SCHEJBALOVÁ, Pavlína: Bezpečná zóna, která převede děti do dospělosti. AS 2011, č. 2 - Rozhovory.
Bezpečná zóna, která převede děti do dospělosti
Amatérské divadlo v Praze to nemá lehké. Nabídka profesionálních scén je široká a najít v ní skulinu, přilákat diváky na představení, není jen tak… Kulturní vyžití tu navíc nepřinášejí jen divadla. Přesto je v Praze amatérských souborů nespočet a mnohé stojí za bližší poznání.
Jedním z nich je nesporně DDS Ty-já-tr působící v divadle Radar v Holešovicích-Praze 7. Položíme-li vedle hlediska uměleckého (repertoár) i hledisko společenské, pak se mi dokonce jeví jako jeden z nejpozoruhodnějších v Praze. Radar není jen divadlo, tvrdí Luděk Horký, který patří k jeho služebně nejstarším členům. V Ty-já-tru působí řadu let jako lektor, režisér, herec i organizátor.
Jak se vlastně Ty-já-tr zrodil?
Historie dnešního souboru Ty-já-tr začala těsně před sametovou revolucí, ve školním roce 1988/1989. Tehdy Radka Tesárková založila malý dramatický kroužek pod hlavičkou Domu pionýrů a mládeže Prahy 7. Mezi první dvacítkou dětí byli například Kristýna Holečková, Jana Řehořková nebo Martin Písařík, kteří v Ty-já-tru (název byl vymyšlen o pár let později) vyrostli a působí v něm dodnes. Radka měla v plánu činnost svého dramatického kroužku rozšířit. Navrhla mně, coby studentovi divadelní vědy na FF UK, a Lucii Novotné z Divadelního shluku Dovejvrtky, která tehdy studovala psychologii, abychom se k ní přidali. Souhlasili jsme, udělali jsme masivní nábor na školách, a Ty-já-tr měl do roka trojnásobek členů. Základní filozofií souboru od počátku bylo nevychovávat z dětí divadelní a filmové hvězdy, nýbrž zformovat dobrý kamarádský tým.
Tomuto záměru asi prospěl i fakt, že jste měli vlastní divadelní prostor. Jak jste ho získali?
Zkušebna divadla se nachází v Radaru, tedy v bývalé modlitebně Československé církve husitské. Část tohoto církevního objektu, přesněji Husova sboru v Holešovicích, si DDM Praha 7 dlouhodobě pronajímá. Prostory Radaru byly před revolucí využívány především pro odpolední promítání filmů školním družinám a konala se tam obvodní kola dětských a studentských soutěží v uměleckém přednesu Pražské vajíčko a Pražský kalich. Stavba modlitebny pochází z roku 1937 a je zajímavé, že objekt byl postaven na půdorysu kříže. Součástí komplexu je nejen kostel, ale také sborový dům, tedy bytový komplex.
Divím se, že církev nepronajala své prostory něčemu méně „světskému“…
Církev chce a podporuje ve svém objektu dětské kroužky, ale vadí jí večerní programy. Přece jen Radar funguje trochu i jako klub, hraje se tam dvanáctkrát do měsíce, denně se do večera zkouší. A přitom se nesmí rušit noční klid… Když jsme před několika lety nastudovali muzikál Cyrano z předměstí, zakázali nám ho hrát. Měli jsme totiž na jevišti mimo jiné elektrické nástroje a bicí soupravu a zkoušeli jsme dlouho do noci. Fůra nekonečné dřiny přišla nazmar. Dokud „úřadoval“ pan farář Slavík, měli jsme s církví skvělé vztahy. Dokonce jsme přímo v kostele pravidelně hráli Lastibořskou hru velikonoční a vánoční hry… Teď je situace o dost horší. Nového pana faráře divadlo nezajímá a tím, kdo za církev rozhoduje, je rada starších. Někteří z jejích členů bydlí přímo v domě a jsou si jistí, že kupříkladu knihovna by je rušila méně než divadlo. V současné době máme nájemní smlouvu, podle níž může být prokázané rušení nočního klidu důvodem k jejímu okamžitému vypovězení. Přitom platíme poměrně vysoké nájemné, konkrétně čtyři sta tisíc ročně plus energie, služby, opravy.
Soubor Ty-já-tr se dnes dělí na mnoho skupin. Proč?
