AS 2001, č. 2, s. 19 - 20, Marie Kotisová.
Březen 2001 v Třešti aneb Třešťské Divadelní Jaro
II. ročník soutěžního festivalu TDJ zahájil v sobotu 17. 3. Divadelní spolek Rotunda - Znojmo hrou Eugene Ionesca KRÁL UMÍRÁ, která má v podtitulu označení absurdní drama. Divadlo, kde svět se stává gigantickým strojem ničícím člověka. Divadlo o pocitu odcizení, hluboké osamělosti a bezmocnosti. Divadlo o destrukci lidského ducha. Tato absurdní a bezradná vize světa je v Ionescově díle všudypřítomná a trvalá, stejně jako přítomnost smrti. Tolik k dramatickému textu. Přiznám se, že absurdní literaturu, ať už v jakékoli formě, raději čtu. Divadelnímu spolku Rotunda se pak bohužel nepodařilo nabídnout na jevišti víc než právě jen literaturu. Ptali jsme se, o čem že hrají: O umírání? O zkáze lidského ducha? O narcisismu? Přesto, že všichni členové DS Rotunda byli velmi dobře herecky vybaveni, nepodařilo se jim diváky zaujmout, neboť na jevišti absentovaly vztahy. Zdá se, že inscenace nebyla důsledně režijně vytvářena. Už z názvu všichni věděli, že král umírá, a ono se celé představení nakonec nic jiného nedělo než to, že král umíral. Roli Bérengera I., krále na konci životní pouti, hrál pan režisér Václav Beran sice s plným nasazením, ale jaksi sám pro sebe.
Divadelní soubor Čelakovský Strakonice uvedl PŘÍBĚHY Z DEKAMERONU podle divadelní hry Aleše Fuchse a Boccaciova Dekameronu v úpravě ing. V. Slonaře a J. Zikmunda. Skupina mladých lidí prchajících před morem se ocitne v zahradě jakéhosi opuštěného venkovského zámku. A právě zde, z touhy zbavit se strachu a pro ukrácení dlouhé chvíle počnou si vyprávět příběhy o lásce. Strakoničtí ve snaze co nejvíce vyprávění zdivadelnit, t.j. dodat mu metaforičnost, použili řadu vyjadřovacích prostředků, které však místo k obrazu směřovaly k popisu. Příkladně stínohra, která místo aby náznakem rozvinula naší představivost, supluje divadelní situace a slouží jen k ukazování lechtivých scén. Rovněž postavy nejsou vyložené. Co kdo cítí? Laura strach, ale co ostatní? Proč Pilippo, potulný komediant, o kterém se mluví jako o člověku plném optimismu, o člověku, který právě optimismem pomáhá všem strach překonávat, proč tento Pilippo je k uzoufání smutný? Takových otázek je mnoho. Strakonickým se prostě nepodařilo dát inscenaci řád. Na počátku prošly jevištěm masky a na konci opět. Ale v obou případech jak v prologu, tak v epilogu, to bylo zcela neodůvodněné.
Nakop Tyátr - Jihlava uvedl muzikálovou komedii V. Červenky a M. Smetany ŠTĚŇATA volně podle C. A. Pugeta. Inscenace, označena jako muzikál, byla vlastně pouhou hrou se zpěvy, kdy si na jeviště přicházeli vždy všichni členové souboru zazpívat. Tedy odkudsi se vynořovali a zpívali v podivně umělé až nepřirozené choreografické kreaci. Jinak jde o soubor sympatický. Parta mladých lidí, kteří se viditelně hrou na jevišti bavili, i když jaksi každý víc sám za sebe, než dohromady. Smysl slov jim občas unikal, takže zůstávaly jen repliky - vztahy tudíž silně pokulhávaly za slovy. Bylo zřejmé, že text režie zcela nevyložila, a tak místo dospívání a vyrovnávání se s prvními ataky citu, bylo nám sledovat jen žánrové obrázky ze života mladých, kteří tráví několik dnů bez dohledu rodičů. Pouze tu a tam probleskla možnost, o jakém tématu by ŠTĚŇATA mohla vypovídat. Vůbec ona základní, nelehká, ale vzrušující situace, z níž hra startuje, a to, že emoce zvaná láska může v životě Štěňat propuknout jen díky něčí smrti nebyla vůbec akceptována, a byla sdělena jako informace stejné hodnoty, jako to, co bude k snídani.
