Ochotnické divadlo ve Frenštátě pod Radhoštěm
Ochotnické divadlo ve Frenštátě p. R.
- http://verejna-sprava.kr-moravskoslezsky.cz/publikace/muzeum_3_jitrenka.pdf
Významnou kapitolu v historii kulturního života města sehrálo ochotnické divadlo. Ve svých počátcích i ono souvisí s hledáním národní osobitosti, s hájením národních zájmů a s českým vlasteneckým usilováním vůbec. V menší či větší míře je toto poslání naplňováno
i dramaturgií kočujících společností a zájezdových představení profesionálních „kamenných“ divadel. Prvním projevem českého ochotnického
divadla v místě a zároveň i vystoupení národního bylo uvedení veselohry V. K. Klicpery Divotvorný klobouk a frašky se zpěvy F. E. Hoppeho Domácí čepička doktora Fausta frenštátskými ochotníky na sýpce hostince V. Ježíška na náměstí v domě č. p. 29 v roce 1836.
Na činnost divadelního spolku z let čtyřicátých a šedesátých – dokládá jej například recenze autorského a režijního uvedení frašky R. Kalluse Volby v Kocourkově v Opavském besedníku z r. 1861
„…přičiněním několika národomilovných, obětavých a schopných mužů národní ruch zmáhá. Účastenství obecenstva bylo veliké, zvlášť krásné pohlaví bylo četně zastoupeno, a dokázalo tím, že si jazyka národního a ušlechtilé zábavy více vážiti umí ...“ – navazuje od poloviny sedmdesátých let Jednota
divadelních ochotníků (od r. 1875). Výnos svých představení věnuje na školní pomůcky či na knižní fond společenské
knihovny – zcela v intencích svých stanov, z nichž vyjímáme „... pěstováním divadelního umění šlechtiti mravy a podporovati ústavy a spolky dobročinné.“
Bývalý člen herecké kočující společnosti J. A. Prokopa Prvního národního divadla pro venkov herec J. L. Turnovský mile vzpomíná na Frenštát
těch let, který navštívil s divadelní společností ředitele A. Mušky v roce 1869 – „A zažili jsme na té pouti dnů veselých a smutných v neustálém
střídání. Také jsme byli v místech, kde z naší strany buzení ducha národního naprosto již třeba nebylo. Takové místo je například Frenštát pod
Radhoštěm: občané tamější byli a jsou pokročilí v ohledu každém, vzděláním i vlastenectvím. Jakožto obchodníci s tovarem tkalcovským,
v domácích továrnách hotoveným, procestovali mnozí Frenštačané hodný kus světa a jsou také s Prahou ve stálém spojení. Tyto styky jsou na prospěch společenskému životu doma a tímto čilým životem liší se Frenštačané od občanů v městech sousedních. Vědomí národní zapustilo ve Frenštátě hluboko své kořeny a sotva se klamu v mínění, že na Moravě jest jen asi měst pět, v nichž český život národní tou měrou je domovem jako ve Frenštátě. Naše divadlo mělo v tomto městě mnoho příznivců, herci mnoho přátel. Byli to dnové utěšení, ježto jsme s národovci frenštátskými strávili.“ Jednota po roce 1885 již není aktivní, její poslání ochotnického divadla převzaly organizace a spolky v místě.
I když snahy o založení a další existenci frenštátského Sokola se datují již do sedmdesátých let minulého století (v r. 1871má 60 členů, v r. 1872 je členem Župní jednoty moravské v Brně, v roce 1873 vítají sokoli Fr. Palackého ve Frenštátě p. R., v r. 1875 má Sokol 27 členů činných a 16 přispívajících), počíná Tělocvičná jednota Sokol psát svou historii tělovýchovnou i vzdělávací v roce 1890 (předseda Emil Kostelník, náčelník R. Křenek, zapisovatel J. R. Vitásek, zpravodaj J. Felix).
