Publikace, Malované opony divadel českých zemí, 2010 / HILMERA Jiří: K historii opon, s. 17, ex Teatrologický slovník Základní pojmy divadla, Praha 2004
K HISTORII OPON
Jiří Hilmera
Opona byla používána již v antickém, římském divadle, avšak její existence v dnešním smyslu, tedy jako prostředku k vizuálnímu oddělení jeviště a hlediště, spadá až do pozdní renesance, resp. do vzniku barokní scény s jejími proměnnými dekoracemi a rámujícím jevištním portálem. Domníváme se, že opony (dvojdílné a rozhrnované do stran) užíval už B. Buontalenti ve svých florentských inscenacích z osmdesátých let 16. století a v technických spisech popisují její instalaci a ovládání N. Sabbattini (1637) a J. Furtenbach (1640). Nejstarším výtvarným pramenem je rytina zachycující provedení opery Pomo d'oro – Zlaté jablko – ve Vídni 1668. Od dob barokního divadla se opona chápala jako součást dekorační úpravy hlediště, a proto vždy šlo o oponu malovanou. Námětem maleb byly nejčastěji alegorie se vztahem k různým druhům umění – např. Apollo s múzami (J. Bergler, Stavovské divadlo 1804), amoreti s atributy umění (J. Wetschel a L. Märkel, Český Krumlov, 1766), elegantní víly v arkadické krajině. Vítaným námětem bylo také vyjádření národně, zemsky i lokálně vlasteneckých citů (např. Berglerův český lev s hradčanským panoramatem či královéhradecká veduta T. Mössnera, 1838). Ideu budování ND vyjádřil V. Hynais ve své proslulé oponě (1883) a Augustin Němejc ho parafrázoval užitím regionálních prvků v Plzni (1902). Oponami se také oddělovaly jednotlivé sekce reformního shakespearovského jeviště, členěného do hloubky na přední nižší jeviště a zadní o stupeň vyšší (např. opona pokrytá šachovnicí anglických znaků, kterou vytvořil J. Wenig pro Kvapilovu inscenaci Macbetha v ND 1916). Zvláštním případem jsou opony vytvořené konkrétně pro určitou inscenaci, jež svým pojetím předznamenávají výtvarné řešení představení (takovou oponu vytvořil V. Hofman pro vinohradské Husity, 1919, B. Feuerstein pro Nezvalovy Milence z kiosku ve Stavovském divadle, 1932, J. Trnka pro Goldoniho – Hlávkovu Benátskou maškarádu, 1941 ad.) Původně stačila k zakrytí jeviště i k výtvarnému dokomponování hlediště opona jediná. Důsledky častých divadelních požárů (např. osudná série 1882) však ukázaly, že jeviště a hlediště je třeba oddělit z bezpečnostních důvodů i jinak. Prvními pokusy byly opony s výztuží drátěného pletiva, ale pak se sáhlo po celokovové, železné oponě (již 1782 byla v lyonském divadle nainstalována opona ze dvou železných plátů, podobnou mělo 1794 i londýnské Drury Lane Theatre, 1824 i vídeňské Kärnthnerthortheater a od 1844 podle nařízení i všechna divadla v Paříži). I protipožární opona může být výtvarně pojednána (viz železnou oponu v ND od F. Kysely nebo reliéf opony ve Státní opeře od L. Vacka a L. Vrátníka). Malovaná i železná opona se těžkopádně ovládají a při otevírání odhalují scénu nevhodně odspoda. Proto má většina divadel ještě plyšovou oponu rozhrnovací do stran, jejíž střední mezerou se chodí herci děkovat publiku. Část hesla OPONY z Teatrologického slovníku Základní Pojmy divadla, Praha 2004
Jiří Hilmera
Opona byla používána již v antickém, římském divadle, avšak její existence v dnešním smyslu, tedy jako prostředku k vizuálnímu oddělení jeviště a hlediště, spadá až do pozdní renesance, resp. do vzniku barokní scény s jejími proměnnými dekoracemi a rámujícím jevištním portálem. Domníváme se, že opony (dvojdílné a rozhrnované do stran) užíval už B. Buontalenti ve svých florentských inscenacích z osmdesátých let 16. století a v technických spisech popisují její instalaci a ovládání N. Sabbattini (1637) a J. Furtenbach (1640). Nejstarším výtvarným pramenem je rytina zachycující provedení opery Pomo d'oro – Zlaté jablko – ve Vídni 1668. Od dob barokního divadla se opona chápala jako součást dekorační úpravy hlediště, a proto vždy šlo o oponu malovanou. Námětem maleb byly nejčastěji alegorie se vztahem k různým druhům umění – např. Apollo s múzami (J. Bergler, Stavovské divadlo 1804), amoreti s atributy umění (J. Wetschel a L. Märkel, Český Krumlov, 1766), elegantní víly v arkadické krajině. Vítaným námětem bylo také vyjádření národně, zemsky i lokálně vlasteneckých citů (např. Berglerův český lev s hradčanským panoramatem či královéhradecká veduta T. Mössnera, 1838). Ideu budování ND vyjádřil V. Hynais ve své proslulé oponě (1883) a Augustin Němejc ho parafrázoval užitím regionálních prvků v Plzni (1902). Oponami se také oddělovaly jednotlivé sekce reformního shakespearovského jeviště, členěného do hloubky na přední nižší jeviště a zadní o stupeň vyšší (např. opona pokrytá šachovnicí anglických znaků, kterou vytvořil J. Wenig pro Kvapilovu inscenaci Macbetha v ND 1916). Zvláštním případem jsou opony vytvořené konkrétně pro určitou inscenaci, jež svým pojetím předznamenávají výtvarné řešení představení (takovou oponu vytvořil V. Hofman pro vinohradské Husity, 1919, B. Feuerstein pro Nezvalovy Milence z kiosku ve Stavovském divadle, 1932, J. Trnka pro Goldoniho – Hlávkovu Benátskou maškarádu, 1941 ad.) Původně stačila k zakrytí jeviště i k výtvarnému dokomponování hlediště opona jediná. Důsledky častých divadelních požárů (např. osudná série 1882) však ukázaly, že jeviště a hlediště je třeba oddělit z bezpečnostních důvodů i jinak. Prvními pokusy byly opony s výztuží drátěného pletiva, ale pak se sáhlo po celokovové, železné oponě (již 1782 byla v lyonském divadle nainstalována opona ze dvou železných plátů, podobnou mělo 1794 i londýnské Drury Lane Theatre, 1824 i vídeňské Kärnthnerthortheater a od 1844 podle nařízení i všechna divadla v Paříži). I protipožární opona může být výtvarně pojednána (viz železnou oponu v ND od F. Kysely nebo reliéf opony ve Státní opeře od L. Vacka a L. Vrátníka). Malovaná i železná opona se těžkopádně ovládají a při otevírání odhalují scénu nevhodně odspoda. Proto má většina divadel ještě plyšovou oponu rozhrnovací do stran, jejíž střední mezerou se chodí herci děkovat publiku. Část hesla OPONY z Teatrologického slovníku Základní Pojmy divadla, Praha 2004
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.