Publikace, Malované opony divadel českých zemí, 2010 / VLČEK Tomáš: Všudypřítomné alegorie, s. 33

V jistém smyslu jsou všechny divadelní opony alegorickým rámem divadelních představení. A jsou tato představení jakékoliv stylové povahy, a jsou historická či moderní, amatérská či profesionální, pokud mají oponu, tvoří jim alegorický rám. Alegorie představuje takový způsob vyjádření stavu myšlení, ve kterém se prosazují pevné a pro celou civilizaci závazné formy zobrazení jako části celku, na rozdíl od symbolů, které zastupují jen určité, a už proslovené, psané nebo znázorněné významy. Právě živý charakter divadelních představení plný znaků nejrůznější povahy dává alegoriím opon zvláštní smysl. Ty připomínají, že vše, co se na scéně odehrává, je součástí základních kategorií, hodnot a pojmů, jako je svět, jako je lidstvo, jako jsou dějiny, vzdělání, nebo národ. V užším slova smyslu o alegorických oponách mluvíme tehdy, když se v nich uplatňují prvky, náměty a motivy vyobrazení, které navazují na ikonografii převzatou z kultury historických epoch evropské civilizace předmoderní doby. Od baroka až po modernu jsou to v oponách především postavy a scény tradované od antiky do středověku. Vše pomíjivé a reálné je chápáno jako součást věčného, abstraktního či nadskutečného. Nejstarší dochovaná opona u nás, dílo vídeňských malířů divadelních kulis Johanna Wetschela a Lea Märkela v zámeckém divadle v Českém Krumlově, je alegorickým zobrazením sedmera svobodných umění (gramatiky, rétoriky, dialektiky, aritmetiky, geometrie, astronomie a hudby), tedy alegorií středověkého vzdělání založeného na řeckém a latinském modelu. Vztah k nejvyšším hodnotám, ke kterým poukazuje alegorie, je opakovaně vyjádřen v různých podobách a námětech ve všech oponách divadel v Čechách a na Moravě – a už se jednalo o panské či městské, vesnické nebo národní divadelní scény – z doby sahající od konce 18. století až do poloviny 20. století. Skutečnost místa, doby a provedení opon aktualizovala vznešené, většinou nadčasové ideály v kontextech plných kontrastů, a už akademické virtuozity, nebo dobové manýry či primitivního okouzlení. Velké záměry jsou zde v moderní době často demaskovány a rehabilitovány půvabem nechtěného.