Od II. Všesokolského sletu v Praze v r. 1891 se účastní všech sletů dalších. V roce 1892 přijímá Jednota společně se slovy M. Tyrše „V mysli vlast, smělost v srdci, v paži sílu“ z rukou ženy svého starosty Marie Kostelníkové sokolský prapor, o rok později je ustaven ženský odbor
Sokola, v průběhu let další – zábavní, vzdělávací, cvičitelský sbor. V roce 1906 otevírá novou budovu Sokolovny, na jejímž hřišti probíhají veřejná cvičení. Uvedením ochotnického představení operety Morduňk při měsíčku na Silvestra 1890 se počínají psát i dějiny sokolského ochotnického divadla. Navazuje na předchozí činnost Jednoty divadelních ochotníků, zřejmě s totožným členským zázemím. A obdobným sociálním porozuměním je výtěžek 400 zl. z uvedení žertovné opery I. Ilnera Kvas krále Vondry XXVI. v lednu 1891 určen pro „obecní chudinu“ a vypovídá o tíživé hospodářské a sociální situaci ve městě. A výňatek z dopisu obecní rady z r. 1891, apelující na dobročinnost spolků, naznačenou
atmosféru dokresluje: „Nouze a bída u zdejších každého zdroje výživy zbavených tkalců nabyla za příčinou nynější přísné zimy takového
vrcholu, že se oprávněně obávati jest vypuknutí epidemie a hladu ve Frenštátě.“
Repertoár sokolského divadla je samozřejmě závažnější než již výše zmíněné tituly a z nabídky uváděných inscenací do počátku I. světové
války zaznamenejme z činoher Nerudovou Prodanou lásku (1894), Tylovu báchorku Strakonický dudák (1894), Klicperův Divotvorný klobouk (1896), Kvapilova Oblaka (1904), F. X. Svobody Směry života (1909), Jiráskova Pana Johanese a Vojnarku (1911), z oper V studni V. Blodka (1903), z operet Suppého Žádný muž a tolik děvčat (1899, 1904). Z let 1911 až 1912 se v souvislosti se sokolským divadlem připomíná spoluúčinkování stolové společnosti KOS (od r. 1899). I v programovém provolání k ustavení Řemeslnické besedy z roku 1882 se zdůrazňuje práce na poli národním – „...spolek mimo otázku zájmů našich se týkajících všímati si musí i národnosti a hrdě jako takový dokázati, že není a nebude posledním v řadě bojovníků za řeč mateřskou.“ A ve stejném duchu hovoří i jednací řád zábavního odboru zmíněné besedy – „Úkolem zábavního výboru jest pořádání zábav osvěžujících ducha, přispěti ku zvelebení myšlenky národní a pokrokové.“ Dramatizace sociálního
románu J. Arbese Moderní upíři (1885), uvedená v roce pražské premiéry, je výjimečná, jinak se nabízejí převážně žertovné výstupy.
V roce 1898 jsou členy besedy tkalci ze zaniklého spolku tkalcovského (nástupce zrušeného tkalcovského cechu) a beseda je přejmenována
na Živnostensko-dělnickou jednotu.
Na půdě Křesťansko-sociálního spolku (1897- 1947), sdružujícího převážně katolické dělnictvo s posláním jeho vzdělávání, byla v roce 1910 založená Jednota Čsl. Orla. Zve návštěvnickou obec například na vánoční hru se zpěvy Svatá noc (1899), na opery Andulka (1902) a V studni (1911) R. Nejedlého a V. Blodka. Ochotnické práce se účastnil i sochař a malíř J. Knebl, např. v Zeyerově hře Radúz a Mahulena jako herec a výtvarník (tato pohádková hra byla provedena i při slavnostním otevření Orlovny v roce 1927). Další ochotnická aktivita je spojena například se studentským feriálním divadlem (fraška F. F. Šamberka Svatojánská pouť, 1891), Společností přátel hudby a zpěvu a s osobou K. Budíka, dirigenta a ředitele kůru (opera B. Smetany Prodaná nevěsta, 1897), sociálně demokratickou stranou (jednoaktovka První máj při prvních oslavách 1. máje ve městě v roce 1908, hra E. Hegnera Průboj, 1913), Dělnickou tělocvičnou jednotou (od 1910), místním odborem Národní jednoty pro východní Moravu (1902 - 1928) v Trojanovicích (např. J. Vrchlického Noc na Karlštejně, 1912) a jinými občanskými subjekty – jejich činnost překračuje rámec tohoto článku ohraničeného rokem 1914. Frenštátské ochotnické divadlo našlo přístřeší zejména v restauracích Střelnice, na Novém světě, Slavii, v Katolickém domě, od r. 1906 v Sokolovně (od r. 1921 s oponou malíře B. Bartoše).
