konzumaci přeslazené americké cocacoly, nicméně bylo v tomto hostinci tepleji než venku – bylo měřením doloženo, že zde nemrzlo i když v důsledku silného mrazu šly jen stěží otvírat dveře.
Hostinec v kritickou dobu byl doslova přeplněn občany , kteří zde nedělali nic jiného, než pili pivo, zatím co naši hrdinové sem přišli, aby v nápadně nenápadném prostředí založili první divadelní společnost v poválečné éře v Pivíně vůbec. Tak u jediného volného stolu u dveří na záchodek se sešli František Sedlák, Tomáš Nedbal, Mojmír Filka, Jaroslav Hýžďal a moje maličkost.
Seděli jsme a rokovali u kulatého stolu se čtyřmi rohy a igelitovým kostkovaným ubrusem. Abychom byli nenápadní a nikdo se do nás nemontoval, popíjeli jsme rovněž pivo. Vzpomínám si, že pouze Mojmír Filka si dal velkou kofolu – se zásmažkou.
Založení společnosti nám šlo velmi rychle,už po druhém pivu jsem byl navržen na prezidenta a když sem dal nějaké rumy, tak jsem byl okamžitě po čtvrtém kole prezidentem zvolen. Na co jsme však nemohli hned přijít, byl název společnosti – ne že by nás nějaký název nenapadal, ale žádný z nich by neprošel – namátkou : Okenná, Záhumenka, Zgarbák, Paláši,
JZD – Jednotné zemědělské divadlo, ROH – revoluční ochotnický herberk.
Až tu pojednou se hustým kouřem hlemýždím krokem prodral k vypínači hostinský Zdeněk Peštuka – tenkrát důvěrně zvaný – ŠNEK –
a zapnul ventilátor. V tom , zřejmě František Sedlák, nebo Tom. Nedbal, dodnes o tom vedou historikové spory, zvolal - větřák. Celá hospoda začala skandovat Větřák, Větřák, Větřák.
Přátelé, v tuto pro nás historickou chvíli, jsme my nenápadní hosté od stolu u záchodku věděli, že jedině Větřák může v našem hostinci změnit těžké nedýchatelné ovzduší.
A věřte, že tento případ je pravdivý, stal se 1. prosince L.P. 1991 v hostinci Na Zóle a zaznamenal jej Jiří Vrba.“
„Vážení přátelé, vážená sešlosti, milí hosté – dovolte mi , abych vás tu všechny co nejsrdečněji přivítal v Pivíně v dnešní slavnostní den – Sjezd rodáků.
Tento den se dá bez nadsázky nazvat státním svátkem obce Pivín .
Jak jistě všichni víte v každý státní svátek pronáší náš pan prezident svůj slavnostní projev – proto i mně, kteří mě neznáte - jsem taky PREZIDENT, připadl tento nelehký úkol - napsat a přednést Vám slavnostní projev prezidenta, že?
Přátelé, dovolte mě abych Vás seznámil s hrdinstvím několika odvážných pivínských občanů, kteří se bez ohledu na to, jaké je venku sychravé počasí prvního prosince L.P.1991 teple oblékli a vypravili do pivínské hospody Na Zóle. Zde je samozřejmě nečekalo nic dobrého – nezdravé zakouřené prostředí, obrovské pokušení ke konzumaci přeslazené americké cocacoly, nicméně bylo v tomto hostinci tepleji než venku – bylo měřením doloženo, že zde nemrzlo i když v důsledku silného mrazu šly jen stěží otvírat dveře.
Hostinec v kritickou dobu byl doslova přeplněn občany , kteří zde nedělali nic jiného, než pili pivo, zatím co naši hrdinové sem přišli, aby v nápadně nenápadném prostředí založili první divadelní společnost v poválečné éře v Pivíně vůbec. Tak u jediného volného stolu u dveří na záchodek se sešli František Sedlák, Tomáš Nedbal, Mojmír Filka, Jaroslav Hýžďal a moje maličkost.
Seděli jsme a rokovali u kulatého stolu se čtyřmi rohy a igelitovým kostkovaným ubrusem. Abychom byli nenápadní a nikdo se do nás nemontoval, popíjeli jsme rovněž pivo. Vzpomínám si, že pouze Mojmír Filka si dal velkou kofolu – se zásmažkou.
Založení společnosti nám šlo velmi rychle,už po druhém pivu jsem byl navržen na prezidenta a když sem dal nějaké rumy, tak jsem byl okamžitě po čtvrtém kole prezidentem zvolen. Na co jsme však nemohli hned přijít, byl název společnosti – ne že by nás nějaký název nenapadal, ale žádný z nich by neprošel – namátkou : Okenná, Záhumenka, Zgarbák, Paláši,
JZD – Jednotné zemědělské divadlo, ROH – revoluční ochotnický herberk.
Až tu pojednou se hustým kouřem hlemýždím krokem prodral k vypínači hostinský Zdeněk Peštuka – tenkrát důvěrně zvaný – ŠNEK –
a zapnul ventilátor. V tom , zřejmě František Sedlák, nebo Tom. Nedbal, dodnes o tom vedou historikové spory, zvolal - větřák. Celá hospoda začala skandovat Větřák, Větřák, Větřák.
Přátelé, v tuto pro nás historickou chvíli, jsme my nenápadní hosté od stolu u záchodku věděli, že jedině Větřák může v našem hostinci změnit těžké nedýchatelné ovzduší.
A věřte, že tento případ je pravdivý, stal se 1. prosince L.P. 1991 v hostinci Na Zóle a zaznamenal jej Jiří Vrba.“
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.