Břetislav Bartoš, malíř - legionář, autor Jiří Klučka. In: Hlasy muzea a archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm, 1993, č. 2.
Břetislav Bartoš
malíř – legionář
Břetislav Bartoš se narodil 7. května 1893 ve Frenštátě pod Radhoštěm v rodině malíře pokojů s výtvarnými ambicemi (po otci ducha, po matce duši – napsal F. Horečka). Zájem o kreslení a malování podporovaný ve škole i doma a příznivá atmosféra duchovního klimatu Valašska přivedly v roce 1909 šestnáctiletého Bartoše na Akademii výtvarných umění v Praze (prof. V. Bukovac, H. Schwaiger, M. Pirner). Období školních let vyplňují vedle portrétů (Rodiče, 1912) a krajiny Beskyd (Tichavská hůrka, 1913) figurální scenérie s motivy života na Valašsku převážně laděné v romanticky národopisném koloritu (Valašská koleda). Řada z nich byla vydána v reprodukcích na pohlednicích a zakonzervovala tak zejména v místě pohled na Bartošovu tvorbu právě v této poloze.
V roce 1914 absolvuje, doma ve Frenštátě p.R. spoluzakládá Kolibu, obec umělecké tvorby na Moravě, účastní se její první výstavy, kterou provází almanach Čin a slovo, vyznání výtvarníkovo a literátovo. Po vypuknutí I. světové války je povolán do rakousko-uherské armády, z bojiště na italské frontě v roce 1915 přeběhl do italského zajetí. V roce 1916 účastní se založení Československého dobrovolnické sboru v zajateckém táboře Santa Maria Capua Vetere u Neapole. Vedle známého rozměrného obrazu Za svobodu (1917), symbolu boje za československou státnost, maluje portréty a žánrové akvarely ze zajateckého prostředí (i ty jsou později vydávány jako pohlednice). Malba Zraněné Srbsko je v této expozici poprvé veřejně prezentována. Po založení Československých legií v Itálii v roce 1918 stává se jejich příslušníkem, ve stejném roce se vrací domů, do roku 1920 je činný ve vojenské službě a pracuje v Památníku odboje v Praze. Věnuje se výlučně malířské tvorbě. K dosavadnímu okruhu Bartošova zájmu o krajinu (V květu, 1922, Mandele, 1922) a portrét či figurální kompozici (Malířka M. P. K., 1919, Portrét Ferdiše Duši, Autoportrét, Já a moje žena, 1921) přistupuje tematika národnostní (Slezsko, 1919) a především sociální (Černá země, 1920, Vítkovice, 1921 a rozměrná Revoluce, 1924). V této poloze bývá vřazován do kontextu českého sociálního umění dvacátých let jako jeho výrazný představitel.
Účastní se řady výstav – Náš odboj (Praha, 1919), Koliba (Brno, 1919, 1920 a 1921), Škola a umění (Frenštát p. R., 1920), Umělecká výstava ve Frenštátě p.R. (1924), výstava v Mánesu (Praha, 1925).
V roce 1921 se žení s Helenou Tučnou, v roce 1925, již s příznaky vážného onemocnění, se stěhuje do obce Mokropsy u Prahy. V tomto období maluje idylické figurální kompozice plné harmonické vyrovnanosti (Bača a jeho milá, Návrat z pole, 1925).
28. června 1926 umírá.
Z posmrtných souborných výstav uveďme např. výstavu v Obecním domě v Praze (1931) spolu se sochami F. Úprky, v Domě umění v Ostravě (1956) spolu se sochami V. Sapíka a výstavy ve Frenštátě pod Radhoštěm v letech 1946, 1956, 1968 s názvem Za svobodu, 1973 a 1993.
Tvorbě Břetislava Bartoše byla věnována řada novinových a časopiseckých článků a katalogových studií, z knižně publikovaných prací uveďme studie jeho generačních druhů z Koliby F. Horečky Břetislav Bartoš malíř národní tradice (Moravský legionář, Brno 1928) a F. Tučného Břetislav Bartoš, malíř svého národa (K. V. U. Aleš, Brno 1935), poválečnou monografií M. Krajného Břetislav Bartoš (Profil, Ostrava 1983) a studií P. Holého Řeč symbolů a malíř Břetislav Bartoš (MaVS ve Frenštátě p.R. a Chagall v Ostravě, 2002).
Jiří Klučka, Břetislav Bartoš. In: Hlasy muzea a archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm, 2/1993.
