LHOTSKÁ, Jiřina, PALARČIKOVÁ, Alena a PROVAZNIK, Jaroslav: OLOMOUC – PODĚS – 1. DUBNA 2011. Deník Dětské scény č. 0, 10. 6. 2011.
OLOMOUC – PODĚS – 1. DUBNA 2011 – ZUŠ ŽEROTÍN
Při společném vystoupení recitátorů první a druhé kategorie byl zřejmý zásadní rozdíl mezi oběma kategoriemi v interpretaci vybraných textů. Až na nepatrné výjimky recitátoři první kategorie měli problém se sdělením obsahu, nechali se vést převážně rytmem veršů nebo falešnou intonací vět. Eventuelně zůstávali u naučené deklamace doplněné prázdnými gesty.
Z vystoupení recitátorů druhé kategorie byl již zřejmý jejich vědomý podíl na interpretaci.
Nejlépe se to podařilo Alžbětě Makovcové a Zuzaně Hrbkové, které byly doporučeny k postupu na národní přehlídku. Zuzana Hrbková při přednesu textu E.Frynty Ježek dokázala postihnout Fryntovu nonsensovou poetiku, kterou s radostí a hravostí předala posluchačům. Lektoři doporučili přesněji a s větším nadhledem vystavět první část textu, aby jeho pointa vyzněla ještě přesvědčivěji. Alžběta Mankovecká dokázala text Markéty Pilátové Ve vílácké zemi interpretovat s nadhledem a se schopností vystavět a vypointovat prozaický text. Pro autenticitu sdělení jí bylo doporučeno ještě osobitěji se postavit za hlavní hrdinku příběhu.
Jiřina Lhotská
Ve třetí. kategorii vystoupilo 18 dětí. Všichni se ukázali jako zajímaví a osobití recitátoři. Někteří se představili výborně vybranými texty, jiní zaujetím pro sdělované, další hezkým mluvním projevem a ti nejlepší vším dohromady. K postupu do druhého kola bylo vybráno sedm dětí. Pět z nich si pak odneslo ocenění. Veronika Špačková z Olomouce (H. Doskočilová: Příběh bígla Mukiho, P. Šrut: Lichožrouti) a Karla Tomanová z Prostějova (M. Čunderle: Jak byla vosa Marcelka ráda, že je a textem neapolských dětí ze sbírky Já to doufejme ňák zmáknu Popište váš byt) se navíc radovali z postupu na národní přehlídku. Jako náhradník byla vybraná Amálie Poledníčková z Prostějova, se kterou se všichni pobavili u pohádky A. Goldfl ama Tatínek a olympijské hry a drobničky P. Nikla Ježek.
Alena Palarčíková
V nejvyšší, 4. kategorii, vystoupilo celkem 16 recitátorů. Lektorský sbor ve složení Hana Kotyzová, Jan Faltýnek (bývalý žák ZUŠ Žerotín) a Jaroslav Provazník se shodl na tom, že úroveň přednesů byla většinou dobrá, až velmi dobrá (ostatně tak či onak oceněných recitátorů bylo nakonec šest - dva postupující, jedna recitátorka s cenou bez postupu jako případný náhradník a tři, kteří dostali čestná uznání). Dramaturgie byla pestrá, i když i tady se projevila tendence, která je patrná na celostátních přehlídkách už řadu let - že zdaleka nejčastěji si recitátoři, tedy ti, kteří se dostanou do vyšších kol, vybírají prózy. S verši jsme se tady setkali z 24 přednesených textů jen pětkrát a až na dvě čestné výjimky, o kterých se ještě zmíním, to byly texty tak či onak sporné (Jana Haasová: Radobýl, Karel Plíhal: Kopáči) a jeden byl přednašečsky tak náročný, že si s ním recitátorka neporadila (Marceline Desbordes-Valmore: Večerní nebe).
Jako problém se v této kategorii objevily úryvky z rozsáhlejších próz. I když se recitátor rozhodne interpretovat část románu, novely nebo větší povídky, je třeba vždy zvážit, zda může takový úryvek stát sám o sobě (posluchač vnímá i úryvek jako celek), zda v něm po krácení nebo úpravě zůstal dostatek informací, které posluchač potřebuje k pochopení textu a k orientaci v něm a zda má svou stavbu včetně pointy.
