Česká Lípa, 75 let DK Jirásek. AS 2001, č. 6, s. 27 - 28, Barbora Ježková.
75 let Divadelního klubu JIRÁSEK v České Lípě
Českolipsko. Kraj, kde navzdory jménu byli Češi národnostní menšinou nejen za Rakouska-Uherska, ale i po vzniku samostatné republiky. A přesto se v tomto německy mluvícím prostředí české ochotnické divadlo již v druhé polovině 19. století. Podle archivních dokumentů bylo první české divadelní představení, oblíbená Raupachova truchlohra Mlynář a jeho dítě, sehráno 1. listopadu 1887 na jevišti hostince U Ptačí tyčky. České ochotnické divadlo bylo dlouhá léta provozováno v rámci různých spolků, např. Národní jednoty severočeské, České Besedy, Sokola nebo České národně demokratické strany, a spíš jako příležitostné akce v rámci večírků a národních slavností. Roku 1909 zakoupila Národní jednota severočeská hostinec Zu Drei Linden, který přebudovala na Národní dům a kde se odehrávala veškerá spolková činnost české národnostní menšiny. Po vzniku samostatné Československé republiky se divadelní činností zabývaly kromě NSJ hlavně členové Sokola. Někdy kolem roku 1925 povzbuzeni ohlasem a zájmem české veřejnosti pocítili potřebu dosavadní roztroušené síly sjednotit pod společnou střechu. Ředitel české školy, hronovský rodák Emil Kleprlík navrhl, aby vznikající divadelní spolek nesl jméno Aloise Jiráska a ujal se úkolu požádat Mistra o souhlas. Alois Jirásek byl návrhem poctěn, a jak jinak, souhlasil. Slavnostní ustavující schůze se konala 24. dubna 1926, prvním předsedou nového spolku se stal Josef Bucek. Divadelní spolek JIRÁSEK se jako jeden z mála v severních Čechách přihlásil za řádného člena Ústřední matice divadelních ochotníků českých.
Zahajovací představení se odehrálo 9. června 1926 a nemohlo jím být nic jiného než Jiráskova Lucerna. Již v prvním roce své existence soubor uvedl pět inscenací. Ve 30. letech soubor uváděl hlavně dobově oblíbené kusy, které dosáhly úspěchu na profesionálních jevištích. O kvalitách českolipských ochotníků svědčí to, že před publikem obstáli se ctí. Podle tehdejších zvyklostí v ochotnických představeních pohostinsky vystupovali i mnozí profesionální herci. U „Jiráskovců“ roku 1932 například hostovala Antonie Nedošínská v inscenaci známé a módní hry Olgy Scheinpflugové Okénko. Ale troufli si i na Marcela Pagnola (Malajský šíp a Fanny v režii učitelky Vlasty Drozdové).
Tíživá politická situace let 1937 - 1938 se projevila i v repertoáru. S velkým nasazením a s nemenším úspěchem nastudovali drama Karla Čapka Bílá nemoc (režie K. Černošek), Posel Viktora Dyka a Veřejný nepřítel od Franka Tetauera. Jako výraz vlastenectví uvedli původní hru ze života železničářů, jež oslavovala Máchův kraj a jejíž vznik podnítili - lidovou hru se zpěvy Modrá armáda od českolipských autorů Jana Douši a Jaroslava Panáčka. Vypjatá situace osmatřicátého roku nalezla výraz v inscenaci Čapkovy Matky a v této atmosféře vzniklo představení, na které se nezapomíná. Začátkem října museli čeští obyvatelé kraj opustit a činnost Divadelního klubu JIRÁSEK byla až do konce války přerušena.
