Schejbalová, Pavlína: O loutkářském nadělení v Čechách 2010 - Filcík, Štěpán: Krajová přehlídka amatérských loutkářů Louny, 27. – 28. 3. 2010.
O loutkářském nadělení v Čechách 2010 - www.amaterskascena.cz. AS 2010/3, s. 40.
Ze zpráv porotců jednotlivých regionálních přehlídek amatérského loutkového divadla připravila Pavlína Schejbalová.
Stejně jako loni požádala jsem jednotlivé porotce o stručné zprávy. Přehlídek proběhlo deset, oslovených autorů bylo osm. Letošní apel na stručnost byl ještě hlasitější, a tak se v následujících řádcích dočtete podrobněji o souborech a jejich inscenacích nominovaných či doporučených na letošní Loutkářskou Chrudim (LCH) a jen velmi stručně o ostatních. Zároveň byl kladen důraz na to, aby bylo zřejmé, s jakými textovými předlohami a s jakými druhy loutek soubory pracují. Ukázalo se, že v převaze byly inscenovány dramatizace a adaptace textů původně neurčených pro loutky (téměř 50 procent textů). Druhou polovinu textů tvoří původní předlohy pro loutkové divadlo, a to jednak starší hry, jednak texty současné. Z hlediska použitých loutek „vedou“ marionety (přibližně 27 procent inscenací), za nimi v těsném závěsu se umístily maňásci (přibližně 18 procent). Hranici deseti procent ještě překročili manekýni a také „různé předměty“, tj. hračky a jiné věci využité pro loutkové divadlo. Stejně často jako manekýni byly v uvedených loutkářských inscenacích použity kombinace loutek (tj. více druhů najednou). Nejvzácněji se vyskytly javajky, plošné loutky, spodové loutky. Některé soubory vedle loutek pracují také se stínohrou a černým divadlem, jde o výjimky. (Výše uvedenou „statistiku“ přijměte, prosím, jako zajímavost, protože jednak vstupní informace nebyly stoprocentně přesné, jednak by to v mnoha případech ani nebylo možné. Koneckonců, jde o divadlo…)
Krajová přehlídka amatérských loutkářů Louny, 27. – 28. 3. 2010
Štěpán Filcík
Je to už jako kolovrátek. Lounskému souboru se daří dlouhodobě pořádat milou, přátelskou, byť relativně malou přehlídku. Letošní ročník nabídl pět souborů se šesti inscenacemi, vydařil se. Dva návrhy na celostátní přehlídku, milá atmosféra... A přesto, že jsem si tentokrát nevšiml ani jednoho trička s kdysi obligátním nápisem Tolik času ještě nebylo..., vše fungovalo tak jako vždy. A to jistě není málo.
Milým překvapením byl tentokrát soubor BOĎI z Jaroměře se svou adaptací staršího loutkářského textu Kašpárek na skalním hradu. Hru, kterou jsme od souboru již viděli, tentokrát zahrál principál spolu s kolegou jen ve dvou, na své „domovské“ scéně rodinného loutkového divadýlka, marionetkami a se značným nadhledem. Je potřeba konstatovat, že to textu i celé inscenaci velmi svědčilo. Veselé, vtipné, nápadité a svižné představení, které přitom nerezignovalo na základní příběh (žádná legrace pro legraci). Došlo i na některé „pozoruhodné“ postupy, hraje se jen ve dvou scénách, v lese a na hradě, přičemž scéna v lese má několik prostředí. To se ovšem nemění přestavbou, ba ani oponou. Jednající postavy prostě jen odejdou, v zápětí přijdou jiné a my z kontextu pochopíme, že jsme na jiném místě lesa nebo dokonce před hostincem. Přesto je to přehledné a srozumitelné. Inscenace má velmi dobrý spád a temporytmus, je dobře vypointovaná. Jedinou pihou na kráse je ne zcela dobrá znalost textu, který občas herci čtou, mají ho zavěšený na vnitřní straně proscénia; je to vidět a trochu to ruší (nemluvě o občasném zpomalení...). Přesto se dá říct, že to byla snad nejkompaktnější a nejsvižnější inscenace tohoto souboru v posledních letech i lounské přehlídky vůbec. Porota ji nominovala na Loutkářskou Chrudim 2010.
