Bílá Třemešná, Vyprávění Jany Holejšovské roz. Šimonové o divadle v Bílé Třemešné na besedě 9.11.2012
Vyprávění Jany Holejšovské roz. Šimonové o divadle v Bílé Třemešné na besedě 9.11.2012
Moje maminka byla velice činorodá, divadlo jí učarovalo, milovala je. Pro tuto činnost dovedla nadchnout i svou rodinu. Byla herečka, podle potřeby i režisérka. Hráli jsme všichni, má sestra, dokonce 3x i můj otec ač nerad. Otec ale hlavně pomáhal při technických pracích, měl na starosti oponu, osvětlení, kulisy, scénu – později ve spolupráci s p. Jiřím Nechvílem. Nebylo snadné vybavit jednotlivé scény, chyběl nábytek. Sahali jsme do vlastních zdrojů, stěhovali nábytek z domu. Pomáhali i mecenáši, např. p. Zpěváčková, babička p. ing. Mlejnka, paní Primová zapůjčovala některé kostýmy, doplňky.
Hrálo se v hostinci „U Kaiserů“ zprvu jako „Divadelní klub újezdní osvětové besedy“. Měli jsme svého maskéra, kterým byl Jan Hušner ze Dvora Králové n.L., který se stal i hercem, později i fotografoval. Hrál rád charakterní role, rovněž tak i Jiří Šolc, Jaroslav Rejl, později i Sláva Petřík i Jiří Nechvíl. Přibývali další herci – p. Vl. Studený, Věra Haková, Vilém Volf, který zastával i funkci osvětlovače.
Kouzelný byl i p. Janeček, který hrával dědečky. Hrály ale i celé rodiny – Šolcova, Petříkova, Žižkova ( pan Ludva v dospělém, syn Mirko v dětském ). Mezi herečkami to byla hlavně Jindra Šolcová, paní Primová, Blechová a další. Další herci p. Zdeněk Fejk, Pravoslav Švajda, MUDr. Hrachový.
Sama jsem prvně viděla hrát svou maminku v Tylově „Švandovi dudákovi“, seděla jsem tenkrát v první řadě.
V r. 1950 se hrály Shakespearovy“ Windsorské paničky.
V r. 1951 to byla hra Odvety. Tato hra se hrála na domácí půdě, ale i v hostinci „U Flégrů! V Dubenci. Tento rok následovala i další hra, a to Jiráskova Vojnarka. Tuto roli hrála maminka a já jejího pětiletého syna.
V r. 1952 to byla hra H. Fasta 30 stříbrných. Tady si maminka zahrála dokonce černošku a malou holku.
1953 se hrála Arbuzova hra Setkání s mládím.
1954 Ostrovského Pozdní láska, kterou vystřídal „Pan Johannes“ , kde se objevuje jako nový herec p. Jiří Nechvíl.
1955 to byla Jiráskova Lucerna, která se hrála venku, v parku „U Zpěváčků“ v režii Jindry Šolcové. Maminka tady hrála kněžnu střídavě s Jindrou Šolcovou.
Další hrou byla hra Oty Šafránka „Kudy kam“. Byla to veselohra o 2 manželských párech a emancipaci – tady jsem si zahrála pionýrku.
1956 to byla Tylova Paličova dcera – drama, kterou v r. 1957 vystřídalo další drama Gabriely Preissové Její pastorkyňa .
To bylo vystřídáno veselohrou Xavera Svobody „Poslední muž“, kterého hrál Jiří Šolc.
Veselohra byla vystřídána Schillerovou romantikou „Úklady a láska“. Tady si hlavní roli zahrála má sestra Stanislava a Vladimír Šimek.
V r. 1961 nastoupilo drama, a to Euripidova „Medea“. Hlavní roli hrála moje maminka a p. Sl.Petřík, objevuje se i nový herec p.Hejduk.
Hru „Příliš štědrý večer“ v r. 1967 vystřídala hudební komedie „Nebe za pár tisíc“ Trinnerové a Stanislava. Tady jsem si zahrála servírku. Hudbu řídil Jaroslav Žižka, se zpěvy I.Tomanové, J. Šrámkové, M.Junové, D.Paulíčkové, Žižkové – pánů Šolce, Švajdy, Šmída, Šimka.
Velkému obsazení se těšila Drdova komedie „Dalskabáty hříšná ves“.
1965 opět komedie, a to se zpěvy Bohuslava Nádvorníka „Partie pro Jakuba“. Hudbu opět řídil p.Žižka.
Pravděpodobně poslední hrou bylo „100 dukátů za Juana“.
Dětské divadlo :
Dětské divadlo se hrálo pod vedením naší maminky od r. 1957 do r. 1971 v počtu 15 her, vesměs pohádek.
