Hronov: heslo in Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 222-223
HRONOV, okres Náchod
„Hlavní město českých ochotníků“, jak je na oponě z roku 1847 zachytil Antonín Knahl, zakladatel ochotnického divadla v Hronově.
Všechny ty divadelní malby vidím i dnes, lesnatou krajinu s břízou v popředí a se zámkem v pozadí, pak ulice města, šedivý pokoj a Hronov na přední oponě. Hronov jak tenkrát vypadal, většinou roubený, bez továrních komínů, idylický pod lesnatými vrchy.
Alois Jirásek: Z mých pamětí
Opona Antonína Knahla pro divadlo v Hronově čerpá svůj účin z věcně vyjádřeného sepětí krajiny s dominantami domů. Pole, zalesněný vrch a obloha jako pevný rámec městské scenérie dokládají, že lidská obydlí spolu s okolní přírodou tvoří srostlici a harmonický akord. Jistá pokleslost výtvarného sdělení odpovídá konvencím, které tehdy považovalo za svou normu ochotnické divadlo, jemuž opona sloužila.
Milan Uhde
Je zajímavé, že si Antonín Knahl pro oponu nezvolil výjev z českých nebo slovanských dějin, ale obraz svého města. Kolikrát asi musel se skicářem vystoupit po svahu kopce nad Zbečníkem, odkud nejspíš obraz koncipoval. Pohled odtud zahrnul všechny tehdy významné budovy: kostel se zvonicí, novou i starou faru, pozdější školu, mlýn, hostinec U Krůčků, Vlachův dům a pravděpodobně Knahlův domek a v blízkosti stojící příští rodný domek Aloise Jiráska. V popředí je řeka Metuje a obloukový most přes ni v blízkosti mlýna. Podivnou smyčku tvoří dvě polní cesty vystupující od kostela vzhůru na kopec, kterému se podnes říká Na farách. Velký lán polí napravo od pravé cesty je dnes novým městským hřbitovem. V místě, kde se cesty zase setkají, malíř nakreslil již tehdy stojící dřevěný křížek. Dnes je kamenný a traduje se, že tam na lavičce s oblibou sedával Alois Jirásek. Na oponě je Hronov obklopen i mnohými lány obdělaných polí, protože většina místních občanů se tehdy živila zemědělstvím. Podél cest jsou aleje ovocných stromů a zahrady. V okolí Hronova byly i rozsáhlé lesy osobitých názvů,
které se povětšině zachovaly až do našich časů: Kleprlíkova hora, Kocournice, Na praseti… Kopce na modrém horizontu jsou již hory hraniční, napravo na ně navazují Orlické hory.
O tomto „ryze českém koutu“ napsal Alois Jirásek mnohé povídky a romány. Jako inspirace mu možná sloužila i divadelní opona namalovaná pro hronovské divadelní nadšence v roce 1847. Nevíme, kolik jejich představení otvírala, ale prokazatelně stála u zrodu spolku hronovských ochotníků a jejich divadelní činnosti, která vytvořila nejsilnější tradici Hronova. Potomci těchto lidí později postavili Jiráskovo divadlo, místo jednoho z nejstarších festivalů divadelních amatérů v Evropě.
Historická opona Antonína Knahla má rozměry 500 x 300 cm, je namalována na ztuženém, režném plátně a dodnes je vystavována v Jiráskově muzeu v Hronově.
Miroslav Houštěk
ANTONÍN KNAHL (1801 – 1883), zakladatel ochotnického divadla v Hronově, pocházel z rodiny místního kantora a v Praze se vyučil hodinářem. S hronovskými ochotníky v březnu 1827 uvedl jednoaktovku J. N. Štěpánka Berounské koláče. Následovalo vyšetřování, protože ochotníci neměli vrchnostenské povolení. Příběh lásky Antonína Knahla a pokřtěné židovky Justíny Pickové zpracoval v kronice U nás Alois Jirásek (postava Kaliny). Jejich synem byl hudební skladatel Jan Křtitel Knahl.