http://verejna-sprava.kr-moravskoslezsky.cz/publikace/muzeum_3_jitrenka.pdf
- http://verejna-sprava.kr-moravskoslezsky.cz/publikace/muzeum_3_jitrenka.pdf
Významnou kapitolu v historii kulturního života města sehrálo ochotnické divadlo. Ve svých počátcích i ono souvisí s hledáním národní osobitosti, s hájením národních zájmů a s českým vlasteneckým usilováním vůbec. V menší či větší míře je toto poslání naplňováno
i dramaturgií kočujících společností a zájezdových představení profesionálních „kamenných“ divadel. Prvním projevem českého ochotnického
divadla v místě a zároveň i vystoupení národního bylo uvedení veselohry V. K. Klicpery Divotvorný klobouk a frašky se zpěvy F. E. Hoppeho Domácí čepička doktora Fausta frenštátskými ochotníky na sýpce hostince V. Ježíška na náměstí v domě č. p. 29 v roce 1836.
Na činnost divadelního spolku z let čtyřicátých a šedesátých – dokládá jej například recenze autorského a režijního uvedení frašky R. Kalluse Volby v Kocourkově v Opavském besedníku z r. 1861
„…přičiněním několika národomilovných, obětavých a schopných mužů národní ruch zmáhá. Účastenství obecenstva bylo veliké, zvlášť krásné pohlaví bylo četně zastoupeno, a dokázalo tím, že si jazyka národního a ušlechtilé zábavy více vážiti umí ...“ – navazuje od poloviny sedmdesátých let Jednota
divadelních ochotníků (od r. 1875). Výnos svých představení věnuje na školní pomůcky či na knižní fond společenské
knihovny – zcela v intencích svých stanov, z nichž vyjímáme „... pěstováním divadelního umění šlechtiti mravy a podporovati ústavy a spolky dobročinné.“
Bývalý člen herecké kočující společnosti J. A. Prokopa Prvního národního divadla pro venkov herec J. L. Turnovský mile vzpomíná na Frenštát
těch let, který navštívil s divadelní společností ředitele A. Mušky v roce 1869 – „A zažili jsme na té pouti dnů veselých a smutných v neustálém
střídání. Také jsme byli v místech, kde z naší strany buzení ducha národního naprosto již třeba nebylo. Takové místo je například Frenštát pod
Radhoštěm: občané tamější byli a jsou pokročilí v ohledu každém, vzděláním i vlastenectvím. Jakožto obchodníci s tovarem tkalcovským,
v domácích továrnách hotoveným, procestovali mnozí Frenštačané hodný kus světa a jsou také s Prahou ve stálém spojení. Tyto styky jsou na prospěch společenskému životu doma a tímto čilým životem liší se Frenštačané od občanů v městech sousedních. Vědomí národní zapustilo ve Frenštátě hluboko své kořeny a sotva se klamu v mínění, že na Moravě jest jen asi měst pět, v nichž český život národní tou měrou je domovem jako ve Frenštátě. Naše divadlo mělo v tomto městě mnoho příznivců, herci mnoho přátel. Byli to dnové utěšení, ježto jsme s národovci frenštátskými strávili.“ Jednota po roce 1885 již není aktivní, její poslání ochotnického divadla převzaly organizace a spolky v místě.
I když snahy o založení a další existenci frenštátského Sokola se datují již do sedmdesátých let minulého století (v r. 1871má 60 členů, v r. 1872 je členem Župní jednoty moravské v Brně, v roce 1873 vítají sokoli Fr. Palackého ve Frenštátě p. R., v r. 1875 má Sokol 27 členů činných a 16 přispívajících), počíná Tělocvičná jednota Sokol psát svou historii tělovýchovnou i vzdělávací v roce 1890 (předseda Emil Kostelník, náčelník R. Křenek, zapisovatel J. R. Vitásek, zpravodaj J. Felix).