Rekvizity se opět pořizovaly z vlastních zdrojů, nebo se vyráběly přímo ve škole s dětmi. Tak např. hra „Brána slunce“ a „ 3 bílé šípy“ byly hry náročné na scénu. Doma se vyrábělo indiánské týpý a další výtvarné rekvizity pro scénu, natáčeli jsme zvukové efekty – vytí vlků, vyráběli jsme indiánské masky, měsíc a hvězdy, děti ve škole např. pavučiny pro „pavoučí“ paseku, což bylo hodnoceno divadelní porotou.
V dětských hrách jsem si zahrála 3x, z toho 2x královnu :
1. Královnu ve hře „Sněhová královna“, která byla vlastně první hrou v r. 1957.
2. Ještě v témže roce to byla pohádka „ O princezně se zlatou hvězdou na čele“, kde roli princezny hrála Lída Kolářová, která pro svůj talent hrála ještě vícekrát.
Později, jak jsem dorůstala a musela se věnovat studiu, tak jsem pomáhala mamince jinak, a to s líčením dětí, nácvikem baletu, tvořila jsem účesy atd.
Další hlavní role byly v dalších hrách obsazeny např. Jar. Rejlovou, Mirkou Bergerovou, Hanou Bělovskou, Irenou Šolcovou aj. Dobrou herečkou byla i Věra Menclová a Naďa Kracíková.
V r. 1958 následovala hra „O třech sestrách“, O slunečníku, větrníku a měsíčníku“, „Pohádka o Honzovi a princezně Zlatovlásce“ od Jiřího Beneše. Autora hry maminka pozvala přímo na vystoupení, byl rád a hru vysoce hodnotil.
1959 to byla Gajdarova hra „Timur a jeho parta“.
1960 hra Horynové „ Zkoušky čerta Belínka“, následoval Kožíkův „Český Honza“.
1961 Markové „ Zlatá nit“, kde hlavní roli hrála Jaroslava Rejlová
1963 Němcové „Jak Jaromil ke štěstí přišel“
1968 „3 bílé šípy“ Jana Makaria
1969 Kvapilova „Princezna Pampeliška“ – výtěžek ze hry byl věnován na SOS vesničky (1166,--Kč )
V témže roce se hrála „Popelka“ a brzy nato Makariova „Brána slunce“
Poslední hra K.M.Wallo „Pyšná princezna“ se hrála v r. 1971.
S některými hrami se i hostovalo, např. v Jaroměři.
Moje maminka byla velice činorodá, divadlo jí učarovalo, milovala je. Pro tuto činnost dovedla nadchnout i svou rodinu. Byla herečka, podle potřeby i režisérka. Hráli jsme všichni, má sestra, dokonce 3x i můj otec ač nerad. Otec ale hlavně pomáhal při technických pracích, měl na starosti oponu, osvětlení, kulisy, scénu – později ve spolupráci s p. Jiřím Nechvílem. Nebylo snadné vybavit jednotlivé scény, chyběl nábytek. Sahali jsme do vlastních zdrojů, stěhovali nábytek z domu. Pomáhali i mecenáši, např. p. Zpěváčková, babička p. ing. Mlejnka, paní Primová zapůjčovala některé kostýmy, doplňky.
Hrálo se v hostinci „U Kaiserů“ zprvu jako „Divadelní klub újezdní osvětové besedy“. Měli jsme svého maskéra, kterým byl Jan Hušner ze Dvora Králové n.L., který se stal i hercem, později i fotografoval. Hrál rád charakterní role, rovněž tak i Jiří Šolc, Jaroslav Rejl, později i Sláva Petřík i Jiří Nechvíl. Přibývali další herci – p. Vl. Studený, Věra Haková, Vilém Volf, který zastával i funkci osvětlovače.
Kouzelný byl i p. Janeček, který hrával dědečky. Hrály ale i celé rodiny – Šolcova, Petříkova, Žižkova ( pan Ludva v dospělém, syn Mirko v dětském ). Mezi herečkami to byla hlavně Jindra Šolcová, paní Primová, Blechová a další. Další herci p. Zdeněk Fejk, Pravoslav Švajda, MUDr. Hrachový.
Sama jsem prvně viděla hrát svou maminku v Tylově „Švandovi dudákovi“, seděla jsem tenkrát v první řadě.
V r. 1950 se hrály Shakespearovy“ Windsorské paničky.
V r. 1951 to byla hra Odvety. Tato hra se hrála na domácí půdě, ale i v hostinci „U Flégrů! V Dubenci. Tento rok následovala i další hra, a to Jiráskova Vojnarka. Tuto roli hrála maminka a já jejího pětiletého syna.
