RICHTER, Luděk: Proměny. AS 2011 (pro Zpravodaj 81. Jiráskova Hronova).
Proměny
Takřka celý život jezdím na pár přehlídek, které považuji za součást svého života. Od dětství na Loutkářskou Chrudim. Hodně se změnila v posledních třiceti letech.
Kdeže jsou doby jednoho, nejvýš dvou představení denně, plováren, vináren, pánů s kravatami a dam v róbách? Od začátku osmdesátých let tu začaly semináře a zhoustl počet představení, LCH vyšla vstříc prostorovým i časovým potřebám inscenací a na přehlídku vtrhlo mládí. Dneska je to uznávaná fiesta divadla s nedefinovatelnou, ale nepopiratelnou přitažlivostí, která okouzlí každého, kdo na ní zavítá.
Dětskou scénou znám nějakých pětatřicet let – ještě když se jmenovala Kaplické divadelní léto. Tam jsem zažil něco, s čím se často nesetkávám. Lidi tam nad dětským divadlem diskutovali jako nad něčím, co má mít kritéria jako každé jiné divadlo a ani je nenapadlo, zda to je divadlo. A jak diskutovali: nepředříkávali své uzavřené monology, ale postupně a společně rozvíjeli myšlení o daném problému rozvíjením myšlenky předchozího diskutéra. A Kaplice byla divadelníků plná. Teď je na DS seminaristů sotva polovina, často úplných začátečníků, kteří se diví, proč se má vůbec diskutovat, a těžiště se přeneslo spíš k pedagogice.
Šrámkův Písek osmdesátých let, tehdy přehlídka netradičního autorského divadla, byla akce nabitá skvělými inscenacemi, desítkami mladých vlčáků, kteří toužili dokázat svou pravdu, nabitá myšlenkami a diskusemi. Od devadesátých let tak trochu atrofovala, jakoby nevěděla co se sebou: nově se hledala její náplň a skončilo to u poněkud vágního zaměření na „experimentální“ divadlo, o němž se horko těžko dá říci, co to je a k čemu je to dobré. V posledních letech opět nabyla jisté atraktivity, ale přehlídka je v městě ztracená a energie, kterou by vyzařovala, jí chybí.
Mladá scéna, vzniklá z Náchodské Prima sezóny, se za tři roky své existence zatím moc proměnit nemohla. Ve své nové, ústeckoorlické podobě se teprve zavádí a nevypadá to špatně. Jsou tu chytří a poznání chtiví mladí lidé, kteří leckdy dávají i porotě na frak, a to je naděje.
A Jiráskův Hronov? Před třiceti lety to byla přehlídka tzv. „činoherního“ divadla, než někdo koncem osmdesátých let přišel s nápadem udělat z ní mezioborovou „žatvu“. Do Hronova dál jezdili milovníci oné „činohry“ a všeliké loutkářské, dětské či divadlopoesijní přivandrovalce trpěli s jistou shovívavostí jen tehdy, když v tom byl pořádný kus „činohry“. Ani dnes není žádný ze zdejších prostorů vhodný pro dětské či loutkové divadlo (co například vidí divák z poslední řady v sokolovně z pěticentimetrových louteček – barevný flíček?) – byť tady tu a tam některé specifické kousky dopadnou nad očekávání dobře. Lekto-porotcovský sbor je nadále složen z lidí, kteří jsou doma především v tzv. „činohře“, a tak tu pořád chybí odborníci, kteří by dokázali vysvětlit specifika jiných než „činoherních“ inscenací a upozornit na to, co nabízejí jiným oborům. Něco se ale přece jen mění. Hronov je dnes plný mladých lidí a lidí středního věku, kteří jsou otevření a dychtiví vůči podnětům z jakýchkoli divadelních oborů. Jistě je to zásluha pestrého spektra seminářů, ale svůj díl na tom má i postmoderna, která na nějaké hranice druhů, žánrů či stylů nehledí a bere, kde se dá.
Objíždím sice čtyři či pět přehlídek různých oborů, ale vidět nejzajímavější, nejinspirativnější ukázky různých přístupů, prostředků a technik v konfrontaci vedle sebe během devíti dnů přináší přeci jen zřetelnější uvědomění jejich nabídek. To za předpokladu, že JH nebude usilovat o metu vrcholné nadpřehlídky a nebudou sem vybírány inscenace na základě jejich vypulérované „dokonalosti“, nýbrž na základě toho, co zajímavého, nového, inspirativního ze svého oboru mohou nabídnout ostatním, byť by to byla jen dílčí, ale v něčem zásadní jednotlivost. Pomáhá to neustále si obnovovat vědomí, že divadlo je sdělení o vztazích a jejich proměně jednáním, předváděným pohybem, slovem, zvukem a výtvarným obrazem; ve vyhraněné podobě tedy divadlem pohybovým či tanečním, „činoherním“, hudebním nebo loutkovým…
Luděk Richter
pro Zpravodaj 81. Jiráskova Hronova
Takřka celý život jezdím na pár přehlídek, které považuji za součást svého života. Od dětství na Loutkářskou Chrudim. Hodně se změnila v posledních třiceti letech.
