AS 2002, č. 6, s. 33 - 34, Eva Kodešová.
Dopis pro Alču Mutinskou k …sátinám
Milá Alčo,
ani se mi nechce věřit, že je to už tak dávno, co jsme se poprvé potkaly na jevišti. Já jsem v té době, jako mladý žabec, měla za sebou už několik rolí typu “Tatínku, maminka vzkazuje, že máte jít domů” a připadala jsem si ve svých šestnácti letech jako nejlepší okresní herečka. Potom přišel v roce 1974 náš režisér Pepíček Gebhart s nápadem uvést na jeviště muzikál P. Dostála a R. Pogody Výtečníci. A k tomu bylo zapotřebí sehnat nové mladé lidi, kteří se dokáží na jevišti hýbat, zpívat a ještě hrát tak, aby diváky přesvědčili. My “zkušení” jsme na nováčky hleděli s útrpností v oku. Přišlo jich hodně a mezi nimi byla i jedna dvacetiletá prodavačka tabáku. Takový hubený, temperamentní smíšek, který vylezl na jeviště a kuňkal tak, že jsme si všichni říkali: “Tak z téhle holky asi nic nebude”. Ale všechno se ukázalo být jinak.
Jenomže v dopise má být všechno pěkně po pořádku. Takže. Během prvních zkoušek na Výtečníky jsme se, my starší i ti noví, oťukávali, seznamovali a hlavně užívali spoustu legrace. Dospělí pak zase měli krotit náš mladický temperament. Můj táta Vašek, v té době předseda souboru, se dobře znal s Tvými rodiči, a tak Tě dostal na starost. “Když bude zlobit dej jí jednu za ucho”, říkali mu. A tak se stalo, že Ti v souboru připadla nejen role herečky, ale svým způsobem i role mojí sestry. O té doby jsme byly pořád spolu. V divadle, po přehlídkách, na konzervatoři. Šlo to tak daleko, že jsme si byly jeden čas i podobné. Dodnes má spousta divadelníků problém, která z těch dvou holek je vlastně dcera Vaška a Zdeny Karnoldových.
Jak šel čas, začala ses v souboru herecky úspěšně prosazovat. Po Výtečnících jsi hrála v pohádce Strašidýlko Bublifuk. A ve svých dvaceti dvou letech jsi byla nejmladší představitelkou pany Čiperné v Shakespearových Veselých paničkách Windsdorských. Tvůj partner byl o celých šedesát let starší. Náš maskér se na Tobě vyřádil tak, že slavné poroty na divadelních přehlídkách nad tím kroutily hlavami. Nevím jestli má smysl vyjmenovávat ještě další role z této doby. Byly to opravdové ochotnické začátky. Ale ty jsi začala divadlo brát o hodně vážněji než ostatní mladí v souboru. Jezdila jsi po přehlídkách, seminářích, učila jsi se, naslouchala a zkoušela. V roce 1976 přišel režisér Sláva Cón s nápadem přenést film B. Vasiljeva …a jitra jsou zde tichá na jeviště. Úpravu udělala Jarmila Drobná-Černíková a obsazení rolí nám bylo typově velmi blízké. Hrála jsi Ritu. Myslím si, že v tomto období začal Tvůj totální propad amatérskému divadlu. Náš režisér během zkoušek zemřel, ale život šel dál. Jarmila přivedla nového, mladého z Prahy. Byl to herec divadla J. Wolkera Pepík Kettner. Začínal s režií. Učil se stejně jako my všichni. To bylo prozkoušených nocí, co? A znova, a jinak, espauza, co tam děláš, ty jsi teď tady, Rita je tvůj život, lekce s onucemi, nošení wintovek, balení plné polní během sekundy, chůze močálem a nakonec “krásná smrt”. Inscenace se povedla, bylo to pro nás něco úplně nového a jiného. Divadlo pro nás tehdy opravdu znamenalo svět a chtěly jsme se o něm dozvědět co nejvíce.
