ZAJÍC, Vladimír: Slečna Agáta a pan Velké Zvíře, Divadlo Baterka Brno, recenze, KP Hanácký divadelní máj Němčice nad Hanou 2012
DS BATERKA Brno: SLEČNA AGÁTA A PAN VELKÉ ZVÍŘE
Vladimír Zajíc
Divadelní uskupení BATERKA se záměrně a cíleně věnuje tvorbě představení pro publikum předškolního a nižšího školního věku. V nich využívá prostředky dramatické výchovy a výchovy dramatem, přičemž hlavním cílem je aplikace všech prvků, které podporují dětskou fantazii a kreativitu. To v důsledku znamená, že jedno každé představení je otevřené – mělo by být otevřené – podnětům z řad diváků a následně i „diváků-herců“, neboť mnozí z hlediště vstupují na jeviště; vstupují do příběhu, a když se zadaří, tak jej svou bezprostředností, a spíše chováním než jednáním, ovlivňují či eticky obohacující. Divadlo BATERKA tudíž nabízí představení - či chcete-li program - interaktivního divadla s výrazně posíleným participačním zacílením. Převedeno do běžné mluvy to znamená, že inscenace jako takové nemají finální podobu, ale základní půdorys příběhu a téma, které má pedagogický dosah především v eticko-estetické sféře. Text/představení, tedy musí na počátku obsahovat zásadní motiv, proč dramatické osoby na jevišti nutně potřebují pomoc z řad participujících diváků. Stavební panely inscenace jsou tedy dány a fixovány, ale naplnění dramatického oblouku je pokaždé jiné. Ono jiné ovlivňují nejen „diváci-herci“, ale též sami aktéři a všechny vnější okolnosti, v nichž představení probíhá.
A teď od teorie k praktickému výsledku. Co se týče herců provázející nás a tvořící pro nás diváky detektivní příběh slečny Agáty, pana Velkého Zvířete a radostné poutě, která pro zlý čin zamrzla v čase, se nedá nic vytknout. Herci/tvůrci bez problémů zvládnou malé pomocníky, kteří se dobrovolně a nadšeně zúčastní rituální pouti scénou skrze příběh. O tom není sporu, ale mohla by být věnována větší pozornost iluzivním prvkům výpravy, přesněji zacházení s nimi, a je přehnaně dlouhý čas věnován uzavřenosti skupiny v putujícím slunečníku (samozřejmě to platí, pokud kdo zůstane v hledišti). Sám konec je apelativní v tom nejlepším slova smyslu, a to i v hereckém provedení, kde dochází k pochopení konání, omluvě, a především ke snaze nahradit co bylo pokaženo.
Ovšem co výtku zaslouží je scénář AGÁTY, neboť obsahuje řadu prohřešků: neuspořádanost a často alogičnost motivů, problematické používání češtiny!, a zásadní věcné chyby. V Africe žijí Indiáni, ale ve scénickém tvarosloví jsou to černoši... Aby bylo jasno, nevolám po purismu v žádné z použitých složek, ale pro dětské publikum je vše, co se na jevišti děje, pravda pravdoucí, ať už ji vnímají z jakékoli pozice. Na druhou stranu během představení se nekonají žádné manipulativní zhůvěřilosti, a nakolik tvůrci/herci akceptují nápady sobě přizvaných pomocníků se nejspíše proměňuje podle prostředí: mateřská školka, divadelní sál, prostory baby-friendly. Nakonec to vše se odrazilo v reflexích verbálních i výtvarných, které vzešly z Klubu dětského diváka.
Inu, čas ukáže, zda trajektorie takto sestrojené poetiky divadla pro děti a s dětmi je možným a zobecnitelný a účinným druhem výchovy uměním, nebo jen platformou pro výzkum a ozřejmění jak ozdravit naše společenské klima.
Vladimír Zajíc
Divadelní uskupení BATERKA se záměrně a cíleně věnuje tvorbě představení pro publikum předškolního a nižšího školního věku. V nich využívá prostředky dramatické výchovy a výchovy dramatem, přičemž hlavním cílem je aplikace všech prvků, které podporují dětskou fantazii a kreativitu. To v důsledku znamená, že jedno každé představení je otevřené – mělo by být otevřené – podnětům z řad diváků a následně i „diváků-herců“, neboť mnozí z hlediště vstupují na jeviště; vstupují do příběhu, a když se zadaří, tak jej svou bezprostředností, a spíše chováním než jednáním, ovlivňují či eticky obohacující. Divadlo BATERKA tudíž nabízí představení - či chcete-li program - interaktivního divadla s výrazně posíleným participačním zacílením. Převedeno do běžné mluvy to znamená, že inscenace jako takové nemají finální podobu, ale základní půdorys příběhu a téma, které má pedagogický dosah především v eticko-estetické sféře. Text/představení, tedy musí na počátku obsahovat zásadní motiv, proč dramatické osoby na jevišti nutně potřebují pomoc z řad participujících diváků. Stavební panely inscenace jsou tedy dány a fixovány, ale naplnění dramatického oblouku je pokaždé jiné. Ono jiné ovlivňují nejen „diváci-herci“, ale též sami aktéři a všechny vnější okolnosti, v nichž představení probíhá.
A teď od teorie k praktickému výsledku. Co se týče herců provázející nás a tvořící pro nás diváky detektivní příběh slečny Agáty, pana Velkého Zvířete a radostné poutě, která pro zlý čin zamrzla v čase, se nedá nic vytknout. Herci/tvůrci bez problémů zvládnou malé pomocníky, kteří se dobrovolně a nadšeně zúčastní rituální pouti scénou skrze příběh. O tom není sporu, ale mohla by být věnována větší pozornost iluzivním prvkům výpravy, přesněji zacházení s nimi, a je přehnaně dlouhý čas věnován uzavřenosti skupiny v putujícím slunečníku (samozřejmě to platí, pokud kdo zůstane v hledišti). Sám konec je apelativní v tom nejlepším slova smyslu, a to i v hereckém provedení, kde dochází k pochopení konání, omluvě, a především ke snaze nahradit co bylo pokaženo.
Ovšem co výtku zaslouží je scénář AGÁTY, neboť obsahuje řadu prohřešků: neuspořádanost a často alogičnost motivů, problematické používání češtiny!, a zásadní věcné chyby. V Africe žijí Indiáni, ale ve scénickém tvarosloví jsou to černoši... Aby bylo jasno, nevolám po purismu v žádné z použitých složek, ale pro dětské publikum je vše, co se na jevišti děje, pravda pravdoucí, ať už ji vnímají z jakékoli pozice. Na druhou stranu během představení se nekonají žádné manipulativní zhůvěřilosti, a nakolik tvůrci/herci akceptují nápady sobě přizvaných pomocníků se nejspíše proměňuje podle prostředí: mateřská školka, divadelní sál, prostory baby-friendly. Nakonec to vše se odrazilo v reflexích verbálních i výtvarných, které vzešly z Klubu dětského diváka.
Inu, čas ukáže, zda trajektorie takto sestrojené poetiky divadla pro děti a s dětmi je možným a zobecnitelný a účinným druhem výchovy uměním, nebo jen platformou pro výzkum a ozřejmění jak ozdravit naše společenské klima.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.