MOUDRÝ, Karel: Cami v Balbínce / Náš Balbín a světový pan Cami, http://www.balbinka.cz/cami.html 3. 6. 2011
Cami v Balbínce
Karel Moudrý
Divadelní texty: P. H. Cami
Režie: Petr Borka
Hrají:
Šárka Kadlecová
Jan Novotný
Paul American
Jiří Hrdina
Petr Borka
Hudební doprovod:
Jaroslav Kovář - basa
Petr Bublák - kytara
Texty písní: Milan Jablonský
Hudba k písním: Petr Bublák
Kostýmy: Dáša Neumannová
Světla: Ivan Fried
V představení uvidíte tyto minikomedie:
Robinsonova láska aneb Pátkova oběť
Fregolitto
Cidovo manželství aneb tatínkův vrah
Opilcovo dítě aneb malý mstitel
Kleštěnec z pralesa
a uslyšíte písničky Petra Bubláka s texty Milana Jablonského
Jak vratný láhve dny se vrací
Znásilnil mě liknavě
Nebyl to můj táta
Zatímco ty spíš, synku
Když jsem byl malej capart
________________________________________
Pierre-Henri Cami (1884 - 1958)
P.H. Cami se vždy toužil stát hercem. Jako talentovaný herec s pípavým jižním přízvukem se však nechtěl spokojit jen s rolemi němými a opustil dobrodružství divadelní pro dobrodružství literární. V roce 1910 zakládá "Malý pohřební furgón a humoristický orgán zaměstnanců pařížské pohřební služby". Zde rozvíjí plně svou fantazii a až do roku 1940 píše černé povídky a kreslí karikatury. Po čtyřleté přestávce v publikování vrací se Cami k literární tvorbě tentokrát už knižní a většího rozsahu. Zakládá Akademii Humoru, píše filmová scenária. V roce 1953 dostává Velkou cenu mezinárodního humoru v Itálii. 3. listopadu 1958 však téměř zapomenut umírá.
Camiho obdivovali surrealisté pro jeho rafinovanou vynalézavost. Lze jej nazvat jedním z otců absurdismu v moderní francouzské literatuře. Každá jeho absurdnost je geniálním nápadem a velkolepým nesmyslem. Své minikomedie zakládá na jazyce a jeho hry jsou vlastně slovními hříčkami.
Charlie Chaplin o něm kdysi řekl, že je "Největší humorista na světě".
Náš Balbín a světový pan Cami
Ve foyeru Balbínovy poetické hospůdky visí fotografie Martina Hrabáka. Kamaráda i bohéma, přičinlivého muže na poněkud zmatené životní trati ve službách alternativní umělecké scény. Skončil tu pouť před několika lety - dobrovolně - po tom, co jakýsi dobrák napsal do jakýchsi oblastních novin, že Martin Hrabák byl spolupracovník StB. Přišel o partnerku i slibovanou práci na plzeňské kulturní roli a se ztracenou nadějí na lepší příští se Martin zavřel v garáži a pustil motor otlučené škodovky.
Pán Bůh mu to jistě odpustí, já nějak neodpouštím, jak se zachází s tzv.seznamy, zvláště po tom, co soudy definitivně zprostily viny hrdinného kapitána Minaříka, protože plánování atentátů je zřejmě běžná životní praxe , případně koníček.
Petr Borka, herec i režisér, pisatel i organizátor recesí kolem Balbínovy politické strany i všeho ostatního okolo pitoreskní hospody v Balbínově ulici, přišel z Martinova pohřbu a našel náhodou ztracený text dramatizace Okudžavova románu, kterou kdysi spáchal čerstvý nebožtík. Borka v tom spatřil ruku osudu a tak se hra objevila na prknech, jež v Balbínce znamenají svět, zpěvohra o komedii, kterou hraje sám život, v tomto případě v carském Rusku. A jméno Martina Hrabáka se objevilo na plakátech, což by mu udělalo radost, nebýt té garáže a té škodovky a té únavy z rozběhané životní pouti.
Pánové Jiří Hrdina a Petr Borka pochopili, když tak se Šárkou Kadlecovou hráli a hráli, že publiku se to komorní hemžení ve třech na pódiu hospody, kde se den co den střídá polozapomenutá folkařská scéna, líbí - a že hrát lze, ba asi se i musí.
