Broumov, DAŘBUJAN, Jaroslav: Dějiny loutkového divadla v Broumově. Rkp. pro DČAD srpen 2013
Dějiny loutkového divadla v Broumově.
První záznam o loutkovém divadle v Broumově pochází dle kroniky Jaroslava Bartoše (1963, str. 131 a 282) z roku 1820, kdy Johann Sturm dostal loutkářské oprávnění pro Čechy. V roce 1834 dostal další oprávnění č. 3295.
Další informace o činnosti loutkářů pochází až z roku, kdy hrstka pracovníků, kteří přišli pracovat do pohraničí, založila loutkářský kroužek. Byli to Josef Hejnyš, Josef Řehák, Josef Teplý a František Šrůtek. Hrávalo se v nynější školce Veby. Až do roku 1955.
V roce 1958 byla zahájena přestavba bývalé kuželkárny na loutkové divadlo.
1959 se začalo hrát a divadlo dostalo název „Loutkové divadlo Zdeňka Nejedlého“
Hrály se Perniková chaloupka, Kačátko, Dvě Maričky, Ostrov splněných přání.
V roce 1964 měl soubor 25 členů. V režii se střídali p. Hevera, Jiří Volhejn, Jaroslav Holeček.
V té době zajížděl soubor na vystoupení do okolních měst - Žacléře, Olivětína atd.
Od roku 1968 soubor stagnoval, scházel se jen občas.
V roce 1970 se divadlo opět rozehrálo. Sehrála se představení Honza a zlá princezna, Jak Kašpárek se Šmidrou zvítězili nad ježibabou, Začarovaná skříňka. V tomto období měl největší zásluhu o chod divadla Jiří Volhejn, režisér, výtvarník, herec - vedoucí souboru.
Kolem roku 1970 Jiří Volhejn s divadlem skončil a vedení divadla převzali bratři Milan a Dalibor Novotní. Při setkání s bývalým členem Jaroslavem Dařbujanem, který se po návratu z vojny se odstěhoval do Otovic a tam si založil nejmenší loutkové divadlo na okrese pro 24 diváků a hráli s loukami 25 cm ve skříni, přesvědčili ho, aby se vrátil zpět.
Ten nabídku přijal a od roku 1977 soubor vedl po režijní stránce. Hrála se představení
Kašpárek vaří živou vodu, Začarovaný Kašpárek, Tanec s čertem, Koza Roza, Sůl nad zlato, Krakonošova nadílka.
Po povodni roku 1977, kdy voda zaplavila i stálou scénu loutkového divadla, se zkoušelo jen v té části, kde nehrozil propad.
Začala se budovat variabilní scéna, s níž se dalo hrát kdekoli. Prvním větším úspěchem byl postup na krajskou přehlídku. S pohádkou Frant. Čecha DRAK v roce 1980 na krajské přehlídce v České Třebové. Představení bylo hodnoceno velice dobře. V této sezoně se dále hrál Ostrov splněných přání a Honza doktorem. Jezdilo se po vesnicích a hrála se nadílková představení pro broumovské podniky.
V roce 1981 došlo k demolici stálé scény a divadlo se stěhovalo do provizorií. Během dvou let se stěhovalo na tři místa, až skončilo v bývalé radnici. Tam mělo k disposici dvě místnosti a sálek na hraní. Na základě ztráty stálé scény se divadlo přejmenovalo na BRUM — proč zrovna brum ??? asi Broumovští rumaři či Broumováci. Nejčastěji se hrály hry Františka Čecha: Čertimlýn, Drak, atd. Soubor se věnoval i dalším akcím. Pořádal s odbory Drakyády, večery s 3 D(divadlo, diskotéka, uvádí Dalibor, karneval.) V tomto období se o chod divadla nejvíce zasloužili Jaroslav Dařbujan, vedoucí, režisér, dramaturg, výtvarník (jeho otec Karel maloval loutky,kulisy ) Dalibor Novotný loutkoherec, Jiří Štěpán zvukař osvětlovač, Miloš Rein herec a muzikant a Dáša Klímová loutkoherec a těžko vypsat všechny další.
V sezoně 1982 — 83 se hrály hry Čertí mlýn, Drak, Jak Kašpárek se Šmidrou zvítězili nad ježibabou. V tomto období získali 3x okresní cenu na Boučkově Jaroměři a několik ocenění v Libčanech. Začalo se říkat, že loutkáři jsou Broumovští rutinéři. ("Marionety byla naše „káva“.)
1987 byli požádáni, zda by si nepřipravili staročeskou hru, s níž by mohli vystoupit na festivalu ve Strážnici. Hra se povedla, a tak v roce 1988 jeli do Strážnice s hrou Kníže Maxmilián aneb Souboj na hřbitově. Dramaturgii, loutky a scénu dělal Jarda Dařbujan, kulisy jeho otec Karel.
