RICHTER, Luděk: Svitavy, Dětská scéna 2012 - Recenze - Tři třebíčské pověsti. Deník Dětské scény, č. 4., str. 90, 12.6.2012.
Áčko, ZŠ Týnská, Třebíč: Tři třebíčské pověsti
Osmnáct starších žáků ZŠ, náznakové kostýmy s kápěmi, něco pytlových látek a tři místní pověsti.
Pověst je pro divadlo zapeklitý materiál. Nejenže její působivost je nesrovnatelně bohatší v jejím domovském prostředí, kde evokuje konkrétní místo či událost s nimi svázanou, ale především proto, že často má charakter prostého konstatování: tam a tam tančívají v noci rusalky a svádějí chlapce do bezedných močálů; tam a tam prý leží tajemný poklad; ten či onen kámen má podobu zkamenělé báby…
Tři třebíčské pověsti nepochybně plní funkci budování vztahu k domovskému regionu, nahmatávání bájně historických kořenů v něm a posilování sounáležitosti s krajem. Ale co do objektivního divadelního účinu na „nemístního“ (tudíž možná nemístného) diváka zůstávají převážně právě a jen konstatováním: poklad byl ukryt před husity a dosud někde leží, kámen při cestě byl příčinou smrti rouhavého fanfaróna, skalisko opodál je zkamenělá vražedkyně.
A to přesto, že pověst o hrdopyšném silákovi, který se i přes varování rozhodl předvést svou sílu přemístěním magického kamene, a ještě víc pověst o moci peněz, která z nezištné kořenářky udělala chamtivou vražedkyni, mají potenci stát se plnokrevnými dramaticko - divadelními dílky. K tomu by ovšem bylo třeba nekonstatovat jen věcná fakta a namísto vytváření ilustrací trhu, kláštera či vesnice vypracovat věrohodný a účinný vývoj motivací jednotlivých postav i jejich jednání a akcentovat dějové a tematické vrcholy.
Osmnáct starších žáků ZŠ, náznakové kostýmy s kápěmi, něco pytlových látek a tři místní pověsti.
Pověst je pro divadlo zapeklitý materiál. Nejenže její působivost je nesrovnatelně bohatší v jejím domovském prostředí, kde evokuje konkrétní místo či událost s nimi svázanou, ale především proto, že často má charakter prostého konstatování: tam a tam tančívají v noci rusalky a svádějí chlapce do bezedných močálů; tam a tam prý leží tajemný poklad; ten či onen kámen má podobu zkamenělé báby…
Tři třebíčské pověsti nepochybně plní funkci budování vztahu k domovskému regionu, nahmatávání bájně historických kořenů v něm a posilování sounáležitosti s krajem. Ale co do objektivního divadelního účinu na „nemístního“ (tudíž možná nemístného) diváka zůstávají převážně právě a jen konstatováním: poklad byl ukryt před husity a dosud někde leží, kámen při cestě byl příčinou smrti rouhavého fanfaróna, skalisko opodál je zkamenělá vražedkyně.
A to přesto, že pověst o hrdopyšném silákovi, který se i přes varování rozhodl předvést svou sílu přemístěním magického kamene, a ještě víc pověst o moci peněz, která z nezištné kořenářky udělala chamtivou vražedkyni, mají potenci stát se plnokrevnými dramaticko - divadelními dílky. K tomu by ovšem bylo třeba nekonstatovat jen věcná fakta a namísto vytváření ilustrací trhu, kláštera či vesnice vypracovat věrohodný a účinný vývoj motivací jednotlivých postav i jejich jednání a akcentovat dějové a tematické vrcholy.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.