V té době se poprvé otevřela Lidová konzervatoř při středočeském KKS. Udělaly jsme přijímačky a vrhly se do studia herectví. Zase spolu, celý víkend vždy jednou za měsíc. Byla to úžasná doba. Seznámily jsme se se spoustou vzdělaných a skvělých lidí, kteří působili v divadle. Naučily jsme se brát divadlo nejen spontánně, ale i zodpovědně. A Ty, Alčo, jsi už najednou nemohla prodávat v trafice, chtěla jsi víc. Začala jsi pracovat v kultuře. Stala jsi se kulturní referentkou na Městském kulturním středisku a divadlo je od té doby Tvojí prací, koníčkem a domovem.
Další role šly rychle za sebou. Stázka ve Šrámkově Létě, role mladé manželky ve Stonišově Sem padají hvězdy. Ač jsi na to nevypadala, tak jsi si zahrála Ošklivou princeznu, Chmelařovu ženu ve Veselohře na mostě, Ginu ve hře S loďkou v lese, ruské děvče v Setkali se dva, v Limonádovém Joeovi jsi hrála Tornádo Lú. Poté jsi se začala přehrávat do rolí typu Vojnarky, Zuzany v Umřít smíchy, Marty ve hře Ten, který nikdy nezalhal, Volrábky v Profesionální ženě, Fany v Loupežníkovi a naposledy mlynářky Jahelkové v Tvrdohlavé ženě. A to je jen malý výčet rolí, které sis zahrála.
Vedle hraní jsi se stala i předsedkyní Divadelního spolku Tyl Rakovník. A to se Ti stalo zase osudným. Vypjalo Tě to k neskutečné aktivitě. Vedle práce dramaturgyně v Kulturním centru ses stala manažerem spolku a začala sama režírovat. Bylo Ti líto, že není v souboru nikdo, kdo by Tvému tempu stačil. Šlo Ti především o to, aby mladí lidé v souboru nestáli, ale měli možnost na sobě pracovat, aby neodpadali nečinností, a tak jsi nastartovala a jela. Začínala jsi s pohádkou O bojácném Floriánkovi. Pohádky Ti učarovaly. Nejen že je to to nejtěžší, dělat pohádky pro děti, ale zároveň je to nejvděčnější a o diváky není nouze. Takže jsi pokračovala Šípkovou Růženkou, hrou se zpěvy Z deníku kocoura Modroočka a nyní jsi na sebe upletla bič největší. Muzikál Princ a chuďas. Tolik mladých nezkušených lidí a muzikantů dát dohromady stojí mnoho energie. Kde ji pořád bereš? Nevím. Na tuto otázku si neumím odpovědět, ale skromně se skláním před Tvou prací. Nechce se mi ani věřit, že je to ta Alča, která pomalu před třiceti lety kuňkala na jevišti, protože dnes už rozhodně nekuňká, ale pěkně nás honí. Jako mladší sestru mě pěkně postaví do latě, a já se snažím také tak trochu zaštěkat, ale pak uznám a přiznám si, že bez Alči si nedovedu naše divadlo představit.
Vím, milá Alčo, že tak jako Ty bych se věnovat divadlu nemohla, a proto si Tě vážím a chci Ti za sebe poděkovat a říci Ti, že jsem ráda, že Tě znám, že jsi mojí kamarádkou, i když Ti to neříkám denně, protože takové věci se běžně neříkají. Vím, že když budu potřebovat já nebo někdo ze souboru Tvoji pomoc, nebudeš líná o půlnoci vstát, nejdřív nám vynadáš, ale pak se o nás postaráš. Proto Ti Alčo přeji, a to nejen u příležitosti Tvého jubilea, aby Tě ta Tvá energie ještě dlouho neopouštěla, přeji hodně zdraví a co nejvíce úspěchů v dalším divadelním a osobním životě. K tomu Ti dopomáhej … divadlo. Zlom vaz.
