AS 2001, č. 2, s. 37 - 38, Vítězslava Šrámková.
Východočeská divadla poezie
V královéhradeckých Jesličkách, divadélku patřícímu ZUŠ Na Střezině, se v úterý 27. března uskutečnil každoroční divadelně poetický maraton. V jednom dni se představilo devět souborů, a protože se v současnosti desetiminutovky příliš nenosí, představila se pouze dvě krátká představení, zatímco tři byla dlouhá okolo hodiny. Domácí „Jesličkové“ soubory nebyly v početní převaze, vystoupily pouze čtyři, ale zato jejich pořady měly výrazný záměr i uměleckou ambici. Z ní snad nejvíce slevil soubor ZUŠ z Ledče nad Sázavou. Šest patnáctiletých dívek se na scéně ve velmi nevynalézavém aranžmá (rozesazeny na židlích, vstávaly při přednesu) snažilo o bezprostřednost v textech své pedagožky. Napsala jim je „na míru“. Jistě v mnohém vyjadřovaly jejich pocity (především postižením probouzející se erotičnosti), místy dokonce ani nepostrádaly jistý vtip, ale především šlo o veršovánky značně neumělé, plytké a banální. Neumožnily děvčatům skutečně autentický projev, ale pouze jakýsi povrchní generační výraz. Erotika jistě –náctileté zajímá především, ale to neznamená, že je pro ně snadné erotické texty interpretovat, zvláště jde-li o projev, v němž mimoslovní prostředky v obecné rovině pouze potvrzují či polopatisticky doslovují situaci obsaženou slovy. To byl trochu také problém dvojice interpretů (přednašečsky velmi dobře disponované dívky a poněkud bezradnějšího hocha) ve Francouzské galantní poezii ZUŠ Vysoké Mýto. Erotické téma nechybělo ani ve Whitmanově Chvíli přirozenosti, kterou se šesti pány kluky z Jesliček připravila Ema Zámečníková. Šlo o krásně metaforické i vtipné vyjádření různých podob počínajícího mužství i mužnosti. Výkony jednotlivých interpretů zdaleka nebyly všechny dokonalé, ale byly výrazně individualizované, aktivní, s touhou prosadit se, a tím i překvapivé a zajímavé. Pohybové aranžmá nebylo náhodné, ale významotvorné a výtvarně pojaté zároveň. I využití živé hudby, práce s nástroji a rytmem bylo vrstevnaté a bohatě obdařené smyslem. Tuto inscenaci porota nominovala k postupu na Wolkrův Prostějov. Čtyřicetiminutová etuda žáků téže režisérky vznikla na základě poetistického dramatického scénáře A. Hoffmeistra Park. Nápadité kostýmy, divadelní zpracování prostoru, svícení a do jisté míry i přednes některých interpretů činily z inscenace v řadě momentů divadelní zážitek. Chvílemi jako by ožívaly fotografie dávných inscenací Honzlových a Frejkových. Problematická ovšem byla jistá nedramatická neproměnnost rytmu, tempa, dynamiky. Postupně se jednotlivé efekty daly očekávat a nepřekvapily, takže celkový dojem a divácký účin byly slabší.
Cenné především z dramaturgického hlediska bylo pásmo vězeňské poezie 40. a 50. let, které nastudoval soubor jilemnického gymnázia vedený profesorem J. Aubrisem. Mělo především nepopiratelnou poznávací a osvětovou hodnotu.
Inspirace irským humorem O´Henryho byla patrná ze čtyř drobných textů P. Maška, které souboreček trutnovského gymnázia rozehrál pod názvem Láska není svatá do několika scének s parodickými sekvencemi. Zatím však byly jen lehce nahozeny, postrádaly výraznější pointy a místy i přesvědčivost. Z čísel přehlídky, která nenahlížela svět poněkud drsnějším pohledem lehce absurdního a výsměšného humoru, byla nejpotěšitelnější drobná kolektivní inscenace další skupiny z Jesliček, která pod supervizí Antonína Fendrycha připravila několik drobných textů Pavla Trauba. Humor textu byl dobře zvýrazněn nápaditě stylizovaným projevem slovním i pohybovým. Lomikel na dlásnech a jiné zádrhele originálního a extravagantního satirika a parodika T.R. Fielda, který kromě boha kanálů vymyslel i svébytný kmen Krhútů, v podání Turnovského divadelního studia nezapřely loutkářský původ režisérky Romany Zemenové, členky Čmukařů. Byly zajímavé a víc i přesněji domyšlené scénicky než přednesově.
Další „jesličkovskou“ skupinou, která se na přehlídce představila, byla Dospělá embrya, vedená Janem Dvořákem. Předpokládám, že byť byl v programu psán jako tvůrce až na druhém místě za kolektivem, je hlavním autorem literárního kabaretu s názvem Zastavení zakázáno, parkování povoleno a s podtitulem Prepostmodernistická demonstrační revue s využitím veršů Josefa Hiršala. Hlavní inspirací tedy byly hojně citované i recitované jeho parafráze slavných českých básníků – Párkaři. Kabaret nepostrádal vtip a ironii, měl však rezervy v práci a temporytmem celku. I s touto výhradou však porota doporučila tento exemplář vzácné žánrové odrůdy současného amatérského jeviště do širšího výběru na Wolkrův Prostějov.
