HULÁK, Jakub: UHERSKÉ HRADIŠTĚ – ŽEBŘIŇÁK 6. – 7. DUBNA 2011. Deník Dětské scény č. 0, 10. 6. 2011.
UHERSKÉ HRADIŠTĚ – ŽEBŘIŇÁK 6. – 7. DUBNA 2011
Krajská přehlídka dětského divadla Zlínského kraje se pod tradičním názvem Žebřiňák odehrála v kulturním domě ve Véskách (na okraji Uherského Hradiště) ve dnech 6.–7. dubna. O organizaci se jako vždy postaral Stanislav Nemrava s pomocí svých pracovníků pořádající ZUŠ Uherské Hradiště. Vše bylo podobné jako v roce 1998, kdy jsem přehlídku navštívil naposledy (tehdy se ovšem konala v Hluku). Nabitý sál „kulturáku“, klasické kukátkové jeviště, dojem neutuchajícího chaosu, z něhož se jedno po druhém – jako zázrakem většinou podle stanoveného harmonogramu – „vyloupávají“ jednotlivá představení, a v sále vládne vstřícná a příjemná atmosféra. Vše běží podle plánu, a to i přes to, že organizátoři propojili Žebřiňák se slovensko-českým setkáním v rámci příhraniční spolupráce, schůzí učitelů literárně-dramatických oborů ZUŠ Zlínského kraje a okresním kolem recitační přehlídky ZUŠ.
Přehlídce Žebřiňák okresní kola nepředcházejí, kvalita představení se tak pohybuje v širokém spektru od insitního školního divadla až po práce zkušených pedagogů ZUŠ.
K prvnímu případu patřilo například pestré „besídkové“ vystoupení literárně-dramatického kroužku ZŠ Uherský Ostroh (ved. Ludmila Kašpárková) ZOO – Šťastnou cestu, ilustrativně pojednávající zmatenou cestu zvířátek kolem světa, či poměrně rozsáhlé, ale převážně estrádní představení Z pohádky do pohádky v podání souboru Klíček ze ZŠ Holešov (ved. Zdeněk Ballnér) o dvou bratrech, kteří jsou proti své vůli vtaženi do pohádkového světa, kde se v nouzi naučí pomáhat v domácnosti. Rysy pedagogické a divadelní nezkušenosti nesly i Ruce souboru ZUŠ Dolní Němčí (ved. Jitka Kavková) prezentující nesourodou koláž jednoduchých výstupů a scének spjatých námětem lidských rukou nebo neobratný pokus o zkratkovité převedení Andersenovy Ledové královny do podoby pohybového divadla v případě souboru ZŠ Jarošov (ved. Jana Šilarová).
Tři inscenace vznikly pod vedením jediného pedagoga – Romana Švehlíka. Ten pro obě své skupiny ze ZUŠ Uherský Brod zvolil dramatizace Jany Machalíkové. Tato volba se ukázala jako šťastná zejména u Pohádky o rybáří a rybce podle A. S. Puškina, která svou pevnou strukturou dokázala malé děti z přípravky „podržet“ a nabídnout jim jednoduché situace k rozehrání. Nad přirozeným jednáním zatím přesto mírně převažovala popisnost a deklamace textu. Nedotaženě a nesourodě působila pohádka Hrnečku, dost! podle K. J. Erbena, zbytečně zkomplikovaná úvodním „dvorečkem“ za doprovodu irské (!) hudby. Fimfárum Jana Wericha v dramatizaci Mirka Slavíka zpracoval tentýž vedoucí se souborem ZUŠ Bojkovice. Řešení situací zůstalo většinou na úrovni prvních nápadů a některé použité prostředky (včetně občasných hereckých šarží) balancovaly na hranici vkusu.
O menší pedagogické a režijní zkušenosti svědčila inscenace Paní Láry Fáry souboru ZUŠ Uherské Hradiště (ved. Irena Cigánková). Zatím nepříliš vybavené děti zde spíše ilustrují epizodku z knihy Betty MacDonaldové, která ostatně neskýtá příliš velký dramatický potenciál.
