Rychnov nad Kněžnou: heslo in Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 106-107.
RYCHNOV NAD KNĚŽNOU
Položil jsem si (...) větší úkol malířský, to oponu pro divadlo v Národním domě právě dostavovaném v Rychnově nad Kněžnou, a skomponovav předmět„ víly na pahrbku v pozadí tančící a hudoucí a lidé nejrůznějších zaměstnání v popředí, patřící na víly a naslouchající jejich hudbě“, vytvořil jsem si ještě v Praze dotyčné figurky poloplasticky a mladý Schulz mi k tomu uhnětl z hlíny území, abych si mohl udělati to, co italští malíři nazývají teatrino na bezpečné ponětí perspektívy a co dělávám před každým obrazem větším ne přímo od přírody odkoukaným. Teatrino pak otec Schulz mi ofotografoval.
Emanuel Salomon z Friedbergu: Paměti z mého žití, s. 2872a, zápis k 24. červenci 1896, rukopis. Literární archiv Památníku národního písemnictví
Opona Pelclova divadla v Rychnově nad Kněžnou je jedinečná ze dvou příčin: osobností svého autora Emanuela Salomona svobodného pána Friedbergera Mírohorského, jenž zřejmě oponu věnoval Pelclovu divadlu při jeho otevření v roce 1897, a svou podobou výtvarnou, jež pozoruhodně a jedinečně modifikuje symbolicko-alegorické pojetí mnoha opon českých divadel. Pro ně byl příznačný návrat k časům mytologickým – ať už antickým nebo slovanským. Příčin těchto návratů bylo více, ale principiálně měly jednoho společného jmenovatele: chtěly pojmenovat vznešený, velkolepý, nenahraditelný smysl umění pro lidské dějiny, a tak demonstrovat vztah českého divadla k nejhlubším a nejušlechtilejším zdrojům jeho poslání. Mírohorský ovšem jako by maloval všední obyčejný život. I ty dívky tančící na pahorku jen stěží vypadají jako Múzy. To, co se děje pod pahorkem, zobrazuje činnosti a chování každodenního bytí;
dokonce s jistým humorným nadhledem. Skoro se chce říci, že tato opona svým duchem jako by vyrůstala z Poláčkova vidění „okresního města“. Ostatně ve stejnojmenném díle své tetralogie věnované provinčnímu městečku si jí Poláček povšiml a zařadil ji do svého skvělého díla o českém klidném, nevzrušivémprostředí středostavovských měštáků, obchodníků, na něž se přivalí katastrofa dějinného rozměru.
Jan Císař
Místní noviny Posel z Podhoří komentovaly oponu v článku, který vyšel několik málo dní po otevření divadla: „Výprava kusu a dekorace byly skvostné. Zvláště hlavní opona zůstane vždy Pelclovu divadlu vzácnou památkou na jejího šlechetného dárce pravého českého šlechtice svobodného pána Friedbergera Mírohorského.“
EMANUEL SALOMON Z FRIEDBERGU-MÍROHORSKÝ (1829 Praha –1908 Praha) byl polním podmaršálkem rakousko-uherské armády, malířem a spisovatelem. Vystudoval vídeňskou Vojenskou akademii a v armádě sloužil až do roku 1883. Ve svých rukopisných, dosud nevydaných pamětech, jež mají 6516 stran, zachycuje vojenská tažení, dobové poměry i svá setkání s významnými současníky. Výtvarné umění studoval soukromě u Františka Tkadlíka a Antonína Mánesa a také na vídeňské AVU. Kromě sakrálních,
žánrových a historických obrazů (mj. Libušin soud) vytvořil i mnoho kreseb, akvarelů a grafik (populární byla jeho litografie Kde domov můj). Ilustroval díla Karolíny Světlé a jeho ilustrace i stati lze najít v Riegerově a Ottově naučném slovníku.
