SCHEJBALOVÁ, Pavlína: O loutkářském nadělení v Čechách 2010 - Brůček, Josef: Skupovy Strakonice, krajská loutkářská přehlídka, 25. – 27. 3. 2010.
O loutkářském nadělení v Čechách 2010
Ze zpráv porotců jednotlivých regionálních přehlídek amatérského loutkového divadla připravila Pavlína Schejbalová.
Stejně jako loni požádala jsem jednotlivé porotce o stručné zprávy. Přehlídek proběhlo deset, oslovených autorů bylo osm. Letošní apel na stručnost byl ještě hlasitější, a tak se v následujících řádcích dočtete podrobněji o souborech a jejich inscenacích nominovaných či doporučených na letošní Loutkářskou Chrudim (LCH) a jen velmi stručně o ostatních. Zároveň byl kladen důraz na to, aby bylo zřejmé, s jakými textovými předlohami a s jakými druhy loutek soubory pracují. Ukázalo se, že v převaze byly inscenovány dramatizace a adaptace textů původně neurčených pro loutky (téměř 50 procent textů). Druhou polovinu textů tvoří původní předlohy pro loutkové divadlo, a to jednak starší hry, jednak texty současné. Z hlediska použitých loutek „vedou“ marionety (přibližně 27 procent inscenací), za nimi v těsném závěsu se umístily maňásci (přibližně 18 procent). Hranici deseti procent ještě překročili manekýni a také „různé předměty“, tj. hračky a jiné věci využité pro loutkové divadlo. Stejně často jako manekýni byly v uvedených loutkářských inscenacích použity kombinace loutek (tj. více druhů najednou). Nejvzácněji se vyskytly javajky, plošné loutky, spodové loutky. Některé soubory vedle loutek pracují také se stínohrou a černým divadlem, jde o výjimky. (Výše uvedenou „statistiku“ přijměte, prosím, jako zajímavost, protože jednak vstupní informace nebyly stoprocentně přesné, jednak by to v mnoha případech ani nebylo možné. Koneckonců, jde o divadlo…)
Skupovy Strakonice, krajská loutkářská přehlídka, 25. – 27. 3. 2010
Josef Brůček
V tradičně přívětivém prostředí, které v městském kulturním domě vytvořili členové LS Radost a zaměstnanci KD, proběhla letos už 45. loutkářská přehlídka, jíž se soutěžně účastnilo pět představení čtyř souborů. Porota pracovala ve složení: D. Weissová (amatérská loutkářka ), J. Samec (amatérský činoherní herec ze Strakonic), J. Brůček (amatérský loutkář).
Nominaci na Loutkářskou Chrudim 2010 získal Spolek třeboňského loutkového divadla s inscenací textu Zdeňka Bezděka Dřevěný vojáček a jeho přátelé. Loutkáři z Třeboně přišli o divadlo, o možnost zkoušet, o možnost hrát. Přesto zkoušejí (v bytě mladého režiséra A. Kotice), přesto hrají (putovní scénu si udělali převážně z palet). Soubor si letos vybral hru, jejíž loutky, marionety, nalezl ve svém depozitáři. Jsou ze 60.–70. let minulého století a jsou tematicky i dobově čisté. I úprava scény se souboru, po konzultaci se studentem scénografie, povedla. Vlastní obecně známou pohádku hrají bez zbytečného zatěžování slovy, měli by však ještě promyslet rámec příběhu. Ve Strakonicích na předscénu v nočních košilích vyběhly sice krásné děti, ale dvacetileté. Ať se herci snažili sebevíc, jejich hmotnost (byli štíhlí!) nedovolovala divákovi věřit, že se kočkují pětiletá děcka. Domnívám se, že toto místo je největší slabinou hry. Následný příběh, kdy svévolná Panenka i přes varování Míčku a Dřevěného vojáčka otevře krabičku s Čertem, je velmi dobře z jeviště do hlediště přenášen.