Kdeže jsou doby jednoho, nejvýš dvou představení denně, plováren, vináren, pánů s kravatami a dam v róbách? Od začátku osmdesátých let tu začaly semináře a zhoustl počet představení, LCH vyšla vstříc prostorovým i časovým potřebám inscenací a na přehlídku vtrhlo mládí. Dneska je to uznávaná fiesta divadla s nedefinovatelnou, ale nepopiratelnou přitažlivostí, která okouzlí každého, kdo na ní zavítá.
Dětskou scénou znám nějakých pětatřicet let – ještě když se jmenovala Kaplické divadelní léto. Tam jsem zažil něco, s čím se často nesetkávám. Lidi tam nad dětským divadlem diskutovali jako nad něčím, co má mít kritéria jako každé jiné divadlo a ani je nenapadlo, zda to je divadlo. A jak diskutovali: nepředříkávali své uzavřené monology, ale postupně a společně rozvíjeli myšlení o daném problému rozvíjením myšlenky předchozího diskutéra. A Kaplice byla divadelníků plná. Teď je na DS seminaristů sotva polovina, často úplných začátečníků, kteří se diví, proč se má vůbec diskutovat, a těžiště se přeneslo spíš k pedagogice.
Šrámkův Písek osmdesátých let, tehdy přehlídka netradičního autorského divadla, byla akce nabitá skvělými inscenacemi, desítkami mladých vlčáků, kteří toužili dokázat svou pravdu, nabitá myšlenkami a diskusemi. Od devadesátých let tak trochu atrofovala, jakoby nevěděla co se sebou: nově se hledala její náplň a skončilo to u poněkud vágního zaměření na „experimentální“ divadlo, o němž se horko těžko dá říci, co to je a k čemu je to dobré. V posledních letech opět nabyla jisté atraktivity, ale přehlídka je v městě ztracená a energie, kterou by vyzařovala, jí chybí.
Mladá scéna, vzniklá z Náchodské Prima sezóny, se za tři roky své existence zatím moc proměnit nemohla. Ve své nové, ústeckoorlické podobě se teprve zavádí a nevypadá to špatně. Jsou tu chytří a poznání chtiví mladí lidé, kteří leckdy dávají i porotě na frak, a to je naděje.
A Jiráskův Hronov? Před třiceti lety to byla přehlídka tzv. „činoherního“ divadla, než někdo koncem osmdesátých let přišel s nápadem udělat z ní mezioborovou „žatvu“. Do Hronova dál jezdili milovníci oné „činohry“ a všeliké loutkářské, dětské či divadlopoesijní přivandrovalce trpěli s jistou shovívavostí jen tehdy, když v tom byl pořádný kus „činohry“. Ani dnes není žádný ze zdejších prostorů vhodný pro dětské či loutkové divadlo (co například vidí divák z poslední řady v sokolovně z pěticentimetrových louteček – barevný flíček?) – byť tady tu a tam některé specifické kousky dopadnou nad očekávání dobře. Lekto-porotcovský sbor je nadále složen z lidí, kteří jsou doma především v tzv. „činohře“, a tak tu pořád chybí odborníci, kteří by dokázali vysvětlit specifika jiných než „činoherních“ inscenací a upozornit na to, co nabízejí jiným oborům. Něco se ale přece jen mění. Hronov je dnes plný mladých lidí a lidí středního věku, kteří jsou otevření a dychtiví vůči podnětům z jakýchkoli divadelních oborů. Jistě je to zásluha pestrého spektra seminářů, ale svůj díl na tom má i postmoderna, která na nějaké hranice druhů, žánrů či stylů nehledí a bere, kde se dá.
Objíždím sice čtyři či pět přehlídek různých oborů, ale vidět nejzajímavější, nejinspirativnější ukázky různých přístupů, prostředků a technik v konfrontaci vedle sebe během devíti dnů přináší přeci jen zřetelnější uvědomění jejich nabídek. To za předpokladu, že JH nebude usilovat o metu vrcholné nadpřehlídky a nebudou sem vybírány inscenace na základě jejich vypulérované „dokonalosti“, nýbrž na základě toho, co zajímavého, nového, inspirativního ze svého oboru mohou nabídnout ostatním, byť by to byla jen dílčí, ale v něčem zásadní jednotlivost. Pomáhá to neustále si obnovovat vědomí, že divadlo je sdělení o vztazích a jejich proměně jednáním, předváděným pohybem, slovem, zvukem a výtvarným obrazem; ve vyhraněné podobě tedy divadlem pohybovým či tanečním, „činoherním“, hudebním nebo loutkovým…
Luděk Richter
pro Zpravodaj 81. Jiráskova Hronova
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.