Soubor Spojáček Liberec přivezl představení Maska. Příběh zloděje, který si nasadí masku dobráka a ta z něj opravdu dobrého člověka udělá, je hrán javajkami s použitím postupů stínového divadla. V práci Spojáčku je to opět novinka. Problém je ovšem v tom, že několika semináři hry s javajkou prošli jiní členové souboru než ti, kteří s nimi v této inscenaci nakonec hrají. Měla tím být dána příležitost mladším, ale záměr zůstal někde v polovině cesty. Na velmi pěkné scéně se loutky pohybují tak trochu mátožně, a i práce s mizanscénou není dobře promyšlena. Stínoherní části vyznívají daleko příznivěji. Celkově má ale inscenace velmi příjemnou atmosféru, opírá se o ne zcela známou čínskou předlohu, a proto i vyznění příběhu je příjemné a pointa víceméně překvapivá. V každém případě se Spojáček pustil do ambiciózního projektu, který, bude-li dotažen v duchu naznačené cesty, může být obohacením celostátní loutkářské přehlídky v Chrudimi, na kterou tuto inscenaci porota doporučila.
Tradiční účastník Spolek loutkářů v Lounech zahajoval přehlídku s inscenací Kocour v botách v úpravě a režii člena souboru Milana Halíře, který vyšel z dramatizace Hany Dotřelové. Zajímavostí, ale také problémem této úpravy je jistý „naschvál“, na místo nejmladšího syna ze mlýna je hlavní postavou nemladší dcera Maruška. Kupodivu i tak hra celkem funguje, jen není tato záměna nijak divadelně či příběhově zdůvodněna. Výprava i loutky jsou pro Lounské tradiční. Odkryté vedení, fundusové marionety.
Honza a drak, Klubíčko Cvikov, úprava a režie Mirek Zachariáš. Všechny inscenační postupy (odkryté vedení, paravánky jako „kulisy“, fundusové loutky) v podstatě od tohoto souboru už mnoho let známe. Text inscenace není sice zcela bez chyb, ale v podstatě jde o srozumitelnou pohádku. Jen snad postava Kašpárka je tentokrát téměř zbytečná, přesto jde u Cvikovských o inscenaci přinejmenším zajímavou. A to díky herecké složce, která není bez chyb, ale je velmi vyrovnaná. Mladá část souboru velmi kvalitativně „poskočila“ a svým zkušenějším kolegům nejen stačí, ale jsou jim často rovnocennými partnery. Pokud tento trend v souboru vydrží, můžeme se v budoucnu těšit na přinejmenším herecky zajímavá představení.
Jakýmsi doplňkem a intermezzem přehlídky byla exteriérová produkce Panoptika Maxe Fische z Teplic s „pouťovým“ výstupem Cvičená blecha Arabela. Nejde v pravém slova smyslu o divadlo. Není zde příběh, zápletka ani konflikt. Není tu vlastně ani žádné vyprávění. Je to jen výstup s imaginární blechou. Ale je to výstup parádní, velmi zábavný a velmi pouťový, výstup „dryáčnický“ a přitom vkusný, výstup živelný a přitom neagresivní. Je to svým způsobem citlivý dialog s divákem, který ovšem neztrácí otevřenost a poutavost pouliční produkce. Však za to také soubor porota ocenila.
Závěr přehlídky patřil maňáskovému souboru Želvička z Teplic, který zahrál dvě hříčky: Napálený vlk a Zakletý medvídek. Jde o relativně mladý soubor s malými zkušenostmi a z toho vyplývajícími problémy. Výběrem textu počínaje, fundusovými (ale spíš po všech koutech posbíranými) loutkami pokračujíc, a „naivisticky“ inscenačními postupy konče. Přesto jde o soubor sympatický, který budí naděje na další možný vývoj.
