VOSTÁREK, Karel: Dětská scéna 2011, Svitavy (recenze) - Sísa. AS 2011, č. 2 (z Deníku Dětské scény č.5).
SÍSA
Oblíbený a frekventovaný příběh podle knihy Martiny Drijverové, který prošel už mnohým zpracováním. Vedoucí souboru Dana Žáková zvolila jako základní scénografi cký prvek židličky z mateřské školy. Jejich rozmístěním na scéně se navozuje prostředí sousedského společenství jednoho domu, školní třídy i domácnosti Plackových. Jednoduchými kostýmními atributy označuje postavy (kravata, brýle, zástěra). Děti se „povyšují“ do rolí dospělých výstupem na židličku. I když chlapec hrající hlavního hrdinu Jendu Placku by si zasloužil pozornost foniatra, působí na scéně sympaticky a téměř samozřejmě. Představitelky Sísy Kyselé jsou dvě a obě zvládají svou roli také na úrovni, i když blondýnka působí více sísoidně. Sympatické je i jednoduché a přímočaré vedení příběhu.
O to více překvapí výběr a skladba použité reprodukované hudby, zvláště „Sting“ na konci. Problémem je mizanscéna jednotlivých situací a temporytmus představení, který je trochu uspávající. Zvláště vrcholná scéna – ztráta a záchrana milovaného myšáka, která láme bariéru přátelství mezi Sísou a Jendou, by si zasloužila výraznější propracování. A také způsob a průběh Jendovy „pomsty“ jako divák, těžko postřehnu, natož dešifruji. Zcela z jiného soudku divadelních prostředků je „chlapácký“ souboj ve třídě, kde nenacházím v jednání postav opodstatnění k tomu- to uměleckoidnímu pojetí či snad dokonce nadsázce?
Karel Vostárek
Oblíbený a frekventovaný příběh podle knihy Martiny Drijverové, který prošel už mnohým zpracováním. Vedoucí souboru Dana Žáková zvolila jako základní scénografi cký prvek židličky z mateřské školy. Jejich rozmístěním na scéně se navozuje prostředí sousedského společenství jednoho domu, školní třídy i domácnosti Plackových. Jednoduchými kostýmními atributy označuje postavy (kravata, brýle, zástěra). Děti se „povyšují“ do rolí dospělých výstupem na židličku. I když chlapec hrající hlavního hrdinu Jendu Placku by si zasloužil pozornost foniatra, působí na scéně sympaticky a téměř samozřejmě. Představitelky Sísy Kyselé jsou dvě a obě zvládají svou roli také na úrovni, i když blondýnka působí více sísoidně. Sympatické je i jednoduché a přímočaré vedení příběhu.
O to více překvapí výběr a skladba použité reprodukované hudby, zvláště „Sting“ na konci. Problémem je mizanscéna jednotlivých situací a temporytmus představení, který je trochu uspávající. Zvláště vrcholná scéna – ztráta a záchrana milovaného myšáka, která láme bariéru přátelství mezi Sísou a Jendou, by si zasloužila výraznější propracování. A také způsob a průběh Jendovy „pomsty“ jako divák, těžko postřehnu, natož dešifruji. Zcela z jiného soudku divadelních prostředků je „chlapácký“ souboj ve třídě, kde nenacházím v jednání postav opodstatnění k tomu- to uměleckoidnímu pojetí či snad dokonce nadsázce?
Karel Vostárek
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.