V r. 1952 to byla hra H. Fasta 30 stříbrných. Tady si maminka zahrála dokonce černošku a malou holku.
1953 se hrála Arbuzova hra Setkání s mládím.
1954 Ostrovského Pozdní láska, kterou vystřídal „Pan Johannes“ , kde se objevuje jako nový herec p. Jiří Nechvíl.
1955 to byla Jiráskova Lucerna, která se hrála venku, v parku „U Zpěváčků“ v režii Jindry Šolcové. Maminka tady hrála kněžnu střídavě s Jindrou Šolcovou.
Další hrou byla hra Oty Šafránka „Kudy kam“. Byla to veselohra o 2 manželských párech a emancipaci – tady jsem si zahrála pionýrku.
1956 to byla Tylova Paličova dcera – drama, kterou v r. 1957 vystřídalo další drama Gabriely Preissové Její pastorkyňa .
To bylo vystřídáno veselohrou Xavera Svobody „Poslední muž“, kterého hrál Jiří Šolc.
Veselohra byla vystřídána Schillerovou romantikou „Úklady a láska“. Tady si hlavní roli zahrála má sestra Stanislava a Vladimír Šimek.
V r. 1961 nastoupilo drama, a to Euripidova „Medea“. Hlavní roli hrála moje maminka a p. Sl.Petřík, objevuje se i nový herec p.Hejduk.
Hru „Příliš štědrý večer“ v r. 1967 vystřídala hudební komedie „Nebe za pár tisíc“ Trinnerové a Stanislava. Tady jsem si zahrála servírku. Hudbu řídil Jaroslav Žižka, se zpěvy I.Tomanové, J. Šrámkové, M.Junové, D.Paulíčkové, Žižkové – pánů Šolce, Švajdy, Šmída, Šimka.
Velkému obsazení se těšila Drdova komedie „Dalskabáty hříšná ves“.
1965 opět komedie, a to se zpěvy Bohuslava Nádvorníka „Partie pro Jakuba“. Hudbu opět řídil p.Žižka.
Pravděpodobně poslední hrou bylo „100 dukátů za Juana“.
Dětské divadlo :
Dětské divadlo se hrálo pod vedením naší maminky od r. 1957 do r. 1971 v počtu 15 her, vesměs pohádek.
Rekvizity se opět pořizovaly z vlastních zdrojů, nebo se vyráběly přímo ve škole s dětmi. Tak např. hra „Brána slunce“ a „ 3 bílé šípy“ byly hry náročné na scénu. Doma se vyrábělo indiánské týpý a další výtvarné rekvizity pro scénu, natáčeli jsme zvukové efekty – vytí vlků, vyráběli jsme indiánské masky, měsíc a hvězdy, děti ve škole např. pavučiny pro „pavoučí“ paseku, což bylo hodnoceno divadelní porotou.
V dětských hrách jsem si zahrála 3x, z toho 2x královnu :
1. Královnu ve hře „Sněhová královna“, která byla vlastně první hrou v r. 1957.
2. Ještě v témže roce to byla pohádka „ O princezně se zlatou hvězdou na čele“, kde roli princezny hrála Lída Kolářová, která pro svůj talent hrála ještě vícekrát.
Později, jak jsem dorůstala a musela se věnovat studiu, tak jsem pomáhala mamince jinak, a to s líčením dětí, nácvikem baletu, tvořila jsem účesy atd.
Další hlavní role byly v dalších hrách obsazeny např. Jar. Rejlovou, Mirkou Bergerovou, Hanou Bělovskou, Irenou Šolcovou aj. Dobrou herečkou byla i Věra Menclová a Naďa Kracíková.
V r. 1958 následovala hra „O třech sestrách“, O slunečníku, větrníku a měsíčníku“, „Pohádka o Honzovi a princezně Zlatovlásce“ od Jiřího Beneše. Autora hry maminka pozvala přímo na vystoupení, byl rád a hru vysoce hodnotil.
1959 to byla Gajdarova hra „Timur a jeho parta“.
1960 hra Horynové „ Zkoušky čerta Belínka“, následoval Kožíkův „Český Honza“.
1961 Markové „ Zlatá nit“, kde hlavní roli hrála Jaroslava Rejlová
1963 Němcové „Jak Jaromil ke štěstí přišel“
1968 „3 bílé šípy“ Jana Makaria
1969 Kvapilova „Princezna Pampeliška“ – výtěžek ze hry byl věnován na SOS vesničky (1166,--Kč )
V témže roce se hrála „Popelka“ a brzy nato Makariova „Brána slunce“
Poslední hra K.M.Wallo „Pyšná princezna“ se hrála v r. 1971.
S některými hrami se i hostovalo, např. v Jaroměři.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.