Publikace, Malované opony divadel českých zemí, 2010 / HERMAN Josef: Múzy, s. 53

Součástí galerie alegorických postav byly a stále jsou Múzy coby patronky různých uměn. Ty se dlouho, vlastně
svým způsobem dodnes, zobrazovaly nejen na oponách, ale i ve výzdobě divadelních budov, často na stropech divadelních
sálů kolem honosných lustrů. Volně s nimi souvisejí i mytologické postavy, ty ovšem zůstávaly především na jevišti, případně
na oponách, do interiéru divadla pronikly výjimečně. Vyobrazení několika Múz v jediné divadelní budově souvisí s evropskou,
zejména středoevropskou tradicí repertoárového divadla hrajícího pod jednou střechou různé druhy a žánry divadla,
nejčastěji činohru, operu (operetu) a balet (pantomimu). Tento produkční model upevnily osvícenské ideje o společenské
užitečnosti divadla.
Konečně alegorickému významu podléhalo i zobrazení krajiny, přírodních živlů a vůbec koloběhu přírody, například
střídání čtyř ročních období, které spojuje přírodní motivy se staršími, až středověkými motivy koloběhu života od narození
ke smrti: kromě řady literárních a výtvarných variací tématu čtyř ročních dob připomeňme alespoň proslavený cyklus čtyř
skladeb ve formě concerto grosso Antonia Vivaldiho. Zvláště pro divadla v menších městech a na venkově bylo důležité
vkomponovat do zpravidla alegorického obrazu na oponě poznatelné určující a dominantní prvky místní krajiny či architektury.
Posilovalo to sebevědomí místní společnosti, přirozený patriotismus, vědomí sounáležitosti s kulturou a společností celé
země.
Alegorické obrazy jsou zřejmě vůbec nejčastějším případem malovaných opon. Přirozeně spojují malířství s divadlem,
mají duchovní i ryze artistní rozměr, definují společenské ideály a jsou nejpřirozenější výtvarnou součástí divadelního
představení, spojnicí mezi reálným a divadelním světem. Jsou také přirozenou součástí malířství, od analogických „nedivadelních“
obrazů je liší většinou jen zarámování do stylizovaného malovaného portálu.