Praha, Říše loutek: Jan Novák: heslo in Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 342-343
PRAHA, Říše loutek
Divadélko V říši loutek působilo v letech 1920 až 1928 v Bubenči, kde hrálo v bývalé školní kapli měšťanské školy ve Sládkově ulici pod vedením sochaře Vojty Suchardy, autora loutek, a malířky Anny Suchardové-Brichové, autorky výpravy a kostýmů.
Uvedením Strakonického dudáka J. K. Tyla zahájil soubor pod pozměněným názvem Říše loutek v roce 1928 svou činnost v nové budově Ústřední městské knihovny.
Říše loutek se stala reprezentativní loutkovou scénou, na přelomu dvacátých a třicátých let minulého
století se o ní psalo jako o nejmodernějším loutkovém divadle na světě. Oceňována byla především výtvarná stránka
jejích inscenací, ale i dramaturgie a režie přinesly řadu významných podnětů. Hrálo se převážně marionetami.
Od konce čtyřicátých let se na repertoáru objevovaly stále častěji i maňáskové, později také javajkové inscenace.
Kvalita herecké složky Říše loutek se stala příslovečnou, zejména díky novým podnětům Suchardových pokračovatelů
Bohumíra Koubka a Hany Zezulové. Říše loutek hraje bez přerušení dodnes a je považována za strážce české
marionetářské tradice.
Divácké prostory Říše loutek jsou vytvořeny ve stylu art deco. Zlacený rám jevištního otvoru je obklopen umělým
mramorem, v popředí je decentní rám orchestřiště, pojednaný tmavým intarzovaným dřevem. Stejně je řešena
i předprseň balkonu, zdobená třemi zlacenými reliéfy Vojty Suchardy, znázorňujícími zpěvohru, pohádku a komedii.
Jan Novák
Hlavní opona Říše loutek je dokonalou součástí hlediště. Navrhla a provedla ji členka souboru, dcera principálské dvojice Anna Suchardová ml. Opona je dvoudílná, shrnovací do stran. Vyrobena je z tmavohnědého dyftýnu, ve spodní části je zdobena leptaným ornamentem ve stylu art deco.
Rozměr jednoho dílu je 270 x 265 cm. Opona sloužila do roku 2005, kdy Eva Ovečková a Dana Mašková vytvořily z tmavohnědého dyftýnu repliku. Opona s původním dekorem je uložena v divadelním depozitáři.
ANNA SUCHARDOVÁ-BRICHOVÁ (1883
Blatná – 1944 Praha) byla malířkou a divadelní
výtvarnicí. Studovala na pražské
UMPRUM a u F. Engelmüllera. V roce
1908 se provdala za sochaře Vojtěcha
Suchardu. Pro Říši loutek vytvářela kostýmy
a dekorace, jež svou stylizací překonaly
panující popisný realismus a výrazně
ovlivnily českou loutkářskou scénografii
první poloviny 20. století. Psala hry, příležitostně
režírovala a v divadelním orchestru
hrála na housle. Vydala Album divadelních
krojů (1928) a přednášela divadelníkům
o kostýmování loutek. Pro její malířskou
tvorbu jsou typické malby na skle a snové
olejomalby.
ANNA PODZEMNÁ-SUCHARDOVÁ (1909
Praha – 1996 Praha), dcera Vojtěcha
a Anny Suchardových byla všestrannou
umělkyní, jejíž dílo sahá od oceňovaných
poštovních známek až k monumentálním
realizacím pro architekturu. Studovala
UMPRUM a AVU v Praze (A. Hofbainer,
M. Švabinský). Od dětských let se podílela
na činnosti Říše loutek – nejdříve jako
mluvič a vodič loutek, později především
jako scénograf a propagační grafik (plakáty,
programy). Pro scénu v Městské knihovně
vytvořila oponu a vitráž s motivem
Kašpárka, která byla umístěna nad vchodem
do divadla.
Oponu vytvořil Bohumír Koubek pro inscenaci Don Šajn aneb Zrcadlo zločinné mladosti, kterou v režii Jana Nováka
uvedla Říše loutek v roce 1977. Inscenace byla hrána marionetami na drátech v klasickém kukátku. Děj uváděla
a komentovala trojice živých herců na forbíně. Z toho důvodu byla i forbína a proscénium (včetně opony) výtvarně
řešena v naivistickém stylu celé inscenace.
Za Dona Šajna získala Říše loutek mnohá ocenění a hrála ho celkem čtyřiatřicetkát pro dospělé obecenstvo nejen na domácí scéně
a festivalech, ale i na zájezdech v Německu a ve Francii.
• Opona malovaná na plátně, rozměr
400 x 140 cm, se natáčela na lešenářskou trubku. Byla zničena při povodni v roce 2002.
BOHUMÍR KOUBEK (1931 v Březových
Horách u Příbrami). Absolvoval řezbářskou
speciálku Státní ústřední školy bytového
průmyslu (1949) a užitou plastiku studoval
(1949–1954) u prof. Josefa Wágnera na
pražské UMPRUM. Od roku 1946 je členem
divadla Říše loutek v Praze, v letech
1957–1971 byl jejím uměleckým
vedoucím. Vytvořil pro ni čtyřiatřicet
výprav, ke všem realizoval i loutky, někdy
včetně kostýmů. V Říši loutek se uplatnil
i jako vodič loutek a mluvič – zejména
charakterních a komických rolí – a patří
k jejím kmenovým režisérům.
Spolupracuje také s dalšími pražskými
loutkovými divadly, Jiskrou a Zvonečkem.
