ZBORNÍK, František: STOCHOV 9. – 10. DUBNA 2011 - Dlouhán Tom a Prcek Tom. Deník Dětské scény č. 0, 10. 6. 2011.

Šrutovi Dlouhán Tom a Prcek Tom jsou zato pohádkovým příběhem, který se českému diváku (čtenáři) do škatulky pohádek moc nehodí. Jiný původ, jiný mrav, to platí v tomto příběhu stoprocentně. V našich pohádkových příbězích je vítězící dobro „pohádkově“ čisté a bez mravní poskvrnky, v Šrutem převyprávěné americké látce jde o souboj fyzické síly a materiální převahy s chytrostí (vyčuraností), jež si žádné mravní skrupule nečiní. Inscenaci pražského souboru Kampak! se také o této „ideovosti“ nehraje. Soubor je divadelně poučený, komponuje svůj opus jako skladbu činoherních, loutkových a hudebních prvků, buduje systém znaků, který umožňuje vyprávět příběh přehledně, nápaditě, a co je důležité, také s nadhledem a humorem. V úvodu stochovského představení vtrhli herci na jeviště s nebývalou energií a v několika minutách předvedli všechny své dovednosti a naznačili možnou kvalitu inscenace. Energie se však v pravidelném (časem až monotónním) střídání hudebních vstupů (slušně znějící country obsazení instrumentů) postupně poněkud vytrácí, stává se formální a ukazuje se, že divadelní poučenost, není-li naplněna konkrétním a cíleným jednáním dramatických postav a nevznikají-li tak na jevišti skutečné situace, zůstává jen tělem bez divadelní krve. Projevuje se to ponejvíce v jednání „herců“, v řešení jejich vztahů a konfl iktů, ale rovněž v animaci loutek. Souboru Kampak! se podařilo k převodu této literatury do dramatického tvaru najít vhodný klíč, to je nesporné pozitivum inscenace. Pokud se podaří tímto klíčem odemknout i dramatické jednání v situacích, dosud spíše řešené vnějšími prostředky, pak se celkový výsledek této ambiciózní práce zkvalitní o několik řádů.