DDS Ty-já-tr má v současnosti přibližně 254 členů. Protože se obory tvořivá dramatika a dětské divadlo nedají dělat ve velkých skupinách, dělíme děti do řady menších kroužků a divadelních souborů podle věku, případně podle užší specializace. Kroužky se scházejí jednou týdně minimálně na hodinu a věnují se tvořivé dramatice. Vedoucí kladou důraz na optimální rozvoj osobnosti dítěte, formování dobrého kolektivu, podporu tvorby správného žebříčku etických hodnot prostřednictvím dramatických her a cvičení. Začíná se především u podpory kvalitní spolupráce v týmu, rozvoje schopnosti kultivovaně sdělit svůj názor, obhájit ho, prosadit ho, na druhou stranu ale tolerovat protinázor, vnímat partnera, diskutovat, umět vystupovat na veřejnosti. Teprve poté přecházíme v programu přes kultivaci řeči a pohybu k divadelním disciplínám. Přímá průprava pro divadelní praxi má v kroužcích také svoje místo, ale je to prostě místo druhé, je jí věnována slabší polovina času.
Divadelní soubory zkoušejí dvakrát týdně a práce v nich je intenzivnější. Snahou je, aby rozvoj individualit a zároveň týmovost nezanikly ani tam. Optimální rozvoj dětské osobnosti je i tady prioritou, nicméně velký prostor je věnován herectví. Pracuje se na náročnějších divadelních inscenacích, které se stávají regulérní součástí repertoáru Divadla Radar a uvádějí se jednou měsíčně po dobu nejméně půldruhého roku. Máme jeden divadelní soubor pro každou věkovou kategorii od šesti let nahoru. Obecně platí, že do divadelního souboru se lze přihlásit po roční účasti v našem dramatickém kroužku. Ale jsou i výjimky. Do souborů přijímáme každopádně na základě zkoušek. Výjimku tvoří občas soubory dospělých. To už jsou normální generační amatérská divadla a členskou základnu doplňují obvyklým způsobem.
Kolik takových souborů pod značkou Ty-já-tru dnes hraje?
Mladší soubory hrají většinou jednou měsíčně v neděli odpoledne, výjimečně i večer. Jde o doménu Radky Tesárkové, která vede soubor nejmladších dětí Ty-já-tr/ZA OPONOU. Protože je v této kategorii přísun nových členů nejpravidelnější a největší, soubor se nedávno rozdělil na dva. Naopak nejstarší soubory v minulosti přirozenou cestou čas od času zanikaly. Ale v poslední době se shodou okolností žádný soubor nerozpadl a už se do Radaru skoro nevejdeme. Členové, kteří z kroužků do souborů nepostoupili nebo se o to ani nesnažili, u nás mohou zůstat dál bez ohledu na svůj věk. Nehrajeme si na elitářství a nikoho nevyhazujeme, jsme bezpečná zóna, která převede děti do dospělosti… Naši mladší středoškoláci si říkají Ty-já-tr/ŠUPITO PRESTO a v souboru Ty-já-tr/NAČERNO hrají převážně letošní a loňští maturanti. Vysokoškoláci převažují v souboru Ty-já-tr/CO?!. Do věku, který dal studentským letům vale, postupně dospěl soubor Ty-já-tr/HROBESO. Většinu „hrobesáckých“ inscenací režíruju já a vydatně mi při tom pomáhá jako herecká pedagožka Denisa Nová. Společně pracujeme rovněž v Načernu. Pod Ty-já-trem působí i skupiny, soubory nebo projekty, které nevznikly přirozenou cestou dospívání dětských kroužků. Mezi ně patří můj projekt autorského divadla pro děti Ty-já-tr/BYLO NEBYLO. Se skupinou bývalých členů a posléze pedagogů souboru připravujeme jednou za tři roky novou inscenaci z kategorie „dospělí dětem“. I když s námi hrajou například profesionálové Martin Písařík nebo Lenka Zahradnická, pracujeme v podmínkách amatérského divadla. Další specifikou Ty-já-tru je soubor Ty-já-tr/K.O., o který se stará Radka Tesárková. Písmena K.O. znamenají slova „Křivoklát“ a „otáčko“. Soubor realizuje příležitostné divadelní inscenace pro letní slavnosti na hradě Křivoklát a pro letní vystupování na jevišti s otáčivým hledištěm divadla v Týně nad Vltavou.