V roce 1945 ochotníci činnost obnovili, byť pod hlavičkou Kulturní jednoty. MNV rozhodl přestavět dosavadní tělocvičnu z roku 1932, kde se hrálo i divadlo, na skutečný Tháliin stánek. Jiráskovo divadlo se poprvé otevřelo 27. října 1945. V 50. letech „Jiráskovci“ působili v rámci Osvětové besedy. V té době byla ochotnická divadelní činnost rozdrobena do různých divadelních kroužků závodních klubů a podobně, stejně tak se rozdrobil i základní soubor JIRÁSKA. Do konce 60. let se dvakrát vrátili k původnímu názvu, několikrát změnili zřizovatele i jméno, stagnace se prohlubovala a roku 1963 byla činnost JIRÁSKA opět přerušena. Zásluhou kmenových členů, namátkou jmenujme dr. J. Redla, M. Dvořákovou, J. Kalvacha, S. Švecovou aj., byla roku 1967 činnost obnovena. Nemalou zásluhu na ožití DKJ má Marie Jiřičková, pedagožka střední ekonomické školy, která podnítila spolupráci svých studentů se zkušenými divadelníky JIRÁSKA. Výsledkem byla nadmíru úspěšná inscenace Jiráskovy Filosofské historie roku 1969. Marie Jiřičková se věnovala zejména poezii a v průběhu jedenácti let uvedla řadu recitačních pásem. Poezií byly ovlivněny i její režie Shakespearova Snu noci svatojanské a Zeyerova Radúze a Mahuleny. V životě souboru se stal přelomový rok 1967. Vyspělý ansámbl si věřil natolik, že se pustil do Schillerova dramatu Úklady a láska v režii M. Jiřičkové. Porota pozvaná na představení inscenaci ocenila a „Jiráskovci“ se pak zúčastnili i mnoha přehlídek.
V souboru začaly vyrůstat i nové režisérské talenty (Věra Zavřelová, předčasně zesnulá roku 1979, dr. Václav Klapka), věnující se nejen klasice, ale i netradičnímu a autorskému divadlu. Roku 1979 byla z popudu Věry Zavřelové zahájena dvouletá Lidová akademie herectví, kterou vedli pedagogové DAMU dr. Josef Vinař a doc. Jaroslav Vostrý a vyšlo z ní čtrnáct herců prosazujících nové postupy a principy (Sen kralevice Hamleta, Oidipus podle Sofokla).
Další z tehdejších debutantů, dr. Václav Klapka, v 80. letech vytvořil jedno z nejreprezentativnějších představení alternativního divadla, shakespearovské Jak se vám líbí Jak se vám líbí?. Představení vysoce ohodnotil mj. i prof. Jan Císař. Po úspěšném uvedení na Jiráskově Hronově upoutala odborníky mladá Hana Sršňová, která se tak vydala na profesionální dráhu do Činoherního studia v Ústí nad Labem. Klapkovu inscenaci Bulgakovova románu Mistr a Markétka z roku 1989 s hudbou Jaroslava Fotra natočila a uvedla ČST.
Začátkem 90. let činnost „Jiráska“ poněkud polevila, do roku 1993 uvedli pouze tři premiéry. V současné době však soubor, zejména skupina kolem Václava Klapky, přichází s inscenacemi, které sklízejí úspěchy na nejrůznějších přehlídkách až po Jiráskův Hronov (Revizor, Sen v noci svatojanské, Tři sestry a Klapkův autorský text Odysseova cesta). Zatím poslední premiérou (11. 5. 2001) je autorská hra nového člena souboru dr. Františka Zborníka Na druhé straně řeky.
Nejen inscenacemi živ je člověk divadelní. „Jiráskovci“ se s úspěchem zúčastňují i soutěží v monolozích a dialozích „O pohárek SČDO“. K nejlepším patří např. J. Kolářová-Važanová, M. Kučaba a I. Bufková. Divadelní klub JIRÁSEK se zasloužil také o zrod divadelní přehlídky Českolipský divadelní podzim, na niž zve jak amatérské, tak i profesionální soubory, např. Naivní divadlo Liberec, HaDivadlo Brno či Dejvické divadlo Praha. Od prvního ročníku v roce 1976 až do dneška je leitmotivem akce snaha o co nejširší obraz českého divadelního dění.
K pětasedmdesátinám si „Jiráskovci“ nadělili malou, ale líbeznou a co víc, fakty i fotografiemi přímo nabitou publikaci, kterou zpracovala PhDr. Zdenka Zahrádková a kterou vydal DKJ Česká Lípa. Jak vidno, tenhle pětasedmdesátník má vitality na rozdávání.