Příjemnou ukázkou loutkářské práce s dětmi byla Sněhurka v podání souboru BUBU ze Vsetína (ved. Barbora Dohnálková). K vyznění charakteristického humoru hry Ľubomíra Feldeka a Milady Mašatové ale zatím chybí větší švih a loutkářská nápaditost, děti zatím zvládají spíš jen elementární pohyb s loutkou a jejich mluva je často na hranici slyšitelnosti.
K tradici krajské přehlídky zlínského kraje patří i několik představení z dílny „domácího“ souboru Dohráli jsme, který pracuje v ZUŠ Uherské Hradiště pod vedením Hany Nemravové. Tentokrát šlo o tři inscenace s různými věkovými skupinami, všechny tři nadějně rozpracované, ale v době přehlídky ještě v mnoha ohledech nedotažené.
Mladší skupina nejprve zahrála živou a vcelku nápaditou dramatizaci knihy Violy Fischerové Co vyprávěla Dlouhá chvíle. Jednotlivé situace a motivy zvláštního příběhu byly traktovány s jakousi samozřejmostí, k jejich pochopení ale chyběla jasnější motivace postav a jejich činů. Pokusem o zvládnutí hororového žánru byla Ordinace pro panenky podle povídky Adèle Gerasové. Přes řadu působivých obrazů a dobře vystižené atmosféry se nepodařilo překonat hlavní problém – holčičí hra s panenkami, na níž je celý příběh postaven, je už v tuto chvíli pod věk hrajících dívek – jistá „infantilní stylizace“, která zřejmě měla tento problém řešit, byla zatím spíše jen naznačená. Zvláštním případem bylo představení Kousek Leslie Wildové podle povídky mladého autora Martina Koláře, věkovým složením skupiny i charakterem látky už víc středoškolské než dětské. Tajemný příběh mentálně retardovaného dospívajícího chlapce, blízký groteskně kruté poetice Martina McDonagha, byl divácky přitažlivý neokázalým a citlivým jevištním projevem mladých členů souboru, zatím ale zanechal v hlavách diváků až příliš mnoho otázek typu „co a proč se vlastně přesně stalo“.
Zajímavým pokusem o ryze autorské divadlo byla Hedvika sama sebou. Soubor Pometla ze ZUŠ Rožnov (ved. Lucie Štěpánková) poměrně působivě rozehrává svou osobní výpověď v příběhu dospívající dívky, která pod tlakem disharmonického rodinného prostředí rodiny a problémů ve škole a ve vztazích s přáteli bolestně hledá sama sebe a svou další cestu. Přes jistou rozpačitost ztvárnění rolí dospělých byla inscenace pro své silné téma a přesvědčivé zachycení titulní postavy a jejího vnitřního světa doporučena do širšího výběru na celostátní přehlídku Dětská scéna.
Přímým postupem na Dětskou scénu byl oceněn soubor Babinec a Jan z pobočky ZUŠ Uherské Hradiště v Kunovicích (ved. Olga Strašáková), kterému se podařilo vtipně a s nadhledem rozehrát Werichovy Tři sestry a prsten. Zásadní je pro představení osobní vklad šesti dívek a chlapce ve věku patnácti let, zároveň ale zůstává zachována poetika literární předlohy. Leccos by ovšem stálo za to ještě „vyčistit“, domyslet a dotáhnout. Rezervy jsou zejména v nedostatečném zdůvodnění, proč se některé situace rozehrávají naživo a jiné s loutkami.
Milým osvěžením v závěru přehlídky bylo vystoupení slovenských hostů, souboru ZUŠ Bánovce nad Bebravou (ved. Zuzana Varhaníková) s hrou Stanislava Štepky Lastovičie rozprávky. Situace se sice občas ztrácely v přemíře slov, herecká a pěvecká vybavenost dětí ovšem určitě zasluhují mimořádné ocenění.