Všechny tyto skupiny se scházejí v Radaru nebo využíváte ještě jiný prostor?
To je naše největší bolest. V Radaru máme k dispozici pouze hlavní sál a spleť chodeb, které jsou sice zajímavou funkcionalistickou památkou, ale nejsou moc praktické. Chybějí nám i skladovací prostory. Nicméně na druhou stranu jsme jeden z mála divadelních souborů v Praze, který má vlastní divadlo.
Spadáte přímo pod Prahu 7?
Dlouho tomu tak bylo, ale před několika lety došlo v Praze k jakési restrukturalizaci a všechny školské objekty a zařízení spadají přímo pod odbor školství Magistrátu Hlavního města Prahy.
Městská část Praha 7 nám vychází velmi vstříc, nestěžujeme si, ale nejsme jejich organizace, takže máme například menší prostor pro propagaci na veřejných plochách, než mají jejich subjekty. Musím ale zdůraznit, že kdykoli nám nebo Radaru hrozilo v průběhu naší dvacetileté historie zrušení, Praha 7 se za nás tvrdě postavila. Vždycky bylo ovšem důležité, který konkrétní člověk byl zrovna úřadujícím starostou, místostarostou nebo radním pro školství. Na obecní úrovni ani tak nešlo ve vztahu k nám o stranickou příslušnost jako o osobní postoj a priority.
Jak vám tedy pomáhá magistrát a dům dětí?
Každý člen našeho souboru platí školné domu dětí a na každého platícího člena přispívá Hlavní město Praha poměrnou částí ve formě dotace příspěvkové organizaci, tj. domu dětí a mládeže. Krom toho DDM podává žádosti o granty na zotavovací akce, což jsou i dětské letní tábory, které pořádáme. DDM Prahy 7 za nás platí nájem, energie a opravy a také pedagogický personál našeho souboru. Radka Tesárková je v Radaru zaměstnaná jako lektorka na plný úvazek a dále je nás okolo dvanácti externích lektorů na různé počty hodin týdně. Honoráře jsou velmi nízké, ale je správné, že práci nevykonáváme zadarmo. Lektorský sbor u nás pracuje profesionálně.
Organizujete i nějakou mimodivadelní činnost?
Hlavně zmíněné letní tábory. Pozoruhodná je rovněž akce PUTOVÁNÍ S HUCULEM, kterou organizujeme spolu s jedním mimopražským huculklubem. Děti z mladších divadelních souborů se spojí a pod vedením Radky Tesárkové nazkoušejí divadelní inscenaci. Kulisy a batohy naloží na vůz tažený huculy a každý rok v červenci vyjedou na divadelní vandr Zadním Kokořínskem. V každé vesnici zahrajou představení a přenocují tam. Výtěžek z dobrovolného vstupného, vybíraného do klobouku, je vždy věnován na nějakou konkrétní dobročinnou akci (sbírku, nadaci…). Dále každý soubor Ty-já-tru jezdí na vlastní mimopražská víkendová soustředění, věnujeme se sociálně psychologickým hrám, cvičením důvěry nebo třeba i sportu.
Na závěr se ještě vraťme k vaší tvorbě divadelní. Co vás nejvíc ovlivňuje, myslím jako jednotlivce i jako soubor? Ať už umělecky či jinak.
Nejvíc nás ovlivňují limity. Ve většině souborů máme přes 15 členů. Jednu inscenaci zkoušíme přibližně jednu sezonu. Někoho do ní neobsadit znamená postavit ho stranou dění na rok. Snažíme se vytvářet takové inscenace, které nabídnou realizaci drtivé většině členů. Přitom zásadně odmítám, aby výčet rolí patřil mezi rozhodující kritéria volby titulu. To je nemyslitelné. A první limit je na světě… Najít hru, která vás oslovuje, kterou toužíte interpretovat, která má téma podle vašeho gusta… A která ovšem taky zvládne nakrmit váš početný soubor. Když takový dramatický text najdu, jsem postaven před otázku, jak dramatický příběh nesený patnácti postavami nápaditě scénovat v prostoru čtyřikrát čtyři metry bez tahů a bez propadel… To je další limit. Takový, o kterém by mohli dlouze mluvit naši scénografové. Radar mě a mé kolegy, myslím, celkem dobře učí tvořit jakési osobité miniatury velkých divadelních pláten. Já říkám, že limity inspirují.