Barbora Ježková
Českolipsko. Kraj, kde navzdory jménu byli Češi národnostní menšinou nejen za Rakouska-Uherska, ale i po vzniku samostatné republiky. A přesto se v tomto německy mluvícím prostředí české ochotnické divadlo již v druhé polovině 19. století. Podle archivních dokumentů bylo první české divadelní představení, oblíbená Raupachova truchlohra Mlynář a jeho dítě, sehráno 1. listopadu 1887 na jevišti hostince U Ptačí tyčky. České ochotnické divadlo bylo dlouhá léta provozováno v rámci různých spolků, např. Národní jednoty severočeské, České Besedy, Sokola nebo České národně demokratické strany, a spíš jako příležitostné akce v rámci večírků a národních slavností. Roku 1909 zakoupila Národní jednota severočeská hostinec Zu Drei Linden, který přebudovala na Národní dům a kde se odehrávala veškerá spolková činnost české národnostní menšiny. Po vzniku samostatné Československé republiky se divadelní činností zabývaly kromě NSJ hlavně členové Sokola. Někdy kolem roku 1925 povzbuzeni ohlasem a zájmem české veřejnosti pocítili potřebu dosavadní roztroušené síly sjednotit pod společnou střechu. Ředitel české školy, hronovský rodák Emil Kleprlík navrhl, aby vznikající divadelní spolek nesl jméno Aloise Jiráska a ujal se úkolu požádat Mistra o souhlas. Alois Jirásek byl návrhem poctěn, a jak jinak, souhlasil. Slavnostní ustavující schůze se konala 24. dubna 1926, prvním předsedou nového spolku se stal Josef Bucek. Divadelní spolek JIRÁSEK se jako jeden z mála v severních Čechách přihlásil za řádného člena Ústřední matice divadelních ochotníků českých.
Zahajovací představení se odehrálo 9. června 1926 a nemohlo jím být nic jiného než Jiráskova Lucerna. Již v prvním roce své existence soubor uvedl pět inscenací. Ve 30. letech soubor uváděl hlavně dobově oblíbené kusy, které dosáhly úspěchu na profesionálních jevištích. O kvalitách českolipských ochotníků svědčí to, že před publikem obstáli se ctí. Podle tehdejších zvyklostí v ochotnických představeních pohostinsky vystupovali i mnozí profesionální herci. U „Jiráskovců“ roku 1932 například hostovala Antonie Nedošínská v inscenaci známé a módní hry Olgy Scheinpflugové Okénko. Ale troufli si i na Marcela Pagnola (Malajský šíp a Fanny v režii učitelky Vlasty Drozdové).
Tíživá politická situace let 1937 - 1938 se projevila i v repertoáru. S velkým nasazením a s nemenším úspěchem nastudovali drama Karla Čapka Bílá nemoc (režie K. Černošek), Posel Viktora Dyka a Veřejný nepřítel od Franka Tetauera. Jako výraz vlastenectví uvedli původní hru ze života železničářů, jež oslavovala Máchův kraj a jejíž vznik podnítili - lidovou hru se zpěvy Modrá armáda od českolipských autorů Jana Douši a Jaroslava Panáčka. Vypjatá situace osmatřicátého roku nalezla výraz v inscenaci Čapkovy Matky a v této atmosféře vzniklo představení, na které se nezapomíná. Začátkem října museli čeští obyvatelé kraj opustit a činnost Divadelního klubu JIRÁSEK byla až do konce války přerušena.