Ze zpráv porotců jednotlivých regionálních přehlídek amatérského loutkového divadla připravila Pavlína Schejbalová.
Stejně jako loni požádala jsem jednotlivé porotce o stručné zprávy. Přehlídek proběhlo deset, oslovených autorů bylo osm. Letošní apel na stručnost byl ještě hlasitější, a tak se v následujících řádcích dočtete podrobněji o souborech a jejich inscenacích nominovaných či doporučených na letošní Loutkářskou Chrudim (LCH) a jen velmi stručně o ostatních. Zároveň byl kladen důraz na to, aby bylo zřejmé, s jakými textovými předlohami a s jakými druhy loutek soubory pracují. Ukázalo se, že v převaze byly inscenovány dramatizace a adaptace textů původně neurčených pro loutky (téměř 50 procent textů). Druhou polovinu textů tvoří původní předlohy pro loutkové divadlo, a to jednak starší hry, jednak texty současné. Z hlediska použitých loutek „vedou“ marionety (přibližně 27 procent inscenací), za nimi v těsném závěsu se umístily maňásci (přibližně 18 procent). Hranici deseti procent ještě překročili manekýni a také „různé předměty“, tj. hračky a jiné věci využité pro loutkové divadlo. Stejně často jako manekýni byly v uvedených loutkářských inscenacích použity kombinace loutek (tj. více druhů najednou). Nejvzácněji se vyskytly javajky, plošné loutky, spodové loutky. Některé soubory vedle loutek pracují také se stínohrou a černým divadlem, jde o výjimky. (Výše uvedenou „statistiku“ přijměte, prosím, jako zajímavost, protože jednak vstupní informace nebyly stoprocentně přesné, jednak by to v mnoha případech ani nebylo možné. Koneckonců, jde o divadlo…)
Krajová přehlídka amatérských loutkářů Louny, 27. – 28. 3. 2010
Štěpán Filcík
Je to už jako kolovrátek. Lounskému souboru se daří dlouhodobě pořádat milou, přátelskou, byť relativně malou přehlídku. Letošní ročník nabídl pět souborů se šesti inscenacemi, vydařil se. Dva návrhy na celostátní přehlídku, milá atmosféra... A přesto, že jsem si tentokrát nevšiml ani jednoho trička s kdysi obligátním nápisem Tolik času ještě nebylo..., vše fungovalo tak jako vždy. A to jistě není málo.
Milým překvapením byl tentokrát soubor BOĎI z Jaroměře se svou adaptací staršího loutkářského textu Kašpárek na skalním hradu. Hru, kterou jsme od souboru již viděli, tentokrát zahrál principál spolu s kolegou jen ve dvou, na své „domovské“ scéně rodinného loutkového divadýlka, marionetkami a se značným nadhledem. Je potřeba konstatovat, že to textu i celé inscenaci velmi svědčilo. Veselé, vtipné, nápadité a svižné představení, které přitom nerezignovalo na základní příběh (žádná legrace pro legraci). Došlo i na některé „pozoruhodné“ postupy, hraje se jen ve dvou scénách, v lese a na hradě, přičemž scéna v lese má několik prostředí. To se ovšem nemění přestavbou, ba ani oponou. Jednající postavy prostě jen odejdou, v zápětí přijdou jiné a my z kontextu pochopíme, že jsme na jiném místě lesa nebo dokonce před hostincem. Přesto je to přehledné a srozumitelné. Inscenace má velmi dobrý spád a temporytmus, je dobře vypointovaná. Jedinou pihou na kráse je ne zcela dobrá znalost textu, který občas herci čtou, mají ho zavěšený na vnitřní straně proscénia; je to vidět a trochu to ruší (nemluvě o občasném zpomalení...). Přesto se dá říct, že to byla snad nejkompaktnější a nejsvižnější inscenace tohoto souboru v posledních letech i lounské přehlídky vůbec. Porota ji nominovala na Loutkářskou Chrudim 2010.
