RYCHECKÝ, Saša: Proběhl 16. ročník Jesenické divadelní žatvy. AS 19.4.2012.
Proběhl 16. ročník Jesenické divadelní žatvy
Ohlédnutí za pátkem a sobotou 14.-15. dubna 2012.
Některé myšlenky, které také zazněly na rozborových seminářích:
Je-li herec na jevišti, musí v každém okamžiku vědět, proč tam je – jinak tam nemá co dělat…
Každá postava na jevišti je součástí celku. Každá role na jevišti divákovi sděluje informace o postavě, ale i o celém příběhu, jehož je součástí. A to pořád, dokud na jevišti je, mnohdy, i když tam není. Jakmile herec na jevišti je a není v roli, pak tam vlastně není…
Pokud je špatný text, scénář, pokud není jasné hlavní téma, myšlenka, poslání, sdělení, pak sebelepší herec nemá šanci představení zachránit. Je-li navíc text ještě hloupý, až stupidní, nezachrání to ani spřátelený divák (kamarádi, rodinní příslušníci), který reaguje na všechny prvoplánové vtípky. Výsledkem je ošklivá pachuť, někdy i divákův stud, čemu že se to vlastně smál, PROČ TOMU NEROZUMĚL…
Sebevětší téma se nemůže stát divadlem, není li CELÉ divadelně sdělováno. Je pak jen ilustrací myšlenek, za nimiž inscenátoři pokulhávají… Nepředávají je divákům, kteří jim pak nerozumí, či se zoufale pídí proč…
Všechno, co inscenátoři na jeviště přinesou, zakomponují, všechny složky inscenace, musí mít svůj důvod, proč tam jsou. Musí být v souladu s tím základním tématem, musí informaci rozšiřovat, doplňovat, ozvláštnit – musí být relevantní. Jinak je to jako s tím hercem, který neví, proč tam je, a jen na jevišti trčí jako – sice hezky namalovaná, ale úplně zbytečná – kulisa…
Divadelní inscenace – představení – je nesmírně složitý stroj plný mnoha součástek. Pokud všechny kolečka do sebe zapadají a jsou dobře promazány, vypadá představení velmi lehce. Stačí ale, když se jediné kolečko zadrhne – a celý složitý stroj se rozsype na spoustu drobných součástek, které samy o sobě mohou být pěkné, zajímavé, ale nikdo neví, proč tam jsou a kam patří…
Televize – a především ony různé a hrůzné animované a nekonečné, ušišlané pořady pro děti – prokazatelně kazí vkus. Nejen dětí, ale i dospělých. Omezuje ve svém důsledku schopnost vnímání a myšlení, ničí fantazii a citově vyprazdňuje. A tento fakt se už začíná projevovat i na jevišti. Šišlání, mrckování a přehrávání, tříšť scének k táboráku, snažící se tvářit jako velké dílo, zaštiťující se sdělením, že „Děti to tak ale chtějí!“ Těžko mohou chtít něco, co neznají. A aby něco znaly, v tom jim různé Animáčky nepomohou…
Z aktivizace diváků se stává zneužívaná manýra. V sobotní dopoledne se o to pokoušely všechny soubory. Jenže – pokud s tím neumí pracovat, pokud reakce diváků odmítají brát v potaz, pak je to kontraproduktivní a představení to rozbíjí. Když na přímou otázku diváci odpoví jinak, než je ve scénáři, vzniká bezradnost a nesmysl.
Když se divadlo podaří, když je jasné téma, sdělení, silný text, funkční výprava, když hudba je součástí sdělení, ne jen zvukovou kulisou ke zbytečným představám, když herci na jevišti JSOU a ne jen postávají, když je divákům poskytnut klíč, jímž představení mohou otevřít, pak dochází k onomu zázraku sounáležitosti. Kvůli němuž divadlo stále žije…
A co bylo podnětem pro ona výše uvedená slova, co jsme tedy v Jeseníku od pátku soboty viděli a zažili:
Soubor MANDATUM Jeseník: „JÁ JSEM SVĚTLO SVĚTA“
Ilustrované obrazy z Evangelia. Spousta skvělých divadelních nápadů (stínohra) i hereckých výkonů, celkově ale tříšť obrázků, bez divadelního sdělení. To bylo jen ve slovech a v obrazech. Nejednali – reprodukovali, ony velké myšlenky deklamovali bez svého vlastního (pro diváky čitelného) postoje, názoru. Umím si tuto koláž představit v kostele, jako součást mše… Tak trochu promarněná divadelní příležitost.