A tak sáhli dál do své herecké minulosti, zalovili a nevytáhli špatně.
Pierre Henri Cami (1884-1958) je autor pro Balbínovce jako stvořený. Autor absurdních her i jiných textů, který v roce 1910 založil "Malý pohřební furgón a humoristický orgán zaměstnanců pařížské pohřební služby" se sklonem k černému humoru v textech i karikaturách byl obdivován surrealisty (jak jinak), zemřel nakonec téměř zapomenut (jak jinak), ale stačil ještě v roce 1953 obdržet Velkou cenu mezinárodního humoru, což mu nebylo nic platné (jak jinak).
Rozhodně však muž s buřinkou a bambusovou hůlkou a proslulými křápy, jimiž dobýval filmový svět a srdce lidí, neboť rozdával radost a smích, muž, který rozuměl humoru nejenom na plátně grotesek, ale i v teorii, jež nemusí být zákonitě a vždy jen nudná - Charlie Chaplin - řekl , že Pierre Henri Cami je "největší humorista na světě."
Představení, či spíše koláž z "minikomedií od P.H.Cami" hrají v režii Petra Borky - Šárka Kadlecová, Jan Novotný, Paul American, Jiří Hrdina a režisér hry. Petr Bublák "Bubák" s kytarou a Jaroslav Kovář s basou doprovázejí písně na texty Milana Jablonského a publikum se vlídně baví v necelých dvou hodinách prožívaného snu na malém jevišti, jehož prostor, půdorys i umístění v čele hospody, neumožňuje nic z toho, co mohou využívat jiná a větší divadla, A možná, že i to částečně způsobilo režijní vynález, kterak hráti pana Cami.
Divadelní školy prý zadávají jeho hry studentům, aby dokázali, jak si poradí s autorem, jehož absurdita se těžko hraje i předvádí a už vůbec ji nelze předstírat.
Petr Borka inscenuje "Představení" bez kostýmů, bez kulis, bez rekvizit. Herci neopouštějí jeviště a nepředstírá se nic. Jen skutečnost neskutečného děje. Absurdita se mění v realismus snového prostoru. Herci jen oznamují, kohože právě představují : Robinsona, Pátka, Fregolita nebo zhýralého tatíka a opilcovo dítě, královnu nebo vycpanou gorilu, která se diví, usmívá, mračí a grimasou komentuje děj, přičemž neuvěřitelné je, že divák věří i té živé vycpané gorile, kterou hraje Petr Borka v etudě o králi pralesa, který Průzkumníkovi komplikuje sexuální život i naději na dědictví. Věří Šárce Kadlecové, když naznačuje, jak se o opírá o parapet a hledí z prvního patra, že se opírá o skutečný parapet, že stojí ve skutečném okně, to okno je ve skutečném domě a slečna se dívá se na skutečný trávník pod ní. Gesta se spojí s absurditou textu a vznikne, kupodivu, realita. Realita divákovy fantazie.
Řada minikomedií se proměňuje v řadu etud hraných bez jediné rekvizity, což je zřejmě tajemství objevu "Kterak hrát pana Cami." Tak, když věrný
Pátek , vzhledem spíše Matěj Brouček, podává dopis ušlechtilému Robinsonovi (hraje ho Paul America a je spíše ku prospěchu věci, že je od přírody černochem a Crusoa mluví česky s těžkým přízvukem), podávají si vzduch, v němž divák spatří list dopisního papíru.
Ve městě Franze Kafky je absurdita doma. I když s výhradou, že ono to s Kafkovou absurditou nebude tak jednoznačné. Jednak si myslel, že píše humor, druhak Proces i Zámek jsou spíše alegorie, kdežto ryzí absurdita je teprve Metamorfóza, kdy se jednoho rána Řehoř Samsa probudí a "zjistí, že je brouk."
Viděl jsem fotografie z několika představení Camiho her, kde v kulisách hrají herci v kostýmech a rekvizity patří k věci, že předstírání reality ubližuje snové absurditě a uvědomil si u toho, že režijní objev páně Borkův je zřejmým řešením, jak se vypořádat s absurdními texty "největšího humoristy světa."
Nemluvě o tom, že haškovsky laděná hra na Balbínovu politickou stranu, která sídlí v poetické hospůdce vytváří součást genia loci, v němž se cítí duch jménem Pierre-Henri Cami, jako doma.