DS Luka nad Jihlavou - John Patrick: MANŽEL PRO OPALU. Divadelní soubor měl v Třešti předpremiéru. Je jistě velmi odvážné, či přesněji nešťastné, postavit nehotové dílo na startovací čáru soutěžní přehlídky. Nemohlo to skončit jinak než tím, že na jevišti nic nefungovalo kromě nápovědy. Neznalost textu způsobila velmi časté výpadky a usilovné přemýšlení nad slovy, a tak i samotným protagonistům unikal jejich význam. Jakési nedivadelní odvyprávění textu se střídalo s křečí vznikající z nejistoty. Přesto, že v předloze je mnoho nabídek divadelních situací, na jevišti se žádné neuskutečnily. Rovněž absence jakýchkoli vztahů způsobila posléze nezájem diváků. Celé představení mělo podobu špatné ilustrace textu.
DS Jiří Poděbradský Polná - Zdeněk Podskalský: LIGA PROTI NEVĚŘE. Polná si zvolila text pana Podskalského, představitele razantní lehkonohé múzy, při jehož hrách je nám vždy dopřáno se bavit. Jeho texty jsou povětšinou konverzační. To znamená, že provedení je více závislé na slovu, na jeho jevištním zpracování, respektive na umění významově intonačním, a právě toto se souboru moc nedařilo. Nedařil se ani pohyb v nefunkční scéně. Na jevišti se prostě o všem převážně jen mluvilo, ale nehrálo se tom. Na druhou stranu nutno říci, že soubor pod režijním vedením Petra Coufala udělal výrazný krok vpřed.
DS Zmatkaři Dobronín – Ó, ELIDO ... aneb JAK TO BYLO DOOPRAVDY S HERKULEM, politická travestie F. Dürrenmatta v úpravě Petra Žáka. Dobronínští si upravili a dopsali původní text, aby skrze něj ukázali neduhy v naší současné společnosti. Už to, že svou inscenací usilují o divadelní ztvárnění politické situace, je počin záslužný. V příběhu o Herkulovi, který se pokusí o očistu zcela zahnojené Elidy, jde vlastně o destrukci hrdinského mýtu. Dosud bájný Herkules bojoval s obry a nestvůrami. Nyní je postaven proti nepříteli neuchopitelnému - proti byrokracii. Ne materiální hnůj, ale hnůj v hlavách úředníků, hnůj v našich hlavách, hnůj státní mašinérie je jeho sokem. V této situaci musí samozřejmě Herkulovo úsilí skončit totálním fiaskem. Pan Žák převzal od Dürrenmatta do první poloviny svého textu pouze útržky dialogů, které doplnil vlastním příběhem. Tak vznikl až skoro kabaretní útvar, tvořený jednotlivými výstupy, propojený postavou Herkula. Druhá polovina textu Ó, ELIDO ... přebírá více motivů i více textu od Dürrenmatta, ale ve výkladu inscenace a jeho jevištním ztvárnění zůstává mnoho nejasností a nepřesností. Mnoho započatých témat, a dokonce i postav se beze zbytku vytrácí z děje, jako nakonec i sám Herkules. Rovněž některé scény se pohybují na hranici vkusu a některé nápady, byť vtipné, jako by byly navíc. Inscenace je neukončena a ve svém sdělení vyznívá jako poněkud neodůvodněná moralita. Nutno však přiznat, že Dobronínští jsou dobře herecky vybaveni a pravděpodobný režijní záměr - politická travestie - byl naplněn.
A protože Třešť na první jarní den zcela zapadla sněhem až do odříznutí od zbytku světa, končí i má lavina o Třešťském Divadelním Jaru 2001.