DS Tydlitum LDO ZUŠ Jeseník: „HANUT A BÁUA, ANEB ŠIŠLAVÁ POHÁDKA“
Výchovná, prvoplánová moralita o tom, jak je dobře umět dobře mluvit. Nemám rád, když mě někdo z jeviště vychovává. Nesmírně šikovné a vybavené děti, které paní vedoucí a režisérka, snad i autorka této moralitky zcela převálcovala, ve snaze jim pomoci, protože „Nechodí na zkoušky a neumí to ještě“. Kdyby si ty děti na jevišti hrály, tak by hrály divadlo – tak jen předstíraly. Pohádka v pohádce jako nesourodý vlepek. Nevím, jestli by učitelka hudby při předehrávkách, když vidí, že to děti pořádně neumí, šla na jeviště dohrát skladbu za ně…
DS Slůňata, Staré Město pod Sněžníkem: „O BOBŘÍKOVI A LIŠÁKOVI“
Taková prapodivná estráda, tříšť vtípků bez nějakého tématu, myšlenky. Zase moc šikovné a vybavené děti, které si ale s tou textovou slátaninou naprosto neví rady. Vložené písničky jako karaoke, špatná práce s hlasem – až v křeči (Lišák). Opět pokus o interakci s diváky – opět bezradnost, pokud nereagují podle scénáře. Tristní děti vzadu, které si hrají s balonkem – či dělají, že si hrají – podle aranžmá. Je mi smutno z toho, co ty velmi šikovné děti musí na jevišti protrpět a diváci v sále vydržet.
DS ZHLED Zlaté Hory: „O VZNEŠENÉ JEŽIBABĚ“
Hra ze žánru dospělí dětem. Tady mě napadá, že divadlo nemůže být jen předstírání!
Vše se odvíjí od textu (po kolikáté už?), naturalistické kostýmy i nalíčení jsou docela funkční – zase ale ten vliv televize. Nepracují se znakem, zkratkou, s fantazií diváka. Velmi dobrý divadelní nápad kouzla – přeměny ježibaby v princeznu, se zvuky a tempporytmem. Po druhé ale zbytečně dlouhé. Kdyby to vypravěč (kdo to vlastně je?) celé vyprávěl a ti další by to ilustrovali živými obrazy, či hráli v loutkách, bylo by to asi dost čitelnější. Ale velmi poctivý a vypracovaný pokus o divadlo pro děti, kterým se to asi dost moc líbí…
DS L.Ž.C. Gymnázium Jeseník: „SNĚHURKA A TRPASLÍCI“
Jednoduchost, nápaditost, spousta krásných znaků (zrcadlo – trochu Teta Kateřina ze Saturnina, loutky). Přesně udělané středoškolské divadlo, s názorem a nápadem, využívající toho, co kdo umí a dokáže. Geniální nápady s churavěním i smrtí Krále i Královny. Ale od poloviny jako by došly nápady, zadrhává se to, ztrácí se fantazie, opakují se, nepřekvapují. Rozhodně ale výborný pokus s nakročením ke skvělé divadelnosti tohoto představení. Jen to dodělat…
DS Usměvavé stáří DD Kobylá n.V.: „PRINCOVÉ JSOU NA DRAKA“
Jsou divadelní představení, která se nedají divadelně nijak hodnotit. Je to na jedné straně charita, na straně druhé insitní umění. Oni za to ani nemohou, že je tak bereme a jsme schopni jim fandit, aby dohráli, aby tam byli, aby si to užili. Škoda jen, že letos převážila složka pomocníků – ošetřovatelů, opatrovatelů – nad těmi, o které šlo. Není důležité, jak je to vystavěno, není podstatné, jak to nemá mnohé divadelní zákonitosti, podstatná je ona charita. Ti lidé se dostanou mezi lidi, zahrají si, mají potlesk ve stoje a jsou spokojení a šťastní. I toto je úloha divadla. Poskytnout hrajícím onen pocit sounáležitosti, pocit společenství, bytí s lidmi, s diváky. Je to na hlubokou poklonu. A je škoda málo využité šance ještě víc diváky oslovit…