Další informace, repertoár a program Divadla RADAR najdete na www.ty-ja-tr.cz
Pavlína Schejbalová
Amatérské divadlo v Praze to nemá lehké. Nabídka profesionálních scén je široká a najít v ní skulinu, přilákat diváky na představení, není jen tak… Kulturní vyžití tu navíc nepřinášejí jen divadla. Přesto je v Praze amatérských souborů nespočet a mnohé stojí za bližší poznání.
Jedním z nich je nesporně DDS Ty-já-tr působící v divadle Radar v Holešovicích-Praze 7. Položíme-li vedle hlediska uměleckého (repertoár) i hledisko společenské, pak se mi dokonce jeví jako jeden z nejpozoruhodnějších v Praze. Radar není jen divadlo, tvrdí Luděk Horký, který patří k jeho služebně nejstarším členům. V Ty-já-tru působí řadu let jako lektor, režisér, herec i organizátor.
Jak se vlastně Ty-já-tr zrodil?
Historie dnešního souboru Ty-já-tr začala těsně před sametovou revolucí, ve školním roce 1988/1989. Tehdy Radka Tesárková založila malý dramatický kroužek pod hlavičkou Domu pionýrů a mládeže Prahy 7. Mezi první dvacítkou dětí byli například Kristýna Holečková, Jana Řehořková nebo Martin Písařík, kteří v Ty-já-tru (název byl vymyšlen o pár let později) vyrostli a působí v něm dodnes. Radka měla v plánu činnost svého dramatického kroužku rozšířit. Navrhla mně, coby studentovi divadelní vědy na FF UK, a Lucii Novotné z Divadelního shluku Dovejvrtky, která tehdy studovala psychologii, abychom se k ní přidali. Souhlasili jsme, udělali jsme masivní nábor na školách, a Ty-já-tr měl do roka trojnásobek členů. Základní filozofií souboru od počátku bylo nevychovávat z dětí divadelní a filmové hvězdy, nýbrž zformovat dobrý kamarádský tým.
Tomuto záměru asi prospěl i fakt, že jste měli vlastní divadelní prostor. Jak jste ho získali?
Zkušebna divadla se nachází v Radaru, tedy v bývalé modlitebně Československé církve husitské. Část tohoto církevního objektu, přesněji Husova sboru v Holešovicích, si DDM Praha 7 dlouhodobě pronajímá. Prostory Radaru byly před revolucí využívány především pro odpolední promítání filmů školním družinám a konala se tam obvodní kola dětských a studentských soutěží v uměleckém přednesu Pražské vajíčko a Pražský kalich. Stavba modlitebny pochází z roku 1937 a je zajímavé, že objekt byl postaven na půdorysu kříže. Součástí komplexu je nejen kostel, ale také sborový dům, tedy bytový komplex.
Divím se, že církev nepronajala své prostory něčemu méně „světskému“…
Církev chce a podporuje ve svém objektu dětské kroužky, ale vadí jí večerní programy. Přece jen Radar funguje trochu i jako klub, hraje se tam dvanáctkrát do měsíce, denně se do večera zkouší. A přitom se nesmí rušit noční klid… Když jsme před několika lety nastudovali muzikál Cyrano z předměstí, zakázali nám ho hrát. Měli jsme totiž na jevišti mimo jiné elektrické nástroje a bicí soupravu a zkoušeli jsme dlouho do noci. Fůra nekonečné dřiny přišla nazmar. Dokud „úřadoval“ pan farář Slavík, měli jsme s církví skvělé vztahy. Dokonce jsme přímo v kostele pravidelně hráli Lastibořskou hru velikonoční a vánoční hry… Teď je situace o dost horší. Nového pana faráře divadlo nezajímá a tím, kdo za církev rozhoduje, je rada starších. Někteří z jejích členů bydlí přímo v domě a jsou si jistí, že kupříkladu knihovna by je rušila méně než divadlo. V současné době máme nájemní smlouvu, podle níž může být prokázané rušení nočního klidu důvodem k jejímu okamžitému vypovězení. Přitom platíme poměrně vysoké nájemné, konkrétně čtyři sta tisíc ročně plus energie, služby, opravy.
Soubor Ty-já-tr se dnes dělí na mnoho skupin. Proč?
