EXNAROVÁ, Alena: Miletínské divadelní jaro 2011. AS 2011, č. 2.
Miletínské divadelní jaro 2011
Devátá východočeská přehlídka venkovských divadelních souborů s postupem na národní přehlídku Krakonošův divadelní podzim proběhla od 13. do 15. května a viděli jsme celkem osm představení.
Všechna představení se odehrála v již tradičně příjemném prostředí Sousedského domu za vzorné péče miletínských hostitelů.
Přehlídku zahájil Divadelní soubor Maska Česká Skalice pohádkou Petra Vika Lněničky Strašidýlko z hradu Metrwill. Předloha je to poněkud problematická, protože nesleduje žádný elementární příběh a je poněkud zahlcena slovy a vyprávěním bez toho, aby se řešily příčiny a následky. Režiséru Miroslavu Širokému se bohužel nepodařilo problémy předlohy překonat, a tak je třeba mu popřát, aby měl při výběru předlohy pro své jistě šikovné herce šťastnější ruku.
Příjemně nás překvapilo představení hry Erica-Emmanuela Schmitta Hotel mezi dvěma světy v provedení Divadelního souboru Korálka Dětenice, protože to zatím bylo to nejlepší, co jsme od pravidelného účastníka miletínské přehlídky viděli. Hra je divácky atraktivní napětím mezi smrtí a návratem do života, přemýšlením „hotelových hostů“ o smysluplnosti života a co by udělali, kdyby se vrátili mezi živé, řeší lásku a mezilidské vztahy. Režisérka Iveta Vališková zorganizovala inscenaci přehledně, a i když je hra hlubší a bohatší, v její elementární rovině se zprostředkování divákům podařilo.
Divadelní soubor Erben Miletín si vybral k nastudování hru Jaroslava Koloděje Dědeček aneb Musíme tam všichni, která není rozhodně bez problémů. A tyto potíže se v inscenaci pod režijní taktovkou Vladimíra Kněžourka a Anny Friedrichové odkrývají, protože je hrána jako žánrový obraz ze života, jako realistický příběh. Navíc nejsou vytvářeny situace, ale vše se odehrává víceméně ve verbální rovině. Kdyby se předloha upravila a hrála se spíše jako černá groteska a byly vybudovány situace, pak možná její nedostaky mohly být potlačeny a inscenace by získala na zajímavosti a barvitosti.
Také Sopotnické ochotnické divadlo Sopotnice sáhlo po ne právě kvalitní hře Rudolfa Trinnera Agentura Drahoušek a ani zkušený režisér řady souborů Josef Jan Kopecký tento „handicap“ v inscenaci nevyřešil. Situace jsou naznačovány a ne řešeny, herci hrajou spíše vedle sebe než ve vzájemné komunikaci a způsob jejich jednání často nevychází z logiky situací. Soubor vznikl teprve v roce 2008, a tak lze předpokládat, že se získáváním dalších zkušeností poroste i kvalita výsledků jeho divadelních aktivit a věříme, že se budeme i nadále setkávat.
To Divadelní soubor Zdobničan Vamberk patří k souborů zkušeným. Letos se představil s inscenací hry Johana Nepomuka Nestroye Lumpacivagabundus v úpravě a s hudbou převzatými z Divadla bratří Mrštíků v Brně, kde se hrála někdy v 80. letech minulého století a už tehdy ji měli na repertoáru také ve Vamberku v režii Vaška Podolského. Režisér Oldřich Doležal se mohl opřít o schopné herce v hlavních postavách Knejpa, Jehličky a Klížka. Jejich nástup na začátku byl razantní a slibný, ale posléze došlo poněkud k rozvolnění temporytmu a představení začalo působit zdlouhavě. Určitě by pomohlo méně rozehrávat reálné figury a více se soustředit na jejich temperament, pomohlo by přesnější a rychlejší navazování jednotlivých situací. I přes tyto připomínky ale byla v představení řada hezkých situací a inscenace patří rozhodně k tomu kvalitnějšímu, co bylo letos v Miletíně k vidění.
