Turnov, Nakafráno, Alena Exnarová: Hořká komedie ze života žen (Drůbeží nářez). Hromada, jaro 2012
Hořká komedie ze života žen
S divadelním „dámským spolkem“ Nakafráno z Turnova se setkáváme od roku 2007 a v lednu 2012 měla premiéru jeho třetí autorská inscenace Drůbeží nářez, v níž se stejně jako v inscenacích předešlých věnuje ženské tematice. Činí tak se smyslem pro humor a nadhledem, i když zobrazuje reálný život, který není vždycky právě snadný.
Inscenace je tvořena pěti příběhy – v každém hraje ústřední postavu jedna z pěti hereček (další přihrávají) a muže představuje figurína v životní velikosti. V prvním příběhu nazvaném Rande na slepo si Klárka (Gabriela Šťastná), která nebyla tři roky na rande, domluví rande přes Internet a na popud kamarádky utratí velké peníze za „vylepšení“ svého zjevu, aby ve smluvené hospodě narazila na opilého chlapa bez peněz.
V příběhu Než se naděješ, zmizí naděje maminka (Michaela Kunetková) vychovává chlapce, k němuž má velmi úzký vztah. Pokud je malý, je představován loutkou, kterou Michaela sama animuje. Pak se ale posouváme v čase a z kluka je klátící se puberťák se sluchátky na uších, maminku nevnímající a nekomunikující. Skvostně ho zahrála Alena Tomášová, a protože měla kapuci, tak kdybych nevěděla, že kluka v souboru nemají, byla bych přesvědčená, že je to skutečně něčí pubertální syn.
V příběhu Když se dělají děti se snaží maminka (Kateřina Doubravová) své dvě děti (loutky) zabavit, aby se mohla intimně věnovat svému muži. Ale nějak se to nedaří, i když si děti kreslí, ale mají i všetečné otázky. A kreslí taky dědečka s babičkou pod peřinou. Když jim chce maminka pustit film s krtečkem, tak se dozví, že na ten se děti musely dívat vždycky, když babička s dědečkem byli pod peřinou.
Příběh Tryskomyš začíná vyprávěním nastávající maminky (evidentně workoholičky - Alena Tomášová) kamarádce o tom, že už se nemůže dočkat, až bude na mateřské dovolené, protože bude mít konečně čas na to a to a to… Ale všechno je pochopitelně jinak. Maminka se třemi malými dětmi a mužem ležícím po těžké nehodě bezmocně v posteli evidentně nestíhá, nic nemůže najít, nic si nepamatuje, ale snaží se nepropadat panice.
V závěrečném příběhu Žena Evžena se svobodná Simona (Romana Zemenová) v podstatě vnutí nezadanému spisovateli a nastěhuje se k němu. Sledujeme různé etapy jejich života - kdy je ráda, že jí naslouchá, kdy jí vadí, že jen mlčí a je neaktivní… Až k jistému smíření ve stáří. Je to v podstatě příběh postihující nejdelší životní etapu ve vztahu mezi ženou a mužem, a proto jej považuji i za určité shrnutí a zakončení všeho, co jsme viděli.
Jednotlivé příběhy mají pointy a jsou dobře vybudovány, herecké výkony jsou kvalitní a vyrovnané. Rezervy zatím byly (viděla jsem v únoru tuším druhou reprízu) ve vybudování celého rámce a spojů mezi příběhy, ale pokud vím, na tom se soubor chystá ještě pracovat. Pokud odbourá zbytečné přestavby a reprodukovanou hudbu při nich a spolehne se jen na písničky při kytaře, které jsou výborné, inscenace tím ještě získá.
Závěrem tedy mohu shrnout, že jsme byli svědky hořké komedie o životě žen, při níž jsme se sice neustále smáli, ale taky nás trochu přepadal smutek – tedy, teď mluvím za ženy a jestli smutek cítí i muži, to nevím. Ale je fakt, že vyprodané turnovské „malé národní“ divadlo připravilo herečkám velké ovace, pánové květiny a také nějaké transparenty – na jednom stálo „Gabrielo Šťastná, thalie je jasná“, na ten druhý jsem bohužel neviděla. A prý mají děvčata stále vyprodáno a je zájem i o jejich předešlé inscenace, tak to jistě o něčem svědčí. A moc jim přeju, aby to tak vydrželo a dařilo se jim i nadále.