Po dlouhodobém hraní marionetového divadla se soubor rozhodl zkusit si něco jiného, a tak Jarda napsal pohádku BRUMBAJ. Hrálo se na velké scéně 80 cm loutkami ze zadu voděnými, a 180 cm drakem. Loutky opět vyrobil Jarda. Po této realizaci se divadlo opět vrátilo k marionetám. Jarda napsal pohádku Votrávená princezna.
S marionetami se hrálo až do převratu.
1990 se soubor rozpadl a zůstali jen tři Jarda, Dáša Justová roz. Klímová a Květa Němčíková. Podařilo se jim sehnat dalších několik nadšenců. Recesistu a hudebníka Oto Jíru, který s Jardou napsal maňáskovou pohádku Smolíček pacholíček aneb Červená Karkulka. Jinak Moje pohádka.
V období 1990 až 2000 se divadlo protloukalo jak to šlo. Město přestalo loutkařinu podporovat a divadlo se během tohoto období 5x stěhovalo.
2000 skončil činnost vedoucí souboru J. Dařbujan a divadlo usnulo. Město ho vystěhovalo divadlo do nevyhovujících prostor staré garáže. Vlhko a přístup nekompetentních lidí udělaly na fundusu své. Toho se zželelo manželům Benešovým a nastěhovali si divadlo do svého domku.Získali několik ochotníků a pozvolna začali zkoušet a jednou či dvakrát za rok sehráli představení. V té době Jarda Dařbujan občas docházel na jejich zkoušky s dobrou radou.
Koncem roku 2011 přesvědčili Jardu, aby zase dělal loutkařinu. Nechal se „ukecat“ a začal s Brumem spolupracovat. Vrátil se k dramaturgii a režii. Nastudovali pohádku Čertovská kniha. V roce 2012 dostali od Broumovské Ulity - dům mládeže – dvě místnosti k pronájmu. Divadlo nastěhovali a pozvolna se začalo se budovat jeviště i hlediště. Realizovala se představení her J. Dařbujana Zahradník, Kouzelná perlička a připravovaly se broumovské pověsti.
Ve spolupráci s Agenturou pro rozvoj Broumovska loutkáři připravili naučnou stezku s mámětem „Broumovských pověstí“ - Jak vznikl Broumovský znak, Kouzelný pramen, Kovářova rokle, Poklad, Začarovaný opat.
Dvě pověsti Bílá paní a Mlýn byly zdramatizovány Jardou a v červnu 2013 zahrány v klášterní zahradě.
Toto jsou v kostce dějiny loutkového divadla na Broumovsku.
Zpracoval dle kronik loutkového divadla J. Dařbujan, srpen 2013
První záznam o loutkovém divadle v Broumově pochází dle kroniky Jaroslava Bartoše (1963, str. 131 a 282) z roku 1820, kdy Johann Sturm dostal loutkářské oprávnění pro Čechy. V roce 1834 dostal další oprávnění č. 3295.
Další informace o činnosti loutkářů pochází až z roku, kdy hrstka pracovníků, kteří přišli pracovat do pohraničí, založila loutkářský kroužek. Byli to Josef Hejnyš, Josef Řehák, Josef Teplý a František Šrůtek. Hrávalo se v nynější školce Veby. Až do roku 1955.
V roce 1958 byla zahájena přestavba bývalé kuželkárny na loutkové divadlo.
1959 se začalo hrát a divadlo dostalo název „Loutkové divadlo Zdeňka Nejedlého“
Hrály se Perniková chaloupka, Kačátko, Dvě Maričky, Ostrov splněných přání.
V roce 1964 měl soubor 25 členů. V režii se střídali p. Hevera, Jiří Volhejn, Jaroslav Holeček.
V té době zajížděl soubor na vystoupení do okolních měst - Žacléře, Olivětína atd.
Od roku 1968 soubor stagnoval, scházel se jen občas.
V roce 1970 se divadlo opět rozehrálo. Sehrála se představení Honza a zlá princezna, Jak Kašpárek se Šmidrou zvítězili nad ježibabou, Začarovaná skříňka. V tomto období měl největší zásluhu o chod divadla Jiří Volhejn, režisér, výtvarník, herec - vedoucí souboru.
Kolem roku 1970 Jiří Volhejn s divadlem skončil a vedení divadla převzali bratři Milan a Dalibor Novotní. Při setkání s bývalým členem Jaroslavem Dařbujanem, který se po návratu z vojny se odstěhoval do Otovic a tam si založil nejmenší loutkové divadlo na okrese pro 24 diváků a hráli s loukami 25 cm ve skříni, přesvědčili ho, aby se vrátil zpět.
Ten nabídku přijal a od roku 1977 soubor vedl po režijní stránce. Hrála se představení
Kašpárek vaří živou vodu, Začarovaný Kašpárek, Tanec s čertem, Koza Roza, Sůl nad zlato, Krakonošova nadílka.
Po povodni roku 1977, kdy voda zaplavila i stálou scénu loutkového divadla, se zkoušelo jen v té části, kde nehrozil propad.