DDS Ty-já-tr má v současnosti přibližně 254 členů. Protože se obory tvořivá dramatika a dětské divadlo nedají dělat ve velkých skupinách, dělíme děti do řady menších kroužků a divadelních souborů podle věku, případně podle užší specializace. Kroužky se scházejí jednou týdně minimálně na hodinu a věnují se tvořivé dramatice. Vedoucí kladou důraz na optimální rozvoj osobnosti dítěte, formování dobrého kolektivu, podporu tvorby správného žebříčku etických hodnot prostřednictvím dramatických her a cvičení. Začíná se především u podpory kvalitní spolupráce v týmu, rozvoje schopnosti kultivovaně sdělit svůj názor, obhájit ho, prosadit ho, na druhou stranu ale tolerovat protinázor, vnímat partnera, diskutovat, umět vystupovat na veřejnosti. Teprve poté přecházíme v programu přes kultivaci řeči a pohybu k divadelním disciplínám. Přímá průprava pro divadelní praxi má v kroužcích také svoje místo, ale je to prostě místo druhé, je jí věnována slabší polovina času.
Divadelní soubory zkoušejí dvakrát týdně a práce v nich je intenzivnější. Snahou je, aby rozvoj individualit a zároveň týmovost nezanikly ani tam. Optimální rozvoj dětské osobnosti je i tady prioritou, nicméně velký prostor je věnován herectví. Pracuje se na náročnějších divadelních inscenacích, které se stávají regulérní součástí repertoáru Divadla Radar a uvádějí se jednou měsíčně po dobu nejméně půldruhého roku. Máme jeden divadelní soubor pro každou věkovou kategorii od šesti let nahoru. Obecně platí, že do divadelního souboru se lze přihlásit po roční účasti v našem dramatickém kroužku. Ale jsou i výjimky. Do souborů přijímáme každopádně na základě zkoušek. Výjimku tvoří občas soubory dospělých. To už jsou normální generační amatérská divadla a členskou základnu doplňují obvyklým způsobem.
Kolik takových souborů pod značkou Ty-já-tru dnes hraje?
Mladší soubory hrají většinou jednou měsíčně v neděli odpoledne, výjimečně i večer. Jde o doménu Radky Tesárkové, která vede soubor nejmladších dětí Ty-já-tr/ZA OPONOU. Protože je v této kategorii přísun nových členů nejpravidelnější a největší, soubor se nedávno rozdělil na dva. Naopak nejstarší soubory v minulosti přirozenou cestou čas od času zanikaly. Ale v poslední době se shodou okolností žádný soubor nerozpadl a už se do Radaru skoro nevejdeme. Členové, kteří z kroužků do souborů nepostoupili nebo se o to ani nesnažili, u nás mohou zůstat dál bez ohledu na svůj věk. Nehrajeme si na elitářství a nikoho nevyhazujeme, jsme bezpečná zóna, která převede děti do dospělosti… Naši mladší středoškoláci si říkají Ty-já-tr/ŠUPITO PRESTO a v souboru Ty-já-tr/NAČERNO hrají převážně letošní a loňští maturanti. Vysokoškoláci převažují v souboru Ty-já-tr/CO?!. Do věku, který dal studentským letům vale, postupně dospěl soubor Ty-já-tr/HROBESO. Většinu „hrobesáckých“ inscenací režíruju já a vydatně mi při tom pomáhá jako herecká pedagožka Denisa Nová. Společně pracujeme rovněž v Načernu. Pod Ty-já-trem působí i skupiny, soubory nebo projekty, které nevznikly přirozenou cestou dospívání dětských kroužků. Mezi ně patří můj projekt autorského divadla pro děti Ty-já-tr/BYLO NEBYLO. Se skupinou bývalých členů a posléze pedagogů souboru připravujeme jednou za tři roky novou inscenaci z kategorie „dospělí dětem“. I když s námi hrajou například profesionálové Martin Písařík nebo Lenka Zahradnická, pracujeme v podmínkách amatérského divadla. Další specifikou Ty-já-tru je soubor Ty-já-tr/K.O., o který se stará Radka Tesárková. Písmena K.O. znamenají slova „Křivoklát“ a „otáčko“. Soubor realizuje příležitostné divadelní inscenace pro letní slavnosti na hradě Křivoklát a pro letní vystupování na jevišti s otáčivým hledištěm divadla v Týně nad Vltavou.
Všechny tyto skupiny se scházejí v Radaru nebo využíváte ještě jiný prostor?
