Miletín, Miletínské divadelní jaro 2012. Hodnocení poroty Alena Exnarová, Hromada, jaro 2012
MILETÍNSKÉ DIVADELNÍ JARO
Východočeská přehlídka venkovských divadelních souborů se konala ve dnech 4.-6.5.2012 v příjemném prostředí Sousedského domu už podesáté. Viděli jsme celkem osm představení, z toho jedno nesoutěžní.
Zahájil domácí Divadelní soubor Erben Miletín pohádkou Petra Lněničky Rozum a štěstí v režii Jiřího Kněžourka. Pohádka o sporu Štěstí s Rozumem je odehrána přehledně a nekomplikovaně, ale chybí zde nastolení základní dramatické situace – spor se odehrává především ve slovní rovině. Celku tak poněkud chybí gradace a určitá jednotvárnost vyprávění je občas narušena jen v některých situacích herecky zajímavě vybudovanou postavou Rádce (Vladimír Kněžourek), který pak v dialozích strhává k větší proměnlivosti i některé spoluhráče. Ale snaha o osvětu inscenováním uvedeného tématu, kdy Rozum se Štěstím uzavírají smír, protože oba jsou stejně potřební, je jasná a téma je sděleno.
Pravidelně se v Miletíně setkáváme s Divadelním souborem Korálka Dětenice. Po jejich loňské zajímavé inscenaci Hotelu mezi dvěma světy se tentokrát se smyslem předlohy Daniely Fischerové Anděl a kniha rekordů poněkud minuli. V této původně rozhlasové hře vystupují tři lidé a jeden hlas. Anděl Gamaliel je volán k odpovědnosti za příjem bláznivé holky, která na světě umírá (padá při soutěži ve zpěvu pro Guinessovu knihu rekordů), ale Gamaliel se s ní sbližuje a zamiluje se do ní a pouští ji zpět na svět (a ona se dostane do Guinessovy knihy rekordů pro nejdelší přežitou klinickou smrt). A tak se posluchač dozvídá, že vlastně není v nebi, ale v pekle, protože Gamaliel byl potrestán už kdysi za to, že se jako anděl zamiloval. Režisérka Iveta Vališková poněkud rozbila strukturu této hry, zapojila celý soubor a tak divák tápe, oč vlastně běží.
Daleko lépe se vedlo Divadelnímu spolku Zdobničan Vamberk s Pastí na osamělého muže. Tato detektivní komedie je úspěšnou prvotinou Roberta Thomase. Dozvídáme se, že Daniel Corban ohlásil zmizení manželky, s níž žije jen krátce, a právě probíhá vyšetřování. Rozhodně není snadné tuto hru inscenovat tak, abychom se orientovali ve složité struktuře jednání, v návaznosti situací, kdy se nečekaně odkrývají nové poznatky a možné motivace a přelévá se napětí, až k samotnému překvapivému vyvrcholení. Souboru z Vamberka se to podařilo na velmi solidní úrovni, jak díky kvalitním hereckým výkonům, tak i díky poučené režii (Alena Joachimsthalerová) . Složitá pavučina jednání je v inscenaci přehledná a promyšlená, konverzace hbitá, ale nikoliv na úkor srozumitelnosti, postavy v rámci daných charakterů hrány přesně, s mírným nadhledem, jak to předloha vyžaduje. Právě pro ne zcela běžnou kvalitu v inscenování uvedeného žánru se rozhodla odborná porota doporučit inscenaci na Krakonošův divadelní podzim.
Poprvé jsme se setkali s Divadelním souborem LOOCH Lovčice, který po pauze od roku 1974 obnovil činnost a zvolil si k tomuto účelu Renčínovu Nejkrásnější válku s tím, že původní texty písní tohoto muzikálu autorky Hany Čihákové upravil a místo hudby Jindřicha Brabce složil režisér Vladimír Beňo hudbu vlastní, kterou spolu s rodinnými příslušníky živě interpretoval. Kromě čtyř muzikantů jsme na jevišti viděli devatenáct lidí, a to je na znovuvzkříšený soubor v nevelké obci neuvěřitelné. Více než o muzikál jde v tomto provedení o živé obrazy s několika písněmi a herectví je víceméně insitní, humor místy estrádní – prostě takové lidové divadlo, které má především funkci společenskou, dává lidi dohromady a tak to taky v Miletíně cítili i diváci a představení ocenili nemalým potleskem.
