Hradec Králové: heslo in Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 218 -219
HRADEC KRÁLOVÉ
Jedna z nejstarších zachovaných opon – Pohled na Hradec Králové z roku 1838,
dílo Tobiáše Mössnera – je uložena v Muzeu východních Čech v Hradci Králové.
Hradec Králové 1838: Staré město na nepatrném kopečku uprostřed roviny bylo sevřeno pevnostními hradbami, žila tu dominující, německy mluvící vlivná menšina úředníků a důstojníků a potom česká většina. Nicméně ta menšina dlouho určovala ráz města – mluvilo se o něm jako o německém Hradci s českým obyvatelstvem – a byla to ona, která si v roce 1796 zřídila prostor pro svá ochotnická představení v domě U zlatého orla. Česká většina ovšem počátkem třetího desetiletí počala být velmi čilá. Její jádro již celé desetiletí tvořily čtyři osobnosti: tiskař Jan František Pospíšil, Josef Ziegler, vyučující české řeči v semináři, a dva profesoři na gymnáziu: Josef Chmela, a především Václav Kliment Klicpera.
Veduta na hradecké oponě neříká nic o velkolepém, skoro zázračném vzepětí velkého českého dramatika, jenž své dílo tvořil za podmínek až neuvěřitelných. Ve městě, kde neměl věru na růžích ustláno, kde mu na čas zakázali provozovat ochotnické divadlo a hlavně: kde napsal drtivou většinu svých textů, které si vydával u Pospíšila nákladem vlastním, si jejich divadelní působivost a kvalitu mohl v nejlepším případě ověřit na ochotnickém představení.
Jan Císař
Ochotnické divadlo v Hradci Králové bylo snad jediné v naší zemi, pro něž namaloval oponu scénograf pražského Stavovského divadla malíř Tobiáš Mössner. Stalo se tak v roce 1838 zřejmě proto, že jej pro tuto práci získal Václav Kliment Klicpera, profesor zdejšího gymnázia i dramatik a režisér ochotníků. Nedokáži si totiž představit, že by se osobně a možná i přátelsky neznal se scénografem scény, která uváděla i některé jeho hry. Pro Mössnera taková opona ostatně nemohla být problém, byl zvyklý na malbu v ještě větších formátech.
Vzácnou oponu, vedutu Hradce, ochotníci ale po čase svěsili, takže když jsem se někdy v šedesátých letech o ni zajímal pro Dějiny českého divadla, hradecká kompetentní místa mi opakovaně sdělovala, že o ní nevědí. Časem ji krajské muzeum našlo kdesi v jednom ze svých depozitářů v podhůří Orlických hor stočenou a silně poškozenou. Po její restauraci jsme ji pak léta mohli vidět jako hlavní muzejní exponát v chodbě Kotěrovy budovy krajského muzea.
Hradec Králové, od nepaměti metropole východních Čech, byl tehdy ze všech stran obklopen travnatými lukami, která ale byla za prusko-rakouské války v roce 1866 z obranných důvodů proměněna v obrovské jezero. Z hradeckého chrámu dívali se pak přes ně armádní velitelé na prohrávanou bitvu na Chlumu – spolu s dopisovatelem londýnských Timesů. Zoufale prchající vojáci, hledající v pevnosti záchranu – snad tisíce lidí – se v jezeru utopili, protože velitel pevnosti nedovolil otevřít její brány.
František Černý
• Muzeum východních Čech, Hradec Králové, depozitář
> Dějiny českého divadla, 2. díl. Praha, Academia 1969, s. 294
÷ Muzeum českého amatérského divadla Miletín, vstupní expozice, 2006
÷ Putovní výstava fotografií Malované opony, realizovaná Muzeem českého amatérského divadla 2007–2010
TOBIAS MÖSSNER (1790 Vídeň – 1871 Praha) přišel do Prahy v roce 1834 jako malíř divadelních dekorací a od roku 1837 do 1869 tuto profesi vykonával ve Stavovském divadle.
