AS 2001, č. 2, s. 37, Jana Štefánková.
Naposled v Teplicích.
Když jsem přijela poprvé před pěti lety na regionální kolo severočeských recitátorů do Teplic, byla jsem příjemně překvapena. Poprvé jsem se setkala s paní Miroslavou Dvořáčkovou, vedoucí oddělení kultury referátu regionálního rozvoje Okresního úřadu v Teplicích. To jsem ještě nevěděla o jejích recitačních zkušenostech, ze kterých pramení náklonnost k uměleckému přednesu dodnes. Vědoma si důležitosti prostoru pro recitátory, zvolila příjemné prostředí sálu v lázeňském domě Beethoven. Málokteré regionální kolo probíhá v tak příjemné atmosféře jako v Teplicích. Rušením okresních úřadů končí také zde regionální kolo a stěhuje se do Kulturního střediska Albis v Ústí nad Labem.
Novým uspořádáním krajů byla poznamenána i letošní přehlídka v Teplicích. Recitátoři z Liberce a okolí využili nabídky nového pořadatele regionálního kola, Domu dětí a mládeže Větrník v Liberci. A tak se v lázeňském domu Beethoven sešlo jen 20 recitátorů. I tak bylo co poslouchat. Recitátoři vybírali texty převážně z klasické literatury české i světové. Od stále oblíbeného J. Préverta jsme slyšeli Velké prádlo, Ulice de Seine, Ta láska a Výjev ze života antilop. Byl opět nejvíce zastoupeným autorem. Z českých básníků potěšil Fráňa Šrámek, Jaroslav Seifert, Václav Hrabě, Jiří Kolář a Ludvík Aškenazy. Písňové texty Vladimíra Vysockého přinesly i letos recitátorům nemalé problémy. Dvě recitátorky si popletly žánr a připravily si pro svá vystoupení divadelní monolog. Při rozborovém semináři vyšlo najevo jak mnoho recitátorů připravuje texty bez odborné rady. Z toho pak pramení elementární nedostatky ve frázování české věty, nebo nerespektování básnické formy, která interpretovi může napovědět mnoho o obsahu textu. Všem těmto problémům byl věnován rozborový seminář. Lektorka Jana Urbanová nabídla postupujícím recitátorům odborné konzultace, ve kterých by měli možnost dále na svých textech pracovat.
K lepším interpretům na přehlídce patřil Pavel Vlček. Pro svá vystoupení zvolil dva české básníky s velmi odlišnou poetikou. Zejména v Kainarově básni Laciné věci využil svého příjemně znělého hlasu. Méně již zněl v Seifertově básni Věneček z myrty když dostatečně nevyužil melodie veršů. Anežka Poljaková není v uměleckém přednesu nováčkem. I ona si vybrala pro své vystoupení z textů J. Seiferta, a to úryvek z Písně o Viktorce, vedle básně Petra Suka Podzim v Litoměřicích, věnované památce K.H. Máchy. Po zklidnění obou interpretací může dosáhnout velice slušného recitačního výkonu. Pavla Strnadová prokázala svůj vypravěčský talent v povídce Ludvíka Aškenazyho Manželství. Ve Velkém prádle J. Préverta v překladu K. Sýse by měla ještě vědoměji členit velkou textovou plochu. Miroslava Pavlisová si dala nelehký úkol v básni Egona Bondyho s názvem 10. 1. 1975. Také ona by měla dotáhnout v práci s pauzou členění textu. Soňa Herčíková ve Fulghumově textu Možná, možná ne ukázala svůj smysl pro humor a schopnost sdělit různé významové roviny. V Prévertově básni Ta láska je třeba ještě zpřesnit využití básníkovy nabídky ve formě. Největším zážitkem regionálního kola v Teplicích byly obě interpretace Anny Šafránkové. V Královně lesa Jiřího Koláře byla jasně promyšlená koncepce přesně vedená k pointě. V textu G. Apollinaira Cestovatel dokázala vytvářet obrazy životních proměn a zážitků.
Anna Šafránková se ještě představila jako zpěvačka. Den plný poezie otevřela pěti písněmi Bohuslava Martinů za klavírního doprovodu. V přestávce pro recitátory vystoupila paní Irena Víznerová s monologem Voda a mýdlo Aldo Nikolaje, za který získala ocenění v soutěži monologů severočeského kraje.
Obě vystoupení byla nejen příjemným osvěžením celého dne, ale jistě i kulturním zážitkem.