Alena Exnarová
S divadelním „dámským spolkem“ Nakafráno z Turnova se setkáváme od roku 2007 a v lednu 2012 měla premiéru jeho třetí autorská inscenace Drůbeží nářez, v níž se stejně jako v inscenacích předešlých věnuje ženské tematice. Činí tak se smyslem pro humor a nadhledem, i když zobrazuje reálný život, který není vždycky právě snadný.
Inscenace je tvořena pěti příběhy – v každém hraje ústřední postavu jedna z pěti hereček (další přihrávají) a muže představuje figurína v životní velikosti. V prvním příběhu nazvaném Rande na slepo si Klárka (Gabriela Šťastná), která nebyla tři roky na rande, domluví rande přes Internet a na popud kamarádky utratí velké peníze za „vylepšení“ svého zjevu, aby ve smluvené hospodě narazila na opilého chlapa bez peněz.
V příběhu Než se naděješ, zmizí naděje maminka (Michaela Kunetková) vychovává chlapce, k němuž má velmi úzký vztah. Pokud je malý, je představován loutkou, kterou Michaela sama animuje. Pak se ale posouváme v čase a z kluka je klátící se puberťák se sluchátky na uších, maminku nevnímající a nekomunikující. Skvostně ho zahrála Alena Tomášová, a protože měla kapuci, tak kdybych nevěděla, že kluka v souboru nemají, byla bych přesvědčená, že je to skutečně něčí pubertální syn.
V příběhu Když se dělají děti se snaží maminka (Kateřina Doubravová) své dvě děti (loutky) zabavit, aby se mohla intimně věnovat svému muži. Ale nějak se to nedaří, i když si děti kreslí, ale mají i všetečné otázky. A kreslí taky dědečka s babičkou pod peřinou. Když jim chce maminka pustit film s krtečkem, tak se dozví, že na ten se děti musely dívat vždycky, když babička s dědečkem byli pod peřinou.
Příběh Tryskomyš začíná vyprávěním nastávající maminky (evidentně workoholičky - Alena Tomášová) kamarádce o tom, že už se nemůže dočkat, až bude na mateřské dovolené, protože bude mít konečně čas na to a to a to… Ale všechno je pochopitelně jinak. Maminka se třemi malými dětmi a mužem ležícím po těžké nehodě bezmocně v posteli evidentně nestíhá, nic nemůže najít, nic si nepamatuje, ale snaží se nepropadat panice.
V závěrečném příběhu Žena Evžena se svobodná Simona (Romana Zemenová) v podstatě vnutí nezadanému spisovateli a nastěhuje se k němu. Sledujeme různé etapy jejich života - kdy je ráda, že jí naslouchá, kdy jí vadí, že jen mlčí a je neaktivní… Až k jistému smíření ve stáří. Je to v podstatě příběh postihující nejdelší životní etapu ve vztahu mezi ženou a mužem, a proto jej považuji i za určité shrnutí a zakončení všeho, co jsme viděli.
Jednotlivé příběhy mají pointy a jsou dobře vybudovány, herecké výkony jsou kvalitní a vyrovnané. Rezervy zatím byly (viděla jsem v únoru tuším druhou reprízu) ve vybudování celého rámce a spojů mezi příběhy, ale pokud vím, na tom se soubor chystá ještě pracovat. Pokud odbourá zbytečné přestavby a reprodukovanou hudbu při nich a spolehne se jen na písničky při kytaře, které jsou výborné, inscenace tím ještě získá.
Závěrem tedy mohu shrnout, že jsme byli svědky hořké komedie o životě žen, při níž jsme se sice neustále smáli, ale taky nás trochu přepadal smutek – tedy, teď mluvím za ženy a jestli smutek cítí i muži, to nevím. Ale je fakt, že vyprodané turnovské „malé národní“ divadlo připravilo herečkám velké ovace, pánové květiny a také nějaké transparenty – na jednom stálo „Gabrielo Šťastná, thalie je jasná“, na ten druhý jsem bohužel neviděla. A prý mají děvčata stále vyprodáno a je zájem i o jejich předešlé inscenace, tak to jistě o něčem svědčí. A moc jim přeju, aby to tak vydrželo a dařilo se jim i nadále.
Alena Exnarová
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.