RICHTER, Luděk: Svitavy, Dětská scéna 2012 - Recenze - Navštivte Máchův kraj!. Deník Dětské scény, č. 2., str. 50, 10.6.2012.

Kuk!, ZUŠ Štítného, Praha 3: Navštivte Máchův kraj
Chytlavá, s vtipem a divadelním důmyslem vytvořená i provedená inscenace začíná vstupem dvou agentek propagační agentury, upozorňující na krásy Máchova kraje. Na pomoc si zavolají dvě propagační skupiny. (Proč jsou jejich členové oblečeni ve všehosměsi civilních triček a košil, přicházejí-li jako herci v rolích, nevím).
Ta prvá předvede kramářskou píseň nazvanou Pověst o Petrovském (loupežníkovi a jeho kumpánech). Zpěv se v ní střídá se zastavenými živými obrazy a silně stylizovaným herectvím. Žánrově jde o scénku k letnímu táboráku, která však naštěstí neupadá do parodie zesměšňující lidovou naivitu kramářské písně – té dávné předchůdkyně zpráv TV Nova a černých kronik. Příběh o mlynářské dcerce, zachráněné před zneuctěním i smrtí, je zakončen přímým vyslovením tématu: všechno jde líp společně.
Ta druhá je uvedena jako rekonstrukce legendy o sv. Starostě. Situace se tu hrají v souvislejších celcích, a větší tíha tedy leží na plnokrevném herectví, v němž deseti jedenáctileté děti zase tak pevné nejsou; znovu se tu hojně užívá princip zpomalení, ale i zcizujícího vracení akcí, jejich variování či opravování, v jednu chvíli se objeví i zpěvohra. Žánrově vše dostává charakter jakési vědecké konference. Legendární pověst končí v podstatě jako anekdota, k níž jsou pak přilepeny ještě tři verze závěru; poslední z nich vyústí do tématu bojovného feminismu s politickým akcentem: jména sv. Starosty se zmocnili muži – starostové.
A pak se opět dozvíme (v trojitém závěru, jímž inscenátoři sami sobě ukradnou aplaus), že máme navštívit Máchův kraj. Toto střídání žánrů i témat prozrazuje, že jde o vnější, dodatečně přilepené „téma“ původně samostatných, pro jiný účel a jiné prostředí vzniklých scének s vlastními tématy. Obě scénky snad z Máchova kraje vzešly (prvá se tu měla odehrát, druhou prý inspirovala socha sv. Starosty kdesi tam stojící), ale vnitřně s ním nijak nesouvisejí: mohly by se odehrát kdekoli. Máchův kraj jako specifické pozadí právě těchto pověstí tu ve skutečnosti není přítomen, a uvažovat o tom, že nad tím vším je téma dryáčnických metod berkdeber agentur, vyžaduje velkou snahu dosazovat sem něco, s čím inscenace nehraje, co neakcentuje a co netematizuje.
Jinak všechna čest: divadelní nápaditost i vynikající provedení, jakož i živý akordeon citlivě spoluvytvářející a dotvářející inscenaci proměnlivou dynamikou či přesně cítěnými a naplněnými pauzami jsou příkladné. A k velkým hodnotám patří i to, jak se aktéři hrou zcela autenticky baví.
Inteligentní a vkusná zábava plní svůj cíl pobavit. Nic víc, nic míň.