Jezvé, Kos, Ladislav: dopis 1960 jezveckým pionýrům o začátcích a dalším vývoji divadelní činnosti v obci Jezvé.
Ladislav Kos pionýrům 1960
Tento dopis napsal pan Ladislav Kos 6.dubna.1960 jezveckým pionýrům o začátcích a dalším vývoji divadelní činnosti v obci Jezvé.
Milí pionýři!
Doufám, že žádný z Vás nejste pamětníkem začátků našeho divadla v Jezvé. Jaké tyto začátky byly, Vám podrobněji osvětlím následujícími řádky, kdo byl hlavním iniciátorem kulturního dění v naší obci. Snad je to nemístné, abych psal o sobě a vychloubal se svojí prací, ale skutečně je to tak. Byl jsem to já, Ladislav Kos. Roku 1947 jsem byl služebně přeložen z České Lípy poštovnímu úřadu Jezvé, jako poštovní doručovatel. Doručoval jsem Stružnici a tam mě pozval divadelní soubor o pomoc Jiráskově Lucerně do úlohy Kláska. V tomto představiteli Kláska jsem obstál a pak následovalo mnoho jiných her. Na toto představení přicházelo mnoho občanů Jezvé. Snad viděli ve mě schopného herce a proto mě požádali 21. října 1949, abych dal dohromady divadlo v Jezvé. Slíbil jsem tenkrát představeným obce, že se pokusím. Když něco slíbím musím také dodržet, tak přišla v prvé řadě práce se stavěním jeviště. Bylo shánění s plátnem prkny na podlahu a nakonec se nám podařilo, se třemi kulisami a roztrhanou oponu dát trochu do celku jeviště za pomoci papíru ze kterého jsme doplnili ostatní kulisy. Mezi touto prací jsme nacvičovali divadelní kus ,,Stanička na konci světa”. Za nezměrných překážek jsme sehráli zmíněné divadelní představení 16.3.1950 k radosti téměř všech občanů jezveckých.
Dne 25. října 1950 bylo sehráno představení ,,Vyvětrat”. Tento kus byl rázu pokrokovějšího zatlačit byrokracii a umožnit zdravému mládí v práci administrativní. V předchozím představení i v tomto vystupoval v hlavní roli nadějný herec Fr. Výtiska, který velmi obětavě pomáhal kde bylo třeba. Dlouho jsme se netěšili z jeho příkladného počínání v mačem divadelním kroužku. Odešel do vojenské služby a vzhledem k jeho inteligenci zůstal i nadále jako politický důstojník. Když měl v úmyslu se vrátit zpět, aby pomáhal budovat naše pohraničí, tragicky zahynul v obětavé práci pro vlast. Naděje že se vrátí mezi nás pohasly a všichni jsme želeli jeho ztrátu. Čest jeho památce!
Po těchto dvou představení se papírové kulisy roztrhaly, plátno nebylo možno zakoupit, papír nebyl též ke koupi, tak naše činnost na čas ustala.
Pátrali jsme po pomoci, až v roku 1952 jsme obdrželi od ministerstva informací 6 000 Kč, jako pomoc pro kulturu v obci. Touto částkou jsme byli posíleni do další práce na poli kulturním. Zakoupili jsme podlahu (podzim) a 50 m plátna, tak s novou chutí jsme stavěli nové jeviště. Současně s touto manuelní prací jsme cvičili divadelní veselohru od Gogola ,,Ženitba”. V tomto údobí mě pověřil MNV v Jezvé vedoucím osvětové besedy. Po úmorné práci a zkoušení jsme sehráli zmíněný kus 8. května 1953 v Jezvé a 22. května v Dobranově. Po Ženitbě se pomýšlelo na novou hru, ale nedostatek pracovních sil v JZD Jezvé, senoseč, žně, znemožňovali nám další vývoj v souboru. Zaměřili jsme se na občasné relace v místním rozhlasu. Po skončení důležitých polních pracích jsme začali s větším obsazením od J. K. Tyla ,,Paní Marjánka matka pluku”. Tento kus byl uveden 8. listopadu 1953 a za 14 dnů v divadle Jirásek v Č. Lípě. Na vánoční svátky uvedli jsme pohádku ,,Hluché království”. Děti i dospělí se velmi pěkně pobavili. Rok 1953 končil novými nadějemi do roku 1954.
