RICHTER, Luděk: Svitavy, Dětská scéna 2012 - Recenze - Dvě vesnice. Deník Dětské scény, č. 6., str. 130 - 131, 14.6.2012
Divadlo Na schodech, ZŠ Edvarda Valenty Prostějov: Dvě vesnice
Lidé ze dvou vesnic oddělených lesem jsou zvědavi, jak si žijí v té druhé; při obcházení lesa se však minou, a když naleznou vesnici dle jejich zdání opuštěnou, vezmou si, co v ní našli, aby se poté, co doma zjistí, že tam nic nezůstalo, zařídili pomocí nově přinesených věcí a žili jako předtím – jen přesvědčeni, že za lesem nežije nikdo.
Dvorečkový úvod („co kdybychom si zahráli…“) je jen formálním a tudíž zbytečným klišé, které má vliv jen na dvě věci: odložením svršků na věšák uprostřed scény vznikne náznak obcházeného lesa a inscenátoři si tímto připraví prostor ke třem zcizujícím divadelnickým výpadkům, v nichž se vždy dva herci v rolích postav z protilehlých vesnic dostanou do drobného konfliktu; žel proti smyslu příběhu o míjejících se vesničanech.
Samy akce jsou vcelku vtipně vymyšleny a se švihem odehrány, i když předvádění předmětů nalezených v sousední vesnici působí spíše jako navršení souhrnu etud na téma co všechno by mohla zahrát židle.
Problémem je, že obsah těchto etud i charakteristika jednání postav v nich vyvolává otázku, jaké téma má jimi být sděleno. Má jít o lidskou chamtivost, jejímž výsledkem je, že jsme nakonec všichni chudší, nebo o to, že po velkém úsilí se nakonec stejně vždy octneme tam, kde jsme byli a jsme na tom tak, jak jsme na tom byli, jde o téma závisti, zvědavosti, nebo marnosti a směšnosti lidského pinožení, případně nemožnosti setkání se a poznání druhých, či snad o něco úplně jiného? A není-li sděleno téma, zůstává jen anekdotická etuda.
Lidé ze dvou vesnic oddělených lesem jsou zvědavi, jak si žijí v té druhé; při obcházení lesa se však minou, a když naleznou vesnici dle jejich zdání opuštěnou, vezmou si, co v ní našli, aby se poté, co doma zjistí, že tam nic nezůstalo, zařídili pomocí nově přinesených věcí a žili jako předtím – jen přesvědčeni, že za lesem nežije nikdo.
Dvorečkový úvod („co kdybychom si zahráli…“) je jen formálním a tudíž zbytečným klišé, které má vliv jen na dvě věci: odložením svršků na věšák uprostřed scény vznikne náznak obcházeného lesa a inscenátoři si tímto připraví prostor ke třem zcizujícím divadelnickým výpadkům, v nichž se vždy dva herci v rolích postav z protilehlých vesnic dostanou do drobného konfliktu; žel proti smyslu příběhu o míjejících se vesničanech.
Samy akce jsou vcelku vtipně vymyšleny a se švihem odehrány, i když předvádění předmětů nalezených v sousední vesnici působí spíše jako navršení souhrnu etud na téma co všechno by mohla zahrát židle.
Problémem je, že obsah těchto etud i charakteristika jednání postav v nich vyvolává otázku, jaké téma má jimi být sděleno. Má jít o lidskou chamtivost, jejímž výsledkem je, že jsme nakonec všichni chudší, nebo o to, že po velkém úsilí se nakonec stejně vždy octneme tam, kde jsme byli a jsme na tom tak, jak jsme na tom byli, jde o téma závisti, zvědavosti, nebo marnosti a směšnosti lidského pinožení, případně nemožnosti setkání se a poznání druhých, či snad o něco úplně jiného? A není-li sděleno téma, zůstává jen anekdotická etuda.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.