NEZNAL, Vít: Stodůlecký píseček 2012 - Den třetí. AS 7. 4. 2012.
Stodůlecký píseček 2012 - Den třetí
Sobotní festivalový den definitivně uzavřel kategorii experimentálního divadla a tak, zatímco se v kuloárech spekulovalo o postupujícím na Šrámkův Písek, mezi zbylými pěti soubory studentského divadla zuřil na jevišti lítý boj o Mladou scénu.
Experimentální DEN TŘETÍ (neděle 2. 4. 2012)
A i tentokrát se bylo na co dívat. Tři inscenace byly dokonce uvedené v premiéře. Jako první se divákům představil soubor Campanus, který do KD Mlejn přivezl Molièrova Zdravého nemocného, pravda, v poněkud radikální úpravě. Studenti totiž pohřbili Arganovu druhou ženu Belinu a nechali ji odkázat vdovci obrovské jmění, které však bylo podmíněné tím, že ho smí využívat jen na nákup léků a platby doktorům. Argan tedy v jejich podání nebyl hypochondr, jen si chtěl užívat dědictví a tak předstíral všechny možné smrtelné choroby. Další výrazný posun mohli diváci sledovat u postavy služebné Toničky, které totiž tvůrci podstrčili za zástěru tajný dovětek k závěti, ve kterém stálo, že pokud se provdá za Argana, připadne jí celé dědictví. Z dobrotivé děvečky, jak je tomu alespoň u Molièra, se tak rázem stala prachsprostá intrikářka. Bohužel měl takový dramaturgický zásah do předlohy výrazný vliv na povahu frašky, kterou bezpochyby původní Zdravý nemocný je. A celku také příliš nepomohlo statické herectví. I přesto porotci po představení ocenili odvahu tvůrců inscenovat tento klasicistní text.
Druhé představení nedělního maratónu se už i porotě zamlouvalo mnohem víc. Jednalo se o dramatizaci románu Ivy Procházkové Nazí v podání souboru Jednabáseň. Divácký ohlas si získala především generační výpovědí o komplikovanosti světa, ve kterém se mladý člověk snaží nalézt svou vlastní cestu a identitu. Tvůrcům se navíc povedla velmi čistá, ucelená a funkční mizanscéna, která přinesla některá velmi zajímavá scénická řešení. Hlavním nedostatkem tak zůstalo pouze nadměrné množství literárnějších pasáží způsobené přílišnou věrností předloze.
Bezpochyby nejzajímavější inscenací studentského divadla byla Faidra běží o život od Reliktů HMYZu, která nakonec také postoupila na Mladou scénu v Ústí nad Orlicí. Inscenace sleduje metodou koláže příběh/mýtus Faidry (nebo možná spíš Hippolyta) od antiky až po současnost, akcentuje přitom především poetiku coolness dramatiky zastupované S. Kane (a její Láskou Faidry). A samozřejmě, jak už je tomu bývá u autorského dua (Adam Pospíšil a Šimon Stiburek) zvykem, nechybí ani intertextuální odkazy na literaturní, literárněvědná a filozofická díla . Faidra běží o život je něco mezi detektivkou a tragédií, ačkoliv sebevraždu z morálního pochybení bychom zde hledali marně – vyprázdněnost mezilidských vztahů je totiž neslučitelná s etikou (ač zjednodušeně, i tak by se dalo formulovat jedno z hlavních sdělení inscenace).
Závěr 16. ročníku regionální přehlídky patřil žánru komedie. Nejprve představil Dramatický kroužek Gymnázia E. Krásnohorské hru jednoho ze svých členů s názvem Hotelový pokoj aneb Mozaika lidských životů o sedmi obrazech, která se pokouší navázat na tradici italské situační komedie (ambice to bezpochyby úctyhodná). Nicméně hercům spousta momentů nevyšla podle představ a diváci tak byli velmi rozpačití. Porota proto doporučila souboru se ještě jednou k textu vrátit, pokusit se najít v něm zajímavé divadelní (situační) momenty a ty se pak znovu pokusit scénicky vyřešit.
Poslední soutěžní inscenací byla dramatizace slavného Jirotkova románu od ZUŠ Klementa Slavického, která s notnou dávkou chytrého humoru uzavřela soutěžní část festivalu. Porotci i diváci tak ocenili nejen dramatizaci (která byla veskrze výběrem těch nejlepších scén), ale také herecké výkony, především Saturnina, a efektivní scénografii, která napomohla velmi dynamickým vstupům herců na jeviště. Hostem přehlídky letos bylo V. A. D. Kladno s výmluvně nazvanou inscenací Píseček. Zhruba hodinová komedie se točí kolem setkání dvou rodičovských párů a jedné matky na dětském hřišti, kde si hrají jejich děti. A jak už to tak bývá, každý z nich má naprosto odlišný názor na výchovu, potažmo na život. Jedni jsou prudérní a velmi konzervativní, druzí naopak svobodomyslní a esoteričtí. Žena, jejíž manžel je v práci, je zase typickým příkladem městské paničky, která se zajímá především o módu. Ačkoliv konec toto schéma tak trochu nabourá, ale to už byste se museli zajít podívat sami.