To se výborně podařilo Adamu Langerovi z olomoucké ZUŠ Žerotín (ved. Ivana Němečková), který si obě své prózy dobře dramaturgicky připravil a vytvořil si tak pro svůj přednes dobrou půdu. I když první text - úryvek Holubice míru, vybraný z knihy Edgara Dutky U útulku 5, - vypráví o atmosféře a událostech, které jsou pro recitátora dávnou historií (50. léta), podařilo se mu - díky šťastně zvolenému klíči (soustředění se na vztahy mezi dětmi a na dětský pohled na dospělé) - vyprávět úryvek přirozeně a s příjemným nadhledem. Na přednesu bylo sympatické, že si recitátor dokázal dobře vytvořit a udržet představový film, který mu pomohl zprostředkovat atmosféru „budovatelského“ nadšení i jemnou skepsi hlavního hrdiny-vypravěče. I když próza obsahuje mnoho přímých řečí, nikde jsme se v postavách neztratili. Obdivuhodně zvládl recitátor i expresiva a občasné vulgarismy, které v jeho podání nepůsobí ordinérně ani chtěně, ale dokáže jich využívat k charakterizaci postav. I povídku Woodyho Allena Odmítnutí má Adam výborně připravenou, i tady prokázal, že tomuto typu textu a humoru dobře rozumí, že je mu blízký - jeho pobavení nad absurditou vyprávění se přeneslo i na publikum. Možná by jen bylo vhodné myslet na to, že není potřeba vždy „tlačit na pilu“ pro zvýraznění vtipu a absurdity.
Druhý recitátor, kterého lektorský sbor poslal na Dětskou scénu, Štěpán Kozub ze ZUŠ Jeseník, je svérázný přednašeč. Zjevně ví, proč si oba texty - Noc v hotelu Jakuba Malého i báseň Charlese Bukowskiho - vybral. Přednes prózy Noc v hotelu je logicky vystavěný, recitátor se v textu neztrácí, zručně pracuje s pauzami a celek dokáže završit pointou. Lektoři i publikum ocenili Štěpánův suchý humor, s nímž text interpretuje. Jako druhý text si Štěpán vybral Bukowského verše, které zvládl se ctí, byť samozřejmě s jistými limity, danými jeho věkem a životními zkušenostmi.
Klára Němečková ze ZUŠ Žerotín (ved. Alena Palarčíková) je výborně vybavená přednašečka. Svůj první text - Dívka se stala Čenem (z knihy Jáchyma Topola Trnová dívka), indiánský mystický příběh o temných silách, které se zmocní člověka a ohrožují celé společenství, - připravila jako výrazně stylizované vystoupení: buben, kterým se Klára doprovázela - někde dokresloval atmosféru, někde trochu popisně dubloval akci -, rytmizoval její přednes a adekvátně odkazoval k rituálu. Vystoupení má recitátorka pěkně vystavěné, lze uvažovat téměř o hudební skladbě. Nic-
méně v proudu rytmizovaného vyprávění a bubnování se místy poněkud ztrácely důležité momenty a motivy. Výsledek byl rozhodně pozoruhodný, ale dva z lektorů se shodli na tom, že místy působil poněkud artistně a že se tak recitátorce jaksi vytrácelo téma. Druhý text - jeden z dopisů Anny Frankové - byl interpretován spíše jako monolog, Kláře se zatím, zdá se, nepodařilo najít způsob jak do interpretace dostat vypravěčský odstup. I tady však Klára prokázala svou recitátorskou vybavenost a zkušenost a také zaujetí pro vybraný text. I proto jí porota dala cenu, i když jen bez postupu na celostátní přehlídku.
Z dalších recitátorů stojí určitě za zmínku Jan Machalka ze ZUŠ Žerotín (ved. Ivana Němečková), kterého zaujala absurdita jedné z povídek Etgara Kereta z knihy Roury. Navzdory problémům v mluvě (artikulace, tu a tam nepřirozená intonace apod.) se mu podařilo posluchačům to podstatné z náročné prózy předat. Po absurdním textu sáhl i Lukáš Pazdera ze ZUŠ Prostějov (ved. Jana Turčanová) - z tvorby Jiřího Koláře si vybral Slanečka; s prvoplánovým a násilně vtipným Švandrlíkovým Upírem toho však příliš mnoho udělat nemohl. Daniela Režného lektorský sbor ocenil spíše za to, jak se pustil do náročné Prévertovy básně Velké prádlo, i když byla trochu nad jeho možnosti; v Goldfl amově pohádkové próze Tatínek a strašlivé Brno pobavil suverénním vystižením brněnského hantecu, ale místy působil trochu rozpačitě.
