Publikace, Malované opony divadel českých zemí, 2010 / žy Ohlas vydání / 03 Divadelní noviny, č. 1/2011/ Jan Císař: Dědova mísa
DĚDOVA MÍSA 1/2011
Ta kniha je krásným milým dárkem…
Ta kniha je krásným milým dárkem před Vánocemi. Malované opony divadel českých zemí – sbírka dokumentace opon vzniklá v letech 2005–2010 – jsou už při prvním letmém pohledu díky designu Martina Tallera knížka sličná a půvabná. A což teprve poté, když listujete stránku za stránkou množstvím fotografií opon vytvořených známými a slavnými českými malíři i místními „samouky“, jejichž malba se často pohybuje na hranici – ne-li za ní – insitnosti. Pro milovníky a příznivce divadla, stejně jako pro jeho zasvěcené znalce jde však toto výtvarné jádro knížky zrozené v souvislosti s dlouhodobým projektem Dějiny ochotnického divadla v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a při zpracovávání Databáze českého amatérského divadla ještě mnohem, mnohem dál. Neboť editoru Jiřímu Valentovi, jenž sbírku opon shromáždil a knížku připravil k vydání, se totiž povedl mistrovský kousek. Už skutečnost, že shromáždil tento materiál – často téměř ztracený, zcela zapomenutý a nacházející se na neuvěřitelných místech, a přitom naprosto unikátní i v mezinárodním srovnání – si zaslouží velké uznání a ocenění.
Ale fakt tohoto dokumentárního obrazového materiálu otevírá navíc pozoruhodně názornou a prakticky neprozkoumanou cestu k jádru tohoto konání – chcete-li k jeho smyslu. Otevírá ji už uspořádání jednotlivých kapitol, jež střídá chronologii s tematickými souvislostmi, stejně jako četné komentáře nejrůznější povahy od řady autorů, které knihu provázejí. Ale nejdůležitější, nejpodstatnější a rozhodující jsou opony jako obraz. Divadlo, které se vzdá obrazu na oponě, vzdává se nejnázornějšího programového prohlášení, píše Přemysl Rut v jednom z komentářů. Shodou okolností jsem dostal tuto knížku o oponách do ruky v čase, kdy jsem dočítal sborník referátů ze VII. mezinárodní teatrologické konference fakulty dramatických umění Akademie umění v Banské Bystrici, který se jmenuje Má (mať) divadlo zmysel? A najednou jsem si uvědomil, že ty opony, tak jak je v jejich podobě obrazu prezentuje knížka, se vskutku názorně dobírají ke smyslu českého divadla jako k mnohostranným motivacím, které uvádějí do pohybu jednotlivce i skupiny. Tváří v tvář těmto malovaným oponám vskutku nelze vůbec klást otázku, kterou položila banskobystrická konference. Od legendární Hynaisovy opony až po divadélko v malé vesničce žádná opona, již namaloval místní malíř, o tomto smyslu nepochybovala; po svém jej vždycky předvedla. Malované opony vyrůstají především z časů divadla 19. století a ještě i – byť méně – první poloviny století minulého, jež byly naplněny projevy bohatého společenského, spolkového života i občanské tvořivé aktivity. Nelze než souhlasit s Přemyslem Rutem, že malovaná opona se ovšem může plně uplatnit jen ve společnosti, která své hodnoty, své ideály předem zná; ve společnosti, která chápe divadlo jako nástroj, jímž lze tyto hodnoty a ideály formulovat, předvést, potvrdit a rozšířit. Což by se jistě dalo chápat jako nostalgické povzdechnutí po divadelních časech dávno minulých. Myslím však, že ta základní a klíčová vizuálně-výtvarná rovina knížky přímo vybízí přítomnost nahlédnout dějiny divadla ve zmíněných letech nikoliv jako výklad, explikaci, ale právě jako smysl, jenž se tvoří, ustavuje, proměňuje a děje v mnoha rovinách a polohách. Přinejmenším je to možnost, jak při zkoumání a poznávání divadla spojit rozum a srdce.