Tvá souputnice amatérským divadelním světem
Eva Kodešová z Rakovníka
Milá Alčo,
ani se mi nechce věřit, že je to už tak dávno, co jsme se poprvé potkaly na jevišti. Já jsem v té době, jako mladý žabec, měla za sebou už několik rolí typu “Tatínku, maminka vzkazuje, že máte jít domů” a připadala jsem si ve svých šestnácti letech jako nejlepší okresní herečka. Potom přišel v roce 1974 náš režisér Pepíček Gebhart s nápadem uvést na jeviště muzikál P. Dostála a R. Pogody Výtečníci. A k tomu bylo zapotřebí sehnat nové mladé lidi, kteří se dokáží na jevišti hýbat, zpívat a ještě hrát tak, aby diváky přesvědčili. My “zkušení” jsme na nováčky hleděli s útrpností v oku. Přišlo jich hodně a mezi nimi byla i jedna dvacetiletá prodavačka tabáku. Takový hubený, temperamentní smíšek, který vylezl na jeviště a kuňkal tak, že jsme si všichni říkali: “Tak z téhle holky asi nic nebude”. Ale všechno se ukázalo být jinak.
Jenomže v dopise má být všechno pěkně po pořádku. Takže. Během prvních zkoušek na Výtečníky jsme se, my starší i ti noví, oťukávali, seznamovali a hlavně užívali spoustu legrace. Dospělí pak zase měli krotit náš mladický temperament. Můj táta Vašek, v té době předseda souboru, se dobře znal s Tvými rodiči, a tak Tě dostal na starost. “Když bude zlobit dej jí jednu za ucho”, říkali mu. A tak se stalo, že Ti v souboru připadla nejen role herečky, ale svým způsobem i role mojí sestry. O té doby jsme byly pořád spolu. V divadle, po přehlídkách, na konzervatoři. Šlo to tak daleko, že jsme si byly jeden čas i podobné. Dodnes má spousta divadelníků problém, která z těch dvou holek je vlastně dcera Vaška a Zdeny Karnoldových.
Jak šel čas, začala ses v souboru herecky úspěšně prosazovat. Po Výtečnících jsi hrála v pohádce Strašidýlko Bublifuk. A ve svých dvaceti dvou letech jsi byla nejmladší představitelkou pany Čiperné v Shakespearových Veselých paničkách Windsdorských. Tvůj partner byl o celých šedesát let starší. Náš maskér se na Tobě vyřádil tak, že slavné poroty na divadelních přehlídkách nad tím kroutily hlavami. Nevím jestli má smysl vyjmenovávat ještě další role z této doby. Byly to opravdové ochotnické začátky. Ale ty jsi začala divadlo brát o hodně vážněji než ostatní mladí v souboru. Jezdila jsi po přehlídkách, seminářích, učila jsi se, naslouchala a zkoušela. V roce 1976 přišel režisér Sláva Cón s nápadem přenést film B. Vasiljeva …a jitra jsou zde tichá na jeviště. Úpravu udělala Jarmila Drobná-Černíková a obsazení rolí nám bylo typově velmi blízké. Hrála jsi Ritu. Myslím si, že v tomto období začal Tvůj totální propad amatérskému divadlu. Náš režisér během zkoušek zemřel, ale život šel dál. Jarmila přivedla nového, mladého z Prahy. Byl to herec divadla J. Wolkera Pepík Kettner. Začínal s režií. Učil se stejně jako my všichni. To bylo prozkoušených nocí, co? A znova, a jinak, espauza, co tam děláš, ty jsi teď tady, Rita je tvůj život, lekce s onucemi, nošení wintovek, balení plné polní během sekundy, chůze močálem a nakonec “krásná smrt”. Inscenace se povedla, bylo to pro nás něco úplně nového a jiného. Divadlo pro nás tehdy opravdu znamenalo svět a chtěly jsme se o něm dozvědět co nejvíce.