Setkání s inscenací Světáků Vratislava Blažka a Zeňka Podskalského není v poslední době výjimečné. Divadelní soubor Doveda Sloupnice s režisérem Martinem Škeříkem (někteří si ho pamatujeme z Divadla DNO) si však předlohu výrazně upravil. Od vnitřního příběhu o pošetilém snu lidí a snaze ho naplnit se posouvá, už úvodním slovem režiséra, ke snaze převést známý film na divadlo a režisér tuto snahu průběžně komentuje. Úvodní slovo je zábavné a sympatické a připravuje na to, co bude následovat, ale řada dalších „proslovů“ sled situací brzdí a zbytečně tempo představení rozvolňuje. A zvolená koncepce posouvá celek k větší epičnosti, kdy není sdělován vývoj postav, ale píše jednotlivé situace, často vybudované na slovním fóru a komice. Přes to všechno se ale dobře bavíme, protože herci ze Sloupnice jsou schopní a dokážou si se svými postavami v rámci zvolené koncepce poradit. A tradičně dobře (při klávesovém doprovodu) zpívají.
Divadelní soubor J.K.Tyl Meziměstí si vybral k nastudování prvotinu Antonína Procházky Klíče na neděli, která je situační (crazzy) komedií feydeauovského typu a ta je postavena na řadě situací i menších figurek. Je napsaná sice zručně, ale je zde hodně nepodstatných motivů a je poněkud upovídaná a dramatické situace jsou až v druhé polovině hry. Režisérka Irena Kozáková dění na scéně zorganizovala celkem přehledně a herci jsou vesměs sytí a vzájemně jednají a naslouchají si, ale vzhledem k upovídanosti a nedramatičnosti především první části přelohy, působilo představení poněkud zdlouhavě. Mimo žánr je pak uvedení inscenace projevem Jakeše, protože nejde o politickou satiru, ale výše zmíněnou situační komedii.
Před závěrečným soutěžním představením jsme zhlédli Vázání kytice v provedení Divadelního souboru Zahrádka Miletín, s nímž se soubor soutěžně zúčastnil přehlídky Sněhový Brněnec (režie Martin Hlavatý). Je to původní hra Štěpána Haka (který v Miletíně chodil do školy) – smyšlený příběh o životě miletínského rodáka Karla Jaromíra Erbena. Jde jistě o pokus zajímavý a stejně nás mladý autor zaujal svým přirozeným hereckým výkonem v postavě Erbena.
Poslední soutěžní představení letošní přehlídky bylo jejím skutečným vyvrcholením. Divadelní soubor SNOOP Opatovice se s inscenací hry Richarda Kalinoski Měsíční běs (režie Josef Jan Kopecký j.h.) představil už v loňském roce na přehlídce v Červeném Kostelci, byl doporučen na Divadelní Děčín, ale do programu nebyl zařazen. Doslechla jsem se, že se schyluje k derniéře inscenace. Naštěstí se tak nestalo a domnívám se, že ve své kvalitě ještě vyrostla. Hra vychází z genocidy Arménů, vrcholící v roce 1915, kdy se Turci pokoušeli tento národ vyhladit. Vypráví o Aramovi, jehož rodinu vyvraždili a jemu se pomocí úplatků podařilo uprchnout do Ameriky, kde chce začít nový život. Zachraňuje patnáctiletou arménskou dívku Setu, kterou si vybral podle fotografie, aby se s ní oženil. Základem příběhu je pak jejich snaha vyrovnat se s prožitým traumatem, která se odráží i v jejich postupně se proměňujícím a vyvíjecím se vztahu. Všechno je založeno především na výborných hereckých výkonech představitelů Arama a Sety (Aleš Dvořák a Andrea Moličová), kteří dokážou postihnout vnitřní vývoj postav se všemi motivacemi, zvraty a emocemi, až k jistému smíření, kdy Aram přijímá i sirotka Vincenta (rovněž kvalitní herecký výkon Vávlava Falty ml.), s nímž se Seta spřátelí a stará se o něj. Je to inscenace kompaktní a silně emotivně působivá. Proto ji odborná porota nominovala na Krakonošův divadelní podzim.
