Nepomuk, odkaz Karla Krohy, nová expozice loutek v Městském muzeu, 2010
Odkaz pana Karla Krohy – nová expozice loutek v Nepomuku
Ve spolupráci s Janem Krohou sestavila Alexandra Kolářová, kronikářka města Nepomuka.
Předposlední říjnovou neděli roku 2010 byla v Městském muzeu slavnostně otevřena nová expozice loutek. O tomto počinu syna dvoreckého loutkáře, pana Jana Krohy, podotýkám ještě historicky i kronikářsky hodnotné postřehy. Pan Jan Kroha po svém otci cenné divadelní rekvizity po celá desetiletí obětavě opatroval a čelil nesčetným nabídkám starožitníků na odkoupení těchto vzácných starožitných věcí. Město Nepomuk s povděkem přijalo tento dar k trvalému uložení. Množství přítomných dětí na slavnostní vernisáži sledovalo pana Jana Krohu při přestřižení pásky do místnosti s trvalou expozicí i následný poutavý výklad o práci jeho otce před 40–50 léty v Nepomuku i celém okolí. Během hezkého nedělního odpoledne zpestřily prohlídku loutek již zmíněné písničky souboru ZŠ pod vedením Mgr. Dany Králové a Mgr. Alice Kotylové i sladké pohoštění pro malé diváky.
Pan Jan Kroha vlastní též vzácnou magnetofonovou nahrávku, vyprávění svého otce, které ochotně předvedl městské kronikářce Alexandře Kolářové. V ní obětavý loutkář vzpomíná na své dětství, ohromný zájem o loutková divadélka kočujících společností, nejen o jejich hry, ale též kulisy, osvětlení, obleky a vedení loutek i venkovské Betlémy.
Tento hluboký zájem o loutkářství ho neopustil ani v době učení, na vojně i jako pracovníka finanční stráže na Šumavě. Zažil násilné stěhování finanční stráže z Kvildy v roce 1938, zničení veškeré loutkářské práce, válečná léta s vězněním a nasazením a tříletým útlumem jeho loutkářské činnosti. Léta 1945 a 46 na Kvildě přinesla oživení loutkářské činnosti, krásné Mikulášské zábavy i s loutkovým divadlem a velikým výtěžkem, za nějž bylo možno pořídit i nové loutky. Po loutkách z Pošumavské jednoty to byly postupně vyráběné loutky ve Vimperku ve třech velikostech. V roce 1946 byla finanční stráž zrušena a pan K. Kroha s rodinou se stěhuje do Dvorce, kde začíná jeho poslední loutkářská etapa života. Napřed je to s loutkami ve Vrčeni s organizací tamního Sokola, pak ve Dvorci u Buriánků a všude se hrála každý měsíc nově nacvičená hra. Loutky tehdy byly oblékány do krepového papíru, neboť po válce byla nouze o látky, které byly jenom na šatenky. V roce 1951/52 je pan Kroha nasazen do výroby v Mlékárně ve Dvorci, ale hraje dál. To už je vše pod přísnou totalitní kontrolou, ale ta, která přijela za dvoreckým loutkářem z Ministerstva kultury z Prahy, žasla, kolik práce se tu odvádí především pro děti, které tehdy neměly ještě televizi, internet a notebooky. Jen v této době se hrálo kromě Dvorce také dvakrát v Nepomuku, v Neurazech, Kramolíně, v Sedlci, Letinech, Ždírci, Žinkovech a Jarově, dále pak v Blovicích, kde nacvičené hry Perníková chaloupka a O Krakonošovi slavily veliký úspěch i s velmi dobrým výdělkem. Ve Dvorci se v těchto létech konala vždy Mikulášská loutková představení spojená s nadílkou a bylo při nich nabito dětmi i rodiči.
Pan Karel Kroha se neustále v oboru tohoto svého zájmu vzdělával, např. v roce 1952 na celostátním loutkářském kurzu v Mělníce či osobně u profesora Skupy v plzeňském Pekle, kde směl sledovat hru v zákulisí.