Divadlo SHANTI Prievidza – Slovensko: „ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA“
Konečně došlo k opravdovému divadlu! Se všemi klady toho, co divadlo smí a může. Nádherná, chytrá, multifunkční scéna, jednoduché a k postavě jasné kostýmy. Hudba je součástí sdělení, neilustruje, doplňuje informace a je krásná. Ne nuda, naopak – neustálé překvapování. Žabičky, sudičky, děkovačka. Herecké výkony – potěšení z toho, co lze vidět u Růženky a zlé sudičky – ale i neustálé napětí. Zlá sudička zvládá 3 role, je sama sebou, ale vždy jinak. Její cigánku nezapomenu! Stůl – opět scénografická pochoutka. Jen trochu nevím, proč je tam cello, když nefunguje, proč Princ nemá kytaru jako zbraň, ale jen jako rekvizitu. Tady jsou dluhy a šance to ještě dál posunout. A taky více využít stínohru. Ne jen jednou a ještě zmateně. Ale – je to radost, a když začne děkovačka, je to potěšení. Díky!
DS Rebeláci – Gymnázium Jeseník: „REBELOVÉ“
Retro je dnes velká móda – tím je nebezpečné. Ten film se stal kultovním – to je veleúkol, zkusit jej převést na jeviště. Ale zvládají – nekopírují, dělají to po svém, za sebe. Skvěle zpívají – některé, výborná choreografie, vycházející z toho, co umí, či spíše neumí. Je toho tolik, co by se mi chtělo chválit – skoro všechno. A ty drobnosti? Temporytmus místy, zbytečné akce s přestavbou (přiznejte ji!), paruka paní učitelky, která mate, protože nabízí jinou informaci, než jste zamýšleli – to všechno nevadí. Celé představení jsem se nádherně bavil a těšil se na další pokračování. Snad jen konec by měl jít ještě více do vážna – to byla opravdu tragédie, tím pro mnohé končil život, pro jiné se zcela jinam posunul… Ale děkuji, chtěl bych vidět znovu!
Divadélko Nezakopneš – Gymnázium Jeseník: „RODINA PODRUHÉ“
Velmi vyvedený a citlivý pokus o divadlo poezie. Skvělá muzika – přesně navozující atmosféru a tvořící logické předěly. Práce s maskou, rámem. Znaky, zkratky a divadelní symboly přesně fungující. Všechno to má hlavu a patu, oni ví, co a proč říkají. Snad více překvapovat v dalších a dalších obrazech, hledat stejně silné sdělení, jaké překvapuje na začátku. Ale – to jsou jen drobnosti. Škoda, že už byl konec, moc mě to bavilo!
DS Kantoři Mikulovice: „CESTA KOLEM M É HLAVY ZA 40 DNÍ“
Tak jestli na nějakém souboru je vidět rok od roku větší pokrok, pak jsou to právě Kantoři. Herecky vyzrávají, jsou už skoro dokonalí. Umí si vybrat text, který je psaný lehkým perem, byť je o těžkých věcech. Umí ho tak i zahrát. Skvěle si postaví role, jednají v nich, dokáží rozehrát interakce. Vynikající hudební doprovod – zase dělí, naznačuje. Jeden z vrcholů posledních let. Nechce se mi v tom pitvat – bavil jsem se celou dobu, přes únavu celého dne a vychutnával si je. Děkuji.
Tak to je letošní Divadelní žatva Jeseník v několika poznámkách. Snad jsme na místě vše řekli a tady to jen trochu zopakovali, snad jsme nikomu neublížili, snad to pro vás má smysl.
Na základě poznámek a postřehů Vojty Bartka a Táni Čempelové sepsal, shrnul a podepsal v úterý 17. 4. 2012 Saša Rychecký.