Příjemné dva dny s dětským divadlem strávil v Uherském Hradišti lektorský sbor ve složení: Zuzana Varhaníková, Vítězslava Trávníčková, Jiří Pelán, Jaroslav Dejl a Jakub Hulák.
Jakub Hulák
Krajská přehlídka dětského divadla Zlínského kraje se pod tradičním názvem Žebřiňák odehrála v kulturním domě ve Véskách (na okraji Uherského Hradiště) ve dnech 6.–7. dubna. O organizaci se jako vždy postaral Stanislav Nemrava s pomocí svých pracovníků pořádající ZUŠ Uherské Hradiště. Vše bylo podobné jako v roce 1998, kdy jsem přehlídku navštívil naposledy (tehdy se ovšem konala v Hluku). Nabitý sál „kulturáku“, klasické kukátkové jeviště, dojem neutuchajícího chaosu, z něhož se jedno po druhém – jako zázrakem většinou podle stanoveného harmonogramu – „vyloupávají“ jednotlivá představení, a v sále vládne vstřícná a příjemná atmosféra. Vše běží podle plánu, a to i přes to, že organizátoři propojili Žebřiňák se slovensko-českým setkáním v rámci příhraniční spolupráce, schůzí učitelů literárně-dramatických oborů ZUŠ Zlínského kraje a okresním kolem recitační přehlídky ZUŠ.
Přehlídce Žebřiňák okresní kola nepředcházejí, kvalita představení se tak pohybuje v širokém spektru od insitního školního divadla až po práce zkušených pedagogů ZUŠ.
K prvnímu případu patřilo například pestré „besídkové“ vystoupení literárně-dramatického kroužku ZŠ Uherský Ostroh (ved. Ludmila Kašpárková) ZOO – Šťastnou cestu, ilustrativně pojednávající zmatenou cestu zvířátek kolem světa, či poměrně rozsáhlé, ale převážně estrádní představení Z pohádky do pohádky v podání souboru Klíček ze ZŠ Holešov (ved. Zdeněk Ballnér) o dvou bratrech, kteří jsou proti své vůli vtaženi do pohádkového světa, kde se v nouzi naučí pomáhat v domácnosti. Rysy pedagogické a divadelní nezkušenosti nesly i Ruce souboru ZUŠ Dolní Němčí (ved. Jitka Kavková) prezentující nesourodou koláž jednoduchých výstupů a scének spjatých námětem lidských rukou nebo neobratný pokus o zkratkovité převedení Andersenovy Ledové královny do podoby pohybového divadla v případě souboru ZŠ Jarošov (ved. Jana Šilarová).
Tři inscenace vznikly pod vedením jediného pedagoga – Romana Švehlíka. Ten pro obě své skupiny ze ZUŠ Uherský Brod zvolil dramatizace Jany Machalíkové. Tato volba se ukázala jako šťastná zejména u Pohádky o rybáří a rybce podle A. S. Puškina, která svou pevnou strukturou dokázala malé děti z přípravky „podržet“ a nabídnout jim jednoduché situace k rozehrání. Nad přirozeným jednáním zatím přesto mírně převažovala popisnost a deklamace textu. Nedotaženě a nesourodě působila pohádka Hrnečku, dost! podle K. J. Erbena, zbytečně zkomplikovaná úvodním „dvorečkem“ za doprovodu irské (!) hudby. Fimfárum Jana Wericha v dramatizaci Mirka Slavíka zpracoval tentýž vedoucí se souborem ZUŠ Bojkovice. Řešení situací zůstalo většinou na úrovni prvních nápadů a některé použité prostředky (včetně občasných hereckých šarží) balancovaly na hranici vkusu.
O menší pedagogické a režijní zkušenosti svědčila inscenace Paní Láry Fáry souboru ZUŠ Uherské Hradiště (ved. Irena Cigánková). Zatím nepříliš vybavené děti zde spíše ilustrují epizodku z knihy Betty MacDonaldové, která ostatně neskýtá příliš velký dramatický potenciál.
