RICHTER, Luděk: Svitavy, Dětská scéna 2012 - Recenze - Smolíček Pacholíček. Deník Dětské scény, č. 5., str. 111, 13.6.2012.
Poetický soubor Divadla Vydýcháno, ZUŠ Liberec: Smolíček pacholíček
Osm starších dívek a jeden hoch inscenují parafrázi klasické pohádky jen pomocí košťatových tyčí, z nichž jednoduše a vtipně vytvářejí dům, nosítka, mříž, pánvičku, ale třeba i (poněkud méně přesvědčivě) jelenovy parohy. To vše v energií nabitém temporytmu, s přesnou stavbou obrazů, tvárným herectvím, které dokáže individualizovat i jednotlivé jezinky, a v lehce ironickém nadhledu.
Ten však nevychází ze zpochybňování děje, ale z rozporu mezi vážností, s níž se vše hraje a infantilními veršovánkami textu, jakož i potenciálními absurdnostmi pohádky - např. když Smolíček říká jelenovi „tatínku“ a ten ho oslovuje „synu“ (což lidová pohádka nezná, neboť jelen se zlatými parohy je v ní archetypem vychovatele - pastýře; vzpomeňme na obraz Krista v podobě jelena se zlatým křížem mezi parohy), nebo když chce „synka“ krmit senem. Na inscenaci je příjemná míra všech inscenačních dovedností, ale nejsympatičtější je poctivá, pokorou a znalostí cíle naplněná kázeň, s níž drží tento styl a nepodléhají pokušení lacině bavit.
Jedinou rezervu shledávám v poněkud falešném ideovém přílepku, v němž se jezinky, běsíci živící se dětmi, spřátelí se Smolíčkem, neboť na jeho vztahu s jelenem pochopí, že byly zlé jen proto, že nepoznaly lásku. Tady už jsme buď na půdě parodie či přihlouplých takypohádek, v nichž se čarodějnice ukáží být zlými jen proto, že je jejich maminka neměla dost ráda.
Luděk Richter
Osm starších dívek a jeden hoch inscenují parafrázi klasické pohádky jen pomocí košťatových tyčí, z nichž jednoduše a vtipně vytvářejí dům, nosítka, mříž, pánvičku, ale třeba i (poněkud méně přesvědčivě) jelenovy parohy. To vše v energií nabitém temporytmu, s přesnou stavbou obrazů, tvárným herectvím, které dokáže individualizovat i jednotlivé jezinky, a v lehce ironickém nadhledu.
Ten však nevychází ze zpochybňování děje, ale z rozporu mezi vážností, s níž se vše hraje a infantilními veršovánkami textu, jakož i potenciálními absurdnostmi pohádky - např. když Smolíček říká jelenovi „tatínku“ a ten ho oslovuje „synu“ (což lidová pohádka nezná, neboť jelen se zlatými parohy je v ní archetypem vychovatele - pastýře; vzpomeňme na obraz Krista v podobě jelena se zlatým křížem mezi parohy), nebo když chce „synka“ krmit senem. Na inscenaci je příjemná míra všech inscenačních dovedností, ale nejsympatičtější je poctivá, pokorou a znalostí cíle naplněná kázeň, s níž drží tento styl a nepodléhají pokušení lacině bavit.
Jedinou rezervu shledávám v poněkud falešném ideovém přílepku, v němž se jezinky, běsíci živící se dětmi, spřátelí se Smolíčkem, neboť na jeho vztahu s jelenem pochopí, že byly zlé jen proto, že nepoznaly lásku. Tady už jsme buď na půdě parodie či přihlouplých takypohádek, v nichž se čarodějnice ukáží být zlými jen proto, že je jejich maminka neměla dost ráda.
Luděk Richter
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.