Dne 13. února 1954 uspořádali jsme maškarní ples z pohádky do pohádky. Čistý výtěžek byl věnován v částce 327 Kč na obnovu Koreje. Jelikož pořádali i jiné složky plesy a zábavy, nemohli jsme se pustit do divadelních her, neb jsme měli jeviště rozebírací a tak jsme začali s divadelní hrou na podzim ,,Její pastorkyňa” od G. Preisové . Před tímto kusem jsme sehráli veselohru od Moliéra ,,Chudák manžel”! Oba kusy byly obstojně sehrány a tak jsme si získali mnoho návštěvníků jak místních tak i z okolí.
Konec roku 1954 se prožíval v nadějích a povídání o stavbě nového stabilního jeviště. A tak se čekalo na doby příští.
Rok 1955 byl stavební revolucí v našem kulturním životě. Přestavoval se kulturní dům. Dne 9. ledna 1955 pořádali jsme ples a záhy po plese jsme se pustili do bourání příček a balkonů. Hlavními iniciátory byl s. Janoušek, Mašinda, Kos a ještě několik přívrženců.Po dlouhých vyjednáváních jsme obdrželi částku 15 550 Kč na celkovou adaptaci. S touto skromnou částkou jsme postavili jeviště, jak jej vidíte nyní. Adaptace byla skončena začátkem září 1955 a při slavnostním otevřením, zdáli jsme se jako v pohádce. A již 19. září 1955 nás navštívilo Vesnické divadlo z Prahy, kterému se zde opravdu líbí a zajíždí sem každým rokem.
Tento rok jsme zakončili kusem naší nejmilejší spisovatelky B. Němcové ,,Babička”. Byl to nádherný divadelní kus pro náš soubor. V tomto kuse si zahrála úlohu Adélky Vlasta Vrzalová, která je mezi námi. Úloha se zhostila velmi dobře a rád na ni vzpomínám.
Rok 1956 začal plesem, který se konal 13.2. a druhý den byl pořádán ples pro děti. Děti přišli v maskách a velmi dobře se pobavili. To již jsme nacvičovali hru od Šauberka ,,Kulatý svět” a po této ,,Kudy kam”. Dne 17.5. 1956 jsem přešel od pošty do ČKD Žandov a nové pracovní prostředí a noční směny mi znemožnily dále pracovat v OB a tak činnost ustala. Tento rok nebyl nikterak bohatý na kulturní činnost.
Rok 1957 byl též velmi slabý, sehrálo se představení 8. května ,,Velké rozhodnutí” a opakováno bylo v Brništi. S velkými potížemi po nedělích a sobotách jsme měli zkoušky, přes všechny překážky dopadlo toto představení nadmíru dobře. Na zimu se sehrálo divadlo B. Němcové ,,Sůl nad zlato”. Hrála převážně mládež. V roce 1958 jsme nacvičili divadlo ,,Jakub Oberva” od Martínka a na podzim ,,Domov je v nás”. Obě představení byla zdařilá, ale návštěvy méně. Televize, to je odpověď na kladené otázky, proč byla na těchto představeních slabší návštěva. V roce 1959 se neuskutečnilo z plánu téměř nic. Noční a denní směny zabraňují scházení se. Nyní v roce 1960 nacvičujeme hru ,,Dům u doktorů” potíže s docházkou jsou takové jako v roce minulém.
Nestačí milí pionýři, nadšení a elán nebo jak se to nazývá, ale láska a láska k něčemu přetrvá všechny názvy a fráze.
To jsem Vám napsal, aby jste měli představu co jsme vše vykonali na poli kultury a co by se dalo udělat, kdyby každý vytrval, třeba sebevětšími překážkami.