V souboru si někteří členové prosadili jeho rozšíření i o maňásky pro snazší skladnost, přenášení i vedení, ale ty už tak úspěšné jako loutky nebyly a pan Karel Kroha jim příliš nestranil. Přišel dvouletý útlum práce vlivem Krohovy pracovní montáže na Slovensku a tehdy se v divadélku mnoho zničilo napadením moly a červotočem.
V pozdních létech svého života už jako penzista a člen Osvětové besedy Nepomuk buduje v garáži svoje vlastní rodinné divadélko se 34 loutkami, jejichž hlavičky byly vyráběny v Praze. Oblečení loutek 35cm vysokých zajišťují pí Libuše Šeflová a pí Staňková, tentokrát již do krásných a vhodných látkových oblečků podle návrhů a přání pana Krohy. Od prosince 1977 se hraje pravidelně – OB Nepomuk zajistila 7 hrajících děvčat a 2 chlapce, dále hraje sám pan Karel Kroha a veškeré rekvizity, osvětlení a zvukové efekty má na starosti jeho syn pan Jan Kroha. Mimořádné zkušenosti a dlouholetá praxe jsou na divadle vidět.
Okresní i krajský tisk o práci dvoreckého loutkáře mnohokrát pochvalně píše a k 70. narozeninám dostává pan Karel Kroha mimořádné ocenění od pražského svazu loutkářů.
Celé ⅔ života, prakticky 50 let, věnoval loutkářské práci, která se stala jeho celoživotním údělem i radostí a přinášela mnoho lásky a porozumění dětem. Tolik tedy z vlastního vyprávění původního tvůrce nové nepomucké expozice v Městském muzeu.
Ve spolupráci s Janem Krohou sestavila Alexandra Kolářová, kronikářka města Nepomuka.
Předposlední říjnovou neděli roku 2010 byla v Městském muzeu slavnostně otevřena nová expozice loutek. O tomto počinu syna dvoreckého loutkáře, pana Jana Krohy, podotýkám ještě historicky i kronikářsky hodnotné postřehy. Pan Jan Kroha po svém otci cenné divadelní rekvizity po celá desetiletí obětavě opatroval a čelil nesčetným nabídkám starožitníků na odkoupení těchto vzácných starožitných věcí. Město Nepomuk s povděkem přijalo tento dar k trvalému uložení. Množství přítomných dětí na slavnostní vernisáži sledovalo pana Jana Krohu při přestřižení pásky do místnosti s trvalou expozicí i následný poutavý výklad o práci jeho otce před 40–50 léty v Nepomuku i celém okolí. Během hezkého nedělního odpoledne zpestřily prohlídku loutek již zmíněné písničky souboru ZŠ pod vedením Mgr. Dany Králové a Mgr. Alice Kotylové i sladké pohoštění pro malé diváky.
Pan Jan Kroha vlastní též vzácnou magnetofonovou nahrávku, vyprávění svého otce, které ochotně předvedl městské kronikářce Alexandře Kolářové. V ní obětavý loutkář vzpomíná na své dětství, ohromný zájem o loutková divadélka kočujících společností, nejen o jejich hry, ale též kulisy, osvětlení, obleky a vedení loutek i venkovské Betlémy.