Soubor Spojáček Liberec přivezl představení Maska. Příběh zloděje, který si nasadí masku dobráka a ta z něj opravdu dobrého člověka udělá, je hrán javajkami s použitím postupů stínového divadla. V práci Spojáčku je to opět novinka. Problém je ovšem v tom, že několika semináři hry s javajkou prošli jiní členové souboru než ti, kteří s nimi v této inscenaci nakonec hrají. Měla tím být dána příležitost mladším, ale záměr zůstal někde v polovině cesty. Na velmi pěkné scéně se loutky pohybují tak trochu mátožně, a i práce s mizanscénou není dobře promyšlena. Stínoherní části vyznívají daleko příznivěji. Celkově má ale inscenace velmi příjemnou atmosféru, opírá se o ne zcela známou čínskou předlohu, a proto i vyznění příběhu je příjemné a pointa víceméně překvapivá. V každém případě se Spojáček pustil do ambiciózního projektu, který, bude-li dotažen v duchu naznačené cesty, může být obohacením celostátní loutkářské přehlídky v Chrudimi, na kterou tuto inscenaci porota doporučila.
Tradiční účastník Spolek loutkářů v Lounech zahajoval přehlídku s inscenací Kocour v botách v úpravě a režii člena souboru Milana Halíře, který vyšel z dramatizace Hany Dotřelové. Zajímavostí, ale také problémem této úpravy je jistý „naschvál“, na místo nejmladšího syna ze mlýna je hlavní postavou nemladší dcera Maruška. Kupodivu i tak hra celkem funguje, jen není tato záměna nijak divadelně či příběhově zdůvodněna. Výprava i loutky jsou pro Lounské tradiční. Odkryté vedení, fundusové marionety.
Honza a drak, Klubíčko Cvikov, úprava a režie Mirek Zachariáš. Všechny inscenační postupy (odkryté vedení, paravánky jako „kulisy“, fundusové loutky) v podstatě od tohoto souboru už mnoho let známe. Text inscenace není sice zcela bez chyb, ale v podstatě jde o srozumitelnou pohádku. Jen snad postava Kašpárka je tentokrát téměř zbytečná, přesto jde u Cvikovských o inscenaci přinejmenším zajímavou. A to díky herecké složce, která není bez chyb, ale je velmi vyrovnaná. Mladá část souboru velmi kvalitativně „poskočila“ a svým zkušenějším kolegům nejen stačí, ale jsou jim často rovnocennými partnery. Pokud tento trend v souboru vydrží, můžeme se v budoucnu těšit na přinejmenším herecky zajímavá představení.
Jakýmsi doplňkem a intermezzem přehlídky byla exteriérová produkce Panoptika Maxe Fische z Teplic s „pouťovým“ výstupem Cvičená blecha Arabela. Nejde v pravém slova smyslu o divadlo. Není zde příběh, zápletka ani konflikt. Není tu vlastně ani žádné vyprávění. Je to jen výstup s imaginární blechou. Ale je to výstup parádní, velmi zábavný a velmi pouťový, výstup „dryáčnický“ a přitom vkusný, výstup živelný a přitom neagresivní. Je to svým způsobem citlivý dialog s divákem, který ovšem neztrácí otevřenost a poutavost pouliční produkce. Však za to také soubor porota ocenila.
Závěr přehlídky patřil maňáskovému souboru Želvička z Teplic, který zahrál dvě hříčky: Napálený vlk a Zakletý medvídek. Jde o relativně mladý soubor s malými zkušenostmi a z toho vyplývajícími problémy. Výběrem textu počínaje, fundusovými (ale spíš po všech koutech posbíranými) loutkami pokračujíc, a „naivisticky“ inscenačními postupy konče. Přesto jde o soubor sympatický, který budí naděje na další možný vývoj.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.