Pro potřeby Databáze ČAD zaslala Mgr. Alena Figarová, vedoucí muzea ve Frenštátě pod Rahodštěm 4. 1. 2011
malíř – legionář
Břetislav Bartoš se narodil 7. května 1893 ve Frenštátě pod Radhoštěm v rodině malíře pokojů s výtvarnými ambicemi (po otci ducha, po matce duši – napsal F. Horečka). Zájem o kreslení a malování podporovaný ve škole i doma a příznivá atmosféra duchovního klimatu Valašska přivedly v roce 1909 šestnáctiletého Bartoše na Akademii výtvarných umění v Praze (prof. V. Bukovac, H. Schwaiger, M. Pirner). Období školních let vyplňují vedle portrétů (Rodiče, 1912) a krajiny Beskyd (Tichavská hůrka, 1913) figurální scenérie s motivy života na Valašsku převážně laděné v romanticky národopisném koloritu (Valašská koleda). Řada z nich byla vydána v reprodukcích na pohlednicích a zakonzervovala tak zejména v místě pohled na Bartošovu tvorbu právě v této poloze.
V roce 1914 absolvuje, doma ve Frenštátě p.R. spoluzakládá Kolibu, obec umělecké tvorby na Moravě, účastní se její první výstavy, kterou provází almanach Čin a slovo, vyznání výtvarníkovo a literátovo. Po vypuknutí I. světové války je povolán do rakousko-uherské armády, z bojiště na italské frontě v roce 1915 přeběhl do italského zajetí. V roce 1916 účastní se založení Československého dobrovolnické sboru v zajateckém táboře Santa Maria Capua Vetere u Neapole. Vedle známého rozměrného obrazu Za svobodu (1917), symbolu boje za československou státnost, maluje portréty a žánrové akvarely ze zajateckého prostředí (i ty jsou později vydávány jako pohlednice). Malba Zraněné Srbsko je v této expozici poprvé veřejně prezentována. Po založení Československých legií v Itálii v roce 1918 stává se jejich příslušníkem, ve stejném roce se vrací domů, do roku 1920 je činný ve vojenské službě a pracuje v Památníku odboje v Praze. Věnuje se výlučně malířské tvorbě. K dosavadnímu okruhu Bartošova zájmu o krajinu (V květu, 1922, Mandele, 1922) a portrét či figurální kompozici (Malířka M. P. K., 1919, Portrét Ferdiše Duši, Autoportrét, Já a moje žena, 1921) přistupuje tematika národnostní (Slezsko, 1919) a především sociální (Černá země, 1920, Vítkovice, 1921 a rozměrná Revoluce, 1924). V této poloze bývá vřazován do kontextu českého sociálního umění dvacátých let jako jeho výrazný představitel.
Účastní se řady výstav – Náš odboj (Praha, 1919), Koliba (Brno, 1919, 1920 a 1921), Škola a umění (Frenštát p. R., 1920), Umělecká výstava ve Frenštátě p.R. (1924), výstava v Mánesu (Praha, 1925).
V roce 1921 se žení s Helenou Tučnou, v roce 1925, již s příznaky vážného onemocnění, se stěhuje do obce Mokropsy u Prahy. V tomto období maluje idylické figurální kompozice plné harmonické vyrovnanosti (Bača a jeho milá, Návrat z pole, 1925).
28. června 1926 umírá.
Z posmrtných souborných výstav uveďme např. výstavu v Obecním domě v Praze (1931) spolu se sochami F. Úprky, v Domě umění v Ostravě (1956) spolu se sochami V. Sapíka a výstavy ve Frenštátě pod Radhoštěm v letech 1946, 1956, 1968 s názvem Za svobodu, 1973 a 1993.
Tvorbě Břetislava Bartoše byla věnována řada novinových a časopiseckých článků a katalogových studií, z knižně publikovaných prací uveďme studie jeho generačních druhů z Koliby F. Horečky Břetislav Bartoš malíř národní tradice (Moravský legionář, Brno 1928) a F. Tučného Břetislav Bartoš, malíř svého národa (K. V. U. Aleš, Brno 1935), poválečnou monografií M. Krajného Břetislav Bartoš (Profil, Ostrava 1983) a studií P. Holého Řeč symbolů a malíř Břetislav Bartoš (MaVS ve Frenštátě p.R. a Chagall v Ostravě, 2002).
Jiří Klučka, Břetislav Bartoš. In: Hlasy muzea a archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm, 2/1993.
Pro potřeby Databáze ČAD zaslala Mgr. Alena Figarová, vedoucí muzea ve Frenštátě pod Rahodštěm 4. 1. 2011
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.