Druhým ze dvou vystoupení LS Radost Strakonice byla inscenace textu Heleny Kolaříkové Jak Mecháček s Bedrníčkem zachránili vílu v režii autorky. Inscenace, která pracuje s marionetami a černým divadlem, získala doporučení do programu LCH. Autorka ve svém druhém pokračování série o Mecháčkovi a Bedrníčkovi vsadila více na příběh. Proto její hra byla čitelnější a přehlednější než ta z minulého roku. Lesní víle se dvoří zlý čaroděj, který jí po odmítnutí začaruje. Sova poradí dvěma kamarádům, kteří ji chtějí zachránit, aby použili rostlinu vratič, pomocí kterého se mohou přemístit do vzdálených míst (a času?). Oba se tak dostanou do Egypta, tam získají semeno kouzelné kytky, kterou po návratu (pomocí vratiče) zasadí poblíž zakleté víly. Kouzelná rostlina vyroste, vykvete a kapky jejího nektaru (efekt černého divadla) jí osvobodí.
Stručně ještě k ostatním představením. Prvním vystoupením LS Radost Strakonice byla pohádka Václava Nováka O dobré duši. Autor ve svých textech vždy řeší zajímavé etické problémy a domnívám se, že v tomto případě zatím nejčitelněji a nejjasněji. Přesto má inscenace mnohé rezervy. Myslím si, že vyznění zajímavé práce pana Nováka brání zejména velmi krátká doba, kterou dává souboru na seznámení se s textem před premiérou a jeho vlastní režie. Věřím, že dobrý režisér by hru O dobré duši přivedl až k nominaci na Loutkářskou Chrudim.
LS Copánek Písek zahrál pohádku H.Ch. Andersena a Vladimíra Vogeltanze Sněhová královna. Soubor vznikl v září 2006 pod hlavičkou Sdružení rodičů a přátel Svobodné waldorfské školy v Písku. Možná i proto se na jevišti objevili jak dospělí herci, tak malé děti, které v různých kostýmech tancem (spíš tanečním pohybem) znázorňovaly střídání ročních období, tanec vloček, květin a podobně. Málo využívané byly loutky (manekýni), stejně jako scénické objekty.
Hasičský loutkářský soubor Borovany přivezl jako obvykle marionety a s nimi klasickou pohádku O princi Nekňubovi. Bohužel, letošní pohádka byla příliš založena na textu a málo na ději. Některé okamžiky, které by mohly loutkářsky zazářit, si pak Borovanští usnadnili jejich zjednodušením nebo přesunutím děje do zákulisí.
Horažďovický Tyjátr zahrál pohádku Jak švec čerta ošidil za pomoci krásných historických loutek 75 cm vysokých (na drátech). V původních kulisách sehrál pietně příběh o ševci, který za peníze prodal svou duši. Celá jednoduchá hříčka je sice založena pouze na textu, ale Horažďovickým se povedlo loutkám vdechnout život. Především švec měl svou povahu nejen ve svém hlase, ale i v pohybu. Při tomto příjemném představení jsem si vzpomněl na inscenaci Upír LS Starost z Prostějova na LCH minulého roku a zamrzelo mě, že Horažďovické neposíláme (my porota) na letošní Chrudim alespoň jako druhé doporučení.
Mimo soutěž ve foyeru KD dvakrát vystoupil soubor Nitka z Písku, zahrál na motivy Josefa Čapka v dramatizaci Ludmily Práškové Povídání o pejskovi a kočičce. Maňáskové představení tři herečky hojně využívaly k povídání si s dětmi, učily je písničky a zadávaly jim hádanky. Představení Divadýlka Mrak z Havlíčkova Brodu (Velikonoční pohádka), Naivního divadla Liberec (Labutí jezírko), plzeňského Divadýlka Kuba (Není drak jako drak) a budějovického Divadla studna (Syndibád) jsem bohužel neviděl.