Vít Neznal
Sobotní festivalový den definitivně uzavřel kategorii experimentálního divadla a tak, zatímco se v kuloárech spekulovalo o postupujícím na Šrámkův Písek, mezi zbylými pěti soubory studentského divadla zuřil na jevišti lítý boj o Mladou scénu.
Experimentální DEN TŘETÍ (neděle 2. 4. 2012)
A i tentokrát se bylo na co dívat. Tři inscenace byly dokonce uvedené v premiéře. Jako první se divákům představil soubor Campanus, který do KD Mlejn přivezl Molièrova Zdravého nemocného, pravda, v poněkud radikální úpravě. Studenti totiž pohřbili Arganovu druhou ženu Belinu a nechali ji odkázat vdovci obrovské jmění, které však bylo podmíněné tím, že ho smí využívat jen na nákup léků a platby doktorům. Argan tedy v jejich podání nebyl hypochondr, jen si chtěl užívat dědictví a tak předstíral všechny možné smrtelné choroby. Další výrazný posun mohli diváci sledovat u postavy služebné Toničky, které totiž tvůrci podstrčili za zástěru tajný dovětek k závěti, ve kterém stálo, že pokud se provdá za Argana, připadne jí celé dědictví. Z dobrotivé děvečky, jak je tomu alespoň u Molièra, se tak rázem stala prachsprostá intrikářka. Bohužel měl takový dramaturgický zásah do předlohy výrazný vliv na povahu frašky, kterou bezpochyby původní Zdravý nemocný je. A celku také příliš nepomohlo statické herectví. I přesto porotci po představení ocenili odvahu tvůrců inscenovat tento klasicistní text.
Druhé představení nedělního maratónu se už i porotě zamlouvalo mnohem víc. Jednalo se o dramatizaci románu Ivy Procházkové Nazí v podání souboru Jednabáseň. Divácký ohlas si získala především generační výpovědí o komplikovanosti světa, ve kterém se mladý člověk snaží nalézt svou vlastní cestu a identitu. Tvůrcům se navíc povedla velmi čistá, ucelená a funkční mizanscéna, která přinesla některá velmi zajímavá scénická řešení. Hlavním nedostatkem tak zůstalo pouze nadměrné množství literárnějších pasáží způsobené přílišnou věrností předloze.
Bezpochyby nejzajímavější inscenací studentského divadla byla Faidra běží o život od Reliktů HMYZu, která nakonec také postoupila na Mladou scénu v Ústí nad Orlicí. Inscenace sleduje metodou koláže příběh/mýtus Faidry (nebo možná spíš Hippolyta) od antiky až po současnost, akcentuje přitom především poetiku coolness dramatiky zastupované S. Kane (a její Láskou Faidry). A samozřejmě, jak už je tomu bývá u autorského dua (Adam Pospíšil a Šimon Stiburek) zvykem, nechybí ani intertextuální odkazy na literaturní, literárněvědná a filozofická díla . Faidra běží o život je něco mezi detektivkou a tragédií, ačkoliv sebevraždu z morálního pochybení bychom zde hledali marně – vyprázdněnost mezilidských vztahů je totiž neslučitelná s etikou (ač zjednodušeně, i tak by se dalo formulovat jedno z hlavních sdělení inscenace).
Závěr 16. ročníku regionální přehlídky patřil žánru komedie. Nejprve představil Dramatický kroužek Gymnázia E. Krásnohorské hru jednoho ze svých členů s názvem Hotelový pokoj aneb Mozaika lidských životů o sedmi obrazech, která se pokouší navázat na tradici italské situační komedie (ambice to bezpochyby úctyhodná). Nicméně hercům spousta momentů nevyšla podle představ a diváci tak byli velmi rozpačití. Porota proto doporučila souboru se ještě jednou k textu vrátit, pokusit se najít v něm zajímavé divadelní (situační) momenty a ty se pak znovu pokusit scénicky vyřešit.
Poslední soutěžní inscenací byla dramatizace slavného Jirotkova románu od ZUŠ Klementa Slavického, která s notnou dávkou chytrého humoru uzavřela soutěžní část festivalu. Porotci i diváci tak ocenili nejen dramatizaci (která byla veskrze výběrem těch nejlepších scén), ale také herecké výkony, především Saturnina, a efektivní scénografii, která napomohla velmi dynamickým vstupům herců na jeviště. Hostem přehlídky letos bylo V. A. D. Kladno s výmluvně nazvanou inscenací Píseček. Zhruba hodinová komedie se točí kolem setkání dvou rodičovských párů a jedné matky na dětském hřišti, kde si hrají jejich děti. A jak už to tak bývá, každý z nich má naprosto odlišný názor na výchovu, potažmo na život. Jedni jsou prudérní a velmi konzervativní, druzí naopak svobodomyslní a esoteričtí. Žena, jejíž manžel je v práci, je zase typickým příkladem městské paničky, která se zajímá především o módu. Ačkoliv konec toto schéma tak trochu nabourá, ale to už byste se museli zajít podívat sami.
Vít Neznal
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.