Příjemnou ukázkou loutkářské práce s dětmi byla Sněhurka v podání souboru BUBU ze Vsetína (ved. Barbora Dohnálková). K vyznění charakteristického humoru hry Ľubomíra Feldeka a Milady Mašatové ale zatím chybí větší švih a loutkářská nápaditost, děti zatím zvládají spíš jen elementární pohyb s loutkou a jejich mluva je často na hranici slyšitelnosti.
K tradici krajské přehlídky zlínského kraje patří i několik představení z dílny „domácího“ souboru Dohráli jsme, který pracuje v ZUŠ Uherské Hradiště pod vedením Hany Nemravové. Tentokrát šlo o tři inscenace s různými věkovými skupinami, všechny tři nadějně rozpracované, ale v době přehlídky ještě v mnoha ohledech nedotažené.
Mladší skupina nejprve zahrála živou a vcelku nápaditou dramatizaci knihy Violy Fischerové Co vyprávěla Dlouhá chvíle. Jednotlivé situace a motivy zvláštního příběhu byly traktovány s jakousi samozřejmostí, k jejich pochopení ale chyběla jasnější motivace postav a jejich činů. Pokusem o zvládnutí hororového žánru byla Ordinace pro panenky podle povídky Adèle Gerasové. Přes řadu působivých obrazů a dobře vystižené atmosféry se nepodařilo překonat hlavní problém – holčičí hra s panenkami, na níž je celý příběh postaven, je už v tuto chvíli pod věk hrajících dívek – jistá „infantilní stylizace“, která zřejmě měla tento problém řešit, byla zatím spíše jen naznačená. Zvláštním případem bylo představení Kousek Leslie Wildové podle povídky mladého autora Martina Koláře, věkovým složením skupiny i charakterem látky už víc středoškolské než dětské. Tajemný příběh mentálně retardovaného dospívajícího chlapce, blízký groteskně kruté poetice Martina McDonagha, byl divácky přitažlivý neokázalým a citlivým jevištním projevem mladých členů souboru, zatím ale zanechal v hlavách diváků až příliš mnoho otázek typu „co a proč se vlastně přesně stalo“.
Zajímavým pokusem o ryze autorské divadlo byla Hedvika sama sebou. Soubor Pometla ze ZUŠ Rožnov (ved. Lucie Štěpánková) poměrně působivě rozehrává svou osobní výpověď v příběhu dospívající dívky, která pod tlakem disharmonického rodinného prostředí rodiny a problémů ve škole a ve vztazích s přáteli bolestně hledá sama sebe a svou další cestu. Přes jistou rozpačitost ztvárnění rolí dospělých byla inscenace pro své silné téma a přesvědčivé zachycení titulní postavy a jejího vnitřního světa doporučena do širšího výběru na celostátní přehlídku Dětská scéna.
Přímým postupem na Dětskou scénu byl oceněn soubor Babinec a Jan z pobočky ZUŠ Uherské Hradiště v Kunovicích (ved. Olga Strašáková), kterému se podařilo vtipně a s nadhledem rozehrát Werichovy Tři sestry a prsten. Zásadní je pro představení osobní vklad šesti dívek a chlapce ve věku patnácti let, zároveň ale zůstává zachována poetika literární předlohy. Leccos by ovšem stálo za to ještě „vyčistit“, domyslet a dotáhnout. Rezervy jsou zejména v nedostatečném zdůvodnění, proč se některé situace rozehrávají naživo a jiné s loutkami.
Milým osvěžením v závěru přehlídky bylo vystoupení slovenských hostů, souboru ZUŠ Bánovce nad Bebravou (ved. Zuzana Varhaníková) s hrou Stanislava Štepky Lastovičie rozprávky. Situace se sice občas ztrácely v přemíře slov, herecká a pěvecká vybavenost dětí ovšem určitě zasluhují mimořádné ocenění.
Příjemné dva dny s dětským divadlem strávil v Uherském Hradišti lektorský sbor ve složení: Zuzana Varhaníková, Vítězslava Trávníčková, Jiří Pelán, Jaroslav Dejl a Jakub Hulák.
Jakub Hulák
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.