EXNAROVÁ, Alena: Svitavy, Dětská scéna 2012 – Co den dal – Malý Alenáš. Deník Dětské scény, č. 5., str. 108, 13. 6. 2012

František Kaska připravil se souborem Zatímbezejména Gymnázia Františka Křižíka Plzeň inscenaci předlohy Ivana Vyskočila Malý Alenáš. Rozhodně není snadné inscenovat na divadle texty založené na slovních hříčkách. Ty se velmi dobře čtou, ale na jevišti je slovo málo a je třeba je divadelně povýšit. Očekáváme metaforu a nikoliv prvoplánovou konkrétnost. Některé situace se daří – například když se Malý Alenáš stává člověkem, nebo sny kažené Josefem Libuší. V řadě dalších situací se však pro nás divadelní zázraky nedějí, a to je o to větší škoda, že jde o říši snů. Například když tahá Alenáš z Ferdinanda Fuchse sny – polštáře, činí tak stejně bez ohledu na to, čím tento sen je a stejně se k nim chovají i sny, kterým je dává. I řada dalších situací pak svou podobností způsobuje, že příběh působí zdlouhavě, což je nejvíce patrné u cesty k moři při opakovaném oslovování všech výletníků. Inscenace má také tři konce - první v okamžiku, kdy se Malý Alenáš stává správcem snů, druhý v písničce u klobouku a třetí ten opravdu poslední. Také jsme diskutovali o jisté chaotičnosti v kostýmování, kdy pro diváka není vždy jasné, kdo je člověk a kdo sen. Pokud jde o témata inscenace, v podstatě jsme se shodli, že je jím pro nás nacházení sebe sama. Jsme si vědomi toho, že je velmi složité udržet fixovaný tvar, když má všechno působit, jako by právě vznikalo před námi, jako by se sny právě rodily. Ale ve včerejších představeních (více v tom dopoledním) jsme velmi silně pociťovali absenci energie dětí, což výsledný dojem pochopitelně poznamenalo. V každém případě je ale třeba souboru přiznat, že se snažil s nesnadnou předlohou poctivě poprat.
Od vedoucího souboru Františka Kasky jsme se navíc dozvěděli, že soubor pracuje teprve prvním rokem. O to větší uznání si jistě zaslouží.