Alena Exnarová
Východočeská přehlídka venkovských divadelních souborů se konala ve dnech 4.-6.5.2012 v příjemném prostředí Sousedského domu už podesáté. Viděli jsme celkem osm představení, z toho jedno nesoutěžní.
Zahájil domácí Divadelní soubor Erben Miletín pohádkou Petra Lněničky Rozum a štěstí v režii Jiřího Kněžourka. Pohádka o sporu Štěstí s Rozumem je odehrána přehledně a nekomplikovaně, ale chybí zde nastolení základní dramatické situace – spor se odehrává především ve slovní rovině. Celku tak poněkud chybí gradace a určitá jednotvárnost vyprávění je občas narušena jen v některých situacích herecky zajímavě vybudovanou postavou Rádce (Vladimír Kněžourek), který pak v dialozích strhává k větší proměnlivosti i některé spoluhráče. Ale snaha o osvětu inscenováním uvedeného tématu, kdy Rozum se Štěstím uzavírají smír, protože oba jsou stejně potřební, je jasná a téma je sděleno.
Pravidelně se v Miletíně setkáváme s Divadelním souborem Korálka Dětenice. Po jejich loňské zajímavé inscenaci Hotelu mezi dvěma světy se tentokrát se smyslem předlohy Daniely Fischerové Anděl a kniha rekordů poněkud minuli. V této původně rozhlasové hře vystupují tři lidé a jeden hlas. Anděl Gamaliel je volán k odpovědnosti za příjem bláznivé holky, která na světě umírá (padá při soutěži ve zpěvu pro Guinessovu knihu rekordů), ale Gamaliel se s ní sbližuje a zamiluje se do ní a pouští ji zpět na svět (a ona se dostane do Guinessovy knihy rekordů pro nejdelší přežitou klinickou smrt). A tak se posluchač dozvídá, že vlastně není v nebi, ale v pekle, protože Gamaliel byl potrestán už kdysi za to, že se jako anděl zamiloval. Režisérka Iveta Vališková poněkud rozbila strukturu této hry, zapojila celý soubor a tak divák tápe, oč vlastně běží.
Daleko lépe se vedlo Divadelnímu spolku Zdobničan Vamberk s Pastí na osamělého muže. Tato detektivní komedie je úspěšnou prvotinou Roberta Thomase. Dozvídáme se, že Daniel Corban ohlásil zmizení manželky, s níž žije jen krátce, a právě probíhá vyšetřování. Rozhodně není snadné tuto hru inscenovat tak, abychom se orientovali ve složité struktuře jednání, v návaznosti situací, kdy se nečekaně odkrývají nové poznatky a možné motivace a přelévá se napětí, až k samotnému překvapivému vyvrcholení. Souboru z Vamberka se to podařilo na velmi solidní úrovni, jak díky kvalitním hereckým výkonům, tak i díky poučené režii (Alena Joachimsthalerová) . Složitá pavučina jednání je v inscenaci přehledná a promyšlená, konverzace hbitá, ale nikoliv na úkor srozumitelnosti, postavy v rámci daných charakterů hrány přesně, s mírným nadhledem, jak to předloha vyžaduje. Právě pro ne zcela běžnou kvalitu v inscenování uvedeného žánru se rozhodla odborná porota doporučit inscenaci na Krakonošův divadelní podzim.
Poprvé jsme se setkali s Divadelním souborem LOOCH Lovčice, který po pauze od roku 1974 obnovil činnost a zvolil si k tomuto účelu Renčínovu Nejkrásnější válku s tím, že původní texty písní tohoto muzikálu autorky Hany Čihákové upravil a místo hudby Jindřicha Brabce složil režisér Vladimír Beňo hudbu vlastní, kterou spolu s rodinnými příslušníky živě interpretoval. Kromě čtyř muzikantů jsme na jevišti viděli devatenáct lidí, a to je na znovuvzkříšený soubor v nevelké obci neuvěřitelné. Více než o muzikál jde v tomto provedení o živé obrazy s několika písněmi a herectví je víceméně insitní, humor místy estrádní – prostě takové lidové divadlo, které má především funkci společenskou, dává lidi dohromady a tak to taky v Miletíně cítili i diváci a představení ocenili nemalým potleskem.