Saša Rychecký - Ostrava
Ohlédnutí za pátkem a sobotou 14.-15. dubna 2012.
Některé myšlenky, které také zazněly na rozborových seminářích:
Je-li herec na jevišti, musí v každém okamžiku vědět, proč tam je – jinak tam nemá co dělat…
Každá postava na jevišti je součástí celku. Každá role na jevišti divákovi sděluje informace o postavě, ale i o celém příběhu, jehož je součástí. A to pořád, dokud na jevišti je, mnohdy, i když tam není. Jakmile herec na jevišti je a není v roli, pak tam vlastně není…
Pokud je špatný text, scénář, pokud není jasné hlavní téma, myšlenka, poslání, sdělení, pak sebelepší herec nemá šanci představení zachránit. Je-li navíc text ještě hloupý, až stupidní, nezachrání to ani spřátelený divák (kamarádi, rodinní příslušníci), který reaguje na všechny prvoplánové vtípky. Výsledkem je ošklivá pachuť, někdy i divákův stud, čemu že se to vlastně smál, PROČ TOMU NEROZUMĚL…
Sebevětší téma se nemůže stát divadlem, není li CELÉ divadelně sdělováno. Je pak jen ilustrací myšlenek, za nimiž inscenátoři pokulhávají… Nepředávají je divákům, kteří jim pak nerozumí, či se zoufale pídí proč…
Všechno, co inscenátoři na jeviště přinesou, zakomponují, všechny složky inscenace, musí mít svůj důvod, proč tam jsou. Musí být v souladu s tím základním tématem, musí informaci rozšiřovat, doplňovat, ozvláštnit – musí být relevantní. Jinak je to jako s tím hercem, který neví, proč tam je, a jen na jevišti trčí jako – sice hezky namalovaná, ale úplně zbytečná – kulisa…
Divadelní inscenace – představení – je nesmírně složitý stroj plný mnoha součástek. Pokud všechny kolečka do sebe zapadají a jsou dobře promazány, vypadá představení velmi lehce. Stačí ale, když se jediné kolečko zadrhne – a celý složitý stroj se rozsype na spoustu drobných součástek, které samy o sobě mohou být pěkné, zajímavé, ale nikdo neví, proč tam jsou a kam patří…
Televize – a především ony různé a hrůzné animované a nekonečné, ušišlané pořady pro děti – prokazatelně kazí vkus. Nejen dětí, ale i dospělých. Omezuje ve svém důsledku schopnost vnímání a myšlení, ničí fantazii a citově vyprazdňuje. A tento fakt se už začíná projevovat i na jevišti. Šišlání, mrckování a přehrávání, tříšť scének k táboráku, snažící se tvářit jako velké dílo, zaštiťující se sdělením, že „Děti to tak ale chtějí!“ Těžko mohou chtít něco, co neznají. A aby něco znaly, v tom jim různé Animáčky nepomohou…
Z aktivizace diváků se stává zneužívaná manýra. V sobotní dopoledne se o to pokoušely všechny soubory. Jenže – pokud s tím neumí pracovat, pokud reakce diváků odmítají brát v potaz, pak je to kontraproduktivní a představení to rozbíjí. Když na přímou otázku diváci odpoví jinak, než je ve scénáři, vzniká bezradnost a nesmysl.
Když se divadlo podaří, když je jasné téma, sdělení, silný text, funkční výprava, když hudba je součástí sdělení, ne jen zvukovou kulisou ke zbytečným představám, když herci na jevišti JSOU a ne jen postávají, když je divákům poskytnut klíč, jímž představení mohou otevřít, pak dochází k onomu zázraku sounáležitosti. Kvůli němuž divadlo stále žije…
A co bylo podnětem pro ona výše uvedená slova, co jsme tedy v Jeseníku od pátku soboty viděli a zažili:
Soubor MANDATUM Jeseník: „JÁ JSEM SVĚTLO SVĚTA“
Ilustrované obrazy z Evangelia. Spousta skvělých divadelních nápadů (stínohra) i hereckých výkonů, celkově ale tříšť obrázků, bez divadelního sdělení. To bylo jen ve slovech a v obrazech. Nejednali – reprodukovali, ony velké myšlenky deklamovali bez svého vlastního (pro diváky čitelného) postoje, názoru. Umím si tuto koláž představit v kostele, jako součást mše… Tak trochu promarněná divadelní příležitost.