Začala se budovat variabilní scéna, s níž se dalo hrát kdekoli. Prvním větším úspěchem byl postup na krajskou přehlídku. S pohádkou Frant. Čecha DRAK v roce 1980 na krajské přehlídce v České Třebové. Představení bylo hodnoceno velice dobře. V této sezoně se dále hrál Ostrov splněných přání a Honza doktorem. Jezdilo se po vesnicích a hrála se nadílková představení pro broumovské podniky.
V roce 1981 došlo k demolici stálé scény a divadlo se stěhovalo do provizorií. Během dvou let se stěhovalo na tři místa, až skončilo v bývalé radnici. Tam mělo k disposici dvě místnosti a sálek na hraní. Na základě ztráty stálé scény se divadlo přejmenovalo na BRUM — proč zrovna brum ??? asi Broumovští rumaři či Broumováci. Nejčastěji se hrály hry Františka Čecha: Čertimlýn, Drak, atd. Soubor se věnoval i dalším akcím. Pořádal s odbory Drakyády, večery s 3 D(divadlo, diskotéka, uvádí Dalibor, karneval.) V tomto období se o chod divadla nejvíce zasloužili Jaroslav Dařbujan, vedoucí, režisér, dramaturg, výtvarník (jeho otec Karel maloval loutky,kulisy ) Dalibor Novotný loutkoherec, Jiří Štěpán zvukař osvětlovač, Miloš Rein herec a muzikant a Dáša Klímová loutkoherec a těžko vypsat všechny další.
V sezoně 1982 — 83 se hrály hry Čertí mlýn, Drak, Jak Kašpárek se Šmidrou zvítězili nad ježibabou. V tomto období získali 3x okresní cenu na Boučkově Jaroměři a několik ocenění v Libčanech. Začalo se říkat, že loutkáři jsou Broumovští rutinéři. ("Marionety byla naše „káva“.)
1987 byli požádáni, zda by si nepřipravili staročeskou hru, s níž by mohli vystoupit na festivalu ve Strážnici. Hra se povedla, a tak v roce 1988 jeli do Strážnice s hrou Kníže Maxmilián aneb Souboj na hřbitově. Dramaturgii, loutky a scénu dělal Jarda Dařbujan, kulisy jeho otec Karel.
Po dlouhodobém hraní marionetového divadla se soubor rozhodl zkusit si něco jiného, a tak Jarda napsal pohádku BRUMBAJ. Hrálo se na velké scéně 80 cm loutkami ze zadu voděnými, a 180 cm drakem. Loutky opět vyrobil Jarda. Po této realizaci se divadlo opět vrátilo k marionetám. Jarda napsal pohádku Votrávená princezna.
S marionetami se hrálo až do převratu.
1990 se soubor rozpadl a zůstali jen tři Jarda, Dáša Justová roz. Klímová a Květa Němčíková. Podařilo se jim sehnat dalších několik nadšenců. Recesistu a hudebníka Oto Jíru, který s Jardou napsal maňáskovou pohádku Smolíček pacholíček aneb Červená Karkulka. Jinak Moje pohádka.
V období 1990 až 2000 se divadlo protloukalo jak to šlo. Město přestalo loutkařinu podporovat a divadlo se během tohoto období 5x stěhovalo.
2000 skončil činnost vedoucí souboru J. Dařbujan a divadlo usnulo. Město ho vystěhovalo divadlo do nevyhovujících prostor staré garáže. Vlhko a přístup nekompetentních lidí udělaly na fundusu své. Toho se zželelo manželům Benešovým a nastěhovali si divadlo do svého domku.Získali několik ochotníků a pozvolna začali zkoušet a jednou či dvakrát za rok sehráli představení. V té době Jarda Dařbujan občas docházel na jejich zkoušky s dobrou radou.
Koncem roku 2011 přesvědčili Jardu, aby zase dělal loutkařinu. Nechal se „ukecat“ a začal s Brumem spolupracovat. Vrátil se k dramaturgii a režii. Nastudovali pohádku Čertovská kniha. V roce 2012 dostali od Broumovské Ulity - dům mládeže – dvě místnosti k pronájmu. Divadlo nastěhovali a pozvolna se začalo se budovat jeviště i hlediště. Realizovala se představení her J. Dařbujana Zahradník, Kouzelná perlička a připravovaly se broumovské pověsti.
Ve spolupráci s Agenturou pro rozvoj Broumovska loutkáři připravili naučnou stezku s mámětem „Broumovských pověstí“ - Jak vznikl Broumovský znak, Kouzelný pramen, Kovářova rokle, Poklad, Začarovaný opat.
Dvě pověsti Bílá paní a Mlýn byly zdramatizovány Jardou a v červnu 2013 zahrány v klášterní zahradě.
Toto jsou v kostce dějiny loutkového divadla na Broumovsku.
Zpracoval dle kronik loutkového divadla J. Dařbujan, srpen 2013
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.