Od II. Všesokolského sletu v Praze v r. 1891 se účastní všech sletů dalších. V roce 1892 přijímá Jednota společně se slovy M. Tyrše „V mysli vlast, smělost v srdci, v paži sílu“ z rukou ženy svého starosty Marie Kostelníkové sokolský prapor, o rok později je ustaven ženský odbor
Sokola, v průběhu let další – zábavní, vzdělávací, cvičitelský sbor. V roce 1906 otevírá novou budovu Sokolovny, na jejímž hřišti probíhají veřejná cvičení. Uvedením ochotnického představení operety Morduňk při měsíčku na Silvestra 1890 se počínají psát i dějiny sokolského ochotnického divadla. Navazuje na předchozí činnost Jednoty divadelních ochotníků, zřejmě s totožným členským zázemím. A obdobným sociálním porozuměním je výtěžek 400 zl. z uvedení žertovné opery I. Ilnera Kvas krále Vondry XXVI. v lednu 1891 určen pro „obecní chudinu“ a vypovídá o tíživé hospodářské a sociální situaci ve městě. A výňatek z dopisu obecní rady z r. 1891, apelující na dobročinnost spolků, naznačenou
atmosféru dokresluje: „Nouze a bída u zdejších každého zdroje výživy zbavených tkalců nabyla za příčinou nynější přísné zimy takového
vrcholu, že se oprávněně obávati jest vypuknutí epidemie a hladu ve Frenštátě.“
Repertoár sokolského divadla je samozřejmě závažnější než již výše zmíněné tituly a z nabídky uváděných inscenací do počátku I. světové
války zaznamenejme z činoher Nerudovou Prodanou lásku (1894), Tylovu báchorku Strakonický dudák (1894), Klicperův Divotvorný klobouk (1896), Kvapilova Oblaka (1904), F. X. Svobody Směry života (1909), Jiráskova Pana Johanese a Vojnarku (1911), z oper V studni V. Blodka (1903), z operet Suppého Žádný muž a tolik děvčat (1899, 1904). Z let 1911 až 1912 se v souvislosti se sokolským divadlem připomíná spoluúčinkování stolové společnosti KOS (od r. 1899). I v programovém provolání k ustavení Řemeslnické besedy z roku 1882 se zdůrazňuje práce na poli národním – „...spolek mimo otázku zájmů našich se týkajících všímati si musí i národnosti a hrdě jako takový dokázati, že není a nebude posledním v řadě bojovníků za řeč mateřskou.“ A ve stejném duchu hovoří i jednací řád zábavního odboru zmíněné besedy – „Úkolem zábavního výboru jest pořádání zábav osvěžujících ducha, přispěti ku zvelebení myšlenky národní a pokrokové.“ Dramatizace sociálního
románu J. Arbese Moderní upíři (1885), uvedená v roce pražské premiéry, je výjimečná, jinak se nabízejí převážně žertovné výstupy.
V roce 1898 jsou členy besedy tkalci ze zaniklého spolku tkalcovského (nástupce zrušeného tkalcovského cechu) a beseda je přejmenována
na Živnostensko-dělnickou jednotu.
Na půdě Křesťansko-sociálního spolku (1897- 1947), sdružujícího převážně katolické dělnictvo s posláním jeho vzdělávání, byla v roce 1910 založená Jednota Čsl. Orla. Zve návštěvnickou obec například na vánoční hru se zpěvy Svatá noc (1899), na opery Andulka (1902) a V studni (1911) R. Nejedlého a V. Blodka. Ochotnické práce se účastnil i sochař a malíř J. Knebl, např. v Zeyerově hře Radúz a Mahulena jako herec a výtvarník (tato pohádková hra byla provedena i při slavnostním otevření Orlovny v roce 1927). Další ochotnická aktivita je spojena například se studentským feriálním divadlem (fraška F. F. Šamberka Svatojánská pouť, 1891), Společností přátel hudby a zpěvu a s osobou K. Budíka, dirigenta a ředitele kůru (opera B. Smetany Prodaná nevěsta, 1897), sociálně demokratickou stranou (jednoaktovka První máj při prvních oslavách 1. máje ve městě v roce 1908, hra E. Hegnera Průboj, 1913), Dělnickou tělocvičnou jednotou (od 1910), místním odborem Národní jednoty pro východní Moravu (1902 - 1928) v Trojanovicích (např. J. Vrchlického Noc na Karlštejně, 1912) a jinými občanskými subjekty – jejich činnost překračuje rámec tohoto článku ohraničeného rokem 1914. Frenštátské ochotnické divadlo našlo přístřeší zejména v restauracích Střelnice, na Novém světě, Slavii, v Katolickém domě, od r. 1906 v Sokolovně (od r. 1921 s oponou malíře B. Bartoše).
http://verejna-sprava.kr-moravskoslezsky.cz/publikace/muzeum_3_jitrenka.pdf
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.