To je naše největší bolest. V Radaru máme k dispozici pouze hlavní sál a spleť chodeb, které jsou sice zajímavou funkcionalistickou památkou, ale nejsou moc praktické. Chybějí nám i skladovací prostory. Nicméně na druhou stranu jsme jeden z mála divadelních souborů v Praze, který má vlastní divadlo.
Spadáte přímo pod Prahu 7?
Dlouho tomu tak bylo, ale před několika lety došlo v Praze k jakési restrukturalizaci a všechny školské objekty a zařízení spadají přímo pod odbor školství Magistrátu Hlavního města Prahy.
Městská část Praha 7 nám vychází velmi vstříc, nestěžujeme si, ale nejsme jejich organizace, takže máme například menší prostor pro propagaci na veřejných plochách, než mají jejich subjekty. Musím ale zdůraznit, že kdykoli nám nebo Radaru hrozilo v průběhu naší dvacetileté historie zrušení, Praha 7 se za nás tvrdě postavila. Vždycky bylo ovšem důležité, který konkrétní člověk byl zrovna úřadujícím starostou, místostarostou nebo radním pro školství. Na obecní úrovni ani tak nešlo ve vztahu k nám o stranickou příslušnost jako o osobní postoj a priority.
Jak vám tedy pomáhá magistrát a dům dětí?
Každý člen našeho souboru platí školné domu dětí a na každého platícího člena přispívá Hlavní město Praha poměrnou částí ve formě dotace příspěvkové organizaci, tj. domu dětí a mládeže. Krom toho DDM podává žádosti o granty na zotavovací akce, což jsou i dětské letní tábory, které pořádáme. DDM Prahy 7 za nás platí nájem, energie a opravy a také pedagogický personál našeho souboru. Radka Tesárková je v Radaru zaměstnaná jako lektorka na plný úvazek a dále je nás okolo dvanácti externích lektorů na různé počty hodin týdně. Honoráře jsou velmi nízké, ale je správné, že práci nevykonáváme zadarmo. Lektorský sbor u nás pracuje profesionálně.
Organizujete i nějakou mimodivadelní činnost?
Hlavně zmíněné letní tábory. Pozoruhodná je rovněž akce PUTOVÁNÍ S HUCULEM, kterou organizujeme spolu s jedním mimopražským huculklubem. Děti z mladších divadelních souborů se spojí a pod vedením Radky Tesárkové nazkoušejí divadelní inscenaci. Kulisy a batohy naloží na vůz tažený huculy a každý rok v červenci vyjedou na divadelní vandr Zadním Kokořínskem. V každé vesnici zahrajou představení a přenocují tam. Výtěžek z dobrovolného vstupného, vybíraného do klobouku, je vždy věnován na nějakou konkrétní dobročinnou akci (sbírku, nadaci…). Dále každý soubor Ty-já-tru jezdí na vlastní mimopražská víkendová soustředění, věnujeme se sociálně psychologickým hrám, cvičením důvěry nebo třeba i sportu.
Na závěr se ještě vraťme k vaší tvorbě divadelní. Co vás nejvíc ovlivňuje, myslím jako jednotlivce i jako soubor? Ať už umělecky či jinak.
Nejvíc nás ovlivňují limity. Ve většině souborů máme přes 15 členů. Jednu inscenaci zkoušíme přibližně jednu sezonu. Někoho do ní neobsadit znamená postavit ho stranou dění na rok. Snažíme se vytvářet takové inscenace, které nabídnou realizaci drtivé většině členů. Přitom zásadně odmítám, aby výčet rolí patřil mezi rozhodující kritéria volby titulu. To je nemyslitelné. A první limit je na světě… Najít hru, která vás oslovuje, kterou toužíte interpretovat, která má téma podle vašeho gusta… A která ovšem taky zvládne nakrmit váš početný soubor. Když takový dramatický text najdu, jsem postaven před otázku, jak dramatický příběh nesený patnácti postavami nápaditě scénovat v prostoru čtyřikrát čtyři metry bez tahů a bez propadel… To je další limit. Takový, o kterém by mohli dlouze mluvit naši scénografové. Radar mě a mé kolegy, myslím, celkem dobře učí tvořit jakési osobité miniatury velkých divadelních pláten. Já říkám, že limity inspirují.
Další informace, repertoár a program Divadla RADAR najdete na www.ty-ja-tr.cz
Pavlína Schejbalová
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.