ČERNÁ, Martina: Raději živé chyby než mrtvou dokonalost - Antigona. Amatérská scéna 2010, č. 4, s. 36 - 37.

Antigona, s níž na přehlídku přijel holešovický Ty-já-tr, je bezesporu velká výzva. A to nejen pro divadelní soubor, ale i pro dramaturga a režiséra inscenace, který nesáhl po Sofoklově „klasice“, ale po zpracování látky z pera francouzského dramatika Jeana Anouilhea. Hra vznikla v roce 1944 a autor do konfliktu Antigony bouřící se proti otci a thébskému vládci Kreontovi zašifroval kontext francouzského odboje proti nacistické okupaci. Inscenace Ty-já-tru se však drží především slova, které je hlavním nositelem sdělení v tomto souboji konfliktů a postojů, a pokud přistupuje k historické lokalizaci příběhu, pak je to aktualizace příběhu rámováním současnou dobou. Jakousi anketou mezi diváky iniciuje postava Moderátorky ještě před začátkem představení za účelem aktivizace diváka, který se na základě argumentů, jež přinášejí obě dvě antagonistické strany, má rozhodnout, na čí stranu se přikloní. Z důvodu nešikovného timingu však úvodní anketa ne zcela vyšla (na plátno v sále byl pomocí videozáznamu přenášen téměř prázdný foyer), což by nebyl takový problém, kdyby princip rámování představení živými vstupy přenášenými z herecké šatny během představení postupně zcela neztrácel smysl. K divákově aktivizaci nepřispíval, hereckému projevu nenapomáhal ani nijak zvlášť objevným způsobem nerozvíjel inscenaci formálně. Publikum na konci představení téměř zapomnělo odevzdat svůj hlas pro Antigonu či Kreonta a soustředilo se tedy především na výkony herců, pro něž byla inscenace zejména průpravou v deklamaci a činoherním řemesle obecně. Právě v rozvíjení těchto oblastí bychom asi měli spatřovat hlavní pedagogický cíl.