Marie Kotisová
II. ročník soutěžního festivalu TDJ zahájil v sobotu 17. 3. Divadelní spolek Rotunda - Znojmo hrou Eugene Ionesca KRÁL UMÍRÁ, která má v podtitulu označení absurdní drama. Divadlo, kde svět se stává gigantickým strojem ničícím člověka. Divadlo o pocitu odcizení, hluboké osamělosti a bezmocnosti. Divadlo o destrukci lidského ducha. Tato absurdní a bezradná vize světa je v Ionescově díle všudypřítomná a trvalá, stejně jako přítomnost smrti. Tolik k dramatickému textu. Přiznám se, že absurdní literaturu, ať už v jakékoli formě, raději čtu. Divadelnímu spolku Rotunda se pak bohužel nepodařilo nabídnout na jevišti víc než právě jen literaturu. Ptali jsme se, o čem že hrají: O umírání? O zkáze lidského ducha? O narcisismu? Přesto, že všichni členové DS Rotunda byli velmi dobře herecky vybaveni, nepodařilo se jim diváky zaujmout, neboť na jevišti absentovaly vztahy. Zdá se, že inscenace nebyla důsledně režijně vytvářena. Už z názvu všichni věděli, že král umírá, a ono se celé představení nakonec nic jiného nedělo než to, že král umíral. Roli Bérengera I., krále na konci životní pouti, hrál pan režisér Václav Beran sice s plným nasazením, ale jaksi sám pro sebe.
Divadelní soubor Čelakovský Strakonice uvedl PŘÍBĚHY Z DEKAMERONU podle divadelní hry Aleše Fuchse a Boccaciova Dekameronu v úpravě ing. V. Slonaře a J. Zikmunda. Skupina mladých lidí prchajících před morem se ocitne v zahradě jakéhosi opuštěného venkovského zámku. A právě zde, z touhy zbavit se strachu a pro ukrácení dlouhé chvíle počnou si vyprávět příběhy o lásce. Strakoničtí ve snaze co nejvíce vyprávění zdivadelnit, t.j. dodat mu metaforičnost, použili řadu vyjadřovacích prostředků, které však místo k obrazu směřovaly k popisu. Příkladně stínohra, která místo aby náznakem rozvinula naší představivost, supluje divadelní situace a slouží jen k ukazování lechtivých scén. Rovněž postavy nejsou vyložené. Co kdo cítí? Laura strach, ale co ostatní? Proč Pilippo, potulný komediant, o kterém se mluví jako o člověku plném optimismu, o člověku, který právě optimismem pomáhá všem strach překonávat, proč tento Pilippo je k uzoufání smutný? Takových otázek je mnoho. Strakonickým se prostě nepodařilo dát inscenaci řád. Na počátku prošly jevištěm masky a na konci opět. Ale v obou případech jak v prologu, tak v epilogu, to bylo zcela neodůvodněné.
Nakop Tyátr - Jihlava uvedl muzikálovou komedii V. Červenky a M. Smetany ŠTĚŇATA volně podle C. A. Pugeta. Inscenace, označena jako muzikál, byla vlastně pouhou hrou se zpěvy, kdy si na jeviště přicházeli vždy všichni členové souboru zazpívat. Tedy odkudsi se vynořovali a zpívali v podivně umělé až nepřirozené choreografické kreaci. Jinak jde o soubor sympatický. Parta mladých lidí, kteří se viditelně hrou na jevišti bavili, i když jaksi každý víc sám za sebe, než dohromady. Smysl slov jim občas unikal, takže zůstávaly jen repliky - vztahy tudíž silně pokulhávaly za slovy. Bylo zřejmé, že text režie zcela nevyložila, a tak místo dospívání a vyrovnávání se s prvními ataky citu, bylo nám sledovat jen žánrové obrázky ze života mladých, kteří tráví několik dnů bez dohledu rodičů. Pouze tu a tam probleskla možnost, o jakém tématu by ŠTĚŇATA mohla vypovídat. Vůbec ona základní, nelehká, ale vzrušující situace, z níž hra startuje, a to, že emoce zvaná láska může v životě Štěňat propuknout jen díky něčí smrti nebyla vůbec akceptována, a byla sdělena jako informace stejné hodnoty, jako to, co bude k snídani.
