TOMAS, Karel: DĚČÍN 9. DUBNA 2011 - Červená Karkulka. Deník Dětské scény č. 0, 10. 6. 2011
Červená Karkulka, ZUŠ F. L. Gasmanna, Most (ved. Pavel Skála)
Začínající soubor byl veden snahou o vytvoření pohybového divadla. To se tak úplně nepovedlo. Vzniklo spíš divadlo až do krajnosti minimalizovaných jazykových (často jednoslovných) sdělení, tak trochu připomínající televizní vysílání pro nemluvňata (nikoli však na úrovni infantilních a podbízivých Teletubbies). Známý příběh Červené Karkulky byl v určité míře zjednodušen, ozvláštněn, „zmodernizován“ – okamžitě se tak otevírá otázka míry úprav a jejich účelu i smyslu.
Proklamovanou „pohybovost“ divadla zastupuje zejména používání imaginárních rekvizit, resp. Imaginárního a náznakového prostředí, dále využití herců jako součástí scény. Opět se zde však projevuje nedůslednost, resp. Pocit diváka, že se „jede na první dobrou“, že tedy mezi nápady nebyla provedena dostatečně velká selekce a stylové vyjasnění. Vyloženě násilně pak do prostředí pohádky nezapadají výrazy jako „ok“, telefonická komunikace mezi tatínkem (?) Karkulky a babičkou, či zpívaná melodie ze známých Troškových fi lmů (Slunce, seno a…). I nápis „cenzura“ na látce, kterou jsou zakrývány „choulostivé“ scény, kdy vlk konzumuje, vyznívá jako první „vtipný“ nápad, který již dnes nemá opodstatnění.
Naopak se zde objevuje řada až překvapivých a nosných nápadů (ohniště doma u Karkulky, to, že z vlka nevyskočí jen K. a b., ale i pár dřívějších obětí, pád do studny,…). Dětští herci jsou tvární, tvořiví, je však třeba s nimi více pracovat na čistotě tvaru i výrazu.
Začínající soubor byl veden snahou o vytvoření pohybového divadla. To se tak úplně nepovedlo. Vzniklo spíš divadlo až do krajnosti minimalizovaných jazykových (často jednoslovných) sdělení, tak trochu připomínající televizní vysílání pro nemluvňata (nikoli však na úrovni infantilních a podbízivých Teletubbies). Známý příběh Červené Karkulky byl v určité míře zjednodušen, ozvláštněn, „zmodernizován“ – okamžitě se tak otevírá otázka míry úprav a jejich účelu i smyslu.
Proklamovanou „pohybovost“ divadla zastupuje zejména používání imaginárních rekvizit, resp. Imaginárního a náznakového prostředí, dále využití herců jako součástí scény. Opět se zde však projevuje nedůslednost, resp. Pocit diváka, že se „jede na první dobrou“, že tedy mezi nápady nebyla provedena dostatečně velká selekce a stylové vyjasnění. Vyloženě násilně pak do prostředí pohádky nezapadají výrazy jako „ok“, telefonická komunikace mezi tatínkem (?) Karkulky a babičkou, či zpívaná melodie ze známých Troškových fi lmů (Slunce, seno a…). I nápis „cenzura“ na látce, kterou jsou zakrývány „choulostivé“ scény, kdy vlk konzumuje, vyznívá jako první „vtipný“ nápad, který již dnes nemá opodstatnění.
Naopak se zde objevuje řada až překvapivých a nosných nápadů (ohniště doma u Karkulky, to, že z vlka nevyskočí jen K. a b., ale i pár dřívějších obětí, pád do studny,…). Dětští herci jsou tvární, tvořiví, je však třeba s nimi více pracovat na čistotě tvaru i výrazu.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.