Vrcholem přehlídky bylo představení Ptačí klec Divadelního souboru Kolár Police nad Metují. Režisér Jaroslav Souček sáhl po předloze úspěšného filmu amerického režiséra Mike Nicholse z roku 1996, upravil ji pro tuto inscenaci, a to velmi zdařile. Příběh konfrontující morálku homosexuálů a jejich vztahů s morálkou senátora a světa, v němž se pohybuje, si mohl dovolit realizovat především proto, že má k dispozici velmi dobré herce a dokáže vyjít z jejich typů a využít jejich schopností. Velmi dobře je vyřešena i scénografie, která při střídání dvou prostorů (byt homosexuálů a byt senátora) nevyžaduje složité přestavby, prostor situace odehrávající se na terase je řešen přenesením stolku na forbínu a také proměna bytu homosexuálů před návštěvou senátora je vyřešena nápaditě a rychle otočnými panely stěn pokoje. Rovněž kostýmy dotvářejí postavy a beze zbytku slouží hercům a celku inscenace. To všechno dohromady umožňuje odehrání představení v tempu, vesměs s ostrými střihy, plasticky a šťavnatě. Malým problémem je umístění rádia na židli, zatímco zprávy se v senátorově bytě neozývají z něj, ale odkudsi z éteru, trochu jako „deus ex machina“. Ale tato drobnost nedokáže narušit jinak vydařenou a rozhodně svými kvalitami nevšední inscenaci.
Nedělní dopoledne pro nás bylo výjimečné setkáním s nám dosud neznámým ansámblem – Divadelním souborem Floriánek Čistá u Horek. Založili ho v roce 2007 dobrovolní hasiči v obci, která čítá 480 obyvatel, a v představení pohádky Peklo na zemi účinkuje 35 lidiček nejrůznějšího věku, děti nevyjímaje. Pohádku si napsali sami (s využitím nejrůznějších známých motivů a citací, trochu pel-mel) a sami si také vyrobili všechno potřebné – namalovali kulisy, ušili kostýmy. Viděli jsme představení mimo jakákoliv divadelní měřítka. Spíše něco jako lidovou slavnost, kdy lidé na jevišti nehráli, ale s evidentní chutí existovali a děti v hledišti to nejspíš takhle cítily také, protože jim nevadila nezvykle dlouhá pohádka, spontánně reagovaly a myslím, že mnoho nechybělo, aby se vpravily do davu na jevišti. V podobném duchu se odehrávalo i povídání se souborem a rozhodně jsme zvědaví na jejich další vývoj a vzájemná setkávání.
O příjemné zakončení přehlídky se postaral Divadelní soubor Jirásek Nový Bydžov, který se sice nemůže ucházet o postup do Vysokého nad Jizerou, protože vzhledem k počtu obyvatel města neodpovídá výběrovým kritériím, ale přehlídku nastudováním Brdečkovy téměř kultovní westernové parodie Limonádový Joe rozhodně obohatil. Předloha je hodně zkrácena a je v podstatě průřezem známého filmu, a tak se může stát, že jeho ctitelé mohou některé scény či výroky postrádat, ale jinak jsme v podstatě viděli svižné a ucelené představení, byť trochu narušené některými zbytečnými přestavbami, ale s dobrými hereckými a pěveckými výkony a především s výborným hudebním nastudováním.
Z uvedeného článku o miletínské přehlídce je už čtenářům nejspíš jasné, že odborná porota, v níž zasedli Jan Císař, František Laurin, Jaromír Vosecký, Saša Gregar a moje maličkost, nominovala na Krakonošův divadelní podzim Divadelní soubor Kolár z Police nad Metují s inscenací Ptačí klec. A přeju jim za nás všechny, aby se jim na národní přehlídce dařilo stejně, jako v Miletíně.