Vítězslava Šrámková
V královéhradeckých Jesličkách, divadélku patřícímu ZUŠ Na Střezině, se v úterý 27. března uskutečnil každoroční divadelně poetický maraton. V jednom dni se představilo devět souborů, a protože se v současnosti desetiminutovky příliš nenosí, představila se pouze dvě krátká představení, zatímco tři byla dlouhá okolo hodiny. Domácí „Jesličkové“ soubory nebyly v početní převaze, vystoupily pouze čtyři, ale zato jejich pořady měly výrazný záměr i uměleckou ambici. Z ní snad nejvíce slevil soubor ZUŠ z Ledče nad Sázavou. Šest patnáctiletých dívek se na scéně ve velmi nevynalézavém aranžmá (rozesazeny na židlích, vstávaly při přednesu) snažilo o bezprostřednost v textech své pedagožky. Napsala jim je „na míru“. Jistě v mnohém vyjadřovaly jejich pocity (především postižením probouzející se erotičnosti), místy dokonce ani nepostrádaly jistý vtip, ale především šlo o veršovánky značně neumělé, plytké a banální. Neumožnily děvčatům skutečně autentický projev, ale pouze jakýsi povrchní generační výraz. Erotika jistě –náctileté zajímá především, ale to neznamená, že je pro ně snadné erotické texty interpretovat, zvláště jde-li o projev, v němž mimoslovní prostředky v obecné rovině pouze potvrzují či polopatisticky doslovují situaci obsaženou slovy. To byl trochu také problém dvojice interpretů (přednašečsky velmi dobře disponované dívky a poněkud bezradnějšího hocha) ve Francouzské galantní poezii ZUŠ Vysoké Mýto. Erotické téma nechybělo ani ve Whitmanově Chvíli přirozenosti, kterou se šesti pány kluky z Jesliček připravila Ema Zámečníková. Šlo o krásně metaforické i vtipné vyjádření různých podob počínajícího mužství i mužnosti. Výkony jednotlivých interpretů zdaleka nebyly všechny dokonalé, ale byly výrazně individualizované, aktivní, s touhou prosadit se, a tím i překvapivé a zajímavé. Pohybové aranžmá nebylo náhodné, ale významotvorné a výtvarně pojaté zároveň. I využití živé hudby, práce s nástroji a rytmem bylo vrstevnaté a bohatě obdařené smyslem. Tuto inscenaci porota nominovala k postupu na Wolkrův Prostějov. Čtyřicetiminutová etuda žáků téže režisérky vznikla na základě poetistického dramatického scénáře A. Hoffmeistra Park. Nápadité kostýmy, divadelní zpracování prostoru, svícení a do jisté míry i přednes některých interpretů činily z inscenace v řadě momentů divadelní zážitek. Chvílemi jako by ožívaly fotografie dávných inscenací Honzlových a Frejkových. Problematická ovšem byla jistá nedramatická neproměnnost rytmu, tempa, dynamiky. Postupně se jednotlivé efekty daly očekávat a nepřekvapily, takže celkový dojem a divácký účin byly slabší.
Cenné především z dramaturgického hlediska bylo pásmo vězeňské poezie 40. a 50. let, které nastudoval soubor jilemnického gymnázia vedený profesorem J. Aubrisem. Mělo především nepopiratelnou poznávací a osvětovou hodnotu.
Inspirace irským humorem O´Henryho byla patrná ze čtyř drobných textů P. Maška, které souboreček trutnovského gymnázia rozehrál pod názvem Láska není svatá do několika scének s parodickými sekvencemi. Zatím však byly jen lehce nahozeny, postrádaly výraznější pointy a místy i přesvědčivost. Z čísel přehlídky, která nenahlížela svět poněkud drsnějším pohledem lehce absurdního a výsměšného humoru, byla nejpotěšitelnější drobná kolektivní inscenace další skupiny z Jesliček, která pod supervizí Antonína Fendrycha připravila několik drobných textů Pavla Trauba. Humor textu byl dobře zvýrazněn nápaditě stylizovaným projevem slovním i pohybovým. Lomikel na dlásnech a jiné zádrhele originálního a extravagantního satirika a parodika T.R. Fielda, který kromě boha kanálů vymyslel i svébytný kmen Krhútů, v podání Turnovského divadelního studia nezapřely loutkářský původ režisérky Romany Zemenové, členky Čmukařů. Byly zajímavé a víc i přesněji domyšlené scénicky než přednesově.
Další „jesličkovskou“ skupinou, která se na přehlídce představila, byla Dospělá embrya, vedená Janem Dvořákem. Předpokládám, že byť byl v programu psán jako tvůrce až na druhém místě za kolektivem, je hlavním autorem literárního kabaretu s názvem Zastavení zakázáno, parkování povoleno a s podtitulem Prepostmodernistická demonstrační revue s využitím veršů Josefa Hiršala. Hlavní inspirací tedy byly hojně citované i recitované jeho parafráze slavných českých básníků – Párkaři. Kabaret nepostrádal vtip a ironii, měl však rezervy v práci a temporytmem celku. I s touto výhradou však porota doporučila tento exemplář vzácné žánrové odrůdy současného amatérského jeviště do širšího výběru na Wolkrův Prostějov.
Vítězslava Šrámková
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.