Jaroslav Provazník
Při společném vystoupení recitátorů první a druhé kategorie byl zřejmý zásadní rozdíl mezi oběma kategoriemi v interpretaci vybraných textů. Až na nepatrné výjimky recitátoři první kategorie měli problém se sdělením obsahu, nechali se vést převážně rytmem veršů nebo falešnou intonací vět. Eventuelně zůstávali u naučené deklamace doplněné prázdnými gesty.
Z vystoupení recitátorů druhé kategorie byl již zřejmý jejich vědomý podíl na interpretaci.
Nejlépe se to podařilo Alžbětě Makovcové a Zuzaně Hrbkové, které byly doporučeny k postupu na národní přehlídku. Zuzana Hrbková při přednesu textu E.Frynty Ježek dokázala postihnout Fryntovu nonsensovou poetiku, kterou s radostí a hravostí předala posluchačům. Lektoři doporučili přesněji a s větším nadhledem vystavět první část textu, aby jeho pointa vyzněla ještě přesvědčivěji. Alžběta Mankovecká dokázala text Markéty Pilátové Ve vílácké zemi interpretovat s nadhledem a se schopností vystavět a vypointovat prozaický text. Pro autenticitu sdělení jí bylo doporučeno ještě osobitěji se postavit za hlavní hrdinku příběhu.
Jiřina Lhotská
Ve třetí. kategorii vystoupilo 18 dětí. Všichni se ukázali jako zajímaví a osobití recitátoři. Někteří se představili výborně vybranými texty, jiní zaujetím pro sdělované, další hezkým mluvním projevem a ti nejlepší vším dohromady. K postupu do druhého kola bylo vybráno sedm dětí. Pět z nich si pak odneslo ocenění. Veronika Špačková z Olomouce (H. Doskočilová: Příběh bígla Mukiho, P. Šrut: Lichožrouti) a Karla Tomanová z Prostějova (M. Čunderle: Jak byla vosa Marcelka ráda, že je a textem neapolských dětí ze sbírky Já to doufejme ňák zmáknu Popište váš byt) se navíc radovali z postupu na národní přehlídku. Jako náhradník byla vybraná Amálie Poledníčková z Prostějova, se kterou se všichni pobavili u pohádky A. Goldfl ama Tatínek a olympijské hry a drobničky P. Nikla Ježek.
Alena Palarčíková
V nejvyšší, 4. kategorii, vystoupilo celkem 16 recitátorů. Lektorský sbor ve složení Hana Kotyzová, Jan Faltýnek (bývalý žák ZUŠ Žerotín) a Jaroslav Provazník se shodl na tom, že úroveň přednesů byla většinou dobrá, až velmi dobrá (ostatně tak či onak oceněných recitátorů bylo nakonec šest - dva postupující, jedna recitátorka s cenou bez postupu jako případný náhradník a tři, kteří dostali čestná uznání). Dramaturgie byla pestrá, i když i tady se projevila tendence, která je patrná na celostátních přehlídkách už řadu let - že zdaleka nejčastěji si recitátoři, tedy ti, kteří se dostanou do vyšších kol, vybírají prózy. S verši jsme se tady setkali z 24 přednesených textů jen pětkrát a až na dvě čestné výjimky, o kterých se ještě zmíním, to byly texty tak či onak sporné (Jana Haasová: Radobýl, Karel Plíhal: Kopáči) a jeden byl přednašečsky tak náročný, že si s ním recitátorka neporadila (Marceline Desbordes-Valmore: Večerní nebe).
Jako problém se v této kategorii objevily úryvky z rozsáhlejších próz. I když se recitátor rozhodne interpretovat část románu, novely nebo větší povídky, je třeba vždy zvážit, zda může takový úryvek stát sám o sobě (posluchač vnímá i úryvek jako celek), zda v něm po krácení nebo úpravě zůstal dostatek informací, které posluchač potřebuje k pochopení textu a k orientaci v něm a zda má svou stavbu včetně pointy.