Alena Exnarová
Devátá východočeská přehlídka venkovských divadelních souborů s postupem na národní přehlídku Krakonošův divadelní podzim proběhla od 13. do 15. května a viděli jsme celkem osm představení.
Všechna představení se odehrála v již tradičně příjemném prostředí Sousedského domu za vzorné péče miletínských hostitelů.
Přehlídku zahájil Divadelní soubor Maska Česká Skalice pohádkou Petra Vika Lněničky Strašidýlko z hradu Metrwill. Předloha je to poněkud problematická, protože nesleduje žádný elementární příběh a je poněkud zahlcena slovy a vyprávěním bez toho, aby se řešily příčiny a následky. Režiséru Miroslavu Širokému se bohužel nepodařilo problémy předlohy překonat, a tak je třeba mu popřát, aby měl při výběru předlohy pro své jistě šikovné herce šťastnější ruku.
Příjemně nás překvapilo představení hry Erica-Emmanuela Schmitta Hotel mezi dvěma světy v provedení Divadelního souboru Korálka Dětenice, protože to zatím bylo to nejlepší, co jsme od pravidelného účastníka miletínské přehlídky viděli. Hra je divácky atraktivní napětím mezi smrtí a návratem do života, přemýšlením „hotelových hostů“ o smysluplnosti života a co by udělali, kdyby se vrátili mezi živé, řeší lásku a mezilidské vztahy. Režisérka Iveta Vališková zorganizovala inscenaci přehledně, a i když je hra hlubší a bohatší, v její elementární rovině se zprostředkování divákům podařilo.
Divadelní soubor Erben Miletín si vybral k nastudování hru Jaroslava Koloděje Dědeček aneb Musíme tam všichni, která není rozhodně bez problémů. A tyto potíže se v inscenaci pod režijní taktovkou Vladimíra Kněžourka a Anny Friedrichové odkrývají, protože je hrána jako žánrový obraz ze života, jako realistický příběh. Navíc nejsou vytvářeny situace, ale vše se odehrává víceméně ve verbální rovině. Kdyby se předloha upravila a hrála se spíše jako černá groteska a byly vybudovány situace, pak možná její nedostaky mohly být potlačeny a inscenace by získala na zajímavosti a barvitosti.
Také Sopotnické ochotnické divadlo Sopotnice sáhlo po ne právě kvalitní hře Rudolfa Trinnera Agentura Drahoušek a ani zkušený režisér řady souborů Josef Jan Kopecký tento „handicap“ v inscenaci nevyřešil. Situace jsou naznačovány a ne řešeny, herci hrajou spíše vedle sebe než ve vzájemné komunikaci a způsob jejich jednání často nevychází z logiky situací. Soubor vznikl teprve v roce 2008, a tak lze předpokládat, že se získáváním dalších zkušeností poroste i kvalita výsledků jeho divadelních aktivit a věříme, že se budeme i nadále setkávat.
To Divadelní soubor Zdobničan Vamberk patří k souborů zkušeným. Letos se představil s inscenací hry Johana Nepomuka Nestroye Lumpacivagabundus v úpravě a s hudbou převzatými z Divadla bratří Mrštíků v Brně, kde se hrála někdy v 80. letech minulého století a už tehdy ji měli na repertoáru také ve Vamberku v režii Vaška Podolského. Režisér Oldřich Doležal se mohl opřít o schopné herce v hlavních postavách Knejpa, Jehličky a Klížka. Jejich nástup na začátku byl razantní a slibný, ale posléze došlo poněkud k rozvolnění temporytmu a představení začalo působit zdlouhavě. Určitě by pomohlo méně rozehrávat reálné figury a více se soustředit na jejich temperament, pomohlo by přesnější a rychlejší navazování jednotlivých situací. I přes tyto připomínky ale byla v představení řada hezkých situací a inscenace patří rozhodně k tomu kvalitnějšímu, co bylo letos v Miletíně k vidění.
