Bogner, Adolf, dramatik - citováno dle - http://www.obeliskval.cz/starsi
Jeho rodiče se přestěhovali do Val. Meziříčí - Krásna r. 1853 z Třebětína v Čechách. Dali život 13 dětem, Adolf se narodil jako dvanáctý. Skoro všechny děti pomáhaly otci v krásenské skelné huti, nevyjímaje malého Adolfa, kterého již v 5 letech brával do hutě, aby mu podržel formu nebo odnášel hotové kusy do chladírny. Za takových poměrů děti školu zanedbávaly a když pak přišly do školy, při vyučování spaly. Tak se vedlo i Adolfkovi, který ale chodil do školy rád a dobře se učil. Zvláště rád deklamoval básničky u vánočních stromků, na výletech a při různých příležitostech. Proto jeho učitel nabádal rodiče Bognerovy, aby ho dali na studia, že je ho pro huťskou práci škoda.
A tak jako desetiletý hoch měl navštěvovat gymnázium ve Val. Meziříčí, ale nebyl tam přijat, neboť meziříčské gymnázium zaplnili studenti ze zrušeného gymnázia v Příboře a domácí byli odkázáni na další školní rok. Za středoškolské vzdělání měla být chudému hochovi náhradou škola německá, která byla právě toho roku ve Val. Meziříčí otevřena, a správa sklárny nařídila svým zaměstnancům, aby své děti do této školy posílali. Malý Bogner, jak rád chodil do české školy a dobře se učil, naproti tomu německou školu nenáviděl a mimo vyučování nábožen-ství, které vyučoval český P. Vytopil, chodil za školu.
Ve Valašském Meziříčí byl tehdy Spolek katolických tovaryšů, který měl na tehdejší dobu pěknou knihovnu a konal každé pondělí vzdělávací přednášky. Tam bylo dovoleno mladému hochovi, toužícímu po vzdělání, půjčovat si knihy a dovolili mu chodit i do přednášek, což bylo pro něj velkým vyznamenáním. Za to vždy před schůzí zametl místnost, utřel prach na stolech a urovnal knihovnu - vlastně se v ní probíral, aby si potřebné knihy pro sebe zajistil. Později recitoval ve spolku Vodníka, Svatební košili i předzpěv Slávy dcery, hrál o Vánocích v dětských jesličkách a dělal již jako malý chlapec nápovědu při divadelních hrách ochot-níkům katolického Spolku.
Adolf Bogner, jako osobnost, nebyl těkající bludičkou, ani náhlým vzpla-nutím. Celý jeho život byl naplněn cílevědomým, houževnatým usilová-ním o uskutečnění svých snů, cílů a ideálů. Do povědomí širší literární veřejnosti vstoupil ještě jako sklářský tovaryš svou sbírkou proletářské a milostné poezie "Dělník zpívá" za přispění mj. básnického druha, Maxmiliána Kurta (vlastním jménem Kunert), jehož verše byly zhudebněny Leošem Janáčkem a Janem Nepomukem Poláškem. Poté mladému adeptu umění nastává životní pouť do Prahy, kde se náhodně potkává s hercem Jindřichem Mošnou v pražské vinárně, kterého obdaroval svými verši, vydanými u nakladatele Zapletala v Hranicích. Herec mu na oplátku daroval vstupenku do Národního divadla.
Jako herec putoval Bognar s kočov-nou společností Standnerových a dostá-vá se s ní na Moravu a Valašsko. A z tohoto putování za chlebíčkem přináší si - jako vnímavý pozorovatel lidí a života - jako v kaleidoskopu pestré obrazce lidských postaviček, jejich charakterů, povah, situací a osudů, které dovedl dobře použít ve svých hrách. Ty psal od roku 1900 pro svůj ochotnický divadelní soubor zprvu jen rukopisně. Celkem vydal 53 divadelních her, z nichž některé vyšly opakovaně. V roce 1904 hráli naši ochotníci ve Val. Meziříčí v pivovaře Bognerovu první divadelní hru "Cigánčina pomsta", dále "Paní revírníková a její Tony", "Moderní žena", "Svatý Cyril a Metod", "Hanák a Valach" (hra ve dvojím dialektu).