To se výborně podařilo Adamu Langerovi z olomoucké ZUŠ Žerotín (ved. Ivana Němečková), který si obě své prózy dobře dramaturgicky připravil a vytvořil si tak pro svůj přednes dobrou půdu. I když první text - úryvek Holubice míru, vybraný z knihy Edgara Dutky U útulku 5, - vypráví o atmosféře a událostech, které jsou pro recitátora dávnou historií (50. léta), podařilo se mu - díky šťastně zvolenému klíči (soustředění se na vztahy mezi dětmi a na dětský pohled na dospělé) - vyprávět úryvek přirozeně a s příjemným nadhledem. Na přednesu bylo sympatické, že si recitátor dokázal dobře vytvořit a udržet představový film, který mu pomohl zprostředkovat atmosféru „budovatelského“ nadšení i jemnou skepsi hlavního hrdiny-vypravěče. I když próza obsahuje mnoho přímých řečí, nikde jsme se v postavách neztratili. Obdivuhodně zvládl recitátor i expresiva a občasné vulgarismy, které v jeho podání nepůsobí ordinérně ani chtěně, ale dokáže jich využívat k charakterizaci postav. I povídku Woodyho Allena Odmítnutí má Adam výborně připravenou, i tady prokázal, že tomuto typu textu a humoru dobře rozumí, že je mu blízký - jeho pobavení nad absurditou vyprávění se přeneslo i na publikum. Možná by jen bylo vhodné myslet na to, že není potřeba vždy „tlačit na pilu“ pro zvýraznění vtipu a absurdity.
Druhý recitátor, kterého lektorský sbor poslal na Dětskou scénu, Štěpán Kozub ze ZUŠ Jeseník, je svérázný přednašeč. Zjevně ví, proč si oba texty - Noc v hotelu Jakuba Malého i báseň Charlese Bukowskiho - vybral. Přednes prózy Noc v hotelu je logicky vystavěný, recitátor se v textu neztrácí, zručně pracuje s pauzami a celek dokáže završit pointou. Lektoři i publikum ocenili Štěpánův suchý humor, s nímž text interpretuje. Jako druhý text si Štěpán vybral Bukowského verše, které zvládl se ctí, byť samozřejmě s jistými limity, danými jeho věkem a životními zkušenostmi.
Klára Němečková ze ZUŠ Žerotín (ved. Alena Palarčíková) je výborně vybavená přednašečka. Svůj první text - Dívka se stala Čenem (z knihy Jáchyma Topola Trnová dívka), indiánský mystický příběh o temných silách, které se zmocní člověka a ohrožují celé společenství, - připravila jako výrazně stylizované vystoupení: buben, kterým se Klára doprovázela - někde dokresloval atmosféru, někde trochu popisně dubloval akci -, rytmizoval její přednes a adekvátně odkazoval k rituálu. Vystoupení má recitátorka pěkně vystavěné, lze uvažovat téměř o hudební skladbě. Nic-
méně v proudu rytmizovaného vyprávění a bubnování se místy poněkud ztrácely důležité momenty a motivy. Výsledek byl rozhodně pozoruhodný, ale dva z lektorů se shodli na tom, že místy působil poněkud artistně a že se tak recitátorce jaksi vytrácelo téma. Druhý text - jeden z dopisů Anny Frankové - byl interpretován spíše jako monolog, Kláře se zatím, zdá se, nepodařilo najít způsob jak do interpretace dostat vypravěčský odstup. I tady však Klára prokázala svou recitátorskou vybavenost a zkušenost a také zaujetí pro vybraný text. I proto jí porota dala cenu, i když jen bez postupu na celostátní přehlídku.
Z dalších recitátorů stojí určitě za zmínku Jan Machalka ze ZUŠ Žerotín (ved. Ivana Němečková), kterého zaujala absurdita jedné z povídek Etgara Kereta z knihy Roury. Navzdory problémům v mluvě (artikulace, tu a tam nepřirozená intonace apod.) se mu podařilo posluchačům to podstatné z náročné prózy předat. Po absurdním textu sáhl i Lukáš Pazdera ze ZUŠ Prostějov (ved. Jana Turčanová) - z tvorby Jiřího Koláře si vybral Slanečka; s prvoplánovým a násilně vtipným Švandrlíkovým Upírem toho však příliš mnoho udělat nemohl. Daniela Režného lektorský sbor ocenil spíše za to, jak se pustil do náročné Prévertovy básně Velké prádlo, i když byla trochu nad jeho možnosti; v Goldfl amově pohádkové próze Tatínek a strašlivé Brno pobavil suverénním vystižením brněnského hantecu, ale místy působil trochu rozpačitě.
Jaroslav Provazník
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.