GARDAVSKÝ, Vladimír: O falši i lásce hraje Amceth. Plzeňský deník 30. 10. 2010, s. 8
Poslední premiérou neprofesionálního divadelního souboru Amceth na prknech plzeňského Divadla Dialog se stala „komedie o peripetiích lásky v neobvyklém trojúhelníku“, jak charakterizoval svou autorskou hru Past na milence režisér inscenace Jiří Č. Ulrich. S titulem téhož názvu se diváci měli možnost setkat již v 80. letech minulého století v Divadle pod lampou. Tam tehdy Ulrich uvedl spolu s dalšími hříčkami stejnojmennou aktovku polského prozaika, herce, režiséra a autora divadelních scének Karola Obidniaka. Nyní na některé motivy této jednoaktové hry napsal a ve spolupráci s Jindřichem Koutem i zrežíroval vlastní verzi tohoto příběhu se zcela odlišným vyzněním. Zatímco Obidniak akcentoval osvobozování protagonistů děje z pout konvencí, Ulrich předkládá značně složitý propletenec vzájemných vztahů čtyř postav fungující na základě přetvářky a vynucených úsluh.
Jednotlivé výstupy hry důmyslně předznamenávají úryvky ze známých árií či kvarteta Smetanovy Prodané nevěsty, které vtipně kontrastují s postupně se na jevišti vyjevující falší v konání postav. Jednající postavy nejsou napsány jako figurky či typy ale jako „charaktery“, které se stále vyvíjejí. Každá z postav může mít i několik výkladů ospravedlňující její chování. Ale je zřejmé, že láska je něco, co se nedá „pojistit“, že čistý cit lze zažít v životě možná i několikrát. Hranice mezi upřímností a cynismem při ujasňování si situace je však velice křehká.
Komedie se odvíjí v bystrém tempu a schopnost nenucené konverzace hned v několika výrazových polohách osvědčuje především Pavla Škubalová v roli Pavly Maškové, které dobře sekunduje Roman Gerhát v úloze jejího nápadníka Romana Krále. Méně zkušení představitelé profesora Maška (Zdeněk Čermák) a jeho mladičké milenky Lucie (Lucie Chlustinová) jsou sice typově vhodně obsazeni, působí věrohodně, v jevištní řeči se jim však ještě objevují nepříjemné odchylky oproti výslovnostní normě. Chytrý Ulrichův dialog se ale přesto dobře prosazuje a během celé hry nezačíná nudit.
Jednotlivé výstupy hry důmyslně předznamenávají úryvky ze známých árií či kvarteta Smetanovy Prodané nevěsty, které vtipně kontrastují s postupně se na jevišti vyjevující falší v konání postav. Jednající postavy nejsou napsány jako figurky či typy ale jako „charaktery“, které se stále vyvíjejí. Každá z postav může mít i několik výkladů ospravedlňující její chování. Ale je zřejmé, že láska je něco, co se nedá „pojistit“, že čistý cit lze zažít v životě možná i několikrát. Hranice mezi upřímností a cynismem při ujasňování si situace je však velice křehká.
Komedie se odvíjí v bystrém tempu a schopnost nenucené konverzace hned v několika výrazových polohách osvědčuje především Pavla Škubalová v roli Pavly Maškové, které dobře sekunduje Roman Gerhát v úloze jejího nápadníka Romana Krále. Méně zkušení představitelé profesora Maška (Zdeněk Čermák) a jeho mladičké milenky Lucie (Lucie Chlustinová) jsou sice typově vhodně obsazeni, působí věrohodně, v jevištní řeči se jim však ještě objevují nepříjemné odchylky oproti výslovnostní normě. Chytrý Ulrichův dialog se ale přesto dobře prosazuje a během celé hry nezačíná nudit.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.