DS Tydlitum LDO ZUŠ Jeseník: „HANUT A BÁUA, ANEB ŠIŠLAVÁ POHÁDKA“
Výchovná, prvoplánová moralita o tom, jak je dobře umět dobře mluvit. Nemám rád, když mě někdo z jeviště vychovává. Nesmírně šikovné a vybavené děti, které paní vedoucí a režisérka, snad i autorka této moralitky zcela převálcovala, ve snaze jim pomoci, protože „Nechodí na zkoušky a neumí to ještě“. Kdyby si ty děti na jevišti hrály, tak by hrály divadlo – tak jen předstíraly. Pohádka v pohádce jako nesourodý vlepek. Nevím, jestli by učitelka hudby při předehrávkách, když vidí, že to děti pořádně neumí, šla na jeviště dohrát skladbu za ně…
DS Slůňata, Staré Město pod Sněžníkem: „O BOBŘÍKOVI A LIŠÁKOVI“
Taková prapodivná estráda, tříšť vtípků bez nějakého tématu, myšlenky. Zase moc šikovné a vybavené děti, které si ale s tou textovou slátaninou naprosto neví rady. Vložené písničky jako karaoke, špatná práce s hlasem – až v křeči (Lišák). Opět pokus o interakci s diváky – opět bezradnost, pokud nereagují podle scénáře. Tristní děti vzadu, které si hrají s balonkem – či dělají, že si hrají – podle aranžmá. Je mi smutno z toho, co ty velmi šikovné děti musí na jevišti protrpět a diváci v sále vydržet.
DS ZHLED Zlaté Hory: „O VZNEŠENÉ JEŽIBABĚ“
Hra ze žánru dospělí dětem. Tady mě napadá, že divadlo nemůže být jen předstírání!
Vše se odvíjí od textu (po kolikáté už?), naturalistické kostýmy i nalíčení jsou docela funkční – zase ale ten vliv televize. Nepracují se znakem, zkratkou, s fantazií diváka. Velmi dobrý divadelní nápad kouzla – přeměny ježibaby v princeznu, se zvuky a tempporytmem. Po druhé ale zbytečně dlouhé. Kdyby to vypravěč (kdo to vlastně je?) celé vyprávěl a ti další by to ilustrovali živými obrazy, či hráli v loutkách, bylo by to asi dost čitelnější. Ale velmi poctivý a vypracovaný pokus o divadlo pro děti, kterým se to asi dost moc líbí…
DS L.Ž.C. Gymnázium Jeseník: „SNĚHURKA A TRPASLÍCI“
Jednoduchost, nápaditost, spousta krásných znaků (zrcadlo – trochu Teta Kateřina ze Saturnina, loutky). Přesně udělané středoškolské divadlo, s názorem a nápadem, využívající toho, co kdo umí a dokáže. Geniální nápady s churavěním i smrtí Krále i Královny. Ale od poloviny jako by došly nápady, zadrhává se to, ztrácí se fantazie, opakují se, nepřekvapují. Rozhodně ale výborný pokus s nakročením ke skvělé divadelnosti tohoto představení. Jen to dodělat…
DS Usměvavé stáří DD Kobylá n.V.: „PRINCOVÉ JSOU NA DRAKA“
Jsou divadelní představení, která se nedají divadelně nijak hodnotit. Je to na jedné straně charita, na straně druhé insitní umění. Oni za to ani nemohou, že je tak bereme a jsme schopni jim fandit, aby dohráli, aby tam byli, aby si to užili. Škoda jen, že letos převážila složka pomocníků – ošetřovatelů, opatrovatelů – nad těmi, o které šlo. Není důležité, jak je to vystavěno, není podstatné, jak to nemá mnohé divadelní zákonitosti, podstatná je ona charita. Ti lidé se dostanou mezi lidi, zahrají si, mají potlesk ve stoje a jsou spokojení a šťastní. I toto je úloha divadla. Poskytnout hrajícím onen pocit sounáležitosti, pocit společenství, bytí s lidmi, s diváky. Je to na hlubokou poklonu. A je škoda málo využité šance ještě víc diváky oslovit…