Zdravím Vás a doufám, že se nám podaří něco i pro Vás zahrát.
Váš Kos Ladislav
Tento dopis napsal pan Ladislav Kos 6.dubna.1960 jezveckým pionýrům o začátcích a dalším vývoji divadelní činnosti v obci Jezvé.
Milí pionýři!
Doufám, že žádný z Vás nejste pamětníkem začátků našeho divadla v Jezvé. Jaké tyto začátky byly, Vám podrobněji osvětlím následujícími řádky, kdo byl hlavním iniciátorem kulturního dění v naší obci. Snad je to nemístné, abych psal o sobě a vychloubal se svojí prací, ale skutečně je to tak. Byl jsem to já, Ladislav Kos. Roku 1947 jsem byl služebně přeložen z České Lípy poštovnímu úřadu Jezvé, jako poštovní doručovatel. Doručoval jsem Stružnici a tam mě pozval divadelní soubor o pomoc Jiráskově Lucerně do úlohy Kláska. V tomto představiteli Kláska jsem obstál a pak následovalo mnoho jiných her. Na toto představení přicházelo mnoho občanů Jezvé. Snad viděli ve mě schopného herce a proto mě požádali 21. října 1949, abych dal dohromady divadlo v Jezvé. Slíbil jsem tenkrát představeným obce, že se pokusím. Když něco slíbím musím také dodržet, tak přišla v prvé řadě práce se stavěním jeviště. Bylo shánění s plátnem prkny na podlahu a nakonec se nám podařilo, se třemi kulisami a roztrhanou oponu dát trochu do celku jeviště za pomoci papíru ze kterého jsme doplnili ostatní kulisy. Mezi touto prací jsme nacvičovali divadelní kus ,,Stanička na konci světa”. Za nezměrných překážek jsme sehráli zmíněné divadelní představení 16.3.1950 k radosti téměř všech občanů jezveckých.
Dne 25. října 1950 bylo sehráno představení ,,Vyvětrat”. Tento kus byl rázu pokrokovějšího zatlačit byrokracii a umožnit zdravému mládí v práci administrativní. V předchozím představení i v tomto vystupoval v hlavní roli nadějný herec Fr. Výtiska, který velmi obětavě pomáhal kde bylo třeba. Dlouho jsme se netěšili z jeho příkladného počínání v mačem divadelním kroužku. Odešel do vojenské služby a vzhledem k jeho inteligenci zůstal i nadále jako politický důstojník. Když měl v úmyslu se vrátit zpět, aby pomáhal budovat naše pohraničí, tragicky zahynul v obětavé práci pro vlast. Naděje že se vrátí mezi nás pohasly a všichni jsme želeli jeho ztrátu. Čest jeho památce!
Po těchto dvou představení se papírové kulisy roztrhaly, plátno nebylo možno zakoupit, papír nebyl též ke koupi, tak naše činnost na čas ustala.
Pátrali jsme po pomoci, až v roku 1952 jsme obdrželi od ministerstva informací 6 000 Kč, jako pomoc pro kulturu v obci. Touto částkou jsme byli posíleni do další práce na poli kulturním. Zakoupili jsme podlahu (podzim) a 50 m plátna, tak s novou chutí jsme stavěli nové jeviště. Současně s touto manuelní prací jsme cvičili divadelní veselohru od Gogola ,,Ženitba”. V tomto údobí mě pověřil MNV v Jezvé vedoucím osvětové besedy. Po úmorné práci a zkoušení jsme sehráli zmíněný kus 8. května 1953 v Jezvé a 22. května v Dobranově. Po Ženitbě se pomýšlelo na novou hru, ale nedostatek pracovních sil v JZD Jezvé, senoseč, žně, znemožňovali nám další vývoj v souboru. Zaměřili jsme se na občasné relace v místním rozhlasu. Po skončení důležitých polních pracích jsme začali s větším obsazením od J. K. Tyla ,,Paní Marjánka matka pluku”. Tento kus byl uveden 8. listopadu 1953 a za 14 dnů v divadle Jirásek v Č. Lípě. Na vánoční svátky uvedli jsme pohádku ,,Hluché království”. Děti i dospělí se velmi pěkně pobavili. Rok 1953 končil novými nadějemi do roku 1954.