Koubkova sochařská tvorba je často
inspirována loutkami.
Divadélko V říši loutek působilo v letech 1920 až 1928 v Bubenči, kde hrálo v bývalé školní kapli měšťanské školy ve Sládkově ulici pod vedením sochaře Vojty Suchardy, autora loutek, a malířky Anny Suchardové-Brichové, autorky výpravy a kostýmů.
Uvedením Strakonického dudáka J. K. Tyla zahájil soubor pod pozměněným názvem Říše loutek v roce 1928 svou činnost v nové budově Ústřední městské knihovny.
Říše loutek se stala reprezentativní loutkovou scénou, na přelomu dvacátých a třicátých let minulého
století se o ní psalo jako o nejmodernějším loutkovém divadle na světě. Oceňována byla především výtvarná stránka
jejích inscenací, ale i dramaturgie a režie přinesly řadu významných podnětů. Hrálo se převážně marionetami.
Od konce čtyřicátých let se na repertoáru objevovaly stále častěji i maňáskové, později také javajkové inscenace.
Kvalita herecké složky Říše loutek se stala příslovečnou, zejména díky novým podnětům Suchardových pokračovatelů
Bohumíra Koubka a Hany Zezulové. Říše loutek hraje bez přerušení dodnes a je považována za strážce české
marionetářské tradice.
Divácké prostory Říše loutek jsou vytvořeny ve stylu art deco. Zlacený rám jevištního otvoru je obklopen umělým
mramorem, v popředí je decentní rám orchestřiště, pojednaný tmavým intarzovaným dřevem. Stejně je řešena
i předprseň balkonu, zdobená třemi zlacenými reliéfy Vojty Suchardy, znázorňujícími zpěvohru, pohádku a komedii.
Jan Novák
Hlavní opona Říše loutek je dokonalou součástí hlediště. Navrhla a provedla ji členka souboru, dcera principálské dvojice Anna Suchardová ml. Opona je dvoudílná, shrnovací do stran. Vyrobena je z tmavohnědého dyftýnu, ve spodní části je zdobena leptaným ornamentem ve stylu art deco.
Rozměr jednoho dílu je 270 x 265 cm. Opona sloužila do roku 2005, kdy Eva Ovečková a Dana Mašková vytvořily z tmavohnědého dyftýnu repliku. Opona s původním dekorem je uložena v divadelním depozitáři.
ANNA SUCHARDOVÁ-BRICHOVÁ (1883
Blatná – 1944 Praha) byla malířkou a divadelní
výtvarnicí. Studovala na pražské
UMPRUM a u F. Engelmüllera. V roce
1908 se provdala za sochaře Vojtěcha
Suchardu. Pro Říši loutek vytvářela kostýmy
a dekorace, jež svou stylizací překonaly
panující popisný realismus a výrazně
ovlivnily českou loutkářskou scénografii
první poloviny 20. století. Psala hry, příležitostně
režírovala a v divadelním orchestru
hrála na housle. Vydala Album divadelních
krojů (1928) a přednášela divadelníkům
o kostýmování loutek. Pro její malířskou
tvorbu jsou typické malby na skle a snové
olejomalby.
ANNA PODZEMNÁ-SUCHARDOVÁ (1909
Praha – 1996 Praha), dcera Vojtěcha
a Anny Suchardových byla všestrannou
umělkyní, jejíž dílo sahá od oceňovaných
poštovních známek až k monumentálním
realizacím pro architekturu. Studovala
UMPRUM a AVU v Praze (A. Hofbainer,
M. Švabinský). Od dětských let se podílela
na činnosti Říše loutek – nejdříve jako
mluvič a vodič loutek, později především
jako scénograf a propagační grafik (plakáty,
programy). Pro scénu v Městské knihovně
vytvořila oponu a vitráž s motivem
Kašpárka, která byla umístěna nad vchodem
do divadla.
Oponu vytvořil Bohumír Koubek pro inscenaci Don Šajn aneb Zrcadlo zločinné mladosti, kterou v režii Jana Nováka
uvedla Říše loutek v roce 1977. Inscenace byla hrána marionetami na drátech v klasickém kukátku. Děj uváděla
a komentovala trojice živých herců na forbíně. Z toho důvodu byla i forbína a proscénium (včetně opony) výtvarně
řešena v naivistickém stylu celé inscenace.
Za Dona Šajna získala Říše loutek mnohá ocenění a hrála ho celkem čtyřiatřicetkát pro dospělé obecenstvo nejen na domácí scéně
a festivalech, ale i na zájezdech v Německu a ve Francii.
• Opona malovaná na plátně, rozměr
400 x 140 cm, se natáčela na lešenářskou trubku. Byla zničena při povodni v roce 2002.
BOHUMÍR KOUBEK (1931 v Březových
Horách u Příbrami). Absolvoval řezbářskou
speciálku Státní ústřední školy bytového
průmyslu (1949) a užitou plastiku studoval
(1949–1954) u prof. Josefa Wágnera na
pražské UMPRUM. Od roku 1946 je členem
divadla Říše loutek v Praze, v letech
1957–1971 byl jejím uměleckým
vedoucím. Vytvořil pro ni čtyřiatřicet
výprav, ke všem realizoval i loutky, někdy
včetně kostýmů. V Říši loutek se uplatnil
i jako vodič loutek a mluvič – zejména
charakterních a komických rolí – a patří
k jejím kmenovým režisérům.
Spolupracuje také s dalšími pražskými
loutkovými divadly, Jiskrou a Zvonečkem.
Koubkova sochařská tvorba je často
inspirována loutkami.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.