Setkání s inscenací Světáků Vratislava Blažka a Zeňka Podskalského není v poslední době výjimečné. Divadelní soubor Doveda Sloupnice s režisérem Martinem Škeříkem (někteří si ho pamatujeme z Divadla DNO) si však předlohu výrazně upravil. Od vnitřního příběhu o pošetilém snu lidí a snaze ho naplnit se posouvá, už úvodním slovem režiséra, ke snaze převést známý film na divadlo a režisér tuto snahu průběžně komentuje. Úvodní slovo je zábavné a sympatické a připravuje na to, co bude následovat, ale řada dalších „proslovů“ sled situací brzdí a zbytečně tempo představení rozvolňuje. A zvolená koncepce posouvá celek k větší epičnosti, kdy není sdělován vývoj postav, ale píše jednotlivé situace, často vybudované na slovním fóru a komice. Přes to všechno se ale dobře bavíme, protože herci ze Sloupnice jsou schopní a dokážou si se svými postavami v rámci zvolené koncepce poradit. A tradičně dobře (při klávesovém doprovodu) zpívají.
Divadelní soubor J.K.Tyl Meziměstí si vybral k nastudování prvotinu Antonína Procházky Klíče na neděli, která je situační (crazzy) komedií feydeauovského typu a ta je postavena na řadě situací i menších figurek. Je napsaná sice zručně, ale je zde hodně nepodstatných motivů a je poněkud upovídaná a dramatické situace jsou až v druhé polovině hry. Režisérka Irena Kozáková dění na scéně zorganizovala celkem přehledně a herci jsou vesměs sytí a vzájemně jednají a naslouchají si, ale vzhledem k upovídanosti a nedramatičnosti především první části přelohy, působilo představení poněkud zdlouhavě. Mimo žánr je pak uvedení inscenace projevem Jakeše, protože nejde o politickou satiru, ale výše zmíněnou situační komedii.
Před závěrečným soutěžním představením jsme zhlédli Vázání kytice v provedení Divadelního souboru Zahrádka Miletín, s nímž se soubor soutěžně zúčastnil přehlídky Sněhový Brněnec (režie Martin Hlavatý). Je to původní hra Štěpána Haka (který v Miletíně chodil do školy) – smyšlený příběh o životě miletínského rodáka Karla Jaromíra Erbena. Jde jistě o pokus zajímavý a stejně nás mladý autor zaujal svým přirozeným hereckým výkonem v postavě Erbena.
Poslední soutěžní představení letošní přehlídky bylo jejím skutečným vyvrcholením. Divadelní soubor SNOOP Opatovice se s inscenací hry Richarda Kalinoski Měsíční běs (režie Josef Jan Kopecký j.h.) představil už v loňském roce na přehlídce v Červeném Kostelci, byl doporučen na Divadelní Děčín, ale do programu nebyl zařazen. Doslechla jsem se, že se schyluje k derniéře inscenace. Naštěstí se tak nestalo a domnívám se, že ve své kvalitě ještě vyrostla. Hra vychází z genocidy Arménů, vrcholící v roce 1915, kdy se Turci pokoušeli tento národ vyhladit. Vypráví o Aramovi, jehož rodinu vyvraždili a jemu se pomocí úplatků podařilo uprchnout do Ameriky, kde chce začít nový život. Zachraňuje patnáctiletou arménskou dívku Setu, kterou si vybral podle fotografie, aby se s ní oženil. Základem příběhu je pak jejich snaha vyrovnat se s prožitým traumatem, která se odráží i v jejich postupně se proměňujícím a vyvíjecím se vztahu. Všechno je založeno především na výborných hereckých výkonech představitelů Arama a Sety (Aleš Dvořák a Andrea Moličová), kteří dokážou postihnout vnitřní vývoj postav se všemi motivacemi, zvraty a emocemi, až k jistému smíření, kdy Aram přijímá i sirotka Vincenta (rovněž kvalitní herecký výkon Vávlava Falty ml.), s nímž se Seta spřátelí a stará se o něj. Je to inscenace kompaktní a silně emotivně působivá. Proto ji odborná porota nominovala na Krakonošův divadelní podzim.
Alena Exnarová
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.