Karel Moudrý
Divadelní texty: P. H. Cami
Režie: Petr Borka
Hrají:
Šárka Kadlecová
Jan Novotný
Paul American
Jiří Hrdina
Petr Borka
Hudební doprovod:
Jaroslav Kovář - basa
Petr Bublák - kytara
Texty písní: Milan Jablonský
Hudba k písním: Petr Bublák
Kostýmy: Dáša Neumannová
Světla: Ivan Fried
V představení uvidíte tyto minikomedie:
Robinsonova láska aneb Pátkova oběť
Fregolitto
Cidovo manželství aneb tatínkův vrah
Opilcovo dítě aneb malý mstitel
Kleštěnec z pralesa
a uslyšíte písničky Petra Bubláka s texty Milana Jablonského
Jak vratný láhve dny se vrací
Znásilnil mě liknavě
Nebyl to můj táta
Zatímco ty spíš, synku
Když jsem byl malej capart
________________________________________
Pierre-Henri Cami (1884 - 1958)
P.H. Cami se vždy toužil stát hercem. Jako talentovaný herec s pípavým jižním přízvukem se však nechtěl spokojit jen s rolemi němými a opustil dobrodružství divadelní pro dobrodružství literární. V roce 1910 zakládá "Malý pohřební furgón a humoristický orgán zaměstnanců pařížské pohřební služby". Zde rozvíjí plně svou fantazii a až do roku 1940 píše černé povídky a kreslí karikatury. Po čtyřleté přestávce v publikování vrací se Cami k literární tvorbě tentokrát už knižní a většího rozsahu. Zakládá Akademii Humoru, píše filmová scenária. V roce 1953 dostává Velkou cenu mezinárodního humoru v Itálii. 3. listopadu 1958 však téměř zapomenut umírá.
Camiho obdivovali surrealisté pro jeho rafinovanou vynalézavost. Lze jej nazvat jedním z otců absurdismu v moderní francouzské literatuře. Každá jeho absurdnost je geniálním nápadem a velkolepým nesmyslem. Své minikomedie zakládá na jazyce a jeho hry jsou vlastně slovními hříčkami.
Charlie Chaplin o něm kdysi řekl, že je "Největší humorista na světě".
Náš Balbín a světový pan Cami
Ve foyeru Balbínovy poetické hospůdky visí fotografie Martina Hrabáka. Kamaráda i bohéma, přičinlivého muže na poněkud zmatené životní trati ve službách alternativní umělecké scény. Skončil tu pouť před několika lety - dobrovolně - po tom, co jakýsi dobrák napsal do jakýchsi oblastních novin, že Martin Hrabák byl spolupracovník StB. Přišel o partnerku i slibovanou práci na plzeňské kulturní roli a se ztracenou nadějí na lepší příští se Martin zavřel v garáži a pustil motor otlučené škodovky.
Pán Bůh mu to jistě odpustí, já nějak neodpouštím, jak se zachází s tzv.seznamy, zvláště po tom, co soudy definitivně zprostily viny hrdinného kapitána Minaříka, protože plánování atentátů je zřejmě běžná životní praxe , případně koníček.
Petr Borka, herec i režisér, pisatel i organizátor recesí kolem Balbínovy politické strany i všeho ostatního okolo pitoreskní hospody v Balbínově ulici, přišel z Martinova pohřbu a našel náhodou ztracený text dramatizace Okudžavova románu, kterou kdysi spáchal čerstvý nebožtík. Borka v tom spatřil ruku osudu a tak se hra objevila na prknech, jež v Balbínce znamenají svět, zpěvohra o komedii, kterou hraje sám život, v tomto případě v carském Rusku. A jméno Martina Hrabáka se objevilo na plakátech, což by mu udělalo radost, nebýt té garáže a té škodovky a té únavy z rozběhané životní pouti.
Pánové Jiří Hrdina a Petr Borka pochopili, když tak se Šárkou Kadlecovou hráli a hráli, že publiku se to komorní hemžení ve třech na pódiu hospody, kde se den co den střídá polozapomenutá folkařská scéna, líbí - a že hrát lze, ba asi se i musí.
A tak sáhli dál do své herecké minulosti, zalovili a nevytáhli špatně.