Jan Císař
06. 01. 2011
Ta kniha je krásným milým dárkem…
Ta kniha je krásným milým dárkem před Vánocemi. Malované opony divadel českých zemí – sbírka dokumentace opon vzniklá v letech 2005–2010 – jsou už při prvním letmém pohledu díky designu Martina Tallera knížka sličná a půvabná. A což teprve poté, když listujete stránku za stránkou množstvím fotografií opon vytvořených známými a slavnými českými malíři i místními „samouky“, jejichž malba se často pohybuje na hranici – ne-li za ní – insitnosti. Pro milovníky a příznivce divadla, stejně jako pro jeho zasvěcené znalce jde však toto výtvarné jádro knížky zrozené v souvislosti s dlouhodobým projektem Dějiny ochotnického divadla v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a při zpracovávání Databáze českého amatérského divadla ještě mnohem, mnohem dál. Neboť editoru Jiřímu Valentovi, jenž sbírku opon shromáždil a knížku připravil k vydání, se totiž povedl mistrovský kousek. Už skutečnost, že shromáždil tento materiál – často téměř ztracený, zcela zapomenutý a nacházející se na neuvěřitelných místech, a přitom naprosto unikátní i v mezinárodním srovnání – si zaslouží velké uznání a ocenění.
Ale fakt tohoto dokumentárního obrazového materiálu otevírá navíc pozoruhodně názornou a prakticky neprozkoumanou cestu k jádru tohoto konání – chcete-li k jeho smyslu. Otevírá ji už uspořádání jednotlivých kapitol, jež střídá chronologii s tematickými souvislostmi, stejně jako četné komentáře nejrůznější povahy od řady autorů, které knihu provázejí. Ale nejdůležitější, nejpodstatnější a rozhodující jsou opony jako obraz. Divadlo, které se vzdá obrazu na oponě, vzdává se nejnázornějšího programového prohlášení, píše Přemysl Rut v jednom z komentářů. Shodou okolností jsem dostal tuto knížku o oponách do ruky v čase, kdy jsem dočítal sborník referátů ze VII. mezinárodní teatrologické konference fakulty dramatických umění Akademie umění v Banské Bystrici, který se jmenuje Má (mať) divadlo zmysel? A najednou jsem si uvědomil, že ty opony, tak jak je v jejich podobě obrazu prezentuje knížka, se vskutku názorně dobírají ke smyslu českého divadla jako k mnohostranným motivacím, které uvádějí do pohybu jednotlivce i skupiny. Tváří v tvář těmto malovaným oponám vskutku nelze vůbec klást otázku, kterou položila banskobystrická konference. Od legendární Hynaisovy opony až po divadélko v malé vesničce žádná opona, již namaloval místní malíř, o tomto smyslu nepochybovala; po svém jej vždycky předvedla. Malované opony vyrůstají především z časů divadla 19. století a ještě i – byť méně – první poloviny století minulého, jež byly naplněny projevy bohatého společenského, spolkového života i občanské tvořivé aktivity. Nelze než souhlasit s Přemyslem Rutem, že malovaná opona se ovšem může plně uplatnit jen ve společnosti, která své hodnoty, své ideály předem zná; ve společnosti, která chápe divadlo jako nástroj, jímž lze tyto hodnoty a ideály formulovat, předvést, potvrdit a rozšířit. Což by se jistě dalo chápat jako nostalgické povzdechnutí po divadelních časech dávno minulých. Myslím však, že ta základní a klíčová vizuálně-výtvarná rovina knížky přímo vybízí přítomnost nahlédnout dějiny divadla ve zmíněných letech nikoliv jako výklad, explikaci, ale právě jako smysl, jenž se tvoří, ustavuje, proměňuje a děje v mnoha rovinách a polohách. Přinejmenším je to možnost, jak při zkoumání a poznávání divadla spojit rozum a srdce.
Jan Císař
06. 01. 2011
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.