Divadlo SHANTI Prievidza – Slovensko: „ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA“
Konečně došlo k opravdovému divadlu! Se všemi klady toho, co divadlo smí a může. Nádherná, chytrá, multifunkční scéna, jednoduché a k postavě jasné kostýmy. Hudba je součástí sdělení, neilustruje, doplňuje informace a je krásná. Ne nuda, naopak – neustálé překvapování. Žabičky, sudičky, děkovačka. Herecké výkony – potěšení z toho, co lze vidět u Růženky a zlé sudičky – ale i neustálé napětí. Zlá sudička zvládá 3 role, je sama sebou, ale vždy jinak. Její cigánku nezapomenu! Stůl – opět scénografická pochoutka. Jen trochu nevím, proč je tam cello, když nefunguje, proč Princ nemá kytaru jako zbraň, ale jen jako rekvizitu. Tady jsou dluhy a šance to ještě dál posunout. A taky více využít stínohru. Ne jen jednou a ještě zmateně. Ale – je to radost, a když začne děkovačka, je to potěšení. Díky!
DS Rebeláci – Gymnázium Jeseník: „REBELOVÉ“
Retro je dnes velká móda – tím je nebezpečné. Ten film se stal kultovním – to je veleúkol, zkusit jej převést na jeviště. Ale zvládají – nekopírují, dělají to po svém, za sebe. Skvěle zpívají – některé, výborná choreografie, vycházející z toho, co umí, či spíše neumí. Je toho tolik, co by se mi chtělo chválit – skoro všechno. A ty drobnosti? Temporytmus místy, zbytečné akce s přestavbou (přiznejte ji!), paruka paní učitelky, která mate, protože nabízí jinou informaci, než jste zamýšleli – to všechno nevadí. Celé představení jsem se nádherně bavil a těšil se na další pokračování. Snad jen konec by měl jít ještě více do vážna – to byla opravdu tragédie, tím pro mnohé končil život, pro jiné se zcela jinam posunul… Ale děkuji, chtěl bych vidět znovu!
Divadélko Nezakopneš – Gymnázium Jeseník: „RODINA PODRUHÉ“
Velmi vyvedený a citlivý pokus o divadlo poezie. Skvělá muzika – přesně navozující atmosféru a tvořící logické předěly. Práce s maskou, rámem. Znaky, zkratky a divadelní symboly přesně fungující. Všechno to má hlavu a patu, oni ví, co a proč říkají. Snad více překvapovat v dalších a dalších obrazech, hledat stejně silné sdělení, jaké překvapuje na začátku. Ale – to jsou jen drobnosti. Škoda, že už byl konec, moc mě to bavilo!
DS Kantoři Mikulovice: „CESTA KOLEM M É HLAVY ZA 40 DNÍ“
Tak jestli na nějakém souboru je vidět rok od roku větší pokrok, pak jsou to právě Kantoři. Herecky vyzrávají, jsou už skoro dokonalí. Umí si vybrat text, který je psaný lehkým perem, byť je o těžkých věcech. Umí ho tak i zahrát. Skvěle si postaví role, jednají v nich, dokáží rozehrát interakce. Vynikající hudební doprovod – zase dělí, naznačuje. Jeden z vrcholů posledních let. Nechce se mi v tom pitvat – bavil jsem se celou dobu, přes únavu celého dne a vychutnával si je. Děkuji.
Tak to je letošní Divadelní žatva Jeseník v několika poznámkách. Snad jsme na místě vše řekli a tady to jen trochu zopakovali, snad jsme nikomu neublížili, snad to pro vás má smysl.
Na základě poznámek a postřehů Vojty Bartka a Táni Čempelové sepsal, shrnul a podepsal v úterý 17. 4. 2012 Saša Rychecký.
Saša Rychecký - Ostrava
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.