„Hlavní město českých ochotníků“, jak je na oponě z roku 1847 zachytil Antonín Knahl, zakladatel ochotnického divadla v Hronově.
Všechny ty divadelní malby vidím i dnes, lesnatou krajinu s břízou v popředí a se zámkem v pozadí, pak ulice města, šedivý pokoj a Hronov na přední oponě. Hronov jak tenkrát vypadal, většinou roubený, bez továrních komínů, idylický pod lesnatými vrchy.
Alois Jirásek: Z mých pamětí
Opona Antonína Knahla pro divadlo v Hronově čerpá svůj účin z věcně vyjádřeného sepětí krajiny s dominantami domů. Pole, zalesněný vrch a obloha jako pevný rámec městské scenérie dokládají, že lidská obydlí spolu s okolní přírodou tvoří srostlici a harmonický akord. Jistá pokleslost výtvarného sdělení odpovídá konvencím, které tehdy považovalo za svou normu ochotnické divadlo, jemuž opona sloužila.
Milan Uhde
Je zajímavé, že si Antonín Knahl pro oponu nezvolil výjev z českých nebo slovanských dějin, ale obraz svého města. Kolikrát asi musel se skicářem vystoupit po svahu kopce nad Zbečníkem, odkud nejspíš obraz koncipoval. Pohled odtud zahrnul všechny tehdy významné budovy: kostel se zvonicí, novou i starou faru, pozdější školu, mlýn, hostinec U Krůčků, Vlachův dům a pravděpodobně Knahlův domek a v blízkosti stojící příští rodný domek Aloise Jiráska. V popředí je řeka Metuje a obloukový most přes ni v blízkosti mlýna. Podivnou smyčku tvoří dvě polní cesty vystupující od kostela vzhůru na kopec, kterému se podnes říká Na farách. Velký lán polí napravo od pravé cesty je dnes novým městským hřbitovem. V místě, kde se cesty zase setkají, malíř nakreslil již tehdy stojící dřevěný křížek. Dnes je kamenný a traduje se, že tam na lavičce s oblibou sedával Alois Jirásek. Na oponě je Hronov obklopen i mnohými lány obdělaných polí, protože většina místních občanů se tehdy živila zemědělstvím. Podél cest jsou aleje ovocných stromů a zahrady. V okolí Hronova byly i rozsáhlé lesy osobitých názvů,
které se povětšině zachovaly až do našich časů: Kleprlíkova hora, Kocournice, Na praseti… Kopce na modrém horizontu jsou již hory hraniční, napravo na ně navazují Orlické hory.
O tomto „ryze českém koutu“ napsal Alois Jirásek mnohé povídky a romány. Jako inspirace mu možná sloužila i divadelní opona namalovaná pro hronovské divadelní nadšence v roce 1847. Nevíme, kolik jejich představení otvírala, ale prokazatelně stála u zrodu spolku hronovských ochotníků a jejich divadelní činnosti, která vytvořila nejsilnější tradici Hronova. Potomci těchto lidí později postavili Jiráskovo divadlo, místo jednoho z nejstarších festivalů divadelních amatérů v Evropě.
Historická opona Antonína Knahla má rozměry 500 x 300 cm, je namalována na ztuženém, režném plátně a dodnes je vystavována v Jiráskově muzeu v Hronově.
Miroslav Houštěk
ANTONÍN KNAHL (1801 – 1883), zakladatel ochotnického divadla v Hronově, pocházel z rodiny místního kantora a v Praze se vyučil hodinářem. S hronovskými ochotníky v březnu 1827 uvedl jednoaktovku J. N. Štěpánka Berounské koláče. Následovalo vyšetřování, protože ochotníci neměli vrchnostenské povolení. Příběh lásky Antonína Knahla a pokřtěné židovky Justíny Pickové zpracoval v kronice U nás Alois Jirásek (postava Kaliny). Jejich synem byl hudební skladatel Jan Křtitel Knahl.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.