Stibor, Oldřich, režisér, Olomouc
Zdroj: Stibor, Oldřich: Cestou k ochotnickému jevišti. Olomouc, KV KSČ 1946, 52 s.
Obálka publikace: O. Stibor: Cestou k ochotnickému jevišti
Zdroj: kART
Stibor, Oldřich, životopis
Stibor, Oldřich - Řepiště
- divadelní režisér, organizátor, publicista
*16. 3. 1901 Řepiště
†10. 1. 1943 Brzeg (Polsko)
Pocházel z dobře situované rodiny, jeho otci patřila v Řepištích usedlost, hospoda a povoznictví. Absolvoval gymnázium v Místku a pak pokračoval ve studiu práv na Univerzitě Karlově v Praze. Studia ovšem nedokončil. Od dětství byl přitahován divadlem, tehdy zejména ochotnickým. Nejenže sám hrál, vystupoval na besídkách a akademiích, ale také psal různé skeče a přímo divadelní představení organizoval.
V polovině 20. let pracoval jako úředník na policejním ředitelství v Moravské Ostravě. Národnostně a sociálně složité prostředí, jakož i styky s místními umělci měly zásadní význam pro jeho další vývoj. Roku 1926 se Oldřich Stibor stal redaktorem Moravskoslezského deníku a od roku 1928 se stal tajemníkem Národního divadla Moravskoslezského, což byla funkce, díky níž získal mimo jiné i vliv na dramaturgii divadla a o rok později se poprvé dostal i k režii.
V polovině roku 1930 odešel do Prahy, kde se seznámil s představiteli tamní umělecké avantgardy. V létě 1931 byl angažován jako režisér v olomouckém Českém divadle. Následující desetiletí je vrcholným tvůrčím obdobím Oldřicha Stibora jako divadelního režiséra a organizátora a významnou kapitolou v historii nejen olomouckého divadla. Uvedl zde dlouhou řadu inscenací, například Puškinovu Pikovou dámu v moderním surrealistickém zpracování, adaptaci Tolstého Vzkříšení, Višněvského revoluční drama Optimistická tragédie, Shakespearova Romea a Julii či Mnoho povyku pro nic, Gogolova Revizora nebo Dumasovu Dámu s kaméliemi. Ale také několik oper, jako příklad uveďme Straussovo dílo Arabella a Ariadna, Smetanovu Libuši či Musorgského Borise Godunova. Vedle toho o divadle přednášel a režíroval i na jiných scénách. Čilý styk udržoval i nadále s ochotníky.
Na konci dubna 1940 byl Oldřich Stibor zatčen gestapem a odsouzen k osmi letům vězení za velezradu. Po necelých třech letech však na následky nesnesitelného utrpení zemřel.
Oldřich Stibor podnikl v polovině 30. let dvě studijní cesty do SSSR. Byl rovněž členem KSČ a ve smyslu její ideologie také veřejně působil. Už ve třicátých letech byl aktivním účastníkem boje proti fašismu (účastnil se akcí na podporu španělských republikánů a podporoval antifašistické emigranty) a po rozbití republiky se stal předsedou ilegálního krajského vedení KSČ.
| Autor: Jana Kubošová | Vydáno dne 24. 08. 2012
Ex: http://www.slezskabrana.cz/view.php?cisloclanku=2012080008 (1.7.2013)
- divadelní režisér, organizátor, publicista
*16. 3. 1901 Řepiště
†10. 1. 1943 Brzeg (Polsko)
Pocházel z dobře situované rodiny, jeho otci patřila v Řepištích usedlost, hospoda a povoznictví. Absolvoval gymnázium v Místku a pak pokračoval ve studiu práv na Univerzitě Karlově v Praze. Studia ovšem nedokončil. Od dětství byl přitahován divadlem, tehdy zejména ochotnickým. Nejenže sám hrál, vystupoval na besídkách a akademiích, ale také psal různé skeče a přímo divadelní představení organizoval.
V polovině 20. let pracoval jako úředník na policejním ředitelství v Moravské Ostravě. Národnostně a sociálně složité prostředí, jakož i styky s místními umělci měly zásadní význam pro jeho další vývoj. Roku 1926 se Oldřich Stibor stal redaktorem Moravskoslezského deníku a od roku 1928 se stal tajemníkem Národního divadla Moravskoslezského, což byla funkce, díky níž získal mimo jiné i vliv na dramaturgii divadla a o rok později se poprvé dostal i k režii.
V polovině roku 1930 odešel do Prahy, kde se seznámil s představiteli tamní umělecké avantgardy. V létě 1931 byl angažován jako režisér v olomouckém Českém divadle. Následující desetiletí je vrcholným tvůrčím obdobím Oldřicha Stibora jako divadelního režiséra a organizátora a významnou kapitolou v historii nejen olomouckého divadla. Uvedl zde dlouhou řadu inscenací, například Puškinovu Pikovou dámu v moderním surrealistickém zpracování, adaptaci Tolstého Vzkříšení, Višněvského revoluční drama Optimistická tragédie, Shakespearova Romea a Julii či Mnoho povyku pro nic, Gogolova Revizora nebo Dumasovu Dámu s kaméliemi. Ale také několik oper, jako příklad uveďme Straussovo dílo Arabella a Ariadna, Smetanovu Libuši či Musorgského Borise Godunova. Vedle toho o divadle přednášel a režíroval i na jiných scénách. Čilý styk udržoval i nadále s ochotníky.
Na konci dubna 1940 byl Oldřich Stibor zatčen gestapem a odsouzen k osmi letům vězení za velezradu. Po necelých třech letech však na následky nesnesitelného utrpení zemřel.
Oldřich Stibor podnikl v polovině 30. let dvě studijní cesty do SSSR. Byl rovněž členem KSČ a ve smyslu její ideologie také veřejně působil. Už ve třicátých letech byl aktivním účastníkem boje proti fašismu (účastnil se akcí na podporu španělských republikánů a podporoval antifašistické emigranty) a po rozbití republiky se stal předsedou ilegálního krajského vedení KSČ.
| Autor: Jana Kubošová | Vydáno dne 24. 08. 2012
Ex: http://www.slezskabrana.cz/view.php?cisloclanku=2012080008 (1.7.2013)
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.