Dubských, loutkářský rod: Dubská Alice, heslo in Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 358-361

ROD DUBSKÝCH
Autor textu: doc. Alice Dubská
Oponu pro jihočeského loutkáře Josefa Dubského namaloval v roce 1937 Jindřich Boška z Vlachova Březí.

Loutkářský rod Dubských patří k nejstarším a nejznámějším českým loutkářským
dynastiím. Jako první bývá připomínán Václav Dubský, předvádějící
stínohry v roce 1787, a Josef Dubský z Malé Chýšky, který hrál loutkové divadlo
již v roce 1796. V první polovině 19. století působilo v Čechách již více loutkářů
Dubských, kteří patřili k různým skupinám tohoto rozvětveného rodu.
Nejznámějším loutkářem vltavskotýnské větvě byl Tomáš Dubský (1874–1965).
Řada loutkářů, vzájemně spřízněných pocházela z Kaňku u Kutné Hory. Patřil
k ním i známý a oblíbený loutkář Prokop Dubský (1855–1921), působící
v Českých Budějovicích a okolí. Byl synem loutkáře Václava Dubského
a k jeho příbuzným patřili zřejmě i loutkáři Jan Dubský (narozen asi 1771),
jeho syn Jan Dubský ml. (asi 1806) a Josef Dubský (všichni z Kaňku u Kutné
Hory), kteří provozovali loutkové divadlo v první polovině 19. století. Z této
kaňkovské větve pocházel pravděpodobně i loutkář Josef Dubský, jenž již
v roce 1874 působil na Slovensku, kde se usadil a kde jeho potomci hráli
loutkové divadlo až do druhé poloviny 20. století.

JOSEF DUBSKÝ
Z archivních dokladů víme, že v různých časových obdobích a někdy
i souběžně hrálo loutkové divadla několik Josefů, Václavů či Františků
Dubských, ta křestní jména se v tomto rodě často opakovala a je někdy téměř
nemožné je identifikovat. Josef Dubský, majitel zde prezentované opony, patřil
zřejmě k loutkářům Dubským pocházejícím z Kaňku u Kutné Hory a působil
v první polovině 20. století. Jindřich Boška, malíř dekorací a opon, se zmiňuje
o dekoracích, které dělal pro Josefa Dubského v roce 1925 a 1928 a také
o oponě, kterou pro něho maloval v roce 1937.

• Roh hojnosti a andílci se symboly hudby a divadla, 420 x 225 cm, bližší
údaje nejsou známy.
• Národní muzeum, divadelní oddělení, výtvarná sbírka, i. č. H6p2075-51
~ JINDŘICH BOŠKA viz s. 369

TOMÁŠ DUBSKÝ
Tomáš pocházel z vltavskotýnské větve loutkářského rodu Dubských. Mezi
svými předky měl dva Matěje, kteří v podstatě určili jeho životní dráhu. Prvním
byl jeho děd Matěj Dubský (narozen 1769) z Mirovic, později usídlený
v Podhájí, který se živil kramářstvím a také loutkovým divadlem. Druhým
Matějem v jeho rodokmenu byl děd jeho matky Albíny Eleonory (1831–1876),
Matěj Kopecký, jeden z nejvýznamnějších českých loutkářů 19. století.
Tomáš Dubský se narodil v roce 1874 ve Dřítni u Týna nad Vltavou na jedné
z loutkářských štací svého otce Antonína Dubského (1822–1919). Sotva dvouletý
ztratil matku, měl však štěstí, s láskou ho vychovala jeho nevlastní matka Anna
Kočková. Otci, který loutkařil zejména na Písecku, Strakonicku a Blatensku,
pomáhal podle svých možností již jako malý kluk, od třinácti let už také mluvil
některé role. Po smrti nevlastní matky v roce 1889, kdy otec propadl apatii,
musel sám živit rodinu. Krátce se přidružil k strýci loutkáři Tomáši Kopeckému
a u něho v podstatě uzavřel svá učňovská léta. Po skončení vojenské služby
(1895) si pořídil nové velké divadlo, u Jindřicha Bošky z Vlachova Březí si dal
namalovat nové dekorace a začal hrát samostatně. Pomáhala mu manželka
Božena (1879–1940), dcera jihočeského loutkáře Antonína Lagrona. Loutky
zděděné po otci později prodal Sokolu v Týně nad Vltavou a znovu si vybudoval
nové divadlo s většími loutkami a modernějším vybavením. Hrál rodinné
varianty nejstarších her českých loutkářů – Doktora Fausta, Herkula, Jenovefu,
Dona Šajna, Posvícení v Hudicích i hry o udatných rytířích a krutých loupežnících.
Měl vyhraněné vlastenecké cítění, a proto s oblibou uváděl hry z české
historie (Jiří Poděbradský, Král Václav IV. ad.). V jeho činnosti se spojoval silný
vliv rodinné tradice s vlastním hereckým nadáním a výraznou snahou uspokojit
publikum. Jako jeden z mála tehdejších loutkářů také aktualizoval tradiční
repertoár. Ve svých vzpomínkách Cesty, které nekončily, jež diktoval své dceři,
uvádí, že si také sám upravoval některé hry J. K. Tyla. Později se snažila
o rozšíření repertoáru i dcera Božena (zdramatizovala např. Babičku
B. Němcové), která mu v závěru jeho loutkářské činnosti pomáhala. Roku 1934
se trvale usídlil v Hluboké nad Vltavou, později za okupace, když mu Němci
zrekvírovali koně i maringotky, působil zejména v blízkém okolí. Navzdory
vysokému věku se loutkového divadla nevzdával ani po válce. V padesátých
letech, kdy byla situace pro lidové loutkáře likvidační, hrával už jen
příležitostně. Bylo mu devadesát let, když ještě zahrál pro štáb italské televize
Posvícení v Hudlicích, a prokázal tak své herecké mistrovství. Zemřel v roce 1965.

Defilé alegorických postav je zobrazeno na oponě neznámého autora užívané loutkářem Tomášem Dubským.

• Opona je dvoustranná. Na jedné straně je zobrazeno defilé alegorických postav, na
druhé straně Hradčany. Je součástí výtvarné sbírky divadelního oddělení Národního
muzea, i. č. H6p10/68.
> Dubská, Alice: Dvě století českého loutkářství. Praha, AMU 2004, s. 132 a n.
÷ Originál vystaven jako součást putovní výstavy Muzea českého amatérského divadla,
uspořádané v Muzeu loutky a cirkusu v Prachaticích, 2008

FRANTIŠEK DUBSKÝ
Opona loutkáře Františka Dubského, autor neznámý
• Olejomalba na plátně, 300 x 132 cm, na originálních tyčích.
• Národní muzeum, divadelní oddělení, výtvarná sbírka,