Po dobu přehlídky ve foyeru KD vyráběl loutku umělecký řezbář Jiří Bareš. Jeho práci doplňovala výstava loutek Divadla Drak.
www.amaterskascena.cz. AS 2010/3, s. 40.
Ze zpráv porotců jednotlivých regionálních přehlídek amatérského loutkového divadla připravila Pavlína Schejbalová.
Stejně jako loni požádala jsem jednotlivé porotce o stručné zprávy. Přehlídek proběhlo deset, oslovených autorů bylo osm. Letošní apel na stručnost byl ještě hlasitější, a tak se v následujících řádcích dočtete podrobněji o souborech a jejich inscenacích nominovaných či doporučených na letošní Loutkářskou Chrudim (LCH) a jen velmi stručně o ostatních. Zároveň byl kladen důraz na to, aby bylo zřejmé, s jakými textovými předlohami a s jakými druhy loutek soubory pracují. Ukázalo se, že v převaze byly inscenovány dramatizace a adaptace textů původně neurčených pro loutky (téměř 50 procent textů). Druhou polovinu textů tvoří původní předlohy pro loutkové divadlo, a to jednak starší hry, jednak texty současné. Z hlediska použitých loutek „vedou“ marionety (přibližně 27 procent inscenací), za nimi v těsném závěsu se umístily maňásci (přibližně 18 procent). Hranici deseti procent ještě překročili manekýni a také „různé předměty“, tj. hračky a jiné věci využité pro loutkové divadlo. Stejně často jako manekýni byly v uvedených loutkářských inscenacích použity kombinace loutek (tj. více druhů najednou). Nejvzácněji se vyskytly javajky, plošné loutky, spodové loutky. Některé soubory vedle loutek pracují také se stínohrou a černým divadlem, jde o výjimky. (Výše uvedenou „statistiku“ přijměte, prosím, jako zajímavost, protože jednak vstupní informace nebyly stoprocentně přesné, jednak by to v mnoha případech ani nebylo možné. Koneckonců, jde o divadlo…)
Skupovy Strakonice, krajská loutkářská přehlídka, 25. – 27. 3. 2010
Josef Brůček
V tradičně přívětivém prostředí, které v městském kulturním domě vytvořili členové LS Radost a zaměstnanci KD, proběhla letos už 45. loutkářská přehlídka, jíž se soutěžně účastnilo pět představení čtyř souborů. Porota pracovala ve složení: D. Weissová (amatérská loutkářka ), J. Samec (amatérský činoherní herec ze Strakonic), J. Brůček (amatérský loutkář).
Nominaci na Loutkářskou Chrudim 2010 získal Spolek třeboňského loutkového divadla s inscenací textu Zdeňka Bezděka Dřevěný vojáček a jeho přátelé. Loutkáři z Třeboně přišli o divadlo, o možnost zkoušet, o možnost hrát. Přesto zkoušejí (v bytě mladého režiséra A. Kotice), přesto hrají (putovní scénu si udělali převážně z palet). Soubor si letos vybral hru, jejíž loutky, marionety, nalezl ve svém depozitáři. Jsou ze 60.–70. let minulého století a jsou tematicky i dobově čisté. I úprava scény se souboru, po konzultaci se studentem scénografie, povedla. Vlastní obecně známou pohádku hrají bez zbytečného zatěžování slovy, měli by však ještě promyslet rámec příběhu. Ve Strakonicích na předscénu v nočních košilích vyběhly sice krásné děti, ale dvacetileté. Ať se herci snažili sebevíc, jejich hmotnost (byli štíhlí!) nedovolovala divákovi věřit, že se kočkují pětiletá děcka. Domnívám se, že toto místo je největší slabinou hry. Následný příběh, kdy svévolná Panenka i přes varování Míčku a Dřevěného vojáčka otevře krabičku s Čertem, je velmi dobře z jeviště do hlediště přenášen.