Vrcholem přehlídky bylo představení Ptačí klec Divadelního souboru Kolár Police nad Metují. Režisér Jaroslav Souček sáhl po předloze úspěšného filmu amerického režiséra Mike Nicholse z roku 1996, upravil ji pro tuto inscenaci, a to velmi zdařile. Příběh konfrontující morálku homosexuálů a jejich vztahů s morálkou senátora a světa, v němž se pohybuje, si mohl dovolit realizovat především proto, že má k dispozici velmi dobré herce a dokáže vyjít z jejich typů a využít jejich schopností. Velmi dobře je vyřešena i scénografie, která při střídání dvou prostorů (byt homosexuálů a byt senátora) nevyžaduje složité přestavby, prostor situace odehrávající se na terase je řešen přenesením stolku na forbínu a také proměna bytu homosexuálů před návštěvou senátora je vyřešena nápaditě a rychle otočnými panely stěn pokoje. Rovněž kostýmy dotvářejí postavy a beze zbytku slouží hercům a celku inscenace. To všechno dohromady umožňuje odehrání představení v tempu, vesměs s ostrými střihy, plasticky a šťavnatě. Malým problémem je umístění rádia na židli, zatímco zprávy se v senátorově bytě neozývají z něj, ale odkudsi z éteru, trochu jako „deus ex machina“. Ale tato drobnost nedokáže narušit jinak vydařenou a rozhodně svými kvalitami nevšední inscenaci.
Nedělní dopoledne pro nás bylo výjimečné setkáním s nám dosud neznámým ansámblem – Divadelním souborem Floriánek Čistá u Horek. Založili ho v roce 2007 dobrovolní hasiči v obci, která čítá 480 obyvatel, a v představení pohádky Peklo na zemi účinkuje 35 lidiček nejrůznějšího věku, děti nevyjímaje. Pohádku si napsali sami (s využitím nejrůznějších známých motivů a citací, trochu pel-mel) a sami si také vyrobili všechno potřebné – namalovali kulisy, ušili kostýmy. Viděli jsme představení mimo jakákoliv divadelní měřítka. Spíše něco jako lidovou slavnost, kdy lidé na jevišti nehráli, ale s evidentní chutí existovali a děti v hledišti to nejspíš takhle cítily také, protože jim nevadila nezvykle dlouhá pohádka, spontánně reagovaly a myslím, že mnoho nechybělo, aby se vpravily do davu na jevišti. V podobném duchu se odehrávalo i povídání se souborem a rozhodně jsme zvědaví na jejich další vývoj a vzájemná setkávání.
O příjemné zakončení přehlídky se postaral Divadelní soubor Jirásek Nový Bydžov, který se sice nemůže ucházet o postup do Vysokého nad Jizerou, protože vzhledem k počtu obyvatel města neodpovídá výběrovým kritériím, ale přehlídku nastudováním Brdečkovy téměř kultovní westernové parodie Limonádový Joe rozhodně obohatil. Předloha je hodně zkrácena a je v podstatě průřezem známého filmu, a tak se může stát, že jeho ctitelé mohou některé scény či výroky postrádat, ale jinak jsme v podstatě viděli svižné a ucelené představení, byť trochu narušené některými zbytečnými přestavbami, ale s dobrými hereckými a pěveckými výkony a především s výborným hudebním nastudováním.
Z uvedeného článku o miletínské přehlídce je už čtenářům nejspíš jasné, že odborná porota, v níž zasedli Jan Císař, František Laurin, Jaromír Vosecký, Saša Gregar a moje maličkost, nominovala na Krakonošův divadelní podzim Divadelní soubor Kolár z Police nad Metují s inscenací Ptačí klec. A přeju jim za nás všechny, aby se jim na národní přehlídce dařilo stejně, jako v Miletíně.
Alena Exnarová
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.