Popisek obrázku:
Emanuel Salomon z Friedbergu-Mírohorský:
Život starých Čechů, opona pro Pelclovo divadlo, 1897
Položil jsem si (...) větší úkol malířský, to oponu pro divadlo v Národním domě právě dostavovaném v Rychnově nad Kněžnou, a skomponovav předmět„ víly na pahrbku v pozadí tančící a hudoucí a lidé nejrůznějších zaměstnání v popředí, patřící na víly a naslouchající jejich hudbě“, vytvořil jsem si ještě v Praze dotyčné figurky poloplasticky a mladý Schulz mi k tomu uhnětl z hlíny území, abych si mohl udělati to, co italští malíři nazývají teatrino na bezpečné ponětí perspektívy a co dělávám před každým obrazem větším ne přímo od přírody odkoukaným. Teatrino pak otec Schulz mi ofotografoval.
Emanuel Salomon z Friedbergu: Paměti z mého žití, s. 2872a, zápis k 24. červenci 1896, rukopis. Literární archiv Památníku národního písemnictví
Opona Pelclova divadla v Rychnově nad Kněžnou je jedinečná ze dvou příčin: osobností svého autora Emanuela Salomona svobodného pána Friedbergera Mírohorského, jenž zřejmě oponu věnoval Pelclovu divadlu při jeho otevření v roce 1897, a svou podobou výtvarnou, jež pozoruhodně a jedinečně modifikuje symbolicko-alegorické pojetí mnoha opon českých divadel. Pro ně byl příznačný návrat k časům mytologickým – ať už antickým nebo slovanským. Příčin těchto návratů bylo více, ale principiálně měly jednoho společného jmenovatele: chtěly pojmenovat vznešený, velkolepý, nenahraditelný smysl umění pro lidské dějiny, a tak demonstrovat vztah českého divadla k nejhlubším a nejušlechtilejším zdrojům jeho poslání. Mírohorský ovšem jako by maloval všední obyčejný život. I ty dívky tančící na pahorku jen stěží vypadají jako Múzy. To, co se děje pod pahorkem, zobrazuje činnosti a chování každodenního bytí;
dokonce s jistým humorným nadhledem. Skoro se chce říci, že tato opona svým duchem jako by vyrůstala z Poláčkova vidění „okresního města“. Ostatně ve stejnojmenném díle své tetralogie věnované provinčnímu městečku si jí Poláček povšiml a zařadil ji do svého skvělého díla o českém klidném, nevzrušivémprostředí středostavovských měštáků, obchodníků, na něž se přivalí katastrofa dějinného rozměru.
Jan Císař
Místní noviny Posel z Podhoří komentovaly oponu v článku, který vyšel několik málo dní po otevření divadla: „Výprava kusu a dekorace byly skvostné. Zvláště hlavní opona zůstane vždy Pelclovu divadlu vzácnou památkou na jejího šlechetného dárce pravého českého šlechtice svobodného pána Friedbergera Mírohorského.“
EMANUEL SALOMON Z FRIEDBERGU-MÍROHORSKÝ (1829 Praha –1908 Praha) byl polním podmaršálkem rakousko-uherské armády, malířem a spisovatelem. Vystudoval vídeňskou Vojenskou akademii a v armádě sloužil až do roku 1883. Ve svých rukopisných, dosud nevydaných pamětech, jež mají 6516 stran, zachycuje vojenská tažení, dobové poměry i svá setkání s významnými současníky. Výtvarné umění studoval soukromě u Františka Tkadlíka a Antonína Mánesa a také na vídeňské AVU. Kromě sakrálních,
žánrových a historických obrazů (mj. Libušin soud) vytvořil i mnoho kreseb, akvarelů a grafik (populární byla jeho litografie Kde domov můj). Ilustroval díla Karolíny Světlé a jeho ilustrace i stati lze najít v Riegerově a Ottově naučném slovníku.
Popisek obrázku:
Emanuel Salomon z Friedbergu-Mírohorský:
Život starých Čechů, opona pro Pelclovo divadlo, 1897
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.