DS Luka nad Jihlavou - John Patrick: MANŽEL PRO OPALU. Divadelní soubor měl v Třešti předpremiéru. Je jistě velmi odvážné, či přesněji nešťastné, postavit nehotové dílo na startovací čáru soutěžní přehlídky. Nemohlo to skončit jinak než tím, že na jevišti nic nefungovalo kromě nápovědy. Neznalost textu způsobila velmi časté výpadky a usilovné přemýšlení nad slovy, a tak i samotným protagonistům unikal jejich význam. Jakési nedivadelní odvyprávění textu se střídalo s křečí vznikající z nejistoty. Přesto, že v předloze je mnoho nabídek divadelních situací, na jevišti se žádné neuskutečnily. Rovněž absence jakýchkoli vztahů způsobila posléze nezájem diváků. Celé představení mělo podobu špatné ilustrace textu.
DS Jiří Poděbradský Polná - Zdeněk Podskalský: LIGA PROTI NEVĚŘE. Polná si zvolila text pana Podskalského, představitele razantní lehkonohé múzy, při jehož hrách je nám vždy dopřáno se bavit. Jeho texty jsou povětšinou konverzační. To znamená, že provedení je více závislé na slovu, na jeho jevištním zpracování, respektive na umění významově intonačním, a právě toto se souboru moc nedařilo. Nedařil se ani pohyb v nefunkční scéně. Na jevišti se prostě o všem převážně jen mluvilo, ale nehrálo se tom. Na druhou stranu nutno říci, že soubor pod režijním vedením Petra Coufala udělal výrazný krok vpřed.
DS Zmatkaři Dobronín – Ó, ELIDO ... aneb JAK TO BYLO DOOPRAVDY S HERKULEM, politická travestie F. Dürrenmatta v úpravě Petra Žáka. Dobronínští si upravili a dopsali původní text, aby skrze něj ukázali neduhy v naší současné společnosti. Už to, že svou inscenací usilují o divadelní ztvárnění politické situace, je počin záslužný. V příběhu o Herkulovi, který se pokusí o očistu zcela zahnojené Elidy, jde vlastně o destrukci hrdinského mýtu. Dosud bájný Herkules bojoval s obry a nestvůrami. Nyní je postaven proti nepříteli neuchopitelnému - proti byrokracii. Ne materiální hnůj, ale hnůj v hlavách úředníků, hnůj v našich hlavách, hnůj státní mašinérie je jeho sokem. V této situaci musí samozřejmě Herkulovo úsilí skončit totálním fiaskem. Pan Žák převzal od Dürrenmatta do první poloviny svého textu pouze útržky dialogů, které doplnil vlastním příběhem. Tak vznikl až skoro kabaretní útvar, tvořený jednotlivými výstupy, propojený postavou Herkula. Druhá polovina textu Ó, ELIDO ... přebírá více motivů i více textu od Dürrenmatta, ale ve výkladu inscenace a jeho jevištním ztvárnění zůstává mnoho nejasností a nepřesností. Mnoho započatých témat, a dokonce i postav se beze zbytku vytrácí z děje, jako nakonec i sám Herkules. Rovněž některé scény se pohybují na hranici vkusu a některé nápady, byť vtipné, jako by byly navíc. Inscenace je neukončena a ve svém sdělení vyznívá jako poněkud neodůvodněná moralita. Nutno však přiznat, že Dobronínští jsou dobře herecky vybaveni a pravděpodobný režijní záměr - politická travestie - byl naplněn.
A protože Třešť na první jarní den zcela zapadla sněhem až do odříznutí od zbytku světa, končí i má lavina o Třešťském Divadelním Jaru 2001.
Marie Kotisová
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.