Jana Štefánková
Když jsem přijela poprvé před pěti lety na regionální kolo severočeských recitátorů do Teplic, byla jsem příjemně překvapena. Poprvé jsem se setkala s paní Miroslavou Dvořáčkovou, vedoucí oddělení kultury referátu regionálního rozvoje Okresního úřadu v Teplicích. To jsem ještě nevěděla o jejích recitačních zkušenostech, ze kterých pramení náklonnost k uměleckému přednesu dodnes. Vědoma si důležitosti prostoru pro recitátory, zvolila příjemné prostředí sálu v lázeňském domě Beethoven. Málokteré regionální kolo probíhá v tak příjemné atmosféře jako v Teplicích. Rušením okresních úřadů končí také zde regionální kolo a stěhuje se do Kulturního střediska Albis v Ústí nad Labem.
Novým uspořádáním krajů byla poznamenána i letošní přehlídka v Teplicích. Recitátoři z Liberce a okolí využili nabídky nového pořadatele regionálního kola, Domu dětí a mládeže Větrník v Liberci. A tak se v lázeňském domu Beethoven sešlo jen 20 recitátorů. I tak bylo co poslouchat. Recitátoři vybírali texty převážně z klasické literatury české i světové. Od stále oblíbeného J. Préverta jsme slyšeli Velké prádlo, Ulice de Seine, Ta láska a Výjev ze života antilop. Byl opět nejvíce zastoupeným autorem. Z českých básníků potěšil Fráňa Šrámek, Jaroslav Seifert, Václav Hrabě, Jiří Kolář a Ludvík Aškenazy. Písňové texty Vladimíra Vysockého přinesly i letos recitátorům nemalé problémy. Dvě recitátorky si popletly žánr a připravily si pro svá vystoupení divadelní monolog. Při rozborovém semináři vyšlo najevo jak mnoho recitátorů připravuje texty bez odborné rady. Z toho pak pramení elementární nedostatky ve frázování české věty, nebo nerespektování básnické formy, která interpretovi může napovědět mnoho o obsahu textu. Všem těmto problémům byl věnován rozborový seminář. Lektorka Jana Urbanová nabídla postupujícím recitátorům odborné konzultace, ve kterých by měli možnost dále na svých textech pracovat.
K lepším interpretům na přehlídce patřil Pavel Vlček. Pro svá vystoupení zvolil dva české básníky s velmi odlišnou poetikou. Zejména v Kainarově básni Laciné věci využil svého příjemně znělého hlasu. Méně již zněl v Seifertově básni Věneček z myrty když dostatečně nevyužil melodie veršů. Anežka Poljaková není v uměleckém přednesu nováčkem. I ona si vybrala pro své vystoupení z textů J. Seiferta, a to úryvek z Písně o Viktorce, vedle básně Petra Suka Podzim v Litoměřicích, věnované památce K.H. Máchy. Po zklidnění obou interpretací může dosáhnout velice slušného recitačního výkonu. Pavla Strnadová prokázala svůj vypravěčský talent v povídce Ludvíka Aškenazyho Manželství. Ve Velkém prádle J. Préverta v překladu K. Sýse by měla ještě vědoměji členit velkou textovou plochu. Miroslava Pavlisová si dala nelehký úkol v básni Egona Bondyho s názvem 10. 1. 1975. Také ona by měla dotáhnout v práci s pauzou členění textu. Soňa Herčíková ve Fulghumově textu Možná, možná ne ukázala svůj smysl pro humor a schopnost sdělit různé významové roviny. V Prévertově básni Ta láska je třeba ještě zpřesnit využití básníkovy nabídky ve formě. Největším zážitkem regionálního kola v Teplicích byly obě interpretace Anny Šafránkové. V Královně lesa Jiřího Koláře byla jasně promyšlená koncepce přesně vedená k pointě. V textu G. Apollinaira Cestovatel dokázala vytvářet obrazy životních proměn a zážitků.
Anna Šafránková se ještě představila jako zpěvačka. Den plný poezie otevřela pěti písněmi Bohuslava Martinů za klavírního doprovodu. V přestávce pro recitátory vystoupila paní Irena Víznerová s monologem Voda a mýdlo Aldo Nikolaje, za který získala ocenění v soutěži monologů severočeského kraje.
Obě vystoupení byla nejen příjemným osvěžením celého dne, ale jistě i kulturním zážitkem.
Jana Štefánková
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.