Pierre Henri Cami (1884-1958) je autor pro Balbínovce jako stvořený. Autor absurdních her i jiných textů, který v roce 1910 založil "Malý pohřební furgón a humoristický orgán zaměstnanců pařížské pohřební služby" se sklonem k černému humoru v textech i karikaturách byl obdivován surrealisty (jak jinak), zemřel nakonec téměř zapomenut (jak jinak), ale stačil ještě v roce 1953 obdržet Velkou cenu mezinárodního humoru, což mu nebylo nic platné (jak jinak).
Rozhodně však muž s buřinkou a bambusovou hůlkou a proslulými křápy, jimiž dobýval filmový svět a srdce lidí, neboť rozdával radost a smích, muž, který rozuměl humoru nejenom na plátně grotesek, ale i v teorii, jež nemusí být zákonitě a vždy jen nudná - Charlie Chaplin - řekl , že Pierre Henri Cami je "největší humorista na světě."
Představení, či spíše koláž z "minikomedií od P.H.Cami" hrají v režii Petra Borky - Šárka Kadlecová, Jan Novotný, Paul American, Jiří Hrdina a režisér hry. Petr Bublák "Bubák" s kytarou a Jaroslav Kovář s basou doprovázejí písně na texty Milana Jablonského a publikum se vlídně baví v necelých dvou hodinách prožívaného snu na malém jevišti, jehož prostor, půdorys i umístění v čele hospody, neumožňuje nic z toho, co mohou využívat jiná a větší divadla, A možná, že i to částečně způsobilo režijní vynález, kterak hráti pana Cami.
Divadelní školy prý zadávají jeho hry studentům, aby dokázali, jak si poradí s autorem, jehož absurdita se těžko hraje i předvádí a už vůbec ji nelze předstírat.
Petr Borka inscenuje "Představení" bez kostýmů, bez kulis, bez rekvizit. Herci neopouštějí jeviště a nepředstírá se nic. Jen skutečnost neskutečného děje. Absurdita se mění v realismus snového prostoru. Herci jen oznamují, kohože právě představují : Robinsona, Pátka, Fregolita nebo zhýralého tatíka a opilcovo dítě, královnu nebo vycpanou gorilu, která se diví, usmívá, mračí a grimasou komentuje děj, přičemž neuvěřitelné je, že divák věří i té živé vycpané gorile, kterou hraje Petr Borka v etudě o králi pralesa, který Průzkumníkovi komplikuje sexuální život i naději na dědictví. Věří Šárce Kadlecové, když naznačuje, jak se o opírá o parapet a hledí z prvního patra, že se opírá o skutečný parapet, že stojí ve skutečném okně, to okno je ve skutečném domě a slečna se dívá se na skutečný trávník pod ní. Gesta se spojí s absurditou textu a vznikne, kupodivu, realita. Realita divákovy fantazie.
Řada minikomedií se proměňuje v řadu etud hraných bez jediné rekvizity, což je zřejmě tajemství objevu "Kterak hrát pana Cami." Tak, když věrný
Pátek , vzhledem spíše Matěj Brouček, podává dopis ušlechtilému Robinsonovi (hraje ho Paul America a je spíše ku prospěchu věci, že je od přírody černochem a Crusoa mluví česky s těžkým přízvukem), podávají si vzduch, v němž divák spatří list dopisního papíru.
Ve městě Franze Kafky je absurdita doma. I když s výhradou, že ono to s Kafkovou absurditou nebude tak jednoznačné. Jednak si myslel, že píše humor, druhak Proces i Zámek jsou spíše alegorie, kdežto ryzí absurdita je teprve Metamorfóza, kdy se jednoho rána Řehoř Samsa probudí a "zjistí, že je brouk."
Viděl jsem fotografie z několika představení Camiho her, kde v kulisách hrají herci v kostýmech a rekvizity patří k věci, že předstírání reality ubližuje snové absurditě a uvědomil si u toho, že režijní objev páně Borkův je zřejmým řešením, jak se vypořádat s absurdními texty "největšího humoristy světa."
Nemluvě o tom, že haškovsky laděná hra na Balbínovu politickou stranu, která sídlí v poetické hospůdce vytváří součást genia loci, v němž se cítí duch jménem Pierre-Henri Cami, jako doma.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.