Tento hluboký zájem o loutkářství ho neopustil ani v době učení, na vojně i jako pracovníka finanční stráže na Šumavě. Zažil násilné stěhování finanční stráže z Kvildy v roce 1938, zničení veškeré loutkářské práce, válečná léta s vězněním a nasazením a tříletým útlumem jeho loutkářské činnosti. Léta 1945 a 46 na Kvildě přinesla oživení loutkářské činnosti, krásné Mikulášské zábavy i s loutkovým divadlem a velikým výtěžkem, za nějž bylo možno pořídit i nové loutky. Po loutkách z Pošumavské jednoty to byly postupně vyráběné loutky ve Vimperku ve třech velikostech. V roce 1946 byla finanční stráž zrušena a pan K. Kroha s rodinou se stěhuje do Dvorce, kde začíná jeho poslední loutkářská etapa života. Napřed je to s loutkami ve Vrčeni s organizací tamního Sokola, pak ve Dvorci u Buriánků a všude se hrála každý měsíc nově nacvičená hra. Loutky tehdy byly oblékány do krepového papíru, neboť po válce byla nouze o látky, které byly jenom na šatenky. V roce 1951/52 je pan Kroha nasazen do výroby v Mlékárně ve Dvorci, ale hraje dál. To už je vše pod přísnou totalitní kontrolou, ale ta, která přijela za dvoreckým loutkářem z Ministerstva kultury z Prahy, žasla, kolik práce se tu odvádí především pro děti, které tehdy neměly ještě televizi, internet a notebooky. Jen v této době se hrálo kromě Dvorce také dvakrát v Nepomuku, v Neurazech, Kramolíně, v Sedlci, Letinech, Ždírci, Žinkovech a Jarově, dále pak v Blovicích, kde nacvičené hry Perníková chaloupka a O Krakonošovi slavily veliký úspěch i s velmi dobrým výdělkem. Ve Dvorci se v těchto létech konala vždy Mikulášská loutková představení spojená s nadílkou a bylo při nich nabito dětmi i rodiči.
Pan Karel Kroha se neustále v oboru tohoto svého zájmu vzdělával, např. v roce 1952 na celostátním loutkářském kurzu v Mělníce či osobně u profesora Skupy v plzeňském Pekle, kde směl sledovat hru v zákulisí.
V souboru si někteří členové prosadili jeho rozšíření i o maňásky pro snazší skladnost, přenášení i vedení, ale ty už tak úspěšné jako loutky nebyly a pan Karel Kroha jim příliš nestranil. Přišel dvouletý útlum práce vlivem Krohovy pracovní montáže na Slovensku a tehdy se v divadélku mnoho zničilo napadením moly a červotočem.
V pozdních létech svého života už jako penzista a člen Osvětové besedy Nepomuk buduje v garáži svoje vlastní rodinné divadélko se 34 loutkami, jejichž hlavičky byly vyráběny v Praze. Oblečení loutek 35cm vysokých zajišťují pí Libuše Šeflová a pí Staňková, tentokrát již do krásných a vhodných látkových oblečků podle návrhů a přání pana Krohy. Od prosince 1977 se hraje pravidelně – OB Nepomuk zajistila 7 hrajících děvčat a 2 chlapce, dále hraje sám pan Karel Kroha a veškeré rekvizity, osvětlení a zvukové efekty má na starosti jeho syn pan Jan Kroha. Mimořádné zkušenosti a dlouholetá praxe jsou na divadle vidět.
Okresní i krajský tisk o práci dvoreckého loutkáře mnohokrát pochvalně píše a k 70. narozeninám dostává pan Karel Kroha mimořádné ocenění od pražského svazu loutkářů.
Celé ⅔ života, prakticky 50 let, věnoval loutkářské práci, která se stala jeho celoživotním údělem i radostí a přinášela mnoho lásky a porozumění dětem. Tolik tedy z vlastního vyprávění původního tvůrce nové nepomucké expozice v Městském muzeu.
Související Geografické celky
- Dvorec (Místní část, nadř. celek Nepomuk, okr. Plzeň-jih, Plzeňský kraj, Česká republika)
- Horská Kvilda (Obec, nadř. celek Plzeňský kraj, okr. Klatovy, Plzeňský kraj, Česká republika)
- Nepomuk (Obec, nadř. celek Plzeňský kraj, okr. Plzeň-jih, Plzeňský kraj, Česká republika)
- Vrčeň (Obec, nadř. celek Plzeňský kraj, okr. Plzeň-jih, Plzeňský kraj, Česká republika)
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.