PROVAZNÍK, Jaroslav: OLOMOUC – PODĚS 2. – 3. DUBNA 2011 - Chci zpátky školné; Co je uvnitř. Deník Dětské scény č. 0, 10. 6. 2011.

Marie Zajícová, která před lety přesídlila z Ledče nad Sázavou na Moravu, učí v ZŠ ve Zlatých Horách a je tu stejně aktivní jako byla ve svém předchozím působišti. Do Olomouce přivezla letos hned dvě inscenace. (A to měla v plánu přijet ještě i s inscenací textu Olgy Strnadové podle Vladislava Vančury Za časů ušatých čepic, z čehož nakonec sešlo.) Dramaturgicky to byly produkce odlišné – první byla inscenací dramatického textu – konverzační minikomedie Frigyese Karinthyho Chci zpátky školné, druhá – Co je uvnitř – byla autorským textem o roblémech současných dětí. Na jevišti se však inscenace od sebe příliš nelišily. Obě byly divadelně málo promyšlené, místy spíš nahozené, obě se prohýbaly pod náporem slov, která dětem neumožnila vstoupit do situací a jednat v nich (až příliš často se tu čeká na narážky, místo aby se postavy na scéně rozžily). V první inscenaci je navíc nedořešen způsob ztvárnění postav dospělých (a všechno jsou to postavy v letech – ředitel školy, učitelský sbor, který na škole působí od nepaměti, a absolvent školy, který se dožaduje vrácení školného), a tak dětem nezbývá, než odříkávat text a poněkud klopotně vyrábět na jevišti humor. V druhé inscenaci se děti cítí o trochu lépe. Hrají tu vrstevníky, vstupují tu do situací ve třídě, které dobře znají, a především – našly nosný a zajímavý divadelní prostředek: když jedna postava druhé telefonuje, sedí k sobě zády, dotýkají se jedna druhé, a přesto jsou si daleko, protože se vlastně nevnímají. Jenomže nenápaditý a neobratně sepsaný text, založený na nepravděpodobné historce, plný banalit a televizního kuchyňského realismu, by se ani větším množstvím dobrých divadelních nápadů nedal nejspíš zahrát přesvědčivě.