V roce 1945 ochotníci činnost obnovili, byť pod hlavičkou Kulturní jednoty. MNV rozhodl přestavět dosavadní tělocvičnu z roku 1932, kde se hrálo i divadlo, na skutečný Tháliin stánek. Jiráskovo divadlo se poprvé otevřelo 27. října 1945. V 50. letech „Jiráskovci“ působili v rámci Osvětové besedy. V té době byla ochotnická divadelní činnost rozdrobena do různých divadelních kroužků závodních klubů a podobně, stejně tak se rozdrobil i základní soubor JIRÁSKA. Do konce 60. let se dvakrát vrátili k původnímu názvu, několikrát změnili zřizovatele i jméno, stagnace se prohlubovala a roku 1963 byla činnost JIRÁSKA opět přerušena. Zásluhou kmenových členů, namátkou jmenujme dr. J. Redla, M. Dvořákovou, J. Kalvacha, S. Švecovou aj., byla roku 1967 činnost obnovena. Nemalou zásluhu na ožití DKJ má Marie Jiřičková, pedagožka střední ekonomické školy, která podnítila spolupráci svých studentů se zkušenými divadelníky JIRÁSKA. Výsledkem byla nadmíru úspěšná inscenace Jiráskovy Filosofské historie roku 1969. Marie Jiřičková se věnovala zejména poezii a v průběhu jedenácti let uvedla řadu recitačních pásem. Poezií byly ovlivněny i její režie Shakespearova Snu noci svatojanské a Zeyerova Radúze a Mahuleny. V životě souboru se stal přelomový rok 1967. Vyspělý ansámbl si věřil natolik, že se pustil do Schillerova dramatu Úklady a láska v režii M. Jiřičkové. Porota pozvaná na představení inscenaci ocenila a „Jiráskovci“ se pak zúčastnili i mnoha přehlídek.
V souboru začaly vyrůstat i nové režisérské talenty (Věra Zavřelová, předčasně zesnulá roku 1979, dr. Václav Klapka), věnující se nejen klasice, ale i netradičnímu a autorskému divadlu. Roku 1979 byla z popudu Věry Zavřelové zahájena dvouletá Lidová akademie herectví, kterou vedli pedagogové DAMU dr. Josef Vinař a doc. Jaroslav Vostrý a vyšlo z ní čtrnáct herců prosazujících nové postupy a principy (Sen kralevice Hamleta, Oidipus podle Sofokla).
Další z tehdejších debutantů, dr. Václav Klapka, v 80. letech vytvořil jedno z nejreprezentativnějších představení alternativního divadla, shakespearovské Jak se vám líbí Jak se vám líbí?. Představení vysoce ohodnotil mj. i prof. Jan Císař. Po úspěšném uvedení na Jiráskově Hronově upoutala odborníky mladá Hana Sršňová, která se tak vydala na profesionální dráhu do Činoherního studia v Ústí nad Labem. Klapkovu inscenaci Bulgakovova románu Mistr a Markétka z roku 1989 s hudbou Jaroslava Fotra natočila a uvedla ČST.
Začátkem 90. let činnost „Jiráska“ poněkud polevila, do roku 1993 uvedli pouze tři premiéry. V současné době však soubor, zejména skupina kolem Václava Klapky, přichází s inscenacemi, které sklízejí úspěchy na nejrůznějších přehlídkách až po Jiráskův Hronov (Revizor, Sen v noci svatojanské, Tři sestry a Klapkův autorský text Odysseova cesta). Zatím poslední premiérou (11. 5. 2001) je autorská hra nového člena souboru dr. Františka Zborníka Na druhé straně řeky.
Nejen inscenacemi živ je člověk divadelní. „Jiráskovci“ se s úspěchem zúčastňují i soutěží v monolozích a dialozích „O pohárek SČDO“. K nejlepším patří např. J. Kolářová-Važanová, M. Kučaba a I. Bufková. Divadelní klub JIRÁSEK se zasloužil také o zrod divadelní přehlídky Českolipský divadelní podzim, na niž zve jak amatérské, tak i profesionální soubory, např. Naivní divadlo Liberec, HaDivadlo Brno či Dejvické divadlo Praha. Od prvního ročníku v roce 1976 až do dneška je leitmotivem akce snaha o co nejširší obraz českého divadelního dění.
K pětasedmdesátinám si „Jiráskovci“ nadělili malou, ale líbeznou a co víc, fakty i fotografiemi přímo nabitou publikaci, kterou zpracovala PhDr. Zdenka Zahrádková a kterou vydal DKJ Česká Lípa. Jak vidno, tenhle pětasedmdesátník má vitality na rozdávání.
Barbora Ježková
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.