Dne 13. února 1954 uspořádali jsme maškarní ples z pohádky do pohádky. Čistý výtěžek byl věnován v částce 327 Kč na obnovu Koreje. Jelikož pořádali i jiné složky plesy a zábavy, nemohli jsme se pustit do divadelních her, neb jsme měli jeviště rozebírací a tak jsme začali s divadelní hrou na podzim ,,Její pastorkyňa” od G. Preisové . Před tímto kusem jsme sehráli veselohru od Moliéra ,,Chudák manžel”! Oba kusy byly obstojně sehrány a tak jsme si získali mnoho návštěvníků jak místních tak i z okolí.
Konec roku 1954 se prožíval v nadějích a povídání o stavbě nového stabilního jeviště. A tak se čekalo na doby příští.
Rok 1955 byl stavební revolucí v našem kulturním životě. Přestavoval se kulturní dům. Dne 9. ledna 1955 pořádali jsme ples a záhy po plese jsme se pustili do bourání příček a balkonů. Hlavními iniciátory byl s. Janoušek, Mašinda, Kos a ještě několik přívrženců.Po dlouhých vyjednáváních jsme obdrželi částku 15 550 Kč na celkovou adaptaci. S touto skromnou částkou jsme postavili jeviště, jak jej vidíte nyní. Adaptace byla skončena začátkem září 1955 a při slavnostním otevřením, zdáli jsme se jako v pohádce. A již 19. září 1955 nás navštívilo Vesnické divadlo z Prahy, kterému se zde opravdu líbí a zajíždí sem každým rokem.
Tento rok jsme zakončili kusem naší nejmilejší spisovatelky B. Němcové ,,Babička”. Byl to nádherný divadelní kus pro náš soubor. V tomto kuse si zahrála úlohu Adélky Vlasta Vrzalová, která je mezi námi. Úloha se zhostila velmi dobře a rád na ni vzpomínám.
Rok 1956 začal plesem, který se konal 13.2. a druhý den byl pořádán ples pro děti. Děti přišli v maskách a velmi dobře se pobavili. To již jsme nacvičovali hru od Šauberka ,,Kulatý svět” a po této ,,Kudy kam”. Dne 17.5. 1956 jsem přešel od pošty do ČKD Žandov a nové pracovní prostředí a noční směny mi znemožnily dále pracovat v OB a tak činnost ustala. Tento rok nebyl nikterak bohatý na kulturní činnost.
Rok 1957 byl též velmi slabý, sehrálo se představení 8. května ,,Velké rozhodnutí” a opakováno bylo v Brništi. S velkými potížemi po nedělích a sobotách jsme měli zkoušky, přes všechny překážky dopadlo toto představení nadmíru dobře. Na zimu se sehrálo divadlo B. Němcové ,,Sůl nad zlato”. Hrála převážně mládež. V roce 1958 jsme nacvičili divadlo ,,Jakub Oberva” od Martínka a na podzim ,,Domov je v nás”. Obě představení byla zdařilá, ale návštěvy méně. Televize, to je odpověď na kladené otázky, proč byla na těchto představeních slabší návštěva. V roce 1959 se neuskutečnilo z plánu téměř nic. Noční a denní směny zabraňují scházení se. Nyní v roce 1960 nacvičujeme hru ,,Dům u doktorů” potíže s docházkou jsou takové jako v roce minulém.
Nestačí milí pionýři, nadšení a elán nebo jak se to nazývá, ale láska a láska k něčemu přetrvá všechny názvy a fráze.
To jsem Vám napsal, aby jste měli představu co jsme vše vykonali na poli kultury a co by se dalo udělat, kdyby každý vytrval, třeba sebevětšími překážkami.
Zdravím Vás a doufám, že se nám podaří něco i pro Vás zahrát.
Váš Kos Ladislav
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.