V té době se poprvé otevřela Lidová konzervatoř při středočeském KKS. Udělaly jsme přijímačky a vrhly se do studia herectví. Zase spolu, celý víkend vždy jednou za měsíc. Byla to úžasná doba. Seznámily jsme se se spoustou vzdělaných a skvělých lidí, kteří působili v divadle. Naučily jsme se brát divadlo nejen spontánně, ale i zodpovědně. A Ty, Alčo, jsi už najednou nemohla prodávat v trafice, chtěla jsi víc. Začala jsi pracovat v kultuře. Stala jsi se kulturní referentkou na Městském kulturním středisku a divadlo je od té doby Tvojí prací, koníčkem a domovem.
Další role šly rychle za sebou. Stázka ve Šrámkově Létě, role mladé manželky ve Stonišově Sem padají hvězdy. Ač jsi na to nevypadala, tak jsi si zahrála Ošklivou princeznu, Chmelařovu ženu ve Veselohře na mostě, Ginu ve hře S loďkou v lese, ruské děvče v Setkali se dva, v Limonádovém Joeovi jsi hrála Tornádo Lú. Poté jsi se začala přehrávat do rolí typu Vojnarky, Zuzany v Umřít smíchy, Marty ve hře Ten, který nikdy nezalhal, Volrábky v Profesionální ženě, Fany v Loupežníkovi a naposledy mlynářky Jahelkové v Tvrdohlavé ženě. A to je jen malý výčet rolí, které sis zahrála.
Vedle hraní jsi se stala i předsedkyní Divadelního spolku Tyl Rakovník. A to se Ti stalo zase osudným. Vypjalo Tě to k neskutečné aktivitě. Vedle práce dramaturgyně v Kulturním centru ses stala manažerem spolku a začala sama režírovat. Bylo Ti líto, že není v souboru nikdo, kdo by Tvému tempu stačil. Šlo Ti především o to, aby mladí lidé v souboru nestáli, ale měli možnost na sobě pracovat, aby neodpadali nečinností, a tak jsi nastartovala a jela. Začínala jsi s pohádkou O bojácném Floriánkovi. Pohádky Ti učarovaly. Nejen že je to to nejtěžší, dělat pohádky pro děti, ale zároveň je to nejvděčnější a o diváky není nouze. Takže jsi pokračovala Šípkovou Růženkou, hrou se zpěvy Z deníku kocoura Modroočka a nyní jsi na sebe upletla bič největší. Muzikál Princ a chuďas. Tolik mladých nezkušených lidí a muzikantů dát dohromady stojí mnoho energie. Kde ji pořád bereš? Nevím. Na tuto otázku si neumím odpovědět, ale skromně se skláním před Tvou prací. Nechce se mi ani věřit, že je to ta Alča, která pomalu před třiceti lety kuňkala na jevišti, protože dnes už rozhodně nekuňká, ale pěkně nás honí. Jako mladší sestru mě pěkně postaví do latě, a já se snažím také tak trochu zaštěkat, ale pak uznám a přiznám si, že bez Alči si nedovedu naše divadlo představit.
Vím, milá Alčo, že tak jako Ty bych se věnovat divadlu nemohla, a proto si Tě vážím a chci Ti za sebe poděkovat a říci Ti, že jsem ráda, že Tě znám, že jsi mojí kamarádkou, i když Ti to neříkám denně, protože takové věci se běžně neříkají. Vím, že když budu potřebovat já nebo někdo ze souboru Tvoji pomoc, nebudeš líná o půlnoci vstát, nejdřív nám vynadáš, ale pak se o nás postaráš. Proto Ti Alčo přeji, a to nejen u příležitosti Tvého jubilea, aby Tě ta Tvá energie ještě dlouho neopouštěla, přeji hodně zdraví a co nejvíce úspěchů v dalším divadelním a osobním životě. K tomu Ti dopomáhej … divadlo. Zlom vaz.
Tvá souputnice amatérským divadelním světem
Eva Kodešová z Rakovníka
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.