Jedna z nejstarších zachovaných opon – Pohled na Hradec Králové z roku 1838,
dílo Tobiáše Mössnera – je uložena v Muzeu východních Čech v Hradci Králové.
Hradec Králové 1838: Staré město na nepatrném kopečku uprostřed roviny bylo sevřeno pevnostními hradbami, žila tu dominující, německy mluvící vlivná menšina úředníků a důstojníků a potom česká většina. Nicméně ta menšina dlouho určovala ráz města – mluvilo se o něm jako o německém Hradci s českým obyvatelstvem – a byla to ona, která si v roce 1796 zřídila prostor pro svá ochotnická představení v domě U zlatého orla. Česká většina ovšem počátkem třetího desetiletí počala být velmi čilá. Její jádro již celé desetiletí tvořily čtyři osobnosti: tiskař Jan František Pospíšil, Josef Ziegler, vyučující české řeči v semináři, a dva profesoři na gymnáziu: Josef Chmela, a především Václav Kliment Klicpera.
Veduta na hradecké oponě neříká nic o velkolepém, skoro zázračném vzepětí velkého českého dramatika, jenž své dílo tvořil za podmínek až neuvěřitelných. Ve městě, kde neměl věru na růžích ustláno, kde mu na čas zakázali provozovat ochotnické divadlo a hlavně: kde napsal drtivou většinu svých textů, které si vydával u Pospíšila nákladem vlastním, si jejich divadelní působivost a kvalitu mohl v nejlepším případě ověřit na ochotnickém představení.
Jan Císař
Ochotnické divadlo v Hradci Králové bylo snad jediné v naší zemi, pro něž namaloval oponu scénograf pražského Stavovského divadla malíř Tobiáš Mössner. Stalo se tak v roce 1838 zřejmě proto, že jej pro tuto práci získal Václav Kliment Klicpera, profesor zdejšího gymnázia i dramatik a režisér ochotníků. Nedokáži si totiž představit, že by se osobně a možná i přátelsky neznal se scénografem scény, která uváděla i některé jeho hry. Pro Mössnera taková opona ostatně nemohla být problém, byl zvyklý na malbu v ještě větších formátech.
Vzácnou oponu, vedutu Hradce, ochotníci ale po čase svěsili, takže když jsem se někdy v šedesátých letech o ni zajímal pro Dějiny českého divadla, hradecká kompetentní místa mi opakovaně sdělovala, že o ní nevědí. Časem ji krajské muzeum našlo kdesi v jednom ze svých depozitářů v podhůří Orlických hor stočenou a silně poškozenou. Po její restauraci jsme ji pak léta mohli vidět jako hlavní muzejní exponát v chodbě Kotěrovy budovy krajského muzea.
Hradec Králové, od nepaměti metropole východních Čech, byl tehdy ze všech stran obklopen travnatými lukami, která ale byla za prusko-rakouské války v roce 1866 z obranných důvodů proměněna v obrovské jezero. Z hradeckého chrámu dívali se pak přes ně armádní velitelé na prohrávanou bitvu na Chlumu – spolu s dopisovatelem londýnských Timesů. Zoufale prchající vojáci, hledající v pevnosti záchranu – snad tisíce lidí – se v jezeru utopili, protože velitel pevnosti nedovolil otevřít její brány.
František Černý
• Muzeum východních Čech, Hradec Králové, depozitář
> Dějiny českého divadla, 2. díl. Praha, Academia 1969, s. 294
÷ Muzeum českého amatérského divadla Miletín, vstupní expozice, 2006
÷ Putovní výstava fotografií Malované opony, realizovaná Muzeem českého amatérského divadla 2007–2010
TOBIAS MÖSSNER (1790 Vídeň – 1871 Praha) přišel do Prahy v roce 1834 jako malíř divadelních dekorací a od roku 1837 do 1869 tuto profesi vykonával ve Stavovském divadle.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.