TOMAS, Karel: DĚČÍN 9. DUBNA 2011 - Popletené pohádky, aneb... . Deník Dětské scény č. 0, 10. 6. 2011.
Popletené pohádky, aneb jako to mohlo být jinak, yslovs ZŠ Písečná, Chomutov (ved. Iveta Gobbiová)
Parodie a absurdní propojení ustálených klišé či situací tradičních pohádek vždy lákaly množství souborů i jednotlivců. Kvalita úprav či nových konstrukcí však až na čestné výjimky nesahá původním příběhům ani po kotníky. Což je bohužel i případ chomutovské inscenace. Všeobecné odmítání zaběhlých řádů a struktur se projeví v tom, že některé vybrané postavy ze dvou francouzských, jedné německé a jedné české pohádky (Červená Karkulka a vlk; Jeníček, Mařenka a čarodějnice; Šípková Růženka a princ; Budulínek a lišky) už nebaví neustále opakovat (?) svůj příběh a vymění si na základě vlastní žádosti a zásahu ryze české postavy Krakonoše (?) své pozice v pohádkách. S daným výsledkem pak nejsou spokojeny, tvrdí, že to Krakonoš „popletl“ (ale vždyť to samy chtěly!) a deus ex machina v podobě „čtenářů pohádek“ (= ty slušné děti!) svou morální silou vrátí pohádky do původní podoby. Vše zarámováno do neumění, násilného „předvádění se“ à la školní besídka spojeného s „humorem“ špatných televizních estrád.
Čili: dobrá myšlenka, že síla pohádek je v jejich původní desetiletími prověřené podobě, nikoli v násilných úpravách, naráží na skutečnost, že děti víc baví to, co soubor pravděpodobně chce kritizovat, je tomu dán větší rozměr, dále na špatně napsaný i strukturovaný a nelogický text, v neposlední řadě na neumění dětí vedených směrem ke špatnému diletantskému herectví.
Sdělení nepomůže ani jazyková nečistota, vyznačující se takovými „vtipnými“ perlami, jako „Budulajz“, „Karkula“, nemluvě o samoúčelném použití výrazů jako „sakra“, „bordel“ apod.
Repliku vypravěčky „To už je opravdu konec.“ Přivítal lektorský sbor s ulehčením.
Parodie a absurdní propojení ustálených klišé či situací tradičních pohádek vždy lákaly množství souborů i jednotlivců. Kvalita úprav či nových konstrukcí však až na čestné výjimky nesahá původním příběhům ani po kotníky. Což je bohužel i případ chomutovské inscenace. Všeobecné odmítání zaběhlých řádů a struktur se projeví v tom, že některé vybrané postavy ze dvou francouzských, jedné německé a jedné české pohádky (Červená Karkulka a vlk; Jeníček, Mařenka a čarodějnice; Šípková Růženka a princ; Budulínek a lišky) už nebaví neustále opakovat (?) svůj příběh a vymění si na základě vlastní žádosti a zásahu ryze české postavy Krakonoše (?) své pozice v pohádkách. S daným výsledkem pak nejsou spokojeny, tvrdí, že to Krakonoš „popletl“ (ale vždyť to samy chtěly!) a deus ex machina v podobě „čtenářů pohádek“ (= ty slušné děti!) svou morální silou vrátí pohádky do původní podoby. Vše zarámováno do neumění, násilného „předvádění se“ à la školní besídka spojeného s „humorem“ špatných televizních estrád.
Čili: dobrá myšlenka, že síla pohádek je v jejich původní desetiletími prověřené podobě, nikoli v násilných úpravách, naráží na skutečnost, že děti víc baví to, co soubor pravděpodobně chce kritizovat, je tomu dán větší rozměr, dále na špatně napsaný i strukturovaný a nelogický text, v neposlední řadě na neumění dětí vedených směrem ke špatnému diletantskému herectví.
Sdělení nepomůže ani jazyková nečistota, vyznačující se takovými „vtipnými“ perlami, jako „Budulajz“, „Karkula“, nemluvě o samoúčelném použití výrazů jako „sakra“, „bordel“ apod.
Repliku vypravěčky „To už je opravdu konec.“ Přivítal lektorský sbor s ulehčením.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.