Když se dostaly Bognerovy hry do širší známosti, nestačil již půjčovat rukopisy a musel je dát do tisku. Nejprve je tiskl u Zaorala a Tučka v Holešově a později ve Valašské tiskárně ve Val. Meziříčí. Zde také vytiskl dvě valašské knížky "Z valašských kútú" a "Povídky z rodného kraja". Obě ilustroval prof. Miloš Bublík (první dřevoryty a druhou barevnou litografií).
Adolf Bogner zemřel v roce 1947.
Podle dobových pramenů připravil do tisku Jindřich Janoušek
A tak jako desetiletý hoch měl navštěvovat gymnázium ve Val. Meziříčí, ale nebyl tam přijat, neboť meziříčské gymnázium zaplnili studenti ze zrušeného gymnázia v Příboře a domácí byli odkázáni na další školní rok. Za středoškolské vzdělání měla být chudému hochovi náhradou škola německá, která byla právě toho roku ve Val. Meziříčí otevřena, a správa sklárny nařídila svým zaměstnancům, aby své děti do této školy posílali. Malý Bogner, jak rád chodil do české školy a dobře se učil, naproti tomu německou školu nenáviděl a mimo vyučování nábožen-ství, které vyučoval český P. Vytopil, chodil za školu.
Ve Valašském Meziříčí byl tehdy Spolek katolických tovaryšů, který měl na tehdejší dobu pěknou knihovnu a konal každé pondělí vzdělávací přednášky. Tam bylo dovoleno mladému hochovi, toužícímu po vzdělání, půjčovat si knihy a dovolili mu chodit i do přednášek, což bylo pro něj velkým vyznamenáním. Za to vždy před schůzí zametl místnost, utřel prach na stolech a urovnal knihovnu - vlastně se v ní probíral, aby si potřebné knihy pro sebe zajistil. Později recitoval ve spolku Vodníka, Svatební košili i předzpěv Slávy dcery, hrál o Vánocích v dětských jesličkách a dělal již jako malý chlapec nápovědu při divadelních hrách ochot-níkům katolického Spolku.
Adolf Bogner, jako osobnost, nebyl těkající bludičkou, ani náhlým vzpla-nutím. Celý jeho život byl naplněn cílevědomým, houževnatým usilová-ním o uskutečnění svých snů, cílů a ideálů. Do povědomí širší literární veřejnosti vstoupil ještě jako sklářský tovaryš svou sbírkou proletářské a milostné poezie "Dělník zpívá" za přispění mj. básnického druha, Maxmiliána Kurta (vlastním jménem Kunert), jehož verše byly zhudebněny Leošem Janáčkem a Janem Nepomukem Poláškem. Poté mladému adeptu umění nastává životní pouť do Prahy, kde se náhodně potkává s hercem Jindřichem Mošnou v pražské vinárně, kterého obdaroval svými verši, vydanými u nakladatele Zapletala v Hranicích. Herec mu na oplátku daroval vstupenku do Národního divadla.
Jako herec putoval Bognar s kočov-nou společností Standnerových a dostá-vá se s ní na Moravu a Valašsko. A z tohoto putování za chlebíčkem přináší si - jako vnímavý pozorovatel lidí a života - jako v kaleidoskopu pestré obrazce lidských postaviček, jejich charakterů, povah, situací a osudů, které dovedl dobře použít ve svých hrách. Ty psal od roku 1900 pro svůj ochotnický divadelní soubor zprvu jen rukopisně. Celkem vydal 53 divadelních her, z nichž některé vyšly opakovaně. V roce 1904 hráli naši ochotníci ve Val. Meziříčí v pivovaře Bognerovu první divadelní hru "Cigánčina pomsta", dále "Paní revírníková a její Tony", "Moderní žena", "Svatý Cyril a Metod", "Hanák a Valach" (hra ve dvojím dialektu).
Když se dostaly Bognerovy hry do širší známosti, nestačil již půjčovat rukopisy a musel je dát do tisku. Nejprve je tiskl u Zaorala a Tučka v Holešově a později ve Valašské tiskárně ve Val. Meziříčí. Zde také vytiskl dvě valašské knížky "Z valašských kútú" a "Povídky z rodného kraja". Obě ilustroval prof. Miloš Bublík (první dřevoryty a druhou barevnou litografií).
Adolf Bogner zemřel v roce 1947.
Podle dobových pramenů připravil do tisku Jindřich Janoušek
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.