Druhým ze dvou vystoupení LS Radost Strakonice byla inscenace textu Heleny Kolaříkové Jak Mecháček s Bedrníčkem zachránili vílu v režii autorky. Inscenace, která pracuje s marionetami a černým divadlem, získala doporučení do programu LCH. Autorka ve svém druhém pokračování série o Mecháčkovi a Bedrníčkovi vsadila více na příběh. Proto její hra byla čitelnější a přehlednější než ta z minulého roku. Lesní víle se dvoří zlý čaroděj, který jí po odmítnutí začaruje. Sova poradí dvěma kamarádům, kteří ji chtějí zachránit, aby použili rostlinu vratič, pomocí kterého se mohou přemístit do vzdálených míst (a času?). Oba se tak dostanou do Egypta, tam získají semeno kouzelné kytky, kterou po návratu (pomocí vratiče) zasadí poblíž zakleté víly. Kouzelná rostlina vyroste, vykvete a kapky jejího nektaru (efekt černého divadla) jí osvobodí.
Stručně ještě k ostatním představením. Prvním vystoupením LS Radost Strakonice byla pohádka Václava Nováka O dobré duši. Autor ve svých textech vždy řeší zajímavé etické problémy a domnívám se, že v tomto případě zatím nejčitelněji a nejjasněji. Přesto má inscenace mnohé rezervy. Myslím si, že vyznění zajímavé práce pana Nováka brání zejména velmi krátká doba, kterou dává souboru na seznámení se s textem před premiérou a jeho vlastní režie. Věřím, že dobrý režisér by hru O dobré duši přivedl až k nominaci na Loutkářskou Chrudim.
LS Copánek Písek zahrál pohádku H.Ch. Andersena a Vladimíra Vogeltanze Sněhová královna. Soubor vznikl v září 2006 pod hlavičkou Sdružení rodičů a přátel Svobodné waldorfské školy v Písku. Možná i proto se na jevišti objevili jak dospělí herci, tak malé děti, které v různých kostýmech tancem (spíš tanečním pohybem) znázorňovaly střídání ročních období, tanec vloček, květin a podobně. Málo využívané byly loutky (manekýni), stejně jako scénické objekty.
Hasičský loutkářský soubor Borovany přivezl jako obvykle marionety a s nimi klasickou pohádku O princi Nekňubovi. Bohužel, letošní pohádka byla příliš založena na textu a málo na ději. Některé okamžiky, které by mohly loutkářsky zazářit, si pak Borovanští usnadnili jejich zjednodušením nebo přesunutím děje do zákulisí.
Horažďovický Tyjátr zahrál pohádku Jak švec čerta ošidil za pomoci krásných historických loutek 75 cm vysokých (na drátech). V původních kulisách sehrál pietně příběh o ševci, který za peníze prodal svou duši. Celá jednoduchá hříčka je sice založena pouze na textu, ale Horažďovickým se povedlo loutkám vdechnout život. Především švec měl svou povahu nejen ve svém hlase, ale i v pohybu. Při tomto příjemném představení jsem si vzpomněl na inscenaci Upír LS Starost z Prostějova na LCH minulého roku a zamrzelo mě, že Horažďovické neposíláme (my porota) na letošní Chrudim alespoň jako druhé doporučení.
Mimo soutěž ve foyeru KD dvakrát vystoupil soubor Nitka z Písku, zahrál na motivy Josefa Čapka v dramatizaci Ludmily Práškové Povídání o pejskovi a kočičce. Maňáskové představení tři herečky hojně využívaly k povídání si s dětmi, učily je písničky a zadávaly jim hádanky. Představení Divadýlka Mrak z Havlíčkova Brodu (Velikonoční pohádka), Naivního divadla Liberec (Labutí jezírko), plzeňského Divadýlka Kuba (Není drak jako drak) a budějovického Divadla studna (Syndibád) jsem bohužel neviděl.
Po dobu přehlídky ve foyeru KD vyráběl loutku umělecký řezbář Jiří Bareš. Jeho práci doplňovala výstava loutek Divadla